Lima

Rád bych použil slova myslitele Karlose Vémoly „nepochopil jsem to, ale bylo to skvělé“, ale bohužel. Lynch se tady utápěl už jen sám v sobě, nikam neposunul seriál, ani svoji filmovou tvorbu, prostě si jen tak zaexhiboval, tak nějak nemotorně a křečovitě, přesně jako jeho rolička agenta tady, když řve na Davida Bowieho. Takže použiju slova Libora Matušky „nepochopil jsem to a nechalo mě to úplně chladným“. ___ PS: Zajímalo by mě, kolika tvůrcům by tohle normálně prošlo a nejmenovali by se Lynch :o)

„Já chci Oscara! …. Já chci konečně ku*va už toho Oscara!“. ___ Ano, kamera výborná, hudba čarokrásná (ale za tu Cooper nemůže), zestaršující masky fantastické. Ale málo platný, chvílemi jsem si připadal jak na pimprlovém divadle, kde se hlavní aktér  tak moc snaží, že si ani neuvědomuje, že ta, co měla být až druhá v pořadí, ho drtivé přehrává. Ano, Carey Mulligan si dala Bradleyho velkou boxerkou herecky K.O. po pár minutách, protože ona na rozdíl od něho působila autenticky, přirozeně a nepotřebovala k tomu tip top prostetika. A marně jsem se snažil celou dobu určit, o čem to vlastně mělo být. Aby to bylo o géniovi v objetí múz, který byl zároveň tak trochu kokot, na to je to příliš vágní a neurčité, kde se postavy jen tak míhají, přicházejí a odcházejí a nic z toho neplyne. A jestli to mělo být o magické síle hudby, tak snad jenom ve scéně z katedrály, jinak se na mě ujištění, proč byl Bernstein tak velký skladatel, ani vlastně za celou dobu nepřeneslo. Ale možná to tak Cooper chtěl, podle úvodního titulku, že „…umělecké dílo neodpovídá na otázky, ale vyvolává je…“, a já mu jenom křivdím, že. Ale sorry Bradley, občas mám právo i na trocha povrchního diváckého očekávání :o)

„Někdy tu prosedíme celý večer, aniž bychom řekli slova.“ – „To zní dost nudně.“ – „Takže jen sedím a pletu.“ – „Proto jste si ho vzala?“ – „Třeba se mi líbí, jak mi na palcích drží vlnu.“ – „A nemá někdy unavené palce? Se mnou byste plést nemusela “ . ___ Celý život noir filmy procházím jako lehce netečný divák, ale to je jenom můj problém.  Ovšem schopnost Billyho Wildera, jak na sebe vrší dialogy, jsem obdivoval  vždycky a tady jsem si opět popásl. Škoda ale dvou věcí. Jednak bych zde uvítal nějaký osvěžující vizuální nápad, v tomhle ohledu byl třeba takový Orson Welles nedostižný, ale tady kde nic, tu nic. A pak ten pracně vykoumaný nápad vraždy mi přišel celkem banální a místama i hodně naivní (producírování ve vagónu s výškou o hlavu větší, než manžílek, vážně není z úkonů nejbystřejších). Barbaru Stanwyck do role femme fatale ale vybrali skvěle. Svůdná, ale zároveň vám na ní od prvního pohledu něco nehraje …. prostě vidíte její temnou stránku ještě dřív, než se z ní vyloupne vypočítavá mrcha :o)

Ty 4* fakt nejsou z milosti. Každý, kdo se alespoň trochu štrejchnul o proces natáčení filmů ví, jaká je to řehole, kór v našich luzích a hájích, kde musíte škemrat o každou korunu. Takže i fakt, že z celého filmu by šel udělat cca 5-ti minutový trailer se všemi trikovými záběry co ve filmu jsou, nebudu snižovat a jsem rád aspoň za tohle. I za to, že konečně byl v kinech domácí film, kde se netrapošilo s Langmajerem, mladým Polívkou  a jinými, kde se neksichtil mladej Prachař atd., prostě že tady se dohlédlo dál, než v obvyklých provinčních semi-romantických kusech, kterých jsou česká kina plná a za  2 měsíce si na ně nikdo nevzpomene. Tady je v případě pana Hloze cítít sympatická ambice přijít s něčím, co vybočuje ze současné české filmové produkce, která spokojené zahnívá na Voyo a jim podobných kanálech. A v tomhle případě musím přimhouřit oko nad tím, že když se odmyslí základní premisa s „obnovováním“, která jediná naplňuje sci-fi žánr, tak celá ta zápletka a cestičky, kudy se vine, je spíše na úrovni průměrné televizní detektivky. Jinak ale kamera moc pěkná, chvílemi i kouzlí skvělé kompozice a nemusí být zrovna trikové, a vůbec v jednotlivostech (piano, zuby s projekcí) je to zajímavé a nápadité. Za to fakt dík a ano, poslední tak dobré domácí sci-fi tady bylo před DLOUHÝMI 61 lety (!!!), tedy magnus opus pana Jindřicha Poláka a to se musí brát v potaz.

Starého psa novým kouskům nenaučíš. Richard Fleischer byl filmový mastodont, zástupce starého klasického Hollywoodu, který se chtěl chytit s čerstvou řítící se vlnou ´Nového Hollywoodu´, vybral si aktuální téma, které rezonovalo ve společnosti a o kterém neměl ani páru … no a nedopadlo to. Je to takový sled epizodek, bez nějaké jednotící linie, hlavní lákadlo George C. Scott je tu na vedlejší koleji, motivace k jeho fatálnímu kroku velmi chabá. Celé to má takové uspávající tempo, i když se tu ukazuje každodenní policejní práce, řeší kriminalita, drogy a násilí na ženách a když dojde na intimní scény, Stacy Keach je neumí herecky prodat a hraje mu do toho nějaké plytká výtahová hudba. Historicky zajímavé je to snad pouze ze dvou pohledů, které by dneska absolutně neprošly jako rasistické a společenský závadné – černoši jsou tu jako zavrženíhodná spodina společnosti, která dělá jenom problémy, stejně jako gayové, když policista své ženě říká, že byli s kolegama „na lovu teploušů v parku“ :o)

Z potencionálně přímočaré a temné kriminálky udělala Issa López Velmi křehké vztahy. Tak děkujeme a posíláme klíčenku.

Spojení Nic Pizzolatto a filmy není žádná hitparáda, ale v seriálech se vysloveně našel. Počínaje vynikajícím ´The Killing´ a konče tímhle osmihodinovým požitkem, jako kdybyste seděli v přepychové restauraci, ujídali prvotřídní kaviár a zalévali to padesátiletým Rieslingem. Překvapivě to TROŠIČKU, ale opravdu jenom drobet kazí Matthew svým místama přepáleným herectvím, intonací, kterou mu tolik nevěříte, ale po scenáristické stránce to nemá chybu. Příběh překlene mnoho let, přitom charakterový vývoj obou borců je uvěřitelný a v závěru to krásně graduje. Prostředí Louisiany vysloveně vybízí k nějaké redneck hnusotě, místní burani jsou správně buranští a vrah správně vrahounskej :o) A to, jak scenář chvílemi relativizuje hranici mezi dobrem a zlem je přímo požitek.

To je snad blbej vtip, ne? Od geniální Fukunagovy první série s Woodym a Matthewem sešup až do bahna (sněhu), s Jodie Foster, která svým civilním výkonem je tu jediným uvěřitelným prvkem v tomhle bordelu. I sebehloupější rakouský kriminálky, které v dopoledních časech vysílá Prima, dávají větší smysl. Je to úplně zmatený, scény na sebe nenavazují, uvádí to do příběhu spoustu postav, ale nic z toho neplyne a někdy to sklouzává až do sebeshazovačné parodie. A se strašným písňovým soundtrackem. Mystično mám rád, dokonce by mi nevadilo i v téhle sérii, která se vždycky držela při zemi, ale tady není čeho se chytit, byť s vědomím, že jde teprve o první uvozující díl. 2* dávám z milosti, nebo z důvodu, že to vypadá filmově, ale „šikulka“ Issa Lopéz asi pomalu poputuje na můj blacklist.

Tady si více, než při jiných filmech, uvědomíte, že i velcí tvůrci by měli mít producentský dohled, oponenturu, která by jim naznačila, že tak obludná stopáž je neobhajitelná. Martyho zásadní díla vždy koketovala se třemi hodinami, ale měla neskutečný tah na branku a sledovala se jedním dechem. Tady mě to zaháčkovalo až s příjezdem vyšetřovatelů a tou závěrečnou katarzí, která byla silná, takže až po nějakých dvou hodinách, které šly prostříhat a to píšu jako člověk, který pomalé filmy a jejich postupné uvádění do děje má rád. Dějou se tu hnusný věci, ale tenzi jsem nepocítil skoro žádnou a nevýrazná monotónní hudba tomu moc nepomáhala. A Leovi měl někdo jasně říct, že když pravidelně bude krabatit svá ústa do obraceného U, není to známka dobrého hereckého výkonu, takže vedle tradičně spolehlivého De Nira mě nadchla jenom Lily Gladstone. Ta její klidná síla, oduševnělý výraz a poutavé minimalistické herectví, to bylo něco. Neváhal bych jí označit za srdce celého filmu, za jediný prvek dobra v té hnusné lidské špíně kolem. Jsem rád, že pořád vznikají podobný zvolna přemítavé filmy v dnešní zrychlený  tiktokový době, ale obávám se, že Marty svojí oscarovou sbírku tentokrát nerozšíří.

Je to furt lepší, než ´Quantumania´ a opravdu si myslím, že režisérka Nia DaCosta je talentovaná (viz. předchozí povedený ´Candyman´). Problém je v tom, že ona sama prohlásila, že chtěla natočit film, na který by se s chutí podívala její malá dcerka. A to je ono. Cílovka téhle matlaniny je věkově někde mezi 5 lety a rannou pubertou, zbytek tenhle na sílu tlačený girl-power manifest asi bude těžko trávit, navíc se záporačkou, která je největším castingovým omylem v celé marvelovské franšíze. Ano, má to jeden vtipný nápad (flerkeni za doprovodu hudby A. L. Webbera), sledovat zbytek je ale zábavný pouze v ujištění, jak je Marvel v naprosté křeči a neví kudy kam.