Lima

Po skončení filmu zahlásila moje maminka, velká filmová fanynka „To bylo ještě lepší, než od Hitchcocka!“ Nevím, tak odvážný bych v tvrzení nebyl, nicméně místním kritizujícím – zkuste se oprostit od nesmyslného srovnávání a musíte uznat, že William Castle odvedl dobrou práci. Twist na konci mě fakt překvapil a to se považuju za poměrně bystrého diváka (a taky jsem si dopředu o tomhle filmu nic nezjišťoval, tak proto) a některé vizuální vtípky, jako to uvození 50-ti sekundovou přestávkou na opuštění kina před vypjatou scénou, mě fakt pobavily. Chtěl bych být v té době na premiéře a slyšet ten divácký výjev úžasu při odhalení :o) V roce uvedení prestižní časopis Time zařadil Homicide mezi 10 nejlepších filmů roku. Budiž mu přáno.

Film, i podle plakátu, se snaží pasovat sebe do jakési parodie na slavný obraz Granta Wooda ´American Gothic´ z roku 1930. Pokouší se, skrze praštěné přerostlé „děti“ Roda Steigera, hrát na odlehčenou notu, ale ty děti jsou zahrány tak blbě, a celé je to tak absurdní, že se to nedá brát vážně. Od útoku na Jeffa, zhruba půl hodiny před koncem, se to úplně dramaturgicky rozpadne a zbude jen obskurní výjev pošahaných lidiček, s těžko akceptovatelnou přeměny hlavní hrdinky, navíc strašně, přímo děsivě blbě přehrávanou. To divadelní herectví matadora Roda Steigera jakoby patřilo do úplně jiného filmu. Úplný filmový zmar.

Velmi zajímavý film, s fantastickou atmosférou zapadlé vesnice uprostřed zasněžených hor. Vynikající je nečekaně poklidná, emocionálně nevyhrocená scéna setkání kapitána s vrahem, jenom jsem labužnicky pomlaskával. Ale tím pozitiva končí. Opravdu nemám rád, přímo nesnáším, když se pro potřebu filmu zabíjejí živá zvířata, jako se to děje zde. Ne žádně umělé figuríny, ale opravdu živé bytosti. Vlka a drozda jsem ještě překousl, tam to nebylo tak zřejmé, ale uříznutá hlava husy na konci, s ještě klepajícím se tělem v posmrtné křeči s odkapávající krví, to už je na mě moc silná káva. Něco tak otřesného jsem zažil již dávno, při Deodatově ´Cannibal Holocaust´, kde se in natura porcuje chudák želva. A tady to bylo podobné. Natočení žádného filmu neospravedlňuje zabití živé bytosti, jenom proto, aby scéna vypadala efektně. Žádného! Bez * hodnocení.

Film velmi silný v detailech, v jednotlivostech, ale ne tak přesvědčivý v celku. Je tu několik opravdu vynikajících, strašidelných scén, které vyvolají mrazení v zádech, ale mám takový pocit, že to, k čemu celý film směřuje, nemá tak emocionálně drtivý dopad, jak by se z předchozího průběho mohlo stát. Prostě přijde konec a „…hm, to je všechno?“. Jinak ale fajn. Plusem je jednoznačně neurotický výkon Deborah Kerr, ten uzlíček nervů jsem jí sežral i s nitěma, obě děti hrají také dobře a všimněte si, jak jsou v detailním pohledu jejich tváře jemně podsvětleny, aby se zdály zřetelně zlověstné. Tady Freddie Francis, pozdější to slavný ´hammerovský´režisér, společně s hrou stínu v potemnělých místnostech, odvedl skvělou práci. Za ty občasné zimomřivky (hra na schovávanou!) a znepokojivou atmosféru dávám silné 4*.

Hororem bych to určitě nenazýval, spíše takovým thrillerem, který až na dvě scény citelně postrádá dusivé napětí. Ale to by nevadilo, je tu ale jeden problém – nečekaný dějový twist, který je sice zrežírován působivě, ale staví na hlavu vše předešlé a postrádá jakoukoliv logiku. Stejně jako pointa a smysl počínání hlavní postavy, ty se bohužel s hloupostí twistu vezou do samotného lehce vygradovaného závěru. Je to fakt škoda, v první půli měl tenhle film našlápnuto opravdu „hitchcocovsky“, ale skončil jako úplné béčko.

Jeden z prvních hororů (dokonce jsem někde četl, že úplně první), který přinesl téma reinkarnovaných čarodějnic, které vždy o sabbatu obětují nevinnou dívku, aby si prodloužily věčný život. V Itálii přímo na tenhle film zareagoval Mario Bava svojí Černou nedělí a odstartoval tam populární vlnu gotických hororů. Příběh sice není bez chyb. Padouch a oběť jsou od začátku přímo dáni (což nešťastně prozrazuje i dobový plakát k filmu), ale ta atmosféra je k nezaplacení. Krásné kulisy zchátralých domů města posedlého satanismem, hustá mlha se převaluje nízko nad zemí, nechybí zlověstná podzemní kobka a krásný pochmurný hřbitov s obřími kříži. Hudba zajímavě střídá jazzové pasáže s hororovými symfonickými, podepřené sborovým zpěvem. Zajímavé je, jak se zde opakují scény při obou návštěvách prokletého města – ty stejné pohledy občanů, ty stejné rituální prvky a všechno to směřuje k nevyhnutelnému. Konec je fakt paráda, výborně graduje, z kříže šlehají plameny a do toho zlověstný zpěv sboristů. Christopher Lee je bůh (jako obvykle), i když tady hraje spíš druhé housle, jednoznačným trumfem je Patricia Jessel, démoničtější čarodějnici byste těžko hledali.

Criterion blu-ray projekce. Tarantinův inspirační zdroj. Neskutečně strohá, emocionálně chladná podívaná. Yates vždycky dělal takovéhle filmy, i ten slavný Bullitt byl vlastně takový, ale tam skrze McQueena aspoň nějaké emoce protlačil a měl několik nezapomenutelných scén. Tady jsou dvě loupeže banky, z nichž jedna trvá asi minutu, druhá na začátku filmu je mrazivě chladná, provedena se stoickým klidem, opravdu povedená, ale tím pozitiva končí. Všechno zde probíhá s takovým klidným ksichtem, i ti herci deklamují staticky, Mitchum je tu vysloveně jenom do počtu, jeho hra „na obě strany“ je vám vlastně celkem šumafuk, stejně jako strasti mladého překupníka zbraní. 100 minut stopáže se rozplyne jak pára nad hrncem, bez zapojení diváka do děje a to je vzhledem ke kultovnímu statutu, jako ten film má v zámoří, docela zklamání.

Od snímku, který je nejoblíbenějším filmem a největším inspiračním zdrojem Nicolase Windinga Refna, jsem přeci jenom čekal více, než vyšeptalou gangsterku o soupeření tokijských gangů a stavovské cti :o) Prvních cca 40 minut (což je zhruba polovina stopáže) se tady toho opravdu moc nestane, mimo to, že se zde dva gangy přetahují o vliv, všechno podstatné jsme už viděli v mnoha jiných filmech. Dost často pro mě nepochopitelně se ustřihne náhle scéna uprostřed dění a přijde další, jakoby v tom měl střihač zmatek, každopádně zmatek v tom má divák. Co teda musím částečně pochválit, je vizuální stránka. Dokud se děj točí v Tokyu, volí režisér zajímavé strohé kompozice s pře-krá-sný-mi barvami, radost pohledět, ani kulisy nejsou k zahození (ten konec!), ale pasáž ze zasněžených hor není moc zajímavá a suma sumárum, ten film vyjma kamery mnoho zajímavého nepřinese. __ PS: Bluntman tady blábolí cosi o úprku před vlakem coby falickým symbolem. Prosím, tahle scéna trvá asi 4 vteřiny a vlak v ní skoro vůbec není vidět. Ti filmoví teoretici jsou opravdu občas blázni :o)

Nádherná příroda, charismatická holčina, Simon a Garfunkel, smysluplný příběh a emoce. Kdybych měl zavzpomínat na typově a žánrově podobný snímek, tak naposledy jsem si takhle užil před jedenácti lety Pennův ´Útěk do divočiny´. Tam měl sice hlavní hrdina jiné motivace, ale něco měli oba společné – hledali sami sebe v nádherné, očišťující krajině. Ze zečátku jsem se moc nechytal, náhlé střihy působily trochu zmateně, ale s přibývajícím časem mě to neskutečně zaháčkovalo. Hlavní postavě jsem rozuměl, záviděl její odhodlání se sebou něco dělat a jsem strašně rád, že Vallée nesklouzl k laciným berličkám, že některé scény, které mohly sklouznout do fatálního konce, se vyřešily jiným způsobem a klišé obloukem obešly. A to, jak Vallée pracuje s flashbacky, to je přímo mistrovská práce. A hlavně Reese – do role dala všechno, sama si to i zprodukovala, holka já tě obdivuju! Reese je prostě talent od boha, stejně jako Vallée, ještě jsem od něho neviděl špatný, ba i jenom průměrný film.

Jakoby Jodorowsky zplodil dítě s Panosovým tatínkem Georgem. Film rozhodně osobitý, svůj, obrazově působivý, od člověka, který má vizi. Zajímavá barevná paleta, funkčně použité filtry, ale zejméně v první půli (kterou tady mnozí kritizují, ale mě se líbila víc) překypující atmosférou a pozoruhodnými obrazovými nápady, vše podmalováno jedinečným zvukovým doprovodem. Druhá půle je grindhouse řezničina, nekompromisně přímočará, jednoduchá, ale pořád si zachovává vizuální svébytnost. Pološílený Cage je castingový triumf, Riseborough má ve své zajímavé, netuctové tváři cosi magického a Roache je charismatický padouch, zároveň však až žalostně komická figurka a tohle herecky uchopit není snadné. Mandy je pozoruhodný film, není pro každého, pro mainstream už vůbec ne, ale tluče srdcem tvůrce, který není tuctový a miluje vyprávět jednoduché příběhy skrze atmosférické obrazy.__PS: Po 2.shlédnutí jsem si to užil ještě víc. Tenhle film se tak vymyká 99% filmové tvorby, a přitom není hloupý, že smekám klobouk. Celosvětovým nadšeným ohlasům kritiků (aktuálně 8,2 na Metacriticu) se nedivím (a Cosmatosovi je ze srdce přeju).