Kimble

Hodnotit tento film s pětadvacetiletým odstupem zdá se mi jako krok poněkud nešťastný...

Nevkusná nuda, kterou tahají z absolutního průseru povedený úvod, Robbinsův útěk, nářez se satanem v hlavní roli a povedený tracklist. To ale bohužel celý film neutáhne. Hříšné myšlenky přidat ještě hvězdičku zmrazil způsob jakým Jack Black vypínal laser.

Pokračování pět let staré frenetické akce Okrsek 13: Ultimatum zklamalo na všech frontách. Okrsek 13 byl poctivý akčňák sice s tupoučkým scénářem, ale s hutnou porcí nadprůměrné akce, jíž byste hledali na evropském kontinentě konkurenci marně. Ultimatum přichází s nachlup stejným konceptem, jehož cílem není nic jiného než vyždímat na úspěšné jedničce další peníze. Režie se tentokrát neujal schopný Pierre Morel, ale sotva průměrný režisér Patrick Alessandrin, který se snaží využívat stejné postupy jako Morell, v jeho podání ovšem nefungují. U akčního filmu není zápletka to hlavní, před pěti lety jsme se o tom mohli sami přesvědčit, alespoň uspokojící náčrt by příběh ale přece jenom mít měl. Pokračování však posouvá hranice špatného scénáře na novou úroveň. Při sledování mnohačetných zvratů a dialogů uměle roubovaných do úst herců, nezůstane jedno oko suché, protože se budete válet smíchy. Prezident Francie ja samotný Olymp tohoto dílka a při pohledu na něj si budete myslet buď že scénárista tvrdě sjíždí na tvrdých drogách, nebo se účastní průlomového programu zapojení mentálně postižených lidí do oblasti filmu ( už se probuď Lucu). Všechno tohle by dohromady dělalo lehce podrůměrný film, kdyby si alespoň akční scény tak opěvované v prvním dílu zachovaly svou kvalitu. Bohužel tomu tak není, akční sekvence jsou průměrné a nevyvolávají ten údiv nad tím co všechno ti frajeři na plátně dokážou. Celkově se jedná o nedomrlý film, který zůstává daleko za mým očekáváním a ještě dál za prvním dílem.

Sympatický, ovšem ničím výjimečný film postavený na výborných výkonech dvou hlavních představitelů, který díky střídmě zvolené stopáži uteče ve svižném tempu v příjemném retrostylu šedesátých let . Nic víc, nic míň.

Možná letošní show lehce nadržuji, neboť program sice svižně ubíhal, ale kromě Bena Stillera a úvodni řeči Aleca Baldwina se Stevem Martinem toho tolik nenabídl. Já se ale, hlavně díky kolektivní atomosféře v pražském kině Světozor, bavil náramně a kino opouštěl s dobrým pocitem, že vyhráli až na pár výjimek všichni moji favorité.

Existují filmy výborné, dobré, ucházející, špatné, otřesné a nově i film typu Noci oživlých mrtvol 3D. Je čas si zvyknout na nový trend, kdy se studia nesoustředí na nové projekty, ale stále častěji oprašují staré klasiky a snaží se je převést do moderního provedení. Většinou se to nepodaří, ale to co se stalo v případě (již druhého!) remaku slavného Romerova hororu je opravdu vrchol. Původní film byl v mnoha směrech revoluční a svým způsobem stanovil pravidla žánru na mnoho let dopředu. Remake z roku 1990 v režii Toma Saviniho, k překvapení všech, tolik škody nenapáchal, a proto přichází druhá předělávka, aby tuto chybu napravila. „Film“ začíná příjezdem hlavní hrdinky Barbary, jejíž hodnota IQ by se dala spočítat na prstech jedné ruky, se svým bratrem na pohřeb jejich zesnulé tetičky. Ovšem nikdo nikde, jen pár zombíků linoucích se pomalým tempem ke dvojici obou aktérů. Barbara v jednom z nich rozpoznává svou matku a mezitím co se s ní snaží pozdravit, bratr Johnny ujíždí autem ze hřbitova pryč. Po několika minutách Barbara pochopí, že tady není něco v pořádku, rozběhne se pronásledována partou nemrtvých a jen těsně unikne (zdrží se hlavně díky tomu, že cestou zakopne o seno povalující se za hřbitovem). Další lahůdkovou scénu přichystali tvůrci jen o několik okamžiků později a to když hlavní „hvězda“ bijáku Sig Haid zápasí se zombíkem v garáži svého domku. Bohužel hraje tak hrozně, že i ten rozkládající se útočník ho svým hereckým umem předčí. Zbytek filmu se odehrává na nedaleké farmě, kde Barbara nalezne útočiště v podobě mentálně zaostalé rodinky. Zde se odehraje další řádka komediálních výstupů, původně zamýšlených jako hororových výstupů včetně řady vynikajících bojových scén, které občas zaostávají i za akčními scénami v původním, téměř půlstoletí starém, Star Treku. Hrdinové jsou nesympatičtí, atmosféra nulová, režie otřesná, vizuální provedení doslova odporné a dialogy šustí papírem jako nikdy dříve, proto zůstává záhadou, že se něco takového, navíc tři roky starého, dostává do našich kin. Také jste si určitě všimli, že za názvem je uváděno 3D. Bohužel se jedná o prachsprostý marketingový tah jak přilákat do kin co nejvíce návštěvníků. Nejenom, že využití 3D prostředí je naprosto minimální, ale vy si jej prakticky ani nemůžete užít, protože český distributor k němu dodává brýle tak „sofistikované“, že si svou kvalitou nic nezadají ani s kvalitou samotného filmu.

K filmu jsem přistupoval s jistou dávkou skepse (není divu, když za ním stojí Uwe Boll nechvalně proslulý svými adaptacemi). S hrou má Far Cry sice pramálo společného, nedá se ovšem říct, že bych byl znechucen. Scénář je sice jednoduchý, hlášky někdy opravdu trapné a celkově se z rozpočtu 30 miliónů dalo vytěžit mnohem více, ale jako celek působí film překvapivě kompaktně. V závěru jsem se dokonce přistihl, že se slušně bavím akčními scénami, které nám Uwe připravil.

Zklamání roku.

Pitomoučký scénář, předvídatelný děj a především otřesné dialogy srážejí Rallye smrti do béčkového podprůměru, od kterého jej nezachrání ani povedená vizuální stránka. O dabingu se raději ani nebudu zmiňovat.

Výborný film, který zbytečně sráží nepříliš povedený závěr, který na mne působí, jakoby látka trochu přerostla tvůrcům přes hlavu.