Lima

Zářný příklad toho, že dnes psát scenáře k hollywoodským blockbusterům je jako pobírat sociální dávky, to musí být lahoda. Ne, neuráželo mě to svojí blbostí, ale bylo to šablonovité až na půdu a bylo mi to všechno šumák. Má to jeden skvělý nápad (čisté srdce mezi starobylými anakondy) a tím pozitiva končí. Iko Uwais se svými pár minutami zcela nevyužitý, akce je průměrná a je jí málo, směřování na děcka zcela zřetelné, ale ty stejně do kina nepřišly, tak kdepak asi soudruzi z Paramountu udělali chybu.

Jó špión, ten tvrdej chleba má. Nejsem fanda alternativních  historických  reálií se skutečně žijícími osobnostmi, ale tohle je vyjímka. Fantastický seriál, po většinu sérií zcela nepředvídatelný. Je obdivuhodné, jakou psychologickou proměnou Carrie Mathison napříč celým seriálem prošla, tomu se, milá Claire, říká životní role. A úplně poslední díl mě naprosto rozsekal, v úžasu z toho, jak geniálně hořkosladké zakončení celému příběhu dali. Vím, že to k tomu svádí, ale doufám, že žádné pokračování, žádný přídavek už nenatočí, takhle je to perfektní.

Tyhlety vetřelčí deriváty v roce 2021 snad už baví jenom verbala a další jednobuněčné organismy. Kdyby to občas nemělo bombastické CGI, nemá to nic. A mimické pokusy Chrise Pratta o vyjádření hlubších emocí jsou poměrně komické, jako Star-Lord je O.K., tam jeho topornost nevadí, ale do charakterního herce má jinak sakra daleko.

Sežeňte druhořadý herce, nebo ochotníky z řad komparzu, natočte to jako sled víceméně nesouvisejících scén, přidejte k tomu mraky a mraky filmařských chyb, které u vás vyvolají záchvaty smíchu, a které je slast zpětně při přetáčení analyzovat, okořeňte mnoha nemotorně zinscenovanými milostnými scénami jak z nějaké špatné Kámasútry a navrch přihoďte nečekané dialogy, při kterých si poprskáte monitor a máte tu Samurai Cop. Ano, tohle je ´The Room´ mezi akčními buddy kriminálkami. A všechnu tu absurditu umocňuje fakt, že stejně jako Wiseau, tak i Amir Shervan to spíchnul s láskou k filmu a s přesvědčením, že točí něco světového. Nevím, jestli tohle už promítali na ´Festivalu otrlého diváka´, pokud ne, tohle je jasný kandidát.

Pokus o jakýsi přesah, vyjádřený dokumentárními záběry na začátku (ty nejhorší zvěrstva 20.století, včetně Osvětimi a genocid po celém světě) je tu značně jalový, a vlastně dost i zbytečný, protože vůbec neumocňuje celkový dopad filmu. Navíc by tu nůžky střihače bodly víc, než kdy jindy, v půlce jsem si připadal, jako po pozření celé konvice meduňky lékařské. Ale zajímavou atmosféru tomu upřít nemohu, zabijácké děti se svými nevinnými tvářičkami opravdu budí znepokojení, někdy i hrůzu a fatální scéna s těhotnou ženou je až fyzicky nepříjemná. Navíc si nedokážu představit něco podobného v dnešní připodělané politicky korektní době, takže v závěru se nečekaně dostane ke slovu i samopal a malí hajzlíci se tu řežou prknem po hlavě, zabodávají se nože do stehen a krčních tepen. Prostě jak bylo zvykem v 70.letech, Španělé se s tím nepárali.

Pat a Mat v nechtěné parodii něčeho, co mělo být aspoň na základní bázi dramatické, ale je to jenom k politování směšné. Taylor Sheridan frčí sešupem dolů, asi má rád ovoce, takže touží po Zlaté malině. Přitom je to záhada. Souběžně s tímhle psal a točil i seriál Yellowstone, a to je svými výživnými emocemi a perfektně logicky stavěným příběhem úplně, úplně někde jinde. Tady ve filmu jsem citlivého Sheridana poznal jen v malé subtilní scéně s hlazením koně, jinak jsem z té přemíry debility celou druhou půli tloukl hlavou do zdi, z nudy vyčesával drobky z plnovousu, počítal prsty na ruce a koukal na hodinky, kolik té pocitové tortury ještě musím snášet.

Nechápu, co se stalo se Zackem Snyderem, že člověk, který má ve filmografii geniální ´Watchmen´, nebo velmi dobrý ´Man of Steel´ a vlastně nikdy doposud tvůrčím způsobem nevyhořel, natočí takovéhle hovno. Patetické, k posrání nudné a vizuálně odpudivé (ne, šťavnaté úvodní titulky a těch pár lasvegaských greenscreenů to nevytrhne). Má to jedinou slušnou akční scénu – přestřelku v kasínu – která přijde až půlhodinu před koncem a jeden jediný zaznamenáníhodný nápad, což je zombie tygr. A v čele nezajímavého hereckého ansámblu Dave Bautistu, jehož herecké limity končí někde u schopností Hamáčka, když vypráví o svém zastíracím manévru.

Nesnesitelná lehkost hraní. Dobře si vzpomínám na exkluzivní rozhovor Hopkinse pro Reflex, kde prohlásil, že „…herectví je nejlehčí profese na světě…“. Takže sir Anthony si střihl další divadelní roli, jíž podobné ztvárnil za svůj život stovky na prknách, která znamenají svět a ještě za to, jen tak mimochodem, dostal Oscara. Jo, herectví je krásná profese, když se to umí.

Šediny a vrásky přibývají, ale ty Liamovi sluší a on určitě umí stárnout s grácií. Není to klasická akční neesonovka, kterou asi lidi čekali, spíš takový lidský, civilní příběh jednoho stárnoucího mariňáka, ve dvou scénách okořeněné nějakým tím malým střílením, kde ke konci padne i nějaké to klišé, které tak nemám rád (vykecávání se záporákem). Docela příjemné dvě hodiny, ale za měsíc už to zapomenu.

Co si budem povídat, godzillí filmy napříč víc jak půlstoletím nikdy nebyly výkvětem intelektualismu, ale ať jde o kousky Ishira Hondy, Juna Fukudy, či Takao Okawary, byly to zábavné pohádky, tak akorát přeplácané a tak akorát balancovaly na hranici trapnosti, pod kterou nikdy nepadly. Tady ale hloupost mytologie až vysloveně práská dveřmi, vše co se točí kolem těch týnejdžerů a toho černocha, který to zahrál naprosto příšerně (ups, nenapsal jsem zrovna něco politicky nepřijatelného?), bylo utrpením sledovat, takže zbývají jenom ty fighty. A těch je překvapivě poskrovnu a všechny highlighty prozradí trailery. Ale abych byl spravedlivý, právě ty pranice mezi opičákem, ještěrkou a mechagodzillou jsou vynikající, šťavnaté, přehledně podané a klobouček Wingardovi, jak to režijně podal. Jenom škoda toho scenáře, který asi vypotili fanboyové s vlhkými pubertálními sny.