Lima

Scénář průměrný, někdy až přihlouplý. Příběh nenudí, ale nestrhne, Argentovo viuální kouzlení se tady nekoná, mordy nejsou nijak sofistikované, jak u něho bývá zvykem. Po zhlédnutí jeho dvanácti zásadních filmech mi Argentův kult zcela uniká a mám už jasno, že osobitý Fulci ve srovnání s ním u mě jasně vede.

Obrazově opravdu krásné, ale příběhově a pointou tak hloupé, až to práská dveřmi. Argento měl cit pro kompozice, ale psal - až na vzácné vyjímky - samé scenáristické zmetky.

Tímhle směrem – tj. postavy z masa a kostí, jež bolí každý úder, jejich konání, které má smysl, duchaplné dialogy, děj, který není primitivní a je oproštěný od klišé – kdyby se ubíraly i filmová zpracování ´marvelovek´, byl bych jedině pro. Zatím se tak neděje (čest vyjímkám, jako ´Guardians of the Galaxy´ a ´Thor Ragnarok´, ti jsou aspoň osobití a vtipní)). Seriáloví ´Daredevil´ a zejména ´Punisher´ jsou tak úplnými protipóly filmovým generickým CGI atrakcím, přestože je zastřešuje společné studio, což je zajímavé. Zejména ´Punisher´ ma tak velký otisk reálnosti a uvěřitelnosti, že si říkám, jestli má vůbec ještě něco společného s komiksem a předvádí fakt skvělou scenaristickou práci.

Ještě tak tři čtvrtiny stopáže se to jeví jako prima čtyřhvězdičkový animák, se spoustou vizuálních vychytávek a nápadů, s trocha odhadnutelnými postupy a jednou slabší scénou, kterou už jsem viděli v jiných filmech (odhalení záporáka veřejnosti). Ale pak to vygraduje do neuvěřitelného dojáku a při stěžejní scéně s písničkou na konci jsem se rozbrečel jak malý dítě. To už se mi dlouho nestalo. Je to tak, nejdůležitější v životě je soudružnost rodiny a vzájemná rodinná láska a úcta ke starým lidem. K tomu to oku lahodící, v hollywoodské produkci neokoukané mexikánské prostředí, jeho šmrnc a pozitivní nálada. Jo, bylo to moc fajn.

Den předtím jsem viděl přeplácanou digitální omalovánku, nový Avengers, a z těch nekonečných soubojů tam na mě nedýchal život a jediný, kdo se při nich zpotil, byly procesory kompjůtrů, když renderovaly CGI. V Cruisově filmu naopak z kontaktních soubojů sálá živočišnost, jelo se na dřeň a každý úder byl sakra cejtit a pro mě to byla veliká úleva, že se ještě točí takovéhle oldschool áčkové akční filmy. Charismatický Cavill je zvíře, představil bych si ho klidně jako nového Bonda, i s tím božím knírem. A Cruise? Nevím, jak to dělá, jestli požírání pupečních šňůr prodlužuje mládí, nebo uzavřel smlouvu s ďáblem, Hubbardem, nebo Aštanem Šeranem, to je fuk, ale v 56-ti takhle vypadat a ještě provádět takovéhle kousky, to smekám klobouček. Já jsem o 11 let mladší a když jdu s nákupem do 6.patra, tak ve třetím si už nasazuju kyslíkovou masku, protože mám pocit, ža asi chcípnu :o)

Neuvěřitelně čistý film. Ve svém prostém sdělení a skromné síle obrazu. Sice se míjí s mým světonázorem a do budoucna dám vždy raději přednost podvratnému a interpretačně mnohem bohatšímu Scorseseho majstrštyku, ale tohle Davisovo nahlížení na „nejslavnější příběh ze všech“ skrze ženské oči byl velmi osvěžující a nedá se ani říct, že byl silně konzervativní (zdánlivě), protože jak vám také osvětlí závěrečné titulky, s postavou Máří Magdaleny se to mělo v očích církevních pohlavárů po celá staletí tak trochu jinak, eufeministicky řečeno. A Mara a Phoenix tady jedou herecký absolutorium.

Pro někoho jsou dítka produkční společnosti ´CANNON Films´ synonymem špatného vkusu, jiní zase na ní nedají dopustit, sám stojím tak na pomezí těch dvou protipólů. Dokument se zaměřuje hlavně na éru dvou hlavních šéfů, izraelských kamarádů Menahema Golana a Yorama Globuse. Nechybí levné počátky (SCHIZOID, X-RAY, HOUSE OF THE LONG SHADOWS, kultovně špatný „nejhorší muzikál všech dob“ THE APPLE), koketování s asijskými prvky (Nerův ENTER THE NINJA, pokračování REVENGE OF THE NINJA, NINJA III: THE DOMINATION), žánrové fúze (HERCULES, AMERICA 3000, Hooperův přebujelý LIFEFORCE), řídké pokusy o nějaké to umění (Zeffirelliho OTELLO, SAHARA, kde byl Golan přesvědčen o Oscsaru pro Brooke Shields :o), Končalovského velmi kriticky úspěšný RUNAWAY TRAIN) i svezení se na popularitě break-dance stylu (pekelně špatné BREAKIN´2: ELECTRIC BOOGALOO, BEAT STREET). Je tu hezky vysvětlena snaha studia o „námluvy“ s hereckými hvězdami, aby si divák identifikoval konkrétní tvář právě s Cannon Films. Takže ukecali Chucka Norrise a produkovali jeho většinu brakových fláků z 80.let, INVASION U.S.A. počínaje, DELTA FORCE a sérii MISSING IN ACTION konče, objevili Dudikoffa (AMERICAN NINJA) a potvrdili popularitu Van Dammea (CYBORG), plácli si s uvadajícím Bronsonem (čtyři pokračování kultovního DEATH WISH) a přinesli světu tehy populární sexsymbol Sylvii Kristel (EMMANUELLE jedna až milión). Snažili se svézt na vlně popularity filmů s Indianou Jonesem, takže vyprdli na svět tři (pod)průměrné dobrodružné fláky s Allanem Quatermainem. Chvályhodné ovšem bylo, že občas podali i pomocnou ruku progresivním, nebo nějak šikovným režisérům, takže mě velmi překvapila jejich produkce BARFLY o Charlesu Bukowskim od Barbeta Schroedera, nebo finacovali tehdejší tvorbu Toba Hoopera (INVADERS FROM MARS, propadák TEXAS CHAINSAW MASSACRE 2). Poslední čtvrtina dokumentu se hlouběji věnuje analýze, proč vlastně CANNON zkrachovali. Zatímco jiná srovnatelně velká studia produkovali 5 až 7 filmů ročně, u Cannonu to bylo rovnou 50 a více. Na tuhle nenasytnost postupně dojeli a posledním hřebíčkem do rakve byly nákladné propadáky OVER THE TOP (Stalloneho tupá pohádka o jednom „páčidle“) a zejména přepálený Lundgrenův MASTERS OF THE UNIVERSE a trikově i produkčně příšerný SUPERMAN IV.: THE QUEST FOR PEACE. Finanční bublina splaskla, dlouholetí kámoši Golan a Globus šli od sebe a Cannon skončil v dluzích. Ne, že bych je nějak litoval, ale nemohu jim upřít významný podíl na utváření estetiky a tvorbě popkultury 80.let, ať si o ní myslíme cokoliv.

Plakátové info: ZŘETE ASTRÁLNÍ VESMÍRNOU LABORATOŘ!!! BRUTÁLNÍ MUTANTY OHROŽUJÍC KRÁSNÉ DÍVKY!!! ŠÍLENÉ ZLODĚJE TĚL A SMYSLU ZBAVENÉ LIDSKÉ TRANSPLANTACE!!! ____ Ted V. Mikels, hvězda půlnočních TV šou, má v zámoří stejný kultovní status, jako Ed Wood Jr., bohužel v Evropě je takřka neznámý, což je škoda, protože je s chlapcem kopa srandy. V jeho céčkových nízkorozpočťárnách se nikam nespěchá a tuplem už vůbec ne tady. Tehdejší hvězda B-filmů John Carradine (pro méně znalé – tatínek pozdějšího „Kill Billa“) tady svojí „operaci“ (tedy jak se ve filmu přesně praví: zavádění radioelektrických implantátů, koagulaci krve, extrakci paměti a instalaci solární energie do srdce) provádí dobrých 20 minut stopáže, během níž vám dopodrobna vysvětlí, co právě dělá, do toho jsou neustálé nudné prostřihy na jeho čumějícícho hrbatého sluhu, agenti různých organizací jezdí zmateně sem a tam, nebo se čtvrthodiny nahánějí kolem hotelu v – pro již tak zmatený děj – nepodstatné scéně a do toho zmatku tam pobíhá astro-zombie, který škrtí ženský. Postupně bující sexuální revoluce se projevuje i zde, takže ženské oběti jsou zbavovány svršků, legendární japonská sexbomba Tura Satana, zde v roli jakési šéfky agentů, má výrazné rozparky na sukni, takže neustále ukazuje stehna a výrazný dekolt k tomu a do toho hází rozkazy typu „Zabijte ho!“ a „Opovažte se příště zpochybňovat mé rozkazy!“. Kontaktní souboje a vůbec celá příběhová struktura, to je absolutní dno. Naprostou bizarností jsou úvodní a závěrečné titulky, běhemž nich pobíhají na plátně dětské robůtky a modýlky tanků a střílejí po sobě. Dává to stejný smysl – tedy žádný – jako ještěři v ´ROBOT MONSTER´. A co je pro cinefila absolutní perličkou? Že tenhle scenáristický bordel má na svědomí Wayne Rogers, pozdější sympaťák Trapper v seriálovém M.A.S.H. Každý holt nějak začínal :o) Resumé – pobavená 1* za nevěřící smích, ale nenechte se zmást, jinak je to strašná rozvláčná nuda :o)

Plakátové info: ZŘETE TANEC SMRTI, KTERÝ OTŘESE VAŠIMI NERVY!!! ZŘETE POJÍDAČE ŽEN, KTERÝ LAPÍ KRÁSKY NA DVOU KONTINENTECH!!! ZŘETE OHAVNÁ CHAPADLA, KTERÁ ŽENY POHLTÍ VE SMRTELNÉM OBJETÍ!!! ___ Překvapivě dobré na nízkorozpočtové britské béčko. Jasně, kdybych měl srovnávat s tehdejší tvorbou studia HAMMER, tak film neobstojí. Hammer produkoval vizuálně opulentní horůrky, plné barev a krásných rekvizit, zatímco ´Požírač žen´ je černobílý a ne tak vizuálně přitažlivý. Ale oceňuji, že se točilo i ve venkovních exteriérech (ačkoliv ve scéně, kdy hlavní padouch Dr. Moran vyhlíží na ulici svoji oběť, okolní chodci hážou přímé zvědavé pohledy do kamery, což dost ruší), George Colouris svého záporáka hraje skvěle a ta masožravá rostlina, schovaná v jeho sklepě je mile úsměvná a hezká na pohled. Vypadá jako chlupatý strom s chapadly, které se tak různě pohybují a ve dvou scénách jimi sevře vřeštící ženy, za doprovodu tamtamů doktorova poskoka. Děj je samozřejmě jedno velké klišé, domorodci mluví křováckou angličtinou (klišé typické i pro dnešek), ale herci jsou fajn, stopáž přiměřená, takže nemáte nutkání podívat se na hodinky a celé mě to neuráželo svojí blbostí. Ze ´Zlatého věku´jsem viděl spostu větších hloupostí a průměrný řemeslník Saunders si tady ostudu neudělal.

Vláčil byl jen jeden, tohle se k němu ani zdaleka nepřibližuje. Není to póza, když řeknu, že mám opravdu rád pozvolně vyprávěné filmy s důrazem na atmosféru, ale tady to nebylo atmosféricky pomalé, ale jenom otravně pomalé a v první půli to vizuálně působilo jako TV inscenace brněnské ČT, plná staticky deklamujících panáků. Prostě takové to porevoluční pseudouměníčko čerstvého absolventa FAMU, který si myslí, že sežral Šalamounovo hovno :o)