Malarkey

Krásně a lidsky odvyprávěný příběh dvou rodin. Jedna se pokouší o dítě - marně. Druhá pro změnu má děti dvě a neví, co s nimi. Ta myšlenka je jasná a myslím si, že má hodně co říct mnohým z nás. Lavinia Wilson a Elyas M'Barek ten životem zkoušený pár odehráli skvostně. Chovali se k sobě hrozně pěkně, upřímně. Bohužel to všechno pěkné ukrývalo jedno tajemství, které jim hryzalo svědomí hluboce a intenzivně. Na Rakousko velice pěkný kousek.

Mrzí mě, že tvůrci se drželi myšlenky a udělali z filmu muzikál. Jinak by to totiž byla totálně příjemná rodinná záležitost. Forest Whitaker vs. Keegan-MIchael Key je skvělou volbou. Plus i námět spolu s interiéry a exteriéry je vysloveně pěkný. Zde můžete počítat s naprosto pohodovou fantasy rodinnou událostí. Jen ty hudební čísla je potřeba nevnímat.

Myslel jsem si, že se bude jednat o nádherné a upřímné rozloučení Sophie Loren s filmovým průmyslem, u kterého jsem, vzhledem i k tradičnímu námětu, očekával jasnou pětihvězdu. Pětihvězda to teda nakonec není, ale bylo to příjemné. Sophia Loren je božská za všech okolností.

Slabá, zatraceně slabá variace na bratry Coeny a aktuálně Netflixem poměrně omýlené příběhy z amerického středozápadu. Jediný plus je tu vážný Vince Vaughn, který jediný mě vysloveně zajímal od začátku do konce. A to i přesto, že všichni ostatní tu střídají emoce jak na běžícím páse. Jednou z toho udělají absurditu, po druhé jsou zbytečně vážní...a já abych si vybral, jak mám film vnímat.

Solidní crossover mezi skandinávským brit-comem a americkou Rodinou Sopránů. Bavil jsem se hned od prvního dílu, kterak Johnny přijel do Norska. Ty jeho kulturní šoky neměly chybu. Evropan si řekne - co jako čekal - ale on, jakožto ryzí Američan s ryzími americkými myšlenkovými pochody, dělá to, co umí nejlépe. Pomalu a jistě si podrobuje noční život v malém norském městečku Lillehammer. Šoupe hlášky jednu za druhou a kdyby jednou neurazil i Českou republiku a Prahu, možná bych mu zbytek i odpustil. Škoda, že druhou sérií se jeho mafiánská moc začíná trošku drolit a hodně věcí za něj dělají gorily, které ho hlídají. To už se mi trošku líbit přestalo. Začalo to přecházet přes hranici hravé a vtipné absurdity do klasické mafiánky, která tady úplně nesedí. Ve třetí sérii to tvůrcům došlo a tak od toho zase upustili, což bylo jednoznačně fajn. Nicméně nosnou kostru už od první série neudrželi a tak je díl za dílem spíš série událostí, u kterých jsem se bavil, jako kdybych sledoval například Black Books nebo IT Crowds. Jen s tím rozdílem, že zde je to příběhem bližší spíše k Podfu(c)ku nebo Sbal prachy a vypadni. Prostě to, co může, se standardně posere...Naštěstí má kolem sebe Johnny partičku naprosto perfektních trolů, potažmo Norů, kde každý prezentuje nějaký stereotyp, a tak je tímto směrem o zábavu postaráno od začátku do konce. A to i přesto, že Johnny samotný od druhé série začne trošku nudit. Navíc i nepřátelé tu jsou, co herec, to osobnost. Nejvíc jsem si užil fanouška Millwallu - Paula Kaye. Jako celek ale musím říct, že Lilyhammer je jednoduše skvělý seriál. Nevím, jestli jsem z Norska zažil něco vtipnějšího.

Konečně jeden z těch lepších dílů, které navíc mají nálepku jedněch z posledních. Místní strážmistr si stále hraje na Fajfra a zde mi tentokrát moc nevadí. Nadine se neustále snaží být vtipná, ale i zde to docela nemá důvod dráždit diváky původních dílů. Navíc Ben tu řeší vraždu šlechtitele brambor, což je absurdní už samo o sobě. Vyšetřování dobrý, farář dává úplatky nějakému arci děkanovi, aby mu v Sixtínské kapli dovolil zazpívat Tölzký chlapecký orchestr. Ten orchestr je celkově sranda sledovat. Ještě, že ty děti spíš zpívali, než mluvili, protože když mluvili, tak měli lepší myšlenkové pochody, než kdejakej dospělej. No sranda, co Vám budu povídat....Bramborovej král se kvalitou lehce vyrovnává původní sestavě. Nicméně opravdu jen lehce.

Poláci se tady filmařsky vrátili v čase a natočili to, co by se nebál natočit Američan na přelomu tisíciletí. Velkolepý historický velkofilm, který nestrádá s masovými válečnými scénami z bojiště zákopové první světové války, ale navíc si pohraje i s postavami, přidá trošku (vlastně hodně) patosu a zaobalí to do romantické vlny, aby si v tom našla svoje i babička. Bavilo mě to. Bylo to velkolepé, bylo to nadnárodní, bylo to epické. A kdo něco podobného v Evropě dnes svede natočit? Mám pocit, že snad jen Poláci. TI svedou vše. Neříkalo se to už dříve?

Námět je bomba, o tom žádná, ale v tom provedení mi chybělo trošku víc důrazu na originálnost, abych si mohl říct, že koukám na něco vysloveně dobrého. Martin Freeman je určitě dobrej vyšetřovatel, on je vlastně dobrej všude, kde se zjeví. Horší je to ale s tou kamerou, která zřejmě chce odkazovat na oblíbený dopolední pořad ze Západního Německa - Lenssen a spol. Mně to strašně vadilo. Vyklepané, rádoby v tématu, takovej ten druh kamery, co kmitá divákovi před očima a snaží se vytvořit důraz na skutečnost, jako kdyby divák byl přímo u dění. Hodně jsem s tím bojoval a když už jsem to přijal, tak jsem vlastně bojoval s tím, že s tím případem Angláni brousí kudlu docela dlouhou dobu a mohli by to típnout klidně o dva díly dříve. Námětem precizní a přesné, leč zpracováním lehce okoukatelné.

Konečně mi Mexiko v kooperaci s Netflixem připravilo něco, u čeho se pobavím. Nápaditá komedie, která otáčí vlastnosti mužů a žen, takže to tu vypadá tak, že žena jede kariéru a muž by nejradši děti. Je to trošku pokroucené a hodně jsem nad tím přemýšlel, zdali se mám vlastně bavit nebo jak to vlastně vůbec mám vnímat. V kontextu komedie ale super. Ty Mexičanům kupodivu docela jdou.

Na filmu je zatraceně znát, že tvůrci to mysleli s pojmem polského velkofilmu dost vážně. Téma je zatraceně zajímavé, ale pojaté tak, že když o něm vím prd, budu se v něm neuvěřitelně ztrácet. Je to asi jako kdybyste Polákům pustili Rašína z České televize a předpokládali, že se chytnou. Jen s tím rozdílem, že tady se navíc setkáte s masovými akčními scénami, které filmu notně přidávají na zájmu.