darkchipmunk

Je to samozřejmě výborně natočený, zdánlivě nekomplikovaný, přitom mnohovrstevnatý, film s uhrančivými hereckými výkony (především teda Jodie Foster) a ponurou atmosférou. Miluju kinematografii 90. let.___Nicméně z dnešního pohledu mě trochu irituje, že hlavní hrdinka (mladá, avšak dospělá žena) musí vyrůst prostřednictvím konfrontace s nebezpečnými vrahy, nebo socializovanými psychopaty ve vedoucích pozicích v institucích. Nehledě na to, že jsou to všechno muži. Byť ho film líčí jako charismatickou postavu, nemyslím si, že je Hannibal lepším člověkem než Bufallo Bill, jakkoli když jsem četla Harrisovu knihu Hannibal - Zrození, občas jsem s ním sympatizovala. U Červeného draka už ne a Mlčení jehňátek a Hannibala mám ještě rozečtené. I tak ale vím, že knižní závěr Hannibala se liší oproti filmu a jakkoli film Hannibal nepatří k nejpovedenějším, Clarice si v něm aspoň zachová tvář. Ne, vážně nechápu, jak může agentka FBI rezignovat na svoje zásady a začít spát s kanibalem a mnohonásobným vrahem, o němž to ví,  a kterého do té doby pronásledovala. Možná jsou oba zmučené duše (kdo nemá trauma, ať hodí kamenem), ale přesto se tím úplně podělala. To je vývoj hrdinky ve stylu antických mýtů. Dal by se na to dobře aplikovat Jung, a tím, že Clarice se zcvokla. No, uvidím, až dočtu knihu, jestli to autor dostatečně odůvodní. Jinak tím všechno postavil na hlavu. Zlatej Will Graham.___PS: Na Mlčení jehňátek mám navíc poměrně nepříjemnou vzpomínku ze semináře na vejšce, když jsme si měli vzájemně  oponovat práce, které jsme psali na tenhle film. Učitel nejen že nás ani pořádně nepustil ke slovu, působilo to, že mu sloužíme jenom jako záminka pro vlastní monolog a demonstraci jeho "oslnivýho intelektu" před prvákama, měl navíc i potřebu nás shazovat. Spolužačka chybně interpretovala Hannibalův komentář o tom, že Clarice začala brzo sexuálně žít jako znásilnění, a dostalo se jí (studentce) pobavené narážky na její vlastní dětství, když to takhle pochopila. Hlavně, že ten samej člověk tvrdil, že feminismus je přirozená věc. To by ale nejdřív musel vědět, co to znamená. Nj., holt asi trochu paralela s filmem.

Na 90s a začátek 00s je ten seriál poměrně aktuální - životní styl singles, časté střídání sexuálních partnerů na úkor budování trvalých vztahů. V jedné epizodě Samantha říká Carrie: "Probuď se, je rok 2000. Všichni budeme jednou pansexuálové. Je jedno, jestli jsi gay nebo hetero." Prvky feminismu tam jsou - jednak jde o ženský pohled na muže - jejich charaktery, intelektuální a fyzické parametry i "postelové" výkony.___Carrie mi připadá paradoxně nejkonzervativnější. Charlotte se tak sice tváří, ale je tak ovlivnitelná, že se nakonec nechá přesvědčit přijmout ledasco. Miranda působí jako u mužů nepopulární představa feministky, ale ve skutečnosti má největší problém sama se sebou. Samantha má představovat ženu, která si žije po svém. Je ale okay žít si celej život po svým a pro*oustat se ke stáří? Kdyby se jednalo o mužskou postavu, intelektuálové by psali, že je toxická... Na střední mi hrdinky byly protivnější, dneska je víc chápu a hlavně oceňuju, že ten seriál je poměrně nadčasovej. A nebo jsme si jenom nechali vnutit newyorskej styl života - vysoký nároky, variabilní sex s hodně partnery, absenci manželství a rodinnýho života, práce, práce, práce... No, mě se to až tak netýká a neříkám, že je to špatně, prostě to je.___PS: Ještě jsem tam sice nedošla, ale že Carrie na konci - spoiler - vymění Mistra Big za "Baryšnikova" je úplně ok. Božskej je nakonec docela fajn chlap, jen hůře dostupnej, umělci nebývají nejvyrovnanější partneři - tuším, že ji praštil. Takže tak.

Když mně i v teen věku připadalo, že teen komedie, který vznikaly v nultých, se líbí úplným idiotům. Vyjma některých holčičích, jako třeba Mean Girls. Ale jinak to tehdy opravdu byly kýbly s*aček. Ještě pochopim, když to má někdo jako guilty pleasure, ale jinak... no chvála Bohu, blbci už mě neobklopujou.