Bordoshut

Recenze na film Catch Me If You Can: Začneme u nejsilnějšího článku a tím je bezpochyby duo DiCaprio-Hanks, které mezi sebou až má neuvěřitelnou chemii. Oba navíc hrají perfektně a jejich role jim sedly. To jest highlight filmu. Nicméně je potřeba říct, že tenhle film má své mouchy. Jako již mnoho jiných starých kultovních klasik se spíše než na konkrétní "zápletku" zaměřuje na konkrétního protagonistu, který se pak vlastně sám zápletkou stává. Zrovna u tohohle počinu si ale nejsem tímto zpracováním tak docela jistý, míním závěr filmu, kde bych očekával nějaký pobyt ve vězení, ke kterému to celé spělo, a místo toho ho vlastně úplně přeskočíme a během asi 15 minut se odehraje pomalu víc událostí než za celý film, plus se v podstatě ani nenesou v tom stejném duchu. Také počáteční scéna z vězení tím vlastně úplně ztrácí jakýkoliv smysl, mohli ji vystřihnout a nic by se nestalo. Dohromady pěkné drama o finančním podvodníkovi, který zjistil, že to jde i po dobrém. 70 %

"Jenom další průměrná americká akční slátanina, která vás ničím nenadchne a ani ve vás nic nezanechá. Tuctové, velkolepé, praštěné... přesně to, co chcete vidět, když přijdete večer vyřízení po šichtě." – Kong: Ostrov lebek

1. série! No já vám nevím. Tolik očekávání a nakonec je to taková ptákovina. A vata tak hustá, že by se dala krájet... I když je pravda, že v tom gigantickém množství vaty, které nám scénáristi nadělili už jeden ztrácí přehled o tom, co vlastně ta vata je, protože jí je v podstatě 70 % seriálu. Je hrozně smutné, že tvůrci tak nezvládli představení nových charakterů, v první epizodě jsem si nikoho neoblíbil ani k nikomu nepocítil nenávist, celé to bylo ztvárněno hrozně lhostejně. Možná je to tím, že ji natáčel jiný režisér, každopádně už se to nepovedlo dohnat. Vždyť ty postavy vůbec nemají charisma. Nakonec si ho získal ten Gróňan, ale u všech ódinů, není možné, aby anglická královna měla v očích diváka větší koule než 90 % mužských představitelů a postavy, které se někde párkrát mihnou mi byly sympatičtější než ty, které sledujeme. – Výjimkou potvrzující pravidlo se stává skvěle zahraná postava anglického dvorního našeptávače v závěsu s vikingským psycho berserkem. – Své o tom vypovídá i fakt, že mi v hlavě neutkvělo jediné jméno kromě Freydis, jež si pamatuju jen proto, že mě jím neuvěřitelně štvala, jelikož pro mě zvlášť v jejím podání jde o urážku hlavního seriálu Vikingové. Ještě k postavám: absolutně nechápu casting na Freydis, dosadit do tak důležité role takhle nesympatickou herečku vyžaduje slepotu a jistou dávku alzheimera. Nechci být zlý, ale opravdu mě nebavilo se na ni dívat, rozdíl mezi ní a Lagerthou je ten, že Lagertha je zatraceně sexy a badass. Že chlapům seveřanům v Kategattu šéfuje podsaditá native Amarican babka, to radši ani nekomentuju. Achjo. A to byly jen postavy. Navrhuju to zkrátit. Hudba ujde, občas pěkné dunivé melodie. Kamera classic, nepřekvapí, ale ani neurazí. Plnou parou k ději! Neboli k tomu, co já nazývám vata. Ve zkratce jde o to, že dějová linie (pojednávající o nesympatických postavách, které nás nezajímají) je roztříštěna do více dějových linek, které v podstatě skončí parádní 4. epizodou (ta si pluje mezí tím bullshitem jako Bludný Holanďan), ale zároveň vlastně ani neskončí v 8. sérii, na jejímž konci vás dámy a pánové čeká cliffhanger, takže v tom tvůrci očividně hodlají pokračovat. Prostě hlavní dějovou linkou je pomsta Anglii a její dobytí Vikingy. To je samo o sobě velice pěkný koncept, jenomže tvůrci do toho ještě vmáčkli sebranku Gróňanů, kteří chtějí blablabla, což vlastně s dějem vůbec nesouvisí. Zároveň boj o norskou korunu. Pak je tady celá dějová linie týkající se berserků, kteří jsou tady proč?? Plus se nám sem tvůrci rozhodli mermomocí vtlačit toho věštce z Vikingů a rozvíjí se jakési tajemství ohledně osudu Freydis, které pravděpodobně pochopíme ve 2. sérii, jestli na něj do té doby tvůrci nezapomenou. To bylo mnoha slovy. Jedním slovem: slátanina. A přitom to místy tak pěkně šlape. Škoda. Teď k hodnocení. Zmínil jsem, že seriál je z nějakých 70 % vata, takže mu dávám 30 % – protože ten zbytek byl neřkuli stoprocentní.

Recenze na film Texaský masakr motorovou pilou (2022): Zas tak špatné to nebylo. Film roku to zrovna nebude (ani film měsíce), ale řekl bych, že atmosféra byla solidní (i díky stopáži, která trvá jen asi přes hodinu), střídali se scény napětí a scény goru – vražd. Pár povedených lekaček, při jedné jsem nahlas "vydechl", to už se mi dlouho nestalo. Většina lidí, co jsem tu tak četl, chválí scénu v autobusu, no já bych spíš vystihl hned první vraždu v dodávce, kdy mi tuhla krev v žilách jako už dlouho ne, vzdávám hold režisérovi, že ji nechal trvat tak dlouho, brilantně děsivé. Co se týče nějakých nedostatků, tak těch má nový Texaský masakr dle očekávání hodně. Mezi nejzásadnější řadím naprostou absenci příběhu, dvoudimenzionální a otravné hlavní postavy (což však mohl být záměr, jestliže šlo jen o zabíjení), úsměvnou a úsměvně zbytečnou babičku-mstitelku, nedůvěryhodné nakládání s postavou Leatherface (sice nevím jak v Texasu, ale u nás když do důchodce naládujete x broků, tak se za vámi potom nevyřítí s motorovkou nad hlavou jako pavián) a nelogické jednání postav. 50 %

Recenze na film The Batman: Jedním slovem paráda. Po pro mě nestravitelném Batmanovi od Zacka Snydera bych nečekal, že kdy přijde Batman, který by se v mých očích mohl byť jen měřit s Batmanem od Nolana, jehož verze pro mě už asi navždy zůstane tou správnou. Nicméně přesně to se stalo. Reevesův (nebo spíš Pattinsonův?) Batman je surový, je temný a je nemilosrdný. Nekompromisně rozsévá rány a sám je také schytává. Ovšem nehledě na to kolik ran schytá, vždycky se nakonec zase postaví na nohy. Jo a je to taky detektiv! Neuvěřitelné, jak ty tři hodiny rychle utekly. (Alespoň mně, vedle mě sedící holka během promítání asi 15x zkontrolovala telefon.) Doporučil bych vám dopředu počítat s tím, že je to "bezútěšná detektivní balada" a naladit se na to. Ne každému to sedne hned a byla by škoda si ten film nějak pokazit, tohle se nevidí každý den. Jinak ve zkratce: hudba podmanivá, dunivá; herecké výkony na vysoké úrovni u všech představitelů důležitých postav; zápletka spletitá; záporák správně vyšinutý. Osobně bych uvítal více backgroundu k jeho (Hádankářově) minulosti, nejlépe formou několika krátkých vzpomínkových úseků, ale chápu, že film má už teď tři hodiny, což je pro někoho už tak nestravitelná stopáž. Líbí se mi i způsob zakončení snímku, který sebou přes všechnu tu temnotu nese jakési světlo na konci tunelu. It will get worse before it gets better.

Recenze na film Kung Fu Panda 2: Mrzí mě, že to musím říct, ale druhá Kung Fu Panda je typickým druhým dílem: tuctovka žijící z popularity jedničky, jež nepřináší pod slunce nic nového a celé to vlastně vyznívá do ztracena. A ano, byly tady nějaké snahy o prokreslení a zdramatizování Pouovi minulosti a kdesi cosi..., ale upřímně? Z prvního dílu jsem neměl pocit, že by to bylo potřeba, vůbec ta zápletka působí hrozně nasílu, jako by se tvůrci při jejím vymýšlení řídili nějakou pofidérní rubrikou o tom, jak (ne)vystavět pokračování a při fabulování osudů postav apod. si místo úmorného kreativního myšlení zatočili kolem osudu. Už jenom to, že se vsituovali Poua do role jakéhosi vyvoleného, tak trochu bortí pěknou myšlenku z jedničky, že to byl vlastně jen obyčejný kluk, který v sobě měl dost fantazie a našel v sobě i dost odvahy. Co se týče záporáka, ten byl samozřejmě stokrát mocnější než ten předchozí, se stokrát většími ambicemi: rozhodl se vybombardovat Čínu, protože ho nikdo nemá rád. No ještě že Pou najde vnitřní klid a s jeho pomocí popadne bažantovi obří koule a pěkně mu je naláduje do podvozku lodi, na jejímž vraku si to pak tihle dva rozdají. Geni(t)ální. Jsem jediný komu připadal dost klidný už v jedničce? Tím se dostáváme k dalšímu bodu: naprosto odfláknutý hero journey, který tu jakože je jen proto, aby se jakože neřeklo. Filmu místy dochází dech. Tvůrci prostě nevěděli coby kdyby. Jde z toho znát, že hlavním účelem nebylo vyprávět příběh, nýbrž udělat příběh s Pouem (a vytěžit z toho co možná nejvíc peněz). Závěrečný cliffhanger radši ani nekomentuju – poslední hřebík do rakve. Rozsudek: Tento film vám možná dopřeje příjemný čas strávený s rodinou, relaxaci či happyend, pravděpodobně vás neurazí svou vizuální stránkou či humorem, ale rozhodně vám nepomůže najít vnitřní klid.

Recenze na animovaný film Kung Fu Panda: Úsměvná rodinná podívaná o dospívání a hledání sebe sama, která místy rozesměje a jindy zase citlivější povahy dožene k slzám. Nesnaží se vám věšet bulíky na nos, dělat, že je něco víc, než přesně to, co vám ukazuje, je přímočará. Ani jí nejde o to vás oslnit detailní animací scenérií, propracovaností jednotlivých scén. Sází spíše na hravost, originalitu kung-fu soubojů a důvtip. Její hlavní poselství se nese v duchu víry v sebe sama, kterou staví nade vše. Citlivě otevírá i témata otcovství či rivality. Je zkrátka přesně tím, čím být má – Kung-fu Pandou.

Recenze na film Fight Club (Klub rváčů): Pokud jste chlap, tak si tenhle film skoro nejde nezamilovat. Mně se to každopádně nepovedlo. Ať už jde o skvělou myšlenkou, kritiku materialismu nebo o všemi velebený zvrat, jen velmi těžko se hledá něco, co filmu vytknout. Je mi jasné, že hnidopich si něco najde, ale já rozhodně nemám v plánu se v tom babrat. Film mi přišel perfektní, tečka. Viděl jsem ho už tak 14 dní zpátky a rezonuje ve mně doteď. Must-see záležitost.

Recenze na film Vlk z Wall Street: Za mě tento film nepadl na úrodnou půdu. Oceňuji samozřejmě famózní herecký výkon Leonarda DiCapria, vystihnutí atmosféry, které se za mě režisérovi fakt povedlo a gigantický rozpočet, který je na filmu znát, ale pro mě byl film (ač mě to samotného udivuje) jen nesourodá směsice drog, sexu, sexu, drog, sexu a prachů, ještě s takovým nanicovatým koncem (poslední 2 minuty filmu jsou jedno velké WTF a i když chápu pokus o ironii, mně to zkazilo divácký zážitek). Za další nevím, jak je to v češtině, ale v angličtině se tam v některých momentech tak mockrát zopakuje f-word, že to jednak hraje na nervy a druhak nevěřím, že by takhle ten hovor probíhal. Při sledování jsem se v některých momentech nudil a bodejť by ne – film má totiž tři hodiny. Upřímně mi příběh nepřijde dost silný ani ucelený na to, aby zabíral takhle dlouho. Nicméně nepochybuju, že se najdou lidi (a bude jich hodně), kteří na film budou pět ódy. Verdikt: Proti gustu žádný dišputát.

Recenze na animovaný film Rodina na baterky (The Mitchells vs. the Machines): Rodiná jízda, která zahřeje u srdce, jak děti, tak dospělé. Táta Rick je velký sympaťák, který si každou scénu krade pro sebe, zrovna tak roztomilý pes-prase. Do zbytku rodiny už bylo těžší se vcítit, ale díky úsměvnému podání a krásné animaci jsem si nakonec celou tuhle rodinku oblíbil. Obecně by se dalo říct, že sledovat tento film je pastva pro oči. Solidní konkurence Pixaru – s menším důrazem na příběh a větším zaměřením na postavy. Škoda jen, že se záporačkou si tu nikdo moc nevyhrál. I celá ta apokalypsa působí jaksi prvoplánovitě, jako když se scénárista horroru zamyslí, jak by rychle bez nějakého zbytečného kreativního přemýšlení zařídil, aby rodinu začal strašit duch – "Už to mám, jebneme tam ouija board." (Jakub Zitron Ťapák, Roasted!) Jsem však ochoten to filmu odpustit, protože tahle robotí apokalypsa v něm slouží jen jako takový hnací prvek, který uvádí věci do chodu. Primárně tu jde o naši rodinku, zejména o ústřední hrdinku Katie, která v průběhu filmu znovu nachází ztracené pouto k otci, který se sice hrozně snaží, ale vždycky je jako slon v porcelánu. A to je vylíčeno na výbornou.