Bordoshut

Recenze na epizodu Kuš (Tsst): Jestli máte alespoň trošičku rádi humor South Parku, tak tuhle epizodu byste si rozhodně neměli nechat ujít. Jednak je tady kultovní scéna s chůvou a židlí hanby a druhak se tady dozvídáme, že Eric Cartman má v sobě zlého ducha – je v podstatě posednutý démonem. Nu, také se tak chová. :-)

Recenze na epizodu Scott Tenorman musí zemřít: Moje nejoblíbenější epizoda South Parku. Tento animák pro dospělé, který společně zplodili Trey Parker a Matt Stone si už za ta léta bezesporu prošel ledasčím, od ohlasu až po žalobu, má za sebou lepší i slabší díly. Abych řekl pravdu, obyčejně mi humor South Parku nepřijde až tak vtipný – daleko lépe hodnotím např. Brickleberry – jako spíše groteskní. Nicméně při prvním zhlédnutí této ďábelské dvacetiminutovky jsem se smíchy zalykal kaší, kterou jsem právě snídal. Pro tento u mě zcela nevšední výlev jsou jen dva možné důvody – buďto je tento díl tak geniální, anebo to byla vtipná kaše. :-)

Vůbec nechápu, jak mohl Rick a Morty tak klesnout. O čem proboha tahle série je? Jestli jste ji dokoukali a právě o tom přemýšlíte, tak vám to rád sdělím: o hovně. Zdá se mi to absurdní. Ten seriál jsem miloval, smál jsem se u něj, prožíval to, s radostí poznával lore..., ale teď? Vlastně jsem se během celé 5. řady sotva zasmál. Chybí tomu šťáva. Pointy nejsou vtipné. Zápletky nejsou vtipné. Vtipy nejsou vtipné. A děj to nemá. Tak mi probůh řekněte, co na tom všichni pořád vidí. Vesměs to už je jen chabá snaha vytvořit něco rádoby vtipného, tvůrci se vlastně tak nasílu snaží být vtipní, až je to neuvěřitelně trapné, ale ani v té trapnosti to není směšné. Celé to působí hrozně zbytečně, v podstatě tady už vůbec nejde o bezskrupulózního krutopřísného dědu Ricka, který všechny přechytračí a využívá svého hloupého submisivního vnuka a do toho se mu plete rodina a různé galaktické potvůrky, tady prostě přijde nějaká potvora, Rick s Mortym ji nějak vyřeší a díl je u konec. Dřív alespoň různé vesmírné vynálezy dávaly smysl, ale tady? Převtělování se do krocanů? Bojové lítající umělotiny pro celou rodinku? To je bullshit. To samé platí o těch závěrečných rádoby filozofických promluvách tvůrců o dané epizodě a její rozpitvávání – proboha proč. Celé to působí hrozně trapně, protože vlastně vůbec není co rozpitvávat, o čem se bavit, nálady postav se mění dle epizody, jak se tvůrci zrovna rozhodnou, aby se jim o tom pak dobře filozofovalo. Také mi už pěkně začíná lézt na nervy to, jak musí každý díl mít v názvu slovo Rick nebo Morty. K ničemu to není, není to už ani vtipné, akorát to znemožňuje nějakou orientaci v sérii podle názvu, protože tohle ve vás nevytvoří žádnou asociaci. Tedy... ne že by bylo v čem se snažit orientovat. Největší dýku do zad nám tvůrci dají v předposledním dílu. Zčistajasna Mortymu přeskočí a začne chtít být samostatný? Proboha tohle musí mít nástin, když chcete změnit charakter postavy, který byl stejný napříč sériemi, takřka považován za stabilní. Jenomže to by se taky v předchozích dílech muselo něco dít, ne si jen jezdit na projížďky za potvůrkami. Ach, Bože. To ani nekomentuju Rickův doslova úlet s vránami. Co je proboha tohle za blbost? To má být jakože vtipné? Ne, vážně, měl jsem se tomu zasmát? Nenechte se vysmát. Rick je nejchytřejší člověk planety, blá, blá, blá. Neexistuje jediný důvod proč by se měl vydat na cestu samuraje a putovat se dvěma vránami v nějakém švihlém outfitu. Rick má ve zvyku si pořádně užívat života, mnohdy na úkor jiných. Neříkám, že se nemohl změnit, jenomže to by zase museli tvůrci pořádně rozpracovat, takhle to prostě nedává smysl. Poslední díl o zlém Mortym z citadely se objevil stejně zničehonic, jako Ježíš zmizel z kříže. Nicméně jsem rád za těch pár prostřihů na Rickův minulý život (byť k smrti nudných, bez šťávy), protože už jsem si ani nebyl jistý, jestli sledujeme stále toho stejného Ricka Sancheze jako v 1. řadě. Za mě měl prostě Rick a Morty skončit odpálením citadely a byl by to jeden z mých nejoblíbenějších seriálů vůbec. Tak bychom jako diváci zůstali ve fázi, kdy bychom si přáli dostat z tohoto světa ještě něco víc, mnozí by po tom dokonce bažili. Ovšem z nějakého důvodu bohužel tvůrci odmítají vidět, že divák, který chce víc, je spokojenější než divák, který už toho má až nad hlavu. Já se právě teď cítím tak, že jestli mi Ricka a Mortyho nacpete do těla chřtánem, vylezou ze mě řití. Eric Cartman by vám pravděpodobně řekl, že to funguje i obráceně. O tom já nic nevím a nemám v plánu to zkoušet. Ricka a Mortyho do sebe cpát drahnou chvíli nebudu, dám si od nich oraz a možná si pak někdy bez předsudků pustím 6. řadu. Někdy je míň víc.

Recenze na epizodu Ozymandias: Nevěřil bych, že je možné, aby tu něco dostalo hodnocení  99 %, ale here we go. Epizoda je samozřejmě na jedničku, obsahuje jednu scénku z období první série, nevím, zda se jednalo o předtáčku, ale každopádně se veze na slušné nostalgii. Musím říct, že působí smutně a přitom surově realisticky vidět Waltera s Jessem, jak si s nimi ostatní hráči dělají, co se jim zachce, jako by to byly jen dvě nuly. A přece – pro ně jimi jsou. Jestli seriál skončí na téhle vlně, vůbec se nebudu zlobit, protože takhle to prostě chodí v džungli. Silnější sežere toho slabšího. Přesto bych pro Waltera možná raději nějaký více osudový konec. P.S.: Groteskně působí název Ozymandias. Hle, jak nejchytřejší muž na planetě dopadl. Kutálí si svůj sud, sám uprostřed pouště.

Recenze na film Parazit: Jeden z nejkvalitnějších filmů za poslední roky a troufám si říct nejlepší a pro Evropana nejstravitelnější film z Koreje. Pokud si právě říkáte, že jste možná ještě nikdy žádný film z Koreje neviděli, buďte v klidu – stejně jsem na tom i já. Korejské filmy u nás zkrátka tak úplně neprorážejí. Na vině je pravděpodobně fakt, že je mezi námi obrovská kulturní propast, kvůli které nám jejich filmy mohou připadat zvláštní či nelogické, např. skrz různé jednání postav. Každopádně Parazit je film, kterému se víceméně povedlo od zajetých stereotypů oprostit a přináší nám fascinující podívanou s vhledem do života chudé rodinky, které se naskytne příležitost na lepší život a oni ji chytnou za pačesy a poradí si s čímkoliv, co jim stojí v cestě. Zvlášť si tvůrci zaslouží uznání za to, jak zdařile a přitom zčistajasna film zhruba v polovině překlopí, jako by někdo cvaknul vypínačem, a ze sociálního dramatu s komediálními prvky se stává až fascinující thriller. Tuhle korejskou záležitost by si rozhodně nikdo neměl nechat ujít.

Recenze na film Goodfellas (Mafiáni): Je to správňácký film. Však je taky o "správných chlápcích". Dobrá režie, dobří herci, pěkně napsané dialogy. Klasická gangsterka. V dnešní době už je to kult. Však taky od natočení uběhlo neuvěřitelných 32 let. To byla jedna z věcí, které mi tak trochu kazily tu podívanou – to typicky devadesátkové nasvícení. Chválím vnitřní monology postav, ty mě vždycky baví sledovat. Co u mě bývá leckdy rozporuplné, jsou příběhy, kde hlavním konfliktem není to, co se stane hlavnímu protagonistovi, ale hlavní protagonista sám. Přijde mi, že ne vždycky je hlavní postava dostatečně silná, aby divák / čtenář byl adekvátně zainteresovaný do jejích osudů napříč životem. Typickým příkladem je třeba Vlk z Wall Street, mimochodem stejný režisér, kde jsem měl pocit, že si ke mně hlavní postava pořádně nenašla cestu. Tady je tomu stejně tak. Jde o to, že v obou případech (ve VWS daleko prudčeji) jsme byli vhozeni rovnou do víru událostí. Abych se dokázal nějak s postavou sžít, potřebuji mít také vhled do backgroundu, vědět, co ho k tomu vedlo, jaký byl dřív atd. A to tady chybí. Je mi jasné, že můžete namítat, že to chybí leckde, ale já to nevyžaduju leckde, vyžaduju to u filmů, kde je hlavní zápletkou život. Musím proto o jednu hvězdu klesnout, nehledě na fajnových hláškách. Znáš toho člověka? Toho z města. Ukázalo se, že je to krysa, když ho zmáčkli, dal se do zpěvu, prásknul i tebe.

Recenze na seriál The End of the F***ing World: 1. série: 80/85 % Velice originální nevšední někdy až lehce bizarní seriál, který vybočuje už jen tím, že se skládá z 20 minutových epizod, které ale nejsou zrovna epizodní, vypráví jeden velký příběh o jedné šílené výpravě. První čtyři (hlavně 3) díly jsou absolutní skvost kinematografie a britského humoru, který je z toho vážně cítit, aniž byste věděli, že je film původem z VB. Zvlášť první epizoda je jedna z nejlepších seriálových epizod, které jsem ve svém životě, kdy viděl. Geniální je zejména scéna, kdy Alyssa říká něco ve smyslu I feel kind of safe with him a hned potom je tu prostřih na Jamese, jak si na ni brousí nůž. Humor, u kterého nevíte, jestli se mu máte smát, nebo se ho děsit. Já jsem zvládal obojí. Zkrátka Britové. Bohužel pro The End of the F***ing World však nic netrvá věčně. Humor se postupně ze seriálu vytrácí, až někde ve čtvrté epizodě zmizí úplně. Je to strašná škoda, úplně se mění atmosféra. Odtud to už není ono. Ani to vlastně není dál originální. Scénka s benzínkou nebo obchodem s oblečením působí jen jako vata a detektivní duo lesby jsou sice groteskní, ale jinak po nich pes neštěkne, takže další vata. Také jsou děti nuceni ve 4. epizodě změnit vzhled, včetně vlasů. Alyssa si nabarví vlasy na blond a bude nadále nosit ofinu, což jí bohužel zrovna nesluší. Díky novým šatům a sestřihu začne docela nápadně připomínat Eleven ze Stranger Things. James vyfasuje havajskou košili. Člověk má najednou pocit, že sleduje úplně jiné postavy. Pěkně to ilustruje ten fakt, že seriál je prostě ve druhé polovině jiný. Škoda. Mohl být jeden z mých nejoblíbenějších. 2. série: 75 % První díl je věnovaný nové protagonistce, kterou ne moc přesvědčivě a později i místy na hranici trapnosti hraje Naomi Ackie – ve zkratce to stojí za prd, k postavě Bonnie si cestu jako divák nenajdeme, celé je to točeno se strašným odstupem, jakoby bez emocí, chybí tomu to srdce 1. řady. Její dějová linka je hloupá a působí nedůvěryhodně. Lépe by tvůrci udělali, kdyby se na ni vybodli a místo toho se soustředili na psychický a fyzický vztah Alyssy a Jamese, protože to jediné nás všechny zajímá. Také mi přijde jako pitomý nápad začínat pokračovací sérii celou epizodou o někom, koho neznáme. Když už, udělal bych to tak, že bych Bonnie nechal neúspěšně zasáhnout, zčásti odvyprávět (nám ukázat) její příběh a pak ji např. nechat nějak utéct a zasahovat znovu. Ústřední duo by se mohlo sblížit skrz to, že budou společně na útěku. Za pozornost zde stojí fakt, že se jednak změnila režie a druhak už není předloha podle které postupovat. A tak s novým příběhem přichází i nové pojetí. Místy už ani není poznat, že je to z Británie. Suchý humor, který jsem si tak užíval v 1. řadě, je pryč. Vlastně by se dalo říct, že humor zmizel úplně. Jsou tu sice nějaké náznaky (viz tahání otcovy urny všude po světě a... no, to jak to s ním dopadlo), ale to v žádném případě nestačí. Nicméně, když se přes vážné pojetí, Bonnie a první epizodu přenesete, následují 4 epizody, které jsou – ne výborné – ale dobré. Vážně dobré. Je to vlastně taky takový výlet jako předtím, akorát postavy tentokrát jaksi nechtějí nic dělat. Jen doufám, že to nebyl způsob tvůrců, jak zakrýt nedostatek nápadů. Provozovatel hostince je podle mě až zoufale nevyužitá postava, scény s ním vůbec neměly grády. Totéž tvrzení by se dalo použít na celou 2. sérii. Zoufale nevyužitý potenciál. Pravděpodobně to bude buď absencí humor nebo absencí předlohy anebo presencí Bonnie. Protože když tuhle zbytečnou dějovou linku, která se mimochodem pokouší být lacinou variací na Jamesův původní záměr v jedničce, setřeseme v 7. epizodě, seriálu jakoby spadne břemeno ze zad. V 8. dílu už jsou zase náznaky humoru a chemie mezi postavami funguje skvěle. Už jen to srdíčko chybí.

Recenze na film Big Lebowski: Dnes už kultovní snímek, který by měl vidět každý, kdo má rad trochu toho devadesátkového humoru a akce. Bohužel, ten, kdo by ho dneska chtěl legálně vidět, to bude mít trochu ztížené, jelikož včera opustil knihovnu Netflixu. Pokud jste film ale ještě neviděli, rozhodně se tím nenechte odradit. Byla by to škoda. Mám pocit, že Big Lebowski na rozdíl od některých svých vrstevníků za těch 20 let velmi zestárl, a je proto často opomínán. Nicméně, s trochou nadhledu, je to stále úžasná podívaná, u které se budete smát jako šílenci. Zvláště pak scény s Walterem stojí za to. Stačí ta správná nálada, čas a torrenty.

Recenze na film Watchmen: Abych pravdu řekl, myslím, že jsem to na první poslech / zhlédnutí plně nepochopil. Budu si to asi muset někdy pustit ještě jednou, věnovat tomu skutečně svých 100 jednotek pozornosti a teprve pak si to dosyta vychutnám. V tuto chvíli můžu jen říct, že jsem byl stejně jako mnozí jiní mile překvapen v komiksovkách nevšední mírou brutality apod. Ztotožňuju se i s názorem POMA, že první část byla zdaleka nejlepší, zvlášť první scény mě totálně dostaly, ještě ten skvělý výběr písniček, no říkal jsem si, že sleduju něco výjimečného. Bohužel postupně ten pocit opadl (myslím, že to bylo někde v té části, kde Dr. Manhattan se svými několika pažemi laskal jednu superhrdinku) a postupně klesal víc a víc. Přišlo mi to ve výsledku lehce přeplácané, trochu jako nová Liga Spravedlnosti, ale na tom bych asi nic neměnil. Vysloveně slabý byl podle mě závěrečný zvrat. Nejchytřejší muž na světě si rozhodně zasloužil dostat více prostoru. Kdo naprosto exceloval byl samozřejmě, počkejte si na to – Rorschach. Pointa s výbuchem tak trochu klišoidní, ale chápu, že se jednalo jen o adaptaci. Vlastně když se nad tím tak zamýšlím, v současnosti filmu se skoro nic zásadního nestalo... a možná ani v těch vzpomínkách? Celé to byla vlastně taková zvláštní směs, která působila dojmem něčeho nevídaného. Manhattanův penis nekomentuju.

Recenze na film The Terminal: Od filmu jsem mnoho nečekal, a proto jsem byl zpočátku překvapený tím, jak je zábavné ho sledovat, nicméně netrvalo dlouho (asi hodinu) a sklouzl přeci jen ke klasickému rozvleklému Hanksovi, který mě, jakožto příslušníka generaci Z, už tolik neoslovuje. Jsou tu i světlé momenty jako třeba úsměvná romantická večeře, ale... ale to je asi tak všechno. Jsem z toho vlastně hrozně rozpačitý. Vždyť ty postavy jsou tak ploché! Působí hrozně šroubovaně, jako figurky. To samé ta závěrečná pointa (jazz). Určitě se najde někdo, kdo při ní uroní slzičku, ale kdokoliv se nad ní pokusí zamyslet, tak protočí panenky. Ovšem možná nejvíc film utrpěl tím, že je dělaný pro rodiny z dětmi a prostě celou tu situaci ztvárnil děsně sluníčkově. Já vím, že hlavní postava (Hanks) je trochu praštěná, ale co všichni ostatní? Proč mám pocit, že je praštěné celé to letiště? To je jako nějaká nemoc? Hanks je všechny postupně nakazil? Nebo je to tím místem? A co na to Steven Spielberg?