topi

Naivní, směšné (neplést se slovem humor) a trapné. Naprosto infantilní a nereálné. Z výkonů Postráneckého a Medvecké by se i prase hanbilo. František Filip s nástupem nového milénia definitivně ztratil svůj pověstný talent a um. Tahle série Nadměrných maličkostí je něco jako tvorba bakalářských příběhů z konce devadesátých let a podle toho to taky takhle vypadá.

Jeden z mála posledních filmů, které jsem viděl v dětství a až teprve letos jsem zjistil název a nyní po jednatřiceti letech jsem si dal reprízu. Film mě utkvěl v hlavě zejména kvůli jedné scéně, z které jsem byl totálně vystrašen a celé letní prázdniny, které jsem tenkrát trávil na vesnici u dědy a babičky a spal jsem sám v takovém vejminku, tak jsem měl noční můry a musel jsem mít v noci rozsvícenou lampičku. Toť největší vzpomínka. Jinak jsem si z filmu nepamatoval absolutně nic. Po těch létech se už strašidelné kouzlo vytratilo, i když tu scénu jsem si ihned připomněl. Celkově je snímek docela podivně bizarní a zvláštní a nelze mu upřít jistou originalitu. Zajímavostí je, že na scénáři se podílel náš velikán Vojtěch Jasný. Z čiré nostalgie a za tu dřívější hrůzu dám za čtyři. Druhý film, který mě v dětství naháněl hrůzostrašné pocity byla Herzova Panna a netvor. Ovšem s tím rozdílem, že Panna a netvor mě děsí dodnes.

K dušičkové náladě je tento flák vynikající volbou. Co k tomu více dodat? Po každém shlédnutí si film zamiluju skrz jeho úžasnou atmosféru a nádhernou varhanní hudbu. Pořádně hutné gore scény mistra Giannettiho De Rossiho jsou mimořádnou ozdobou. Konečně jsem si mohl vychutnat remasterovanou verzi. Tenhle snímek je esence Fulciho režie, on byl bůh evropského hororu. Bez debat. Z toho přímo teče jeho láska k pokleslému žánru. Ani tady nesmí chybět záběry na tváře a na oči, nedovedu si bez nich představit žádnej Fulciho biják. A musím uznat, že ten prcek, co zde ztvárnil hlavní roli, dostával pěkně zabrat, scény mordů a běhání mezi mrtvolami musel pak asi těžce rozdýchávat. Miluju Fulciho WTF momenty, zde to byl krvelačný netopýr :). Každopádně tohle je KLASIKA!!

Na české poměry rozhodně nadstandard, děj sice nic moc, ale vizuální a zvuková stránka super! Jsem hodně zvědav na Křižkův celovečerní film Hrana zlomu.

Co jsem komu udělal, že jsem si z výhledu pořádné vyvražďovačky musel protrpět tuto ubohou slátaninu, mixlou Halloweenem a Vřískotem. Tak dementní kokotinu jsem dlouho neviděl. Totálně tupý scénář, kreténské postavy a neskutečná idiocie, která mozku zasazuje jednu nelogickou ránu za druhou. Ufff, tohle už bych nerad absolvoval znovu. A když už to je vybíjená s hodně vysokým bodycountem, kde je potom gore a krev? Ta jedna scéna s useknutými prsty a odříznutou hlavou? Jinak jen cákance rudé tekutiny. Pffff, jděte do prdele!

Jiří Křižan byl naším nejlepším dramatickým scénáristou. Za vše mluví filmy Stíny horkého léta, Signum laudis, Tichá bolest, Je třeba zabít Sekala nebo Horký vzduch. Jeho kvalit dosahuje maximálně tak spisovatel a scénárista Vladimír Korner (hlavně jeho dřívější předlistopadové práce). Myslím si však, že tento dokument mohl býti mnohem lépe zpracován. Poslouchat hlavně jeho kamarády z vesničky Branky u Valašského Meziříčí by ani tak nevadilo, kdyby to bylo aspoň trochu vyváženo mluvením a postřehy od lidí z filmové branže.

Opěr výborné informace, ale měl bych dvě připomínky. Za prvé, je zde špatně zmíněno, že série Šéfové Hynka Bočana skončila pouze třemi díly, což je nesmysl, těch dílů bylo celkem pět a tohle je vcelku velká chyba, že si to tvůrci nepohlídali. A za druhé, úplně se zde zapomnělo na brněnskou detektivku, kde je Detektiv Martin Tomsa? A Stopy zločinu Stanislava Strnada jsou zde prezentovány jen kratičkou ukázkou z epizody Pátek, čas motýlů, zatímco Pitaval nebo Dobrodružství kriminalistiky je mnohem více rozebíráno. Ještě je zde malinká ukázka z brněnské detektivky Exponát smrti, v hlavní roli s mladinkou Ivou Bittovou. Na druhou stranu musím kvitovat, že je zde zmíněno hodně inscenací, i slovenských, které jsou prakticky neznámé a Československá televize je v době svého vzniku vysílala snad jen jednou.

Dvě povídky ze soudního prostředí od satirika Georgese Courtelineho, který sžíravě sjíždí tehdejší francouzskou justici a nejen ji. Svým stylem mě trochu připomíná našeho mistra výsměchu a ironie, Jaroslava Haška. Zpracování je hravé a humorné, každá povídka má společnosti se vysmívající pointu. Herci si to očividně užívají, zejména ve druhé povídce exceluje Milan Neděla a Jaroslav Štercl. Pořadem provází Jiřina Jirásková a představuje samotného spisovatele a dobu, v níž žil. Pěkně udělaný cyklus, v každém samostatném díle uvádějící jednoho světového autora.

"Pořídit si štěstí s cizího neštěstí? Jinak to nejde?" Smutné drama o lidské hlouposti a ubohosti venkovského a maloměstského člověka. Jan Matějovský točil krom trezorovek i výtečné inscenace a dokázal příběhu dát velkou sílu. Napomáhá mu k tomu samozřejmě hodnotné herecké obsazení, kde mě mimo jiných výborně hrajících herců (Dana Syslová, Svatopluk Matyáš, Libuše Šafránková, Vladimír Ráž, Jiří Klem, Václav Švarc a dalších) hodně překvapila Vlasta Vlasáková v roli Veletové. Hudba Gustava Křivinky je podmanivá a v určité vypjaté chvíli děj zkrášluje nádherným ženským chorálem. Splynutí duší vlastně představuje obraz (jehož opravdovým autorem byl Max Švabinský), který visí u Veletových na stěně a záběrem na něj začíná i končí tahle televizní hra, která se kromě studiových prostor natáčela i ve skutečných exteriérech, a to já mám moc rád. Předlohou pro Splynutí duší byla povídka Myšky od Boženy Benešové. Chtěl bych ještě upozornit na zdejšího uživatele Pitrixe, jehož jsem si už dříve všiml, a vůbec mu nevěnovat sebemenší pozornost, neboť takového blba aby jeden pohledal. Jeho komenty jsou absolutně nesmyslné a já nechápu, proč se vůbec na české filmy dívá, když tomu ani za mák nerozumí a píše pak takové ubohé bláboly. A ještě si plete Miroslavu Šafránkovou s Libuší, to je vizitka, co to je za ichtyla. To mě znovu utvrzuje v tom, že spousta uživatelů na Csfd jsou idiotští hlupáci.

Tenhle film je jedna obrovská hračička. Spousta vytříbených dialogů, ale také spousta postav, které se mě občas motaly přes sebe. Tohle bude chtít určitě ještě jednu projekci.