suicide

Zajímavé, že o prvního dílu se Addamsovi tolik neliší. Sice jsou trošku méně zábavnější, zato některé úseky vše více než vylepšují. Nejdokonalejší asi dcera a její "Úsměv"!

Dojemný a nádherný snímek o ptáčkovi, který by chtěl létat a pro svůj sen je ochotný udělat doslova vše.

Neznám originální Kurosawovo zpracování, tak to, že "Poslední zůstává" je remake, pro moje potěšení z filmu to nebylo vůbec rozhodující.Šlo o kombinaci klasické gangsterovky a westernu zasazenou do doby prohibice - a tak jako že westernu neholduju, tak gangsterovky mám zase rád a kombinace těch obou částí se ukázala překvapivě dobrou. Poznatek: Být hajzl, co hraje na dvě strany se nevyplácí. Nikdy! Pokud tedy nejste Bruce Willis!

Parazit na nápadu a úspěchu jednčky? Ne, asi ne, ale jistá snaha by tu byla. Příběh a ani ztvárnění nefungují tak dobře jako voriginálu, ale jako zábava na nedělní odpoledne? To bez diskuse.

Nemůžu říci, že bych se chlámal nepřetržitě po celý film - ale o tom to také nebylo! Stejně jako impresionistický obraz jsou samé tečky, dokud si nepoodstoupíte, tak i v Addamsově rodině všechny ty jednotlivosti tvoří ten jedinečný celek. Co by byla Morticia bez Gomeze? Co by byli obabez mozbidnosti? CO by byla morbidnost bez francouzštiny?

Od natočení poslední Pasti uběhlo hodně let. Mně to tak nepřišlo, protože jsem neměl možnost stárnout zároveň s Johnem, viděl jsem všechny Pasti s krátkým odstupem, pravdou však je, že John McClane zestárnul - a já jsem to možná paradoxně díky tomu zpozoroval. Lidé, když stárnou, tak vyměknou, ale zároveň si lpí možná až nesmyslně na starých schématech a zvycích. John je více klidnější, více flegmatičtější, hláškuje a je sprostý jen možná o maličko méně, holt stáří - ale když to musí být, naštve se i teď jako zamlada. Ale určitě není politicky korektní, pravděpodobně ani neví, co to má bejt. Už nemá kamarádského černocha za "parťáka", ale přesto všechno co dělá, dělá v prvé řadě, že ho ten padoušskej hajzl nasral, chtěl ho zabít a chce zachránit nějakou ženskou (svojí dceru). Prostě to byl pravý a nefalšovaný John McClane, jen trošku starší.

Proč opouštět žánr, který se líbí? Proč opouštět postavu, kterou mají lidé rádi. A proč nějak výrazně měnit schéma? Normálně bych odpověděl: No přeci, abychom nesnížili kvalitu! Ale Smrtonosná past je jiná, kdyby se změnila, nebylo by to ono. Dobře, uznávám, že John se nyní nepohybuje na jednom uzavřeném prostoru, ale přesto je zde snaha o příklon k jedničce - v hlavním padouchovi mimojiné. Na Smrtonosné pasti jsem si právě zamiloval všechno - dokonce i to, jak hlavním Johnovým "kamarádem" musí být realistický černoch...

Co chtěl divák v padesátých letech, není to samé, co si žádá obecentsvo v novém století, a oboje je odlišné od očekávání na přelomu let osmdesátých a devadesátých. Přesto se ale na minulost nezapomíná. V devadesátých prostě frčely akční filmy s pravým drsným akčním hrdinou typu Johna McClanea. Nevím, jestli moje nově objevená láska k tomuto žánru může být přičtena k faktu, že ještě pořád platí, že větší část svého života jsem prožil v minulém století, nicméně na faktu samém to nic nemění. Skoro stejně dobré jako jednička, kvalita příliš neklesla, nasraný John kouří a hláškuje, takže dám ještě pět.

Prý překvapení z Východu. Chápu, že v Maďarsku byl snímek úspěšnější než cokoli zahraničního - to se ale u nás děje s každým druhým českým filmem také. Jsme přeci patrioti, raději se koukneme na českou blbost, než na cokoli lepšího, ale cizího. Tyhle ůdajně velmi úspěšné východoevropské filmy mají pr společných jmenovatelů, kteří je spojujou a hodí do toho jednoho pytle - kamera, kulisy, herci neherci. Všechno je jakoby pečlivě vybíráno, aby tento guláš dal dohromady neútěšený dojem , šedivý a aby divák nepatriot si řekl jen: "Je to zvláštní film." A to je bohužel ta škatulka, kde skončí filmy, kteří počítají se stálým divákem jako pekař s moukou. Film totiž netvoří diváky, ale děj, scénář... Revizoři se chvíli zdáli, že prorazí, ale za půlkou bylo jasné, že ZVLÁŠTNÍ bude to slovo.

Na jednu stranu skvělý film - ďábelský výkon Jacka Nicholsna a ještě se člověk zasměje. Na druhou stranu mi něco vadilo. Velmi podivná atmosféra, která nás filmem provázela, či tak trochu údiv nad jednáním těch "tří čaroděkek"? Proč pořád to číslo tři? A proč tři postavy vykreslené jako právě ty hodné se projeví sobě navzdory jako stejně ďábelské, stejně zvrácené jako ďábel sám? Každá zvlášť dohromady ještě víc. Ale Nicholson má aspoň šarm.