Detektivové před kamerou (E03)

Naše televizní kriminálky nevznikaly ve vzduchoprázdnu. A stejně jako kdekoli na světě, nemohly se obejít bez ústřední postavy. Detektiva. Spravedlivého a čestného chlapíka, do něhož se promítají představy a očekávání, které má veřejnost ve vztahu k policii. Některé postavy byly originální, jiné do televize plynule přešly z literatury. Maigret, Holmes, Poirot jsou klasické předobrazy. Máme my nějakého národního detektiva? Pro některé je to rada Vacátko, pro jiné major Zeman, pro další kapitán Exner. Kapitána Exnera si postupně zahrálo hned několik předních herců: ve filmu to byli vtipní a elegantní Jiří Vala a Jiří Kodet, na obrazovce jej ztvárnili Karel Heřmánek nebo Petr Kostka. Po roce 1948 byla česká detektivka, a to i ta filmová z rozhodnutí mocných vymazána jako pokleslý západní žánr. Detektivnímu románu a tím televizní detektivce otevřela cestu k návratu až konference spisovatelů v roce 1958 v Moskvě. První detektivní příběhy se na obrazovce objevují až v roce 1963 – šlo o studiové inscenace, z nichž se zachovalo jen pár fotografií... Prvním dochovaným záznamem živého vysílání je tak detektivní příběh Kůzlátka, otevřete z roku 1965. Hned v 60. letech však vznikly první klenoty televizní krimi, které spojovala vynikající literární předloha a prvotřídní obsazení. V detektivně-špionážním Ministerstvu strachu podle předlohy Grahama Greena exceluje Jiří Adamíra, v původní slovenské inscenaci Sedem svedkov od Petera Karvaše zase dva vyšetřovatelé rekonstruují události vraždy uprostřed Bratislavy. Šedesátá léta přinesla jisté uvolnění a objevily se další adaptace románů západní provenience a sázelo se na populární autory: McBainův detektiv Steve Carella dostal hned několik tváří – první byl Ivan Mistrík, později si Carellu střihnul Josef Abrhám nebo Jiří Bartoška... Normalizační televize 70. let pak využije role západních cizinců, rádoby západních lokací (ať šlo o bary, lázně či mezinárodní hotely) k vyzdvižení socialistické selanky. Nejen esenci stereotypů západních padouchů, ale i manipulaci s historií obsahuje snad nejkontroverznější dílo normalizační krimi – 30 případů majora Zemana. Ve slovenském prostředí vznikl také seriál, který nezapře dobu, kdy byl natočen – V službách zákona. Přinesl zajímavý mix krimi příběhů z reálného prostředí a dobrých hereckých výkonů. Leitmotivem je generační spor mezi rádoby moderním detektivem Stehlíkem a dosluhujícím vyšetřovatelem Belušem, který se drží tradičních postupů. Na začátku osmdesátých let přichází seriál, který oslavuje práci současných příslušníků Veřejné bezpečnosti. Scenárista Jaroslav Dietl vytváří jakousi pohádkovou fikci toho, jak probíhá vyšetřování – všechny předpisy se přísně dodržují, vyšetřovatelé nikdy nezneužívají své pravomoci, pracují se 100% nasazením a vždy dotáhnou případ do zdárného konce. Dietlova schopnost zabydlet seriál životnými postavami a opatřit je uvěřitelnými dialogy způsobila, že seriál Malý pitaval z velkého města funguje i dnes. Na podzim 1989 se vysílal česko-německý seriál, který vychází z knihy německého autora Franka Arnaua, Dobrodružství kriminalistiky. Během čtyř let vzniklo 26 uzavřených epizod, mapujících historii kriminalistické vědy. Byl to na tu dobu mimořádný koprodukční projekt a režisér Antonín Moskalyk jej zvládl bravurně. Po roce 1989 bylo možné v podstatě cokoli – nejen dramatizovat dříve zakázané autory jako Josefa Škvoreckého, ale odvysílat hodinové epizody kompletně naživo. A navrch do toho všeho zapojit po telefonu diváky. Tak vznikl v roce 1992 cyklus Hříchů pro pátera Knoxe. Dlužno říct, že do dalších takových experimentů se následníci ČST už nikdy nepustili. (Česká televize)