Recenze (107)
Pán prstenů: Dvě věže (2002)
Bezpochyby nejslabší díl serie, nicméně stále si udržující velmi vysoký filmařský standard. Co mě na tomto díle zamrzelo, byly místy nesmyslně klišovité dialogy a pár zbytečných scén (Legolas skejtující na štítu apod.) které působily trochu trapně. Celkově se ale i tomuto dílu podařilo udržet všechny zásadní dějové linie v uchvacujícím duchu...
Horem pádem (2004)
Má to své mouchy a tu zásadní vidím v až příliš širokém záběru pohledu na českou společnost (a nejen českou), díky němuž se film občas trošku rozpadá a hlavní dějová linie se rozplývá jak pára nad hrncem. Barevná stylizace mi tady celkem sedla a vůbec po technické stránce nemám moc co vytýkat. Herci také nezklamali a tak zásadní problém (bohužel problém většiny nových Hřebejkových filmů) je ve scenáři, který postrádá nějakou hlavní gradující linii s potřebnou dávkou emocí, která by držela film pohromadě. Jedná se tedy "pouze" o dobrý, trošku přeplácaný film s naléhavým sdělením.
Černá kočka, bílý kocour (1998)
Tyto balkánské komedie tvoří nový žánr, který nezapadá do žádné klasické škatule. Kusturicu, jehož tvorbu miluji, považuji v podstatě za blázna a tímto filmem můj dojem jen potvrdil. Je to ovšem blázen, který je zaprvé skvělým filmařem a zadruhé člověkem s osobitým smyslem pro humor a s mimořádnou schopností oslavovat obyčejný život. Tento film je smrští temperamentu, hudby, chlastání, fetování, slunce, lásky, černé, bílé a především výborného humoru, který vás fakt dostane...
Big Lebowski (1998)
Když jsem to viděl poprvé v kině, dostal jsem při scéně s vysypáváním Donnyho popela jeden z největších záchvatů smíchu v životě. Jednoznačně kultovní záležitost potvrzující obrovský talent bratří Coenů a jejich snad filmovým bohem vedenou ruku při výběru herců.
Million Dollar Baby (2004)
Zajímavé. Jak to, že tyhle klišé, ze kterých se mi normálně dělá špatně jsem těm hlavním třem tak snadno uvěřil? Eastwood je zkrátka Pan filmař!
Amélie z Montmartru (2001)
Skvělé antidepresivum. Doporučené dávkování minimálně dvakrát za rok.
Ostře sledované vlaky (1966)
Menzel si s Hrabalem prostě rozuměli a pro mě je toto dílo asi nejvěrnějším přepisem Hrabalovy knihy na filmové plátno. Zasloužený Oskar.
Dobrý Will Hunting (1997)
Původně čtyři, po druhém shlédnutí pět. Skvělý, civilní Robin Williams, neméně skvělí mladí herci a hlavně výborná režie Van Santa, kterému se podařilo převézt na plátno vše co do toho skvělého scénáře ti dva ušáci vměstnali.
Memento (2000)
Memento byl první film, který jsem od Nolana shlédl a dodnes ho mám nejraději. Že je to maximálně talentovaný a zručný režisér je víc než jasné, ale navíc by k němu měla chodit na doučování i většina současných scénaristů (zejména tuzemských). Velké, malé, nezávislé dílo!
12 opic (1995)
Jedno z mých nejoblíbenějších Sci-Fi. Hodně přemýšlivý film, který není jen o apokalyptické vizi budoucnosti, ale i o mezilidských vztazích, psychologii, náboženství, ekologii...atd. No, prostě odkazů pro žhavení šedé kůry mozkové je tu ažaž. Baví mě režijní přístup Terryho Gilliama a jeho práce s herci, v tomto případě hlavně s Willisem, který zbytečně nemachruje a opravdu výborně hraje. Scénář, byť celkem prostý je naprosto strhující a dotažený v každém detailu. Ostatní kategorie, včetně výborné hudby nezůstávají o nic pozadu. Děkuji panu režisérovi za jeho tvrdou hlavu, kterou studiím zabránil dodatečným zásahům do tohoto skvostu.