Bordoshut

7,5/10 – Nejsem kdovíjaký fanda Star Wars světa, protože se letopočtem narození řadím už k těm, kteří vyrůstali na MCU, ale přesto se v poslední době snažím Star Wars nakoukat a trochu mu přijít na chuť, protože v tomhle vesmíru vycházejí jeden nový projekt za druhým. Několik titulů mi docela sedla, třeba příběh mladého Hana Sola nebo Rogue One, a k jiným zase chovám generační respekt a přijdou mi přinejmenším koukatelné – třeba celá první trilogie Star Wars 4, 5 a 6. I trojku mám rád. Přesto jsem si zatím žádné Hvězdné války nezamiloval natolik, abych jim byl sto dát plný počet hvězd. A k tomu nedošlo ani tentokrát. || Příběhy rytířů Jedi jsou velmi vítaným zpestřením celé značky, jelikož se prostřednictvím nich mohou i lidé jako já, kteří vyjma zfilmovaného materiálu pranic nevidí do nabitého hvězdného folklóru, mohou leccos zajímavého dozvědět o známých postavách a hlavně velmi příjemnou formou. Animace seriálu je vskutku neotřelá, nápaditá a na první pohled vás zaujme a vtáhne do děje. Disney+ zase jednou ukázal, že když se chce, tak to jde. Líbí se mi, že díly jsou kraťounké a vy máte po zhlédnutí okamžitě chuť si pustit i další. Kvituju i to, že příběhy na sebe přímo nenavazují, ale přesto je tu velice napínavý děj na pozadí, který vás chytne a nepustí, dokud seriál nezkouknete. || Hlavní nevýhodou pak je fakt, že sledujeme dva příběhy – Ahsoky a Mistra Dooku –, které se vzájemně nijak neprotnou a také každý vyvrcholí v jiné epizodě. Člověk z toho ve výsledku může mít pocit, že sleduje 2 různé seriály, ještě k tomu rozdílných kvalit. Zatímco přerod hraběte Dooku k temné straně síly a všechny okolnosti s tím spojené seriál popíše neuvěřitelně poutavě a tak, že s ním divák i soucítí a chápe jeho pohnutky, tři náhodně vybrané útržky z dětství a dospívání Ahsoky působí ve výsledku docela prázdně a zbytečně. Zatímco hrabě Dooku prodělá během tří epizod doslova životní proměnu a obrat o 180°, Ahsoka se za stejnou stopáž vůbec nezmění, je to pořád ta stejná nadaná mladá "Jedika" bezdůvodně odhodlaná bojovat proti temné straně síly. Maximálně se trošku zocelí, to je celé. Kontrast těchto dvou příběhů je propastný a zanechává diváka se slabou pachutí v ústech a trochu rozčarovaného. Kdyby byly epizody standardní 45 minutové délky, byla tato výtka rozhodně větší. Takhle musím pouze konstatovat, že jsem se za celou hodinu a půl nepřestal bavit. Verdikt: "Zabaví, rychle uteče, a pokud jste nečetli knižní životopis Ahsoky, tak ani neurazí. Můžu vřele doporučit. May the force be with you!"

6/10 – Bohužel, Boratův navázaný telefilm je pouze povedená satira, která úžasné jedničce nesahá ani po kotníky. Nápad byl opět zajímavý, ale jeho provedení tentokrát postrádalo jakoukoli jiskru, něco neokoukaného, co jsme neviděli už v jedničce. Od té uplynulo moře času – náš Borat totiž strávil 14 let těžkou prací v gulagu jako trest za ostudu, kterou svými eskapádami v USA slavnojmu kazažskojmu národu způsobil. Místo aby se však někdo zamyslel, jak se za takovou dobu mohl asi Borat v úděsných životních podmínkách změnit a jak by šlo co nejkomičtěji toto jeho nové já podruhé konfrontovat s Američany, kteří si mezitím sotva zvykli na starého Borata, rozhodli se scénáristé držet původního plánu: vyslat mentálně zaostalého Kazachstánce do USA, aby tam cosi zařídil. Tentokrát má obdarovat tamního významného politika kazašským opičákem. Premisa je to samozřejmě parádní, jenomže v praxi se setkává s několika komplikacemi, které se nepodařilo uspokojivě vyřešit. PROČ NENÍ BORAT 2 ANI ZDALEKA TAK DOBRÝ JAKO JEDNIČKA? 1) Je to vlastně jednička přes kopírák – Borat dostává misi a odjíždí do Ameriky, kde zažívá spoustu bizarních scének a podniká různé nesmyslné vylomeniny spolu se svým parťákem Azamatem / patnáctiletou dcerou, s kterým / s kterou se následně pohádá, každý si jde svou cestou, ale pak se zase usmíří a vrátí se do Kazachstánu. 2) Dvojka má jasně vytyčený cíl (předat dárek politikovi), zatímco jednička zůstala jen u toho natočit film, ze kterého by se Kazachstán mohl "poučit". Z toho důvodu v jedničce nemůžete odhadnout, co Borat všechno provede, a jste neustále příjemně i nepříjemně překvapování, zatímco u jedničky si lámete hlavu, kdy už konečně dojde k finálnímu "předání" a většinu vtipných scén si nemůžete pořádně vychutnat, protože jsou vata. Je smutné, to takhle na plná ústa říct, ale větší část filmu Borat 2 je jenom nudná vata. Můžete namítat, že i v jedničce měl Borat napříč filmem své choutky ohledně Pamely Anderson, což udržovalo diváka v "napětí", ale nezapomínejte, že celým cílem jedničky bylo akorát pojednat o Americe. Když už vidíte nakonec, chcete se tam dostat, ne to vzít několika náhodně vygenerovanými oklikami. 3) Účelový humor. Přijde mi, že neustálé okázalé "reverzní" pranýřování feministek a demokratů k Boratovi moc nesedí a byla v něm znát tužka scénáristy, který se snaží světu ukázat, co všechno si může dovolit napsat. V jedničce bylo vtipné, jak nekorektní humor pramenil z úsměvných situací, zde se ho někdo snažil nasílu našroubovat. 4) (Pozor na lehký spoiler.) Závěrečné vtipně nevtipné přijetí feministek v Kazachstánů. Scénář se tu snaží šokovat diváka, ale akorát sám po sobě šlape, protože tohle by kazašský národ představený v obou dvou Boratech nikdy nedopustil. Možná by to dopustil Borat, který strávil 14 let v gulagu, kdo ví, ale nezměněný Borat z jedničky by si tohle nenechal líbit. A žádnou změnu jsem osobně nezaregistroval. 5) Všeho moc škodí a i geniální Sacha Baron Cohen či skvělý český dabing, který tak dobře fungoval v jedničce, není tak zábavný napodruhé. || Kromě výše zmíněných bodů ale samozřejmě Boratův navázaný telefilm pobaví a neurazí, jenom to už prostě nebude ta kultovní srdcovka, ke které se mnozí z nás tak rádi s odstupem vrací a znovu a znovu se při sledování chechtají, až se za břicho popadají. Top hláška: "Pravdivý příběh Nadi Akatovové, kterou schvátila zákeřná nemoc zvaná zvědavost. Kvůli ní si jednoho večera sáhla na važínu. Její važínu to tuze rozlítilo. Ukousla jí ruku. Až ji važína celou vcucla dovnitř. Zůstala uvnitř už navěky. Konec."

8/10 –  Seriál Rod Draka stál už od svého prvopočátku před nelehkým úkolem: naplnit očekávání. Nebo se jim alespoň přiblížit. Pomyslných požadavků a tužeb, které si fanoušci Hry o Trůny nahlas, ale i jen v hloubi duše promítali do seriálového prologu jejich milované franšízy, bylo nezměrně a každé epičtější než to předchozí. Řádně adaptovat knižní předlohu zbožšťovaného George R. R. Martina, neprotiřečit si s folklórem či stylem vyprávění známým ze Hry o Trůny, zpracovat do jedné série různá časová období a nenarušit přitom spád ani tempo a ještě se vyhnout logickým lapsům – to vše jistě vrtalo tvůrcům v hlavě. Navíc fanoušci ságy Píseň ledu a ohně rozhodně nepatří k nejjednodušším a dosud mají hořko v ústech z nepovedené 8. série z dílny Benioffa & Weisse, do nového projektu tak vkládají víru, že si spraví chuť. || Paradoxně největší úskalí celého seriálu jsou rozhodně skoky v čase. V tomhle ohledu se stalo přesně to, co se stát nemělo, a ony tudíž narušují jak konzistenci tempa, tak i souběžné práci s postavami. Zejména postava Daemona, kterou hraje Matt Smith a která patří bezesporu k tomu vůbec nejlepšímu, co může celý seriál nabídnout, by si zasloužila daleko pečlivěji opečovat, vývoj detailněji prokreslit. Hlavním zádrhelem v časových skocích byl ale podle mě ten, že se v minulosti zkrátka nic "extra" nedělo a celé epizody tak ve výsledku vyznívají trochu zbytečně, jako výčet rozšiřujících informací o postavách, který vás může zaujmout, ale pro děj nezbytný není a pravděpodobně z něj kdovíjak odvaření také nebudete. Chápu však, že bylo potřeba postupně vyskládat figurky a vybudovat ústřední konflikt. Tvůrci a režiséři se tu mimochodem trošku pokusili napodobit první sérii Hry o Trůny a to, jakým způsobem nebohý Edd Stark postupně zaplul do světa politiky, stratégování a nekalých léček. Proto tedy přicházím s návrhem na zamyšlenou, jak by to možná mohlo lépe fungovat. 1) Věnovat událostem před doufejme posledním časovým skokem celou první sérii, s čímž by se pojilo přesměrování hlavní zápletky na konflikt dvou bratrů a komornější pojetí. 2) Od předchozích událostí se oprostit a začít rovnou od bodu, kdy došlo k poslednímu přeobsazení, s tím, že bude potřeba určité věci nějak chytře nastínit, vysvětlit apod. Ani jedno z nich není geniální, snadné či zázračné, ovšem to ani nápad zadaptovat události, ke kterým je vhodné znát událostí napříč desítkami let. Nejhorší mi připadá v průběhu seriálu dokola přeobsazovat a svévolně pozměňovat letopočty i charaktery postav. Kromě toho prvních několik epizod je to skutečně pouze rozvleklá nuda bez výrazného cíle, navíc s odpudivou hlavní herečkou. Pro diváky neznalé předlohy (tedy mě) se špatnou pamětí na jména (tedy mě) to občas může být i vyslovený chaos, kdy ve smršti nových obličejů vůbec netušíte, kdo je kdo. || Od posledního přeobsazení, které proběhlo tuším v 6. epizodě, se ale Rod Draka rychle oklepe od nepotřebného balastu hradních peripetií, který nás dosud zavaloval a pomalu se rozjíždí neuvěřitelný kolos akcí a reakcí, který mě nakonec v 10. epizodě dočista strhnul a já celou hodinu fascinovaně zíral na obraz přikovaný k sedačce. Hudba je jednoduše úžasná, draci vypadají opravdově, herecké výkony přesvědčivě, scénář vypiplaný, režisérská vize jasná, kameraman taktéž odvádí výbornou práci. Dočkáme se sice jen neustálých jednání a slibů věrnosti, ale předzvěst něčeho velkého visí ve vzduchu celý seriál, tohle se také nesmírně vydařilo. Po prvních dvou epizodách bych nečekal, že tohle řeknu, ale za mě velká spokojenost. Velmi se těším na další sérii. Můžu vřele doporučit. || A naplnil Rod Draka očekávání fanoušků? Na to si budete muset odpovědět každý sám za sebe. Má odpověď zní: "Hail to the House of the Dragon!"

10/10 – Nemožné se stalo skutečností. Poprvé za celý seriál Rod Draka jsem měl při sledování pocit, že sleduju pravý, nefalšovaný sequel Hry o Trůny, který dosahuje kvalit svého velkolepého předchůdce. Desátá epizoda je jednoduše úžasný divácký zážitek od začátku až do konce, bez jakéhokoliv hluchého místa. Zkrátka to šlape jako hodinky. Tempo, napětí – chvílemi jsem ani nedutal –, hudba, výprava, scénář. To všechno zde funguje na výbornou a skvěle to zúročí vztahy a pletky, jež byly pracně a solidně vystavěny v předešlých dílech. CGI výborné, práce s kamerou také na jedničku, předává přesně ty pocity, které má. Konflikt je velmi ostře narýsován a pompézní intrikánská hra o trůn, přízeň a moc může započnout. Dokonce i herci a herečky se činili o 106. Škoda, že seriál v tomhle tempu neběžel celou dobu, nebo se alespoň neodehrával v jedné časové lince. Tady lze vidět, jak krásně to mohlo fungovat. Ve zkratce: "Skvělý pay-off, který kazí jen vzpomínka na to, jak zdlouhavé dokázaly být předchozí díly."

10/10 – Superhrdinský bizár! je pořad vycházející na YouTube kanále českého filmového kritika, který na internetu vystupuje pod přezdívkou Hroty Algernona. Jednotlivé epizody sice vycházejí jen zřídka, ale když už nějaká vyjde, stojí to za to. Společným tématem pak jsou bizarní superhrdinské akční výplachy, povětšinou staršího data, které spíše než úlohu oddechové akční zábavy plní funkci úžasné, leč nezamýšlené parodie příslušného žánru. Takové filmy leckdy bývají vtipné sami o sobě, příkladem za všechny budiž kultovní a nenáviděný snímek Batman a Robin z roku 1997, u kterého jsem se osobně královsky bavil a následně ho podle toho také zaslouženě ohodnotil 5 hvězdami. Takovýchto zářných počinů je samozřejmě víc (dokonce i poměrně nových – s pomrknutím na Black Adama) a tak Superhrdinský bizár! může spokojeně pokračovat. Vlastně ani nevím, jestli se těším na den, kdy už nebude žádný nekvalitní superzvratek k zesměšnění, anebo se ho obávám. Ale vzhledem k tomu, co si pro nás všechno strejda Kevin přichystal na svém posledním velkém fóru, se obávám, že takový Den v první řadě jen tak nenastane. A kdyby se snad i sám Feige, první svého jména, král Andalů a Prvních lidí k něčemu tak smělému měl, je nevyhnutelné, že pro něj z budoucnosti přijde velká She-Terminátorka Jenni-Sis of Hulk a důrazně chudáka Kevina přesvědčí, aby změnil stanovisko a odvrátil tak Soudný den několika zarytých Marvel nerdů. || Každopádně pointa tohoto pořadu tkví v tom, že Hroty pro vás z filmu vybere nejvtipnější / nejtrapnější momenty a ještě k nim přidá zábavný komentář. Nejzáludnější však bude něco takového uspořádat na She-Hulk, protože to by do videa musel vložit celý seriál. Nemístná poznámka: "Kdy bude epizoda na Batman a Robin?"

Jak je vám asi známo, Marvel má své multivesmírné Avengery, DC nedá dopustit na Snyderovu Justice League, Sony má svůj pavoučí vesmír bez spidermana a Amazon se zase může pochlubit divokou Bandou… no a teď už i Lidl má svou vlastní superhrdinskou ochrannou partičku – Džastis Sosaj-i-ty. A ne, nemá to nic společného s Genzerem. Více ZDE.

7/10 – Pán prstenů: Prsteny moci je bezesporu nejkontroverznější seriál roku 2022, a jak nejspíš všichni tušíme, je tomu tak hned z několika důvodů. Dovolte mi je zde spěšně sesumírovat. PATERO VÝTEK NAŠTVANÉHO LOTRHEADA: 1) nerespektování původní Tolkienovi předlohy, jeho světa a charakterů jeho postav; 2) snaha o rasovou korektnost za každou cenu, tedy i tam, kde nemusí nutně dávat smysl – mám na mysli černého elfa, černého chluponoha a zejména černou trpaslici; 3) dílo jde na ruku feministkám, výsledkem je přehršel dominantních, anebo jakkoli jinak výjimečných ženských postav vládnoucích silným, leč poplatným mužům; 4) arogantní hlavní postava Galadriel, která je jiná než v předloze a dělá ze sledování podstatně méně příjemný zážitek; 5) přebytek dějových linek; v důsledku toho vzniká nadbytek nedostatečně prokreslených postav, u kterých ani nevíte, proč jim scénář dopřává takovou pozornost. Všechny tyto programové body, kterými se rádi ohání přívrženci opoziční organizace Amazonu (American Movement for Activistic Zones Of Narration) bezpochyby mají něco do sebe a ani náhodou nejsou jen prázdnými frázemi či nespokojenými výkřiky do tmy. Souhlasím s nimi ale já? Ano i ne. Nicméně, spíše než můj názor na patero výtek naštvaného "lotrheada" bych rád rozebral svůj názor na seriál Rings of Power jako takový. Seriál pochopitelně nedosahuje slávy a velikosti chlupáčovy předlohy, ale přesto není vůbec marný. Výprava je pompézní, dechberoucí – představení Středozemě a její převedení na filmové plátno vyšlo na výbornou. To samé platí o kulisách či kostýmech, každý scéna působí neskutečně vymazleně, zaplněně. Svým způsobem bych se nebál říct, že někdy grandiózní vizuál vypráví velkolepý příběh, který se postupně rozehrává, lépe, než dialogy postav. Ne, že by byly špatné, ale působí strojeně. Může za to nedostatečná práce s postavami, žádná nedostala dostatek prostoru na nějaký příběhový oblouk, neměla příležitost nám ukázat, co v ní vězí. Prsteny moci jsou neuvěřitelným způsobem překombinované, simultánně běží nespočet dějových linek a v každé jedné z nich máme hromadu vedlejších postav, přičemž každá z nich prožívá příběh tak diametrálně odlišný, že přepínat mezi nimi je jako mluvit každou minutu jiným jazykem. Mozek to sotva stíhá zpracovat a než se člověk rozkouká, už se takzvaně dějí věci, diskutuje se o vážných tématech, zbrojí se, vedou se hádky... Děj se zkrátka neustále posouvá kupředu. Nikdy nezbyde ani chvilka si s naší postavou posedět, pořádně si ji prohlédnout, potykat si s ní, navázat citové pouto. Děj jenom bez přestání uhání kupředu. Když už tam něco takové je, tak je to většinou ještě v době, kdy je člověk přepnutý na postavu, kterou sledoval předtím. Tohle je věčná škoda. Dále bych podotkl, že první série se rozhodně nedočkala uspokojivého zakončení a působí spíš jako takový úvod do celé zápletky. Ani z toho nejsem dvakrát nadšený, některé linky postav kvůli tomu vyzněli úplně do ztracena a já jen pevně doufám, že si jejich pouhou existenci obhájí 2. série. Kdybych měl vyzdvihnout jednu postavu, která podle mě funguje nejlépe, má nejprokreslenější dimenze a jejíž charakter skutečně dosáhl nějakého pokroku, pak je to jednoznačně trpasličí princ Durin. Rovněž jeho přátelství s Elrondem funguje skvěle, ti dva spolu mají chemii a je proto zábava je sledovat. Na 2. řadu se netěším, ale určitě se na ni podívám. || Nemístná poznámka: "Pár Pařmenů byl stejně nejlepší!"

7/10 – Pán prstenů: Prsteny moci je bezesporu nejkontroverznější seriál roku 2022, a jak nejspíš všichni tušíme, je tomu tak hned z několika důvodů. Dovolte mi je zde spěšně sesumírovat. PATERO VÝTEK NAŠTVANÉHO LOTRHEADA: 1) nerespektování původní Tolkienovi předlohy, jeho světa a charakterů jeho postav; 2) snaha o rasovou korektnost za každou cenu, tedy i tam, kde nemusí nutně dávat smysl – mám na mysli černého elfa, černého chluponoha a zejména černou trpaslici; 3) dílo jde na ruku feministkám, výsledkem je přehršel dominantních, anebo jakkoli jinak výjimečných ženských postav vládnoucích silným, leč poplatným mužům; 4) arogantní hlavní postava Galadriel, která je jiná než v předloze a dělá ze sledování podstatně méně příjemný zážitek; 5) přebytek dějových linek; v důsledku toho vzniká nadbytek nedostatečně prokreslených postav, u kterých ani nevíte, proč jim scénář dopřává takovou pozornost. Všechny tyto programové body, kterými se rádi ohání přívrženci opoziční organizace Amazonu (American Movement for Activistic Zones Of Narration) bezpochyby mají něco do sebe a ani náhodou nejsou jen prázdnými frázemi či nespokojenými výkřiky do tmy. Souhlasím s nimi ale já? Ano i ne. Nicméně, spíše než můj názor na patero výtek naštvaného "lotrheada" bych rád rozebral svůj názor na seriál Rings of Power jako takový. Seriál pochopitelně nedosahuje slávy a velikosti chlupáčovy předlohy, ale přesto není vůbec marný. Výprava je pompézní, dechberoucí – představení Středozemě a její převedení na filmové plátno vyšlo na výbornou. To samé platí o kulisách či kostýmech, každý scéna působí neskutečně vymazleně, zaplněně. Svým způsobem bych se nebál říct, že někdy grandiózní vizuál vypráví velkolepý příběh, který se postupně rozehrává, lépe, než dialogy postav. Ne, že by byly špatné, ale působí strojeně. Může za to nedostatečná práce s postavami, žádná nedostala dostatek prostoru na nějaký příběhový oblouk, neměla příležitost nám ukázat, co v ní vězí. Prsteny moci jsou neuvěřitelným způsobem překombinované, simultánně běží nespočet dějových linek a v každé jedné z nich máme hromadu vedlejších postav, přičemž každá z nich prožívá příběh tak diametrálně odlišný, že přepínat mezi nimi je jako mluvit každou minutu jiným jazykem. Mozek to sotva stíhá zpracovat a než se člověk rozkouká, už se takzvaně dějí věci, diskutuje se o vážných tématech, zbrojí se, vedou se hádky... Děj se zkrátka neustále posouvá kupředu. Nikdy nezbyde ani chvilka si s naší postavou posedět, pořádně si ji prohlédnout, potykat si s ní, navázat citové pouto. Děj jenom bez přestání uhání kupředu. Když už tam něco takové je, tak je to většinou ještě v době, kdy je člověk přepnutý na postavu, kterou sledoval předtím. Tohle je věčná škoda. Dále bych podotkl, že první série se rozhodně nedočkala uspokojivého zakončení a působí spíš jako takový úvod do celé zápletky. Ani z toho nejsem dvakrát nadšený, některé linky postav kvůli tomu vyzněli úplně do ztracena a já jen pevně doufám, že si jejich pouhou existenci obhájí 2. série. Kdybych měl vyzdvihnout jednu postavu, která podle mě funguje nejlépe, má nejprokreslenější dimenze a jejíž charakter skutečně dosáhl nějakého pokroku, pak je to jednoznačně trpasličí princ Durin. Rovněž jeho přátelství s Elrondem funguje skvěle, ti dva spolu mají chemii a je proto zábava je sledovat. Na 2. řadu se netěším, ale určitě se na ni podívám. || Nemístná poznámka: "Pár Pařmenů byl stejně nejlepší!"

3,5/10 – Po roce je tu zase říjen, svátek Halloween za dveřmi, no a s ním je tu i nový horor s Michaelem Myersem, který na sebe tentokrát nenechal dlouho čekat. Možná by bylo lepší to formulovat jinak – poslední díl této slasherové trilogie zvládl David Gordon Green spatlat za necelý rok. Zatímco jeho předchůdce, Halloween Kills, na sebe nechal čekat dlouhé dva roky a stejně sklidil tunu kritiky, Halloween Ends pořádně šlápnul na plyn. Přemýšlím jen, jaký myšlenkový pochod k tomu režiséra dovedl. Řekl si snad Green, že byla dvojka tak rozpačitě přijata proto, že se lidé durdili, že na ni museli dva roky čekat? No, kvůli tomu to očividně nebylo, protože pokračování, které nám letos 13. října D. G. Green naservíroval, na sebe sice nedalo dlouho čekat, zato je ale naprosto tragické. Když jsem mluvil o tom, jak She-Hulk absolutně nerozumí komedii, tak – všechna čest – nový Halloween jí rozumí docela dobře. Jedná se tedy o takovou nízkorozpočtovou tragikomedii o dvou vyděděncích v jednom zapadákově, které přivede dohromady úsměvný scénář, načež se oba urazí na celý svět a umanou si spálit město Haddonfield až k základům, což se teda sice nakonec nestane, ale v kanále se probudí hibernující Pennywise... respektive Michael Myers a ten vtělí část svojí duše do... Jo, bude to ještě zajímavý, to mi věřte. Ačkoli první polovinu stopáže to spíš připomíná praštěnou reality show. Kdybych to měl porovnat s ostatními díly trilogie, tak tenhle je rozhodně nejslabší, prvnímu nesahá ani po paty a dvojka alespoň předvedla fungující dějovou archu a nápaditý gore. To Halloween Ends si o nějakém označení "slasher" může nechat jen znát. Několik zabití tu sice je, ale všechny jsou provedeny způsobem, jako by film točil nějaký líný amatér. Uvažte přitom, že všechny tři novodobé rebooty natočil tentýž režisér! Kdybych si měl odmyslet svoji lásku k starým, navrátivším postavám (Michael a Laurie), tak řeknu, že jediné, co na celém filmu doopravdy stojí za to, je úžasná nadčasová znělka Johna Carpentera, která prostě neomrzí. Tu jsme si ale bohužel také moc neužili, protože přes všechny ty plytké rozhovory a vaření halloweenských bochánků na vraždění moc nezbyl čas. Jinak herecké výkony bych řadil do průměru, nic co by diváka mělo znepokojovat, či uspokojovat. Byl jsem lehce zaskočený, že tu má Laurie a její přítel velmi málo prostoru. Místo nich se na výsluní dostaly zcela nové postavy, což jistě bylo nezbytné, protože jich většina minule umřela, ale klidně mohly mít méně pozornosti. Zejména se mi nelíbilo, jaké psí kusy tu Green vyvádí s Myersem a vůbec to, jak navázal na předchozí díl a ani nevysvětlil Myersovu možnou nesmrtelnost. Sám si to minule zavařil a raději od toho dal ruce pryč. Jenže to, s čím přišel tentokrát, je možná ještě horší než jeho předchozí nápad. Považte sami. Já jsem hlavně rád, že už nebude čtyřka. Nemístná poznámka: "Možná jsem byl na Michaela v hodnocení trošku vlídnější, než na jiné vrahouny bez motivu. Na rozdíl od výše recenzovaného filmu to má své racionální vysvětlení. Včera jsem dokoukal She-Hulk. Vezměte si to takhle: kdybyste jedli půl roku plesnivé maso, taky si pak ještě rádi smlsnete na kočičí sušině, nemám pravdu?"

0/10 – She-Hulk: Neuvěřitelná kravička je jeden z těch ojedinělých seriálů, které začnou být skutečně ftipné, až když je přepnete do slovenštiny. Tohle není rýpnutí do našich východních bratrů, jen chci poukázat na to, že zatímco Tatiana Maslany sype jeden ubíjející vtípek za druhým a z vás v nepravidelných intervalech vybublává tichý, chrchlavý smích snadno zaměnitelný s hrdelním dávením, v obličeji se vám spíše než mauritánský půlměsíc zrcadlí výraz ne nepodobný tomu, který předvedl Daniel Kaluuya na titulním plakátě snímku Get Out. Koneckonců už jenom zmínit tyhle dva projekty v jednom jediném odstavci mě bije do očí víc než hrubá chyba typu pjeknje. Z hlediska seriálové tvorby není nic smutnějšího, než když si po devíti epizodách nejsem schopný zpětně vybavit jedinou polehčující okolnost a tedy jediný důvod, proč She-Hulk neudělit odpad. Naproti tomu důvodů, proč ho udělit, mě napadá celá řada. Nabízím malou ukázku, říkejme tomu první list stostranného seznamu. PROČ SHE-HULK UDĚLIT ODPAD? 1) Scénář prakticky neexistuje. Postavy jenom bezcílně proplouvají životem, který je tak k uzoufání nudný a otravný, že by bylo záživnější kdyby někdo zfilmoval můj všední den. Seriál nikam nesměřuje a jednotlivé dílčí zápletky jsou stručně řečeno trapné a dětinské. 2) Desítky neopodstatněných cameí. Takhle to dopadá, když postavíte příběh tak, abyste do něj mohli poslat na návštěvu co nejvíc postav z komixů. Většinou to působí neuvěřitelně nahodile a "od věci". Každé jedno cameo jsem bral jako zbytečné rozptýlení na cestě za tím pochopit, o čem že je vlastně tahle epizoda. A jak že to dopadá? Katastrofálně. Nebojte, já to slovo neřeknu. Tohle bude všehovšudy formální recenze. Tedy... držte mi palce, jsme teprve na začátku a už se začínám přehřívat. 3) Úděsná komika. Tohle je asi největší překážka v kladném přijetí She-Hulk. Jak je již rozkřiknuto, Marvel filmy sázejí na vynucenou akci a hláškování za každou cenu. A právě z tohohle hláškování se She-Hulk pokouší si dělat legraci tak, že tradiční MCU hlášky na hranici trapnosti naschvál dovedou do konce jenom z půlky, anebo je naopak úmyslně přeženou, jako když herci záměrně přehrávají, aby docílili komičnosti. Jenomže to co stvořili, má daleko od dobré komedie a ještě dál od obstojné parodie. Nepovedlo se jim to totiž a humor je tu ještě trapnější než v průměrném Marvel projektu a to přímo tak, že to člověka během sledování takové "etudy" přímo až svírá vevnitř. 4) Boření čtvrté stěny. Tohle tomu nasadilo korunu. Nejenže každá postava doslova sršela příšerným hláškováním, She-Hulk nás ještě sama z očí do očí vždycky upozornila, v čem že spočívá ta úžasná "parodie MCU", za kterou se to očividně považuje. Jenže, jak jsem napsal, parodie se nevyvedla, a místo toho se She-Hulk stala přesně tím, z čeho si dělá legraci, akorát že klesla ještě o pár levelů níž. Co mě také vytáčí je, že se to skrz boření čtvrté stěny snaží "vtipně" ospravedlnit absenci děje, vážně to nefunguje, není to vtipné. Každý u toho akorát umírá s vyplazeným jazykem a She-Hulk má ještě tu drzost mu s úšklebkem na rtech močit do úst. 5) Bezcharakterní charaktery. Žádná postava nemá vlastnosti. Jsou to jenom figurky na scriptu, který si načmárala Jessica Gao do bločku, když si druhou rukou cpala do chřtánu veggie burger. 6) Feministická propaganda. Třešnička na dortu. Bez komentáře. | Mohl bych pokračovat, ale víte co? Já nebudu. || Top hláška: "That's what Hulks do. We smash things. Bruce smashes buildings. I smash fourth walls and bad endings. And sometimes, Matt Murdock." Abyste pochopili, zmiňuju ji především proto, že je to jediný moment seriálu, kdy jsem se alespoň ušklíbl. Ne však tomuto úryvku. Ten byl spíš k pláči. Pouze se mi v hlavě konečně uvolnil pomyslný čudlík, třeskl výstřel a někde v jiné dimenzi sebou moje alternativní já švihlo na podlahu. A ten úsměv? Posmrtná grimasa. || Stručně a přehledně: "Jsou filmy, které se velebí. Jsou filmy, které se zesměšňují. A jsou filmy, kterým je prostě potřeba dát odpad a jít dál." | "To jsem nevěděl, že se tu dozvím, že She-Hulk je film!" Lidi, prosím vás... || Ponaučení: "Vstávat v šest ráno pět dní v týdnu kvůli škole není utrpení. Tohle je utrpení." || Nemístná poznámka: "Doporučte to prosím někdo Pinheadovi. Řetězy jsou proti She-Hulk slabý kafe."