ORIN

Na celovečerní debut neuvěřitelně vyspělý. Sám jsem byl překvapen, jak na mě Paskaljevičova prvotina zapůsobila. Jemná oscilace mezi komickou a tragickou stránkou, jednotlivé přepínání mezi těmito polohami. [==] Mladík Dragan nedávno ukončil střední kožařskou školu a poohlíží se po nějaké slušně placené práci, toto čekání vyplňuje příležitostnými brigádami, práce v čistírně ho zavede i k jeho první lásce (Ljubice). Právě ona představuje v Draganově životě po dokončení školy nějaký pevný bod, kterého se může chytnout. Jenže plány jsou jedna věc a realita druhá...

Nesmírně osvěžující film v tom smyslu, že má s dalšími filmy marvelovského universa pramálo společného (se Zemí film pojí jen postava Petera Quilla a pár 70s/80s fláků), a tak si může dovolit vyprávět v podstatě, o čem chce. Prostě taková vesmírná blbina na pokračování, u které člověk může vypnout a bavit se - a možná pochytit pár metafor.

Theatrical Release a Ultimate Cut. Zdaleka nejlepší komiksový film podle zdaleka nejlepší komiksové předlohy. TOP10

Skvělý scénář, situace/dialogy dovedené do krajnosti, absurdní černý humor, absolutní vykořeněnost jednotlivých postav a pocit osamění, totální negace reality. "Zabil jsem vaši ženu." - "Pojďte dál. Večeřel jste?" - "Ne." - "Je tu zbytek polévky. Dáte si?" - "Ano, neodmítnu."

Kar-wai Wong jako Mistr obrazu, nevyřčených slov a odvrácených pohledů. Příběh dvou, nesmírně rezervovaných lidí, jejichž protějšky jsou téměř celou dobu nepřítomny (prý na obchodních/pracovních cestách), přičemž později vyjde najevo, že jsou milenci. Hlavní postavy se ve filmu neustále míjejí, distingovaně spolu prohodí několik slov, aby poté pokračovali tam, kam měli původně namířeno. Takto v podstatě probíhá i jejich romance, přičemž oba pravděpodobně vědí, že k milostnému naplnění jejich vztahu nemůže nikdy dojít.

V Suzukiho v pořadí sedmnáctém filmu nejde primárně ani tak o jakuzu, ačkoli je film s gangem skloňován. Jde o gang mladistvých, kteří sami sebe nazývají rebely, parazitují na systému, kradou, jsou promiskuitní, nemají žádné cíle, poslouchají jazzovou hudbu a poflakují se. Takto vystupující mládež má svůj předobraz v subkultuře, na jejímž základě vzniklo především v 50. letech v Japonsku mnoho filmů, tzv. taijo zoku. Paralelu je možné nalézt s americkou rebelující mládeží, jejímž idolem byl James Dean. [==] Suzukiho počin nápadně připomíná některé filmy francouzské nové vlny, především Jeana-Luca Godarda. A není divu, oba používají obdobné postupy jako práce s ruční kamerou, střídání více typů záběrů, natáčení v exteriérech s velkým množstvím komparsistů/kolemjdoucích, asynchronní střih či zvukovou stopu zesílenou o ruchy okolí. Co však na jednu stranu vypadá v rámci stylu nadmíru osvěžujícím dojmem, to na druhou ve vyprávění film stahuje kvalitativně dolů. Ačkoli Suzuki dokázal prezentovat styl život mladé generace a její vykořeněnost poměrně autenticky a uvěřitelně, v množství postav, jmen a tváří se divák poněkud ztrácí, což ale není problém jen tohoto konkrétního snímku. P.S. Napodruhé překvapivě mnohem lepší. Více o filmu k přečtení zde: http://moviemorlocks.com/2011/09/15/seijun-suzukis-everything-goes-wrong-1960/

Formálně promyšlený počin, který svojí úrovňovou výstavbou a konceptem nespolehlivého vypravěče, jenž ale není ani trochu způsobem vyprávění skryt, zdaleka nesedne každému. Po Watchmen se mi zdá, že se Snyder nadále úspěšně odpoutává od zažitých hollywoodských konvencí.

Film mi přinesl dvě poselství: 1. Užívejte si dokud je ještě čas. Až vychladne Slunce, bude po prdeli; 2. Když je venku zima, konkrétně -273 °C, je třeba se teple obléknout.

Nesmírně hloupý film.

Dokument o pětici pokladních (povětšinou ruských přistěhovalek) v jednom telavivském supermarketu, kde se každodenní rutina pomalu stává hlavní náplní jejich života. Film poměrně citlivě a zdařile rozkrývá osudy hrdinek, vzájemné vztahy na pracovišti a i neustálé snahy vedoucího o snížení nákladů a zvýšení tržeb, aniž by zbytečně proměňoval a zdůrazňoval emocionální náboj daných scén. Sjednocujícím prvkem pak je určitá sounáležitost, shovívavost a vzájemná pomoc mezi pracovnicemi ve světě, kde jedinou jistotou je vlastní selhání - nemožnost či spíše neschopnost změnit sociální status a vymanit se ze zažitých stereotypů a monotónního způsobu života.