Lima

Plakátové info: JAK HLUBOKO JSOU V KAŽDÉM Z NÁS SKRYTY ZAKÁZANÉ TOUHY? NESNESITELNÉ OBAVY? CO TO JE ZA STRAŠLIVOU ZÁHADU VE SVĚTĚ UVNITŘ NÁS? ___ Sidney Pink a Ib Melchior (ten především) byli experti v produkování extrémně levných sci-fi béček, kdy na natáčení jim stačilo třeba i 5 dní a rozpočet čítající několik desítek tisíc dolarů. Tady si rozdělili práci scenáristy, střihače a režiséra a aby ušetřili ještě více, vše spíchli v Dánsku, rodné Melchierově zemi. Teda kompletní filmový štáb, včetně herců (s čestnou výjimkou Agara) byli Dánové a později předabováni. Pobaví už začátek, kdy vypravěč všem sdělí, že v roce 2001 se už člověk naučil žít sám se sebou, bez válek, pouze s touhou dobývat vesmír. První půlhodinu si film vystačí s jednou místností coby interiér kosmické lodi a několika umělými stromky ve studiu, které představují zalesněnou krajinu s mlýnem a potokem na Uranu (odtud „sedmá planeta“), která je ve skutečnosti holografickou projekcí zlého monstra s vizáží velkého mozku s jedním okem. Druhá půle je již vizuálně poutavější, všechny ty pichlavé zmrzlé stromy s „amoniakovým sněhem“ (přesná citace), obří krysou s kyklopovitou hlavou a obří tarantulí, jejíž útok je tak špatně zkomponován a sestříhán, že i Bert I. Gordon by zrudnul studem. Na triky nebyly peníze, takže laserovité paprsky ze zbraní vypadají jak ledabyle načrtnuté tahy štětcem, silové pole je prostě začerněná půlka obrazu, do které herci lezou a nechybí nezbytný ženský element – tři dánské fotomodelky – coby iluzorní projekce, která má ošálit naše milé hrdiny. Ale co mě upřímně potěšilo, bylo po delší době zase vidět béčkovou legendu Johna Agara. Sice chlapec trochu zešedivěl a pohubl, ale byl to pořád on, ten týpek s rošťáckým úsměvem.

Plakátové info: ZLÉ! KRÁSNÉ! SMRTÍCÍ! V JEJICH OČÍCH TOUHA….V JEJICH ŽILÁCH KREV MONSTER!!! ___Takhle to dopadá, když scenárističtí amatéři, ve skutečnosti kmenoví herci z Cormanovy „stáje“, si napíši roli šitou pro sebe a myslí si, že oplývají smyslem pro humor. Mám rád béčková sci-fi ´Zlatého věku´, protože jsou v převážné míře úsměvná svoji naivitou a tím, jak se berou vážně, tu úsměvnost ještě zvyšují. Tady na to šli chlapci z opačné strany. Vážně se vůbec neberou a pokouší se o dost laciný humor. Prvních 20 minut je skoro k nepřežití – nevtipná situační komika, kdy už chybí jenom prdění a krkání. Když se děj přesune k mimozemšťanům, lépe řečeno ke dvěma dominantním mimozemšťankám a jejich otrokům – Vega-menům, jejichž vzhled jeden z hrdinů popíše slovy „Ještě se mi nestalo, že by se mnou o zem praštil celer!“, tak ze sebe herci občas vyloudí i nějakou vtipnou repliku, která trefně shodí zažité žánrové klišé. Ale to jsou jenom spíše vyjímky, pocit trapnosti přetrvá až do konce filmu. Nechybí ani takové „bonbónky“, jako sekretářka s plynovou maskou na tváři a při cestě do kosmického korábu ke konci filmu hrdinové potkávají komanče – Sedícího býka, se kterým se zkouří dýmkou míru a zlejou ohnivou vodou. Hahaha. Zase si můžu odškrtnout další dobovou bizarnost.

Jasný důkaz, že elektronika s přízviskem „inteligentní“ je potencionální hrozbou. Proto jsem se rozhodl navždy odpojit ze sítě moji inteligentní pračku. Sice mi bude chybět její tiché žužlání mého špinavého prádla, ale co by člověk pro bezpečnost neudělal. Odpojím také počítač, protože při přehrávání tohoto filmu se podezřele přehříval, a také monitor, protože podezřele blikal. Jsem rád, že jsem to tak zavčasu podchytil, ze mě nikdo vola dělat nebude!

Rock je sympaťák, o tom žádná. Ale jinak je tohle jenom snůška příšerného, nudného klišé, nablblých dialogů, ochotnického herectví a přepláceného digifestu, prostě všechno, co tak z hloubi srdce nesnáším na současné pásové výrobě „továrny na sny“. A scenář k tomuhle psali tři lidé? Z toho je vidět, že některé profese v Hollywoodu jsou ještě větší lážo plážo, než pobírat sociální dávky. Nikdy bych nepomyslel, že to řeknu, ale „zlatý Emmerich“!

Tyto teenager romány z per autorek-spisovatelek, zabalené do pseudo sci-fi/fantasy hovna, to je neblahý jev dnešní popkultury. Slovy Simony Stašové z Pelíšek - tolik peněz to stálo, a přitom taková blbost. Respektovaných, divadlem ošlehaných charakterních hereček Jodie Foster a Naomi Watts mi bylo upřímně líto.Vím, že nákladné hypotéky na Floridě se musí platit, ale stejně, mají to tyhle dvě dámy zapotřebí?

Scenář psal určitě Jára Cimrman podle vzoru jedné ze svých divadelních her. Takže je jasné, že jsi můj syn, ale vlastně bys mohl být i můj otec, případně bratr a když časový paradox dá, tak i otec a syn zároveň, spolu s mojí matkou, která je vlastně mojí dcerou. Ale dobrý. Časové paradoxy tady byly vždy, co je sci-fi žánr sci-fi žánrem. Jenom jsem si ale uvědomil, že terminátor v dnešní kinematografii již nemá místo. To, co působilo v době uvedení prvních dvou Terminátorů od Camerona revolučně, novátorsky a okouzlovalo metamorfózami T-1000 modelu užaslé diváky, protože digitální kejkle byly na počátku věku, dneska již – v době přeplněné a přeplácané digitálním zvěrstvem – nikoho neohromí a mimo to již nemá co nabídnout. A když jádro příběhu, ony mnou již zmíněné časové paradoxy, podáte tak kostrbatě jako Alan Taylor, pak je tu problém. O to víc, že ten film nemá ani jedinou (!) pamětihodnou akční scénu, kterou si budete pamatovat ještě za několik let. Na rozdíl třeba od Terminátora 2, který je naopak učebnicí akčního žánru. A Arnold? Vzhledem k ději tu nemá zásadní místo, jeho přítomnost je tu spíš ikonická, stačí, že se objeví a nahodí pár hlášek a fandové jsou spokojeni. Ale je fajn a nutno říct, že jediným (překvapivě) světlým bodem celého filmu. Pokud by měl terminátor stárnout, tak určitě tím způsobem, jakým zde Arnold předvedl.

Soderberghovo ´vykoupení z věznice jménem Hollywood´ a jasný argument pro ty, kteří tvrdí, že TV tvorba je v posledních letech zajímavější a progresivnější, než to, co nabízí tvorba filmová. Už se nedivím slovům Soderbergha o tom, že v současné televizní produkci našel konečně tu tvůrčí svobodu, která mu tak ve velkostudiové filmové výrobě chyběla.

Po mnohaletém odstupu a opakovaném shlédnutí je to snadný verdikt. Tohle je jedna z nejlepších bondovek, společně s prvními filmy se Seanem Connerym, kdy Bond působí civilně a ne jako nezničitelný Superman, kdy se nehraje na praštěné a ještě praštěnější bondovské hračky a celá ta atmosféra příběhu, motivací (Bonda pohání obyčejná vendeta za smrt kamaráda) působí uvěřitelným dojmem. Chápu, že tohle vybočení z bondovského univerza pro diváky, odkojené bezstarostnými špionskými pohádkami, musel být velký šok, a proto asi ten komerční neúspěch (který Daltonovi zlomil vaz), ale s po filmech s Craigem, který se o něco podobného pokoušel ve Skyfall, tahle „daltonovka“ najednou získává na ceně a zraje. Jedinou výtku bych měl, že Dalton samotný pořád v mých očích nedisponuje tím potřebným charismatem, kterým by Bond měl oplývat.

Plakátové info: NÁRODY, SOUPEŘÍCÍ MEZI SEBOU, SE SNAŽÍ SKRZE NEKONEČNÉ DÁLKY DOSÁHNOUT VESMÍRU A ZACHRÁNIT SVĚT OD TOTÁLNÍ ZKÁZY. PŘÍBĚH, KTERÝ SE ZÍTRA MůŽE STÁT I NÁM!!! ____ Něco neuvěřitelného tenhle kousek. V základní dějové kostře je to, jako by se Robert Zemeckis vrátil o 50 let zpět a natočil ukecanou, rozpočtem lacinou verzi svého Contactu, bez jakýchkoliv filmových efektů a to všechno kolem, ten dialogový a myšlenkový balast, jakoby vypadl z proslovů zanícených kazatelů populárních náboženských sekt konce 19.století, sršící varováním před pekelnými plameny. A do toho září sentimentální záběry z bytů pokojných bohabojných rodin, toho pravého základu americké společnosti. Haleluja! Prostě počínající Studená válka, strach západní společnosti z plíživého komunismu a první známky zakořeňujícího se mccarthismu je tu hodně znát. Neuráželo mě, jako některé zdejší hodnotitele, zobrazení Stalina coby výplod ďábla a ex-nácka coby obdivovatele Satana, to bylo spíše na pochvalu (komunisty a nácky je třeba tepat stále), strhávaní portrétu Stalina ruskými mužiky, kteří „prozřeli“, muselo být ve své době zadostiučiněním, ale jinak…..jinak zanícenou katolickou fanatičku bych odstřelil až někam k Plutu a ten ideový smrádek bych dlouho nechal větrat. Strach z komunismu se dá přiblížit i vkusně a věcně, viz. ´Invasion of the Body Snatchers´ z roku 1952, ale to není tenhle případ, kdy naopak po shlédnutí máte pocit, jako byste zrovna přelouskali celý ročník ´Strážné věže´.

V dnešní době již trošku neprávem pozapomenutý titul, ale fajnšmekři vědí o tomto drahokamu své. Film, který inspiroval celou jednu generaci filmových tvůrců a odstartoval česko(slovenskou) ´Novou vlnu´. Vizuálně podmanivý, kdy kamera čaruje i při snímání zdánlivě obyčejných panelových dojmů s hustým „lesem“ televizních antén, scéna zatmění slunce je pak až děsivě krásná. A vše podbarvuje lehce industriální hudební podkres, s disharmonickými prvky, který co do odvážnosti a zvukové nadčasovosti předběhl dobu o několik desetiletí. Zeljenka byl zkrátka takový slovenský Zdeněk Liška, byť o několik levelů méně autorsky potentní. A ta ústřední herecká dvojka, s roztomilou slangovou mluvou a přirozeným herectvím, tomuhle filmu dodává pocit žádané autentičnosti. Na LFŠ před několika lety, na velkém plátně, to byla vychutnávka par excellence.