Yahey

napráskané dobrými sympatickými herci, výpravné, s parádní hudbou - revoluce, jak má být - na přijatelně velké (ani moc ani málo), epické ploše

Všichni jsme zneužíváni kolosem moci, ve hře na vlky a ovce. Zákony platí jen na nižší rovině, na vyšší si kartely a vlády podávají ruce. Fantastická temná glissanda Johanna Johannssona, napětí, nejistota. Vidíme jen střípky temného celku, tak jako křehká naivní rádoby ještě spravedlivá hlavní hrdinka. Dokud v lidstvu dřímá poptávka po úniku z reality skrze drogy a na druhé straně jejich ilegalizace právním systémem - bude zde přítomno velké tyranské dítě - mafie a kartely z tohoto zákazu profitující. Tento mocný tyran zpětně platí vlády a služebníky zákona a tak je naše pokrytecká smyčka nekonečným uroborosem požírajícím vlastní ocas. O tuto hořkou pachuť ve vašich ústech se Sicario postará.

Ona je skvostná. Svým cynickým "feeling nothing" ve spojení s citlivým zasněním a drzou provokativností (a překrásným tělem) utáhne celý film.

Příběh krásné, ale jednoduché dívky, která má ambici stát se prostitutkou kvůli penězům a pocitu, že je v tom něco zajímavého a vzrušujícího. Pro mě trochu nudné l'art pour l'art v pomalém až statickém tempu vyprávění a s mnoha slovy kolem. Ač atraktivní téma, k závěru jsem už usínal. Omlouvám se, pokud autorovi křivdím.

Feeling good movie. Neuvěřitelně milí a charismatičtí hlavní hrdinové. Nenucené plynutí a tančení New Yorkem. // Proč Keira pořád cení pysky, nerozumím. :-))

Devadesátky. Čas, kdy nebyly mobily, ale kdy se používaly záznamníky a číslo od holky jste si museli napsat tužkou na papírek. .... "Jako ze života". Otevřenost situací, nepředvídatelnost, většinou to dopadne jinak, než chceme. Takhle nějak žijeme a prožíváme rozchody. Tuto "fresh" přirozenost se podařilo tvůrcům zachytit.

Mám rád Londona. Tenhle film mi přišel jako taková dobrodružná pohodová klasika.

závěrečná gradace série je úžasná; všecho začíná zaklapávat

Pánové a dámy, toto je geniální adaptace Dostojevského Idiota. Hluboká poklona. Idiota jsem četl dvakrát, je to moje srdcovka - a z tohoto dramatu (byť se jedná jen o první část) jsem byl unešen.

Best of postsovětské kinematografie. Viděl jsem kdysi na premiéře ve Varech a nyni náhodou znovu: je to jako znovu si připomenout starou lásku, která nerezaví. Poklona Kavkazskemu lidu a jejich sepjetí s krajinou a horami. Úchvatná malá dívka, vlastně už mladá žena, která se nebojí riskovat život. Nádherné duo kontrastnich hrdinů.