Lilyhammer

Dear nephew, the most wonderful thing has happened here in the cold North. I finally found some friends. They don’t like black people and they sure don’t like homosexuals, but they just can’t help themselves: they love Balotelli. Humor, se kterým si rozumím. Není to sice enigmatická smršť Červeného trpaslíka a pravda je, že čím hlouběji se do sněhu norského maloměsta propadáme, tím víc místy vtip ve scénkách skřípe, někde trapnost humor spolehlivě poráží, některé díly jsou slabší, jiné lepší, celkově vzato jde ale o příjemný poločerný humor, který generuje konstantně dobrou náladu. Násilí se objevuje jen jako výlučně okrajový doplněk a drží se díky bohu před hranicí samoúčelnosti. Baví mě tu všechny postavy, ztvárněné s vyváženou mírou drobné či větší nadsázky, a snad i proto, že Norsko trochu znám, užívám si komicky zachyceného střetu kultur norského sklonu ke kolektivistickému, hyperkorektivnímu socialismu s tradičními hodnotami, i vtipně pojatého tématu imigrantů, v němž autoři rozhodně „loupají ten banán ze správné strany.“ Sympatická postava Stevena van Zandta je jistě nenahraditelnou ústřední devizou celého seriálu, ale skvělý je i Fridtjov Såheim, Paul Kaye a další. (07.11.2015)

Nejsem příznivcem míchání komedie a mafie. Ale tady to šlape na plno. Střet New Yorkského mafiána s norskou realitou (socializmus, uprchlíci, dobrosersví ) je třaskavý. Steven Van Zandt je tahounem a vedlejší postavy perfektně sekundují. Za zmínku stojí jeho parťák, nebo probační úředník. Tři série tak akorát, série není nuceně natahovaná a důstojně se uzavře (byť trochu překotně, asi zastavený projekt). Odkazy na Sopranos jako bonus. (11.01.2017)

Steven Van Zandt se pro tuhle roli narodil, ty ksichty co pořád dělá, držení těla, pohyby - výborný. A za zmínku stojí i některé místní postavičky, samozřejmě Torgeir, kterýho si člověk chtěnechtě zamiluje, Arne, kterej řekne v průměru tak 3 slova na epizodu a hlavně Jan - knírek, prasečí očka a ujeťáckej smích. Celkem nápaditá, vtipná, veskrze příjemná záležitost. (15.06.2016)

Zlatá éra New Yorkských gangov je preč. Frank Tagliano je vyslúžilý mafián, ale na staré kolená sa nie všetky veci podarili podľa predstáv. A tak Frankie uteká z New Yorku za oceán do malého Nórskeho zapadákova menom Lillehammer. Frankie zrovna ale nie je tip, ktorý by sa chystal na dôchodok. Ako to už chodí, vrana k vrane sadá a tak si Frankie (už vystupujúci pod novou falošnou identitou ako Johny) nájde v Lillehammere nových kamošov - väčšinou nezamestnaných babrákov a flákačov, ktorí sú však Johnymu vďační za novú šancu. Johny sa dá na podnikanie a čo nevidieť vlastní moderný veľký bar, ktorý sa teší popularite. Starého psa však novým kúskom nenaučíš a Johnyho podnikateľské praktiky zrovna príliš dobre nehramonizujú s lokálnymi zvyklosťami nórskeho malomestečka. Krádeže, bitky, prepady, neskôr aj vraždy a iné kvalitné prúsery. Seriál mal perfektný potenciál vykresliť kontrast medzi starou americkou mafiánskou školou a supermoderným a všetolerantným Nórskom. Tu však musím troška ohrnúť nost, mohlo to byť lepšie. Johnymu sa všetko hrozne ľahko prepečie až to človeka zamrzí, ako je to odfláknuté. Tak isto sa Johny nejak zázračne dokázal naučit nórštinu zachvíľu vo vlaku cestou z letiska do Lillehammeru a tak je celý seriál natočený v takej zvláštnej (ale podarenej) kombinácií, keď Johny hovorí anglicky a domáci mu na to odpovedajú nórsky. Ďalšia z vecí, ktoré ma zamrzeli je, že v seriáli sa objavilo pár zaujimavých postav, ktoré sa neskôr niekam nejak záhadne vyparili a ich príbehy zostali akési nedokončené. Lilyhammer si drži polo-vážneho a polo-humorneho ducha a väčšinou to pekne vychádza. Divácky je to veľmi ľahko stráviteľné, ale koncept je principiálne veľmi málo inovativný a po čase sa v podstate opakuje dokolečka. Tak isto náväznosť na diely bola miestami napínavá, miestami len taká že akože čo nám dnes vydá. Lilyhammer je dobrý pokus, ale zostal troška nedovarený. 7/10 (09.01.2015)

Steven Van Zandt se pro roli mafiána ze starý školy narodil a pokračuje zde ve svém ikonickém výkonu z The Sopranos. Jeho řeč těla, mluva a celá prezentace je naprosto geniální. Námět seriálu a srovnávání norských reálií se světem vysloužilýho gangstera z NY byl vážně skvělý nápad, ale asi se z toho opravdu dalo vytěžit i více. Co seriálu ubírá nejvíce, je určité nalinkování a jasná předvídatelnost příběhu, kde chybí nějaký větší moment překvapení. Napříč tomu je to ale příjemná a netradiční gangsterka, při který jsem se mnohokrát zasmál a bavil. Fanoušky The Sopranos potěší několik skvělých narážek a parodií a hlavně účast některých jmen, které se v kultovním seriále vyskytly. Třešinkou na dortu je cameo Bruce Springsteena, v jehož E Street Bandu Steven Van Zandt působí jako kytarista téměř od počátku. Při 3. sérii jsem utrpěl totální lingvistický zážitek, když jsem díly této série nuceně sledoval v norštině/angličtině, se slovenskými titulky a ruským audiodabingem. (04.09.2019)