Lima

Na Boormana to kouká uctivě hodně zespoda. Nemá to ten správný tak na bránu, jako ´Deliverance´, ani to tak jedinečně negraduje, abyste o tom mohli kámošům nadšeně vyprávět u piva. Ale abych jen nehanil. Herci jsou skvělí, fakt si museli při natáčení vytrpět, po většinu stopáže to je fajn survival drámo, bohužel v samotném závěru se to překlopí do přepáleného hororu se směšnými maskami, nemluvě o pointě, kterou z pečlivě nakašírovaných rentgenových snímků dobrou opravdu neuděláte.

Plakátové info: NA JEDEN SVĚT JSOU AŽ PŘÍLIŠ DIVOCÍ!!! ___ Bud Abbott a Lou Costello byli komická dvojka, jejichž popularita byla ve 40. a 50. letech srovnatelná třeba s Budem Spencerem a Terence Hillem o dvě desítky let později. No jak tohle hodnotit? Tvůrci se svezli na vzrůstající populariě sci-fi žánru 50.let, ale název je trochu zavádějící. O Mars tu nejde, v první půli se mrcasíme v maškarní New Orleans, v té druhé na planetě Venuši, obývající pouze ženskou populací. Příběh nepostrádá občas zajímavé nápady, triky jsou pěkné (průlet raketou skrze New York, obří venušanský pes), kdy na vás nekřičí okaté zadní projekce, výprava je bohatá, podpořená i exkluzivní účasti missek z celého světa, ten film má ale zásadní 2 problémy: humor a Lou Costella. Humor je křečovitý, chvílemi infantilní, zhusta předvídatelný, i když pár povedených fórů se tady najde. A ten druhý problém je Costello sám – „herec“, smím-li to tak nazvat, který nemá ani špetku talentu, ale myslí si o sobě opak, trapně se pitvoří a stále háže pohledy přímo do kamery, aby jako zvýraznil joke, který právě učinil. Sledování jeho působení způsobuje skoro až divácká muka. Hodnocení je rozporuplné. Film nenudí, rychle uteče, oko se popase, ale Costella máte celou dobu chuť vystřelit až na Pluto. Resumé – 3 hvězdy.

Nádherný příběh od citlivého Scotta Coopera. Minimalisticky servírován, skromnou výpravou opentlen, ale hluboký ve svém sdělení. Chvíle mlčení, přemýšlivě pronášených dialogů a všeříkajících pohledů byly pro mě poutavější, než scény hrůz a násilí, které tu ale měly také své pevné místo. Chápu, proč tohle v kinech propadlo, v dnešní době superhrdinského Marvel a DC plevelu je tohle starosvětské vyprávění jak z jiného světa, jinde, než 99% zbylé současné filmové produkce. A chápu, prož Christian Bale chce dělat zrovna tyhle filmy, já mu za to děkuju a přeju mnoho zdaru v další filmové kariéře.

Plakátové info: POSTRACH CELÉHO LIDSTVA DĚSÍ PLÁTNA KIN!! VĚDCI MĚNÍ ČLOVĚKA V BESTII!! OPRAVDU SE TO DĚJE!! ___ Předně musím ocenit rozhodnutí producentů vyměnit nakašírované studiové kulisy za skutečné přírodní scenérie hor v Montaně. Borovicové lesy a sem tam poslední zbytky sněhu vypadají v černobílém obrazu moc pěkně. Škoda, že zpočátku sympaticky se projevující horůrek se ke konci mění v uplakané melodrama, kdyby za kamerou stál lepší režisér, než Fredík Searsů, tvůrce nejsměšnějšího monstra v dějinách kinematografie (ano, ten pankáčsky obří pták v THE GIANT CLAW), třeba mě napadá takový Jack Arnold kdyby to točil, mohla to být dnes klasika, protože tady se evidentně na penězích nešetřilo a ta vlkodlačí maska je moc fajn. To, že film zapadl, je vinou také faktu, že v 50.letech prostě už o vlkodlačí téma nebyl zájem (v kinech vládli ufouni a radioaktivitou zmutovaná monstra), časy, kdy se Lone Chaney proháněl ve vlkodlačí masce v klasických Universal hororech, byly už pasé. Trošku se sice tvůrci svezli s dobou, protože zdejší vlkodlačí mutace způsobovaly radioaktivitou ozářené injekce, ale jinak se tematicky opozdili o dobrých deset, patnáct let. Což mě je šumafuk. Škoda, vyškrtnout mizerně zahranou postavu expresivně vzlykající manželky, dal bych i příjemně naladěné 4* :o)

Del Torův film byl uctivou poctou kaiju žánru a přes své nedostatky (nicotné postavy, akce výhradně v noci, aby se snadněji renderovalo CGI) měl jakýs takýs půvab a pro člověka odkojeného Godzillou, Gamerou a spol i vlastně pěkným zážitkem . Tohle pokračování je jen blbinou pro infantilního Fuku a pro děcka s pařáty umaštěnými od popcornu. Ale zase si z toho člověk odnese čtyři poznatky: 1) Hollywood už je definitivně pevně přisátý k čínským ceckám plných chechtáků a s hlavou až po uší zaraženou v zadnici _ 2) Boyega má překvapivě herecké schopnosti spolehlivého tahouna filmu a ještě nám v budoucnu ukáže _3) genderová vyváženost dnešního Hollywoodu už sahá až do prepubertálního věku a člověk se jenom děsí, jestli příští Bond nebude třináctiletá holka _ 4) Scott Eastwood je herecký dřevo a věru se příliš nepotatil

Děr ve scénáři to má více, než švýcarský ementál, což si uvědomíte hlavně při ne až tak příběhově zvládnuté loupeži a pak při závěrečně pointě, která je všechno, jen ne chytrá. Přitom by chtěla být něco jako ´Obvyklí podezřelí´. A co tu jinak máme? Střet dvou silných osobností a příběh, který sází spíše na atmosféru, než akci, které se tu stejně na začátku a samém konci dočkáme. Tedy je to takový ´Nelítostný souboj´ ze second–handu, Butler není Al Pacino, Schreiber pak ani zdaleka osobností typu DeNira a Gudegast se na Manna dívá hodně zespoda s úctou. Ale když nebudu srovnávat, pak důraz na postavy, pozvolnější tempo, atmosférické reálie L.A. a ultra-macho Butler, tak jak ho chceme vidět, to všechno mi dost sedlo a ty čtyři mírně nadhodnocené hvězdy dám, navzdory té nevydařené pointě.

Je chvályhodné, že si někdo střílí z takového dobytka, jako byl Stalin, potažmo si utahuje z bolševických kádrů, nicméně film mi nepřišel moc vtipný. Humor byl dost na sílu a křečovitý, asi nejsem ten správný divák pro takové bezuzdné taškařice. Casting, vyjma Chruščova a Molotova (nikdy neslehávající Buscemi s Palinem) byl jeden velký omyl, zejména pak u samotného Stalina, který působil spíš jako milý stařík, než ten charismatický, démonický satan.

Při sledování tohoto neskutečnýho fláku jste v pozici laboratorní myši, či křečka, hozených do akvária ke kobře královské. To, co vidíte, se vám hnusí, ale jste tak hypnotizování pohledem kobry, že jen fascinovaně zíráte do jejích oči, tak dlouho, až vás had spolkne. Od tohohle exkrementu nespustíte oči, tím, jak je až galakticky hloupý, má své nepopiratelné charisma, ač to zní absurdně. Je to jako když hodíte do velkého mixéru Velmi křehké vztahy, Deníky červených střevíčků, Ulici, Ordinaci v Růžové zahradě, Esmeraldu, decentně pojatý libovolný díl Emanuelly a kompletní bibliografii Rosamunde Pilcher, smíchali to s Bleskem a Aha!, Tinou, Doteky štěstí, Moje chvilka pohody a Moje sladké tajemství, okořenili to Zdeňkem Troškou, Ovčáčkem, tureckými Hvězdnými válkami a nočními TV přenosy esoteriků na TV Barrandov, pořádně zamíchali a tuhle sračku vypili na ex, nebo se v ní rovnou utopili. Tohle si dám minimálně ještě jednou s dobře naladěnou partou. ___PS: Díky dramaturgům ´Festivalu otrlého diváka´ za vynikající titulky!!

Dlouho, opravdu dlouho nepamatuji tak ladně plynoucí film. P.T. Anderson je Umělec, Day-Lewis předvádí nesnesitelnou lehkost herectví, Vicky Krieps je obrovský herecký objev a ta hudba, ta geniální hudba, ladí k filmu stejně jako Woodcockovy šaty k ženám. To, jak příběh vygraduje a cynicky se zakončí, to byla pastva pro moje smysly a černohumornou duši. Fantastický zážitek.

Tvorbu Alexander Paynea mám moc rád a zatím mě nikdy vysloveně nezklamal, ale tady šlápl pořádně vedle. Prvotní nápad je fajn, chápu myšlenku, co chtěl publiku sdělit, ze začátku to hýří zajímavými výjevy a nápady, ale v poslední třetině se to režisérovi úplně rozpadne pod rukama, kdy máte pocit, že si z vás Payne buď solidně střílí, anebo prokazuje ztrátu soudnosti. Už tam chyběli jenom Monty Python v objetí s Aštanem Šeranem, asi takhle nechtěně sebeparodicky to na mě působilo. No prostě úlet, co vám mám povídat.