Morholt

Úvodní půlhodina nastiňující příběh mě příliš nebavila a bral jsem jí spíš jako nutné zlo. Nicméně jakmile to démon rozjel, zůstal jsem zírat s otevřenou pusou a sklaplo mi až v samotném závěru. Stamboel kombinuje klasické strašení s výživným gore a tak se tu divám dočká všeho od chrlení krve přes brouky a housenky až po třeba oko vylézající z důlku. A to mě hodně baví. Jen je škoda, že pajdající bubák nedostal trochu víc prostoru. Byť se jedná o klišé, tak jeho nástup skrze televizní obrazovku byl vynikající. 80%

Klasická démonština zabalená do umatlané indie krabice. Alespoň tak to na mě působilo. Pár slušných momentů se tu sice najde, ale celkově film působí nijakým dojmem. Na tom má zásluhu i hlavní hrdina, který je jakousi ukňouranou verzí Davida Pastrňáka. V závěru přijde pár veletočů, které snad měly potenciál celkový dojem pozvednout, ale to by musely být domyšlené. Nic moc. 30%

Jaga bruslí na hraně strašidelného příběhu pro děti a regulérním hororem a to většinou nedělá dobrotu. Pokud jde o řekněme dospělé momenty, tak tu potenciál byl a dá se mluvit o solidní atmosféře i napětí. Nicméně vzápětí film přepne do módu, který cílí na mladší publikum a všechno je špatně. Neprospívá ani chybějící krev či zbytečně zamotaný jednoduchý příběh zdánlivě postrádající pravidla. Po Rusalce jsem od Podgajevského čekal víc. Z mého pohledu se jedná o zatím jeho nejhorší film. 40%

Přesně v intencích předchozího dílu, takže drogy, fuckování, podrazy a staré dobré násilí ve své nejčistší podobě. A to je přesně to, co od Pata a spol. očekávám. Cesta do Marbelly v podání Tonyho a Craiga by stála za samostatný spin-off. 75%

Hezký kozy, gore kategorie C plné gumy a mletého masa, Leatherfaceův retardovaný brácha a Charles Bronson, který se prostě vrátil a né že né. Dohromady je to samozřejmě špatné, ale narozdíl od předchozího Perezova výpotku je to moc hezky špatné. Doufám, že příště to bude zase o fous horší. 60%

Rozpočet o pár dolarech, dva nejistí herci a přesto z toho vznikla poměrně zábavná jednohubka. Vzdor chybějícím zkušenostem se režisérovi podařilo vytvořit hustou a napínavou atmosféru, kterou podporovaly osvědčené berličky jako hra stínů vytvářející siluetu, kutálející se míč či příjemně nepříjemný dětský zpěv. Filmu prospívá i krátká stopáž, která celkem úspěšně minimalizuje hluchá místa. Jen je škoda, že je to na úkor vysvětlení, co se skrývá za samotným strašením. Samotný konec je sice očekávaný, ale to by se dalo říct asi o jakémkoliv z nabízejících se závěrů. Mouchy by se sice našly, ale rozhodně jich není tolik, aby měl film tak tristní hodnocení (26%). Tak snad to půjde nahoru. 60%

Tady je inspirace celkem jasná a i ten, kdo se o dění na Slovensku zajímá jen okrajově, si celkem snadno dokáže dosadit skutečné osoby za ty "fiktivní". Na druhou stranu režisérská dvojice občas zabrousí až na hranu absurdity a konkrétně pozadí vzniku nové politické strany mi přišlo trochu přepálené. Nicméně tu hranu nikdy úplně nepřekročí, takže divákovi zůstává nepříjemný pocit, že to klidně takhle mohlo být. Kor když to herci v čele s Vajdou, který je víc Kočner než Kočner sám, zahráli na výbornou. Jedinou výtku mám k přílišné zkratkovitosti. Film je nabitý událostmi, které jsou poskládány do srozumitelného celku, ale není tu čas navázat nějaký vztah k postavám, což platí zejména pro mladého novináře a jeho snoubenku. Rozpracovat by zasloužily i další linky, ať už ta církevní, nebo ta premiérská. Vlastně by vůbec nebylo od věci, kdyby po tomhle hrábl Netflix. Třídílná minisérie s devadesátiminutovými epizodami by tomu slušela. Každopádně na Slovensko letí potlesk za odvahu a jsem zvědav, jestli se pochlapí i naši filmaři. Materiálu máme víc než dost. Bohužel. 80%

Na začátku sice přistála Lin Shaye hlavní hrdince na čelním skle, ale od té doby se vůbec nic nedělo. Jen se tu dvě nesympatické ségry věnují jídlu a sekání dřeva. V přestávkách si jedna blábolí sama pro sebe a druhé se zdají divné a hloupé sny. Nějaký posun v ději přišel až v závěrečných deseti minutách, ale nějak mi to nešlo dohromady s tím, co jsem viděl předtím. Většinou se snažím i na těch nejmizernějších srajdách najít něco pozitivního, ale tady to prostě nejde.

Podobně jako Šifra a další fantasmagorie pojednávající o templářích je i Khouryho předloha brakem, ale podobně jako spousta brakové literatury je to čtivé a dostatečně zábavné. A to druhé se o filmu rozhodně říct nedá. Předně je film zbytečně roztažený do dvou dílů, takže člověk až příliš často zívá. U samotného zpracování příběhu mi připadalo, že to divákovi neznalému knihy v některých momentech nemůže dávat smysl. Režie totiž vypíchla několik styčných bohů, které se dost kostrbatě snažila sešít, přičemž spoustu důležitých věcí vynechávala. Příliš se mi nelíbily ani některé autorské zásahy, které byly v tomto případě naprosto zbytečné. A nijak zvlášť mě nepřesvědčili ani herci. Mira Sorvino lépe vypadá než hraje a zbytek nestojí za řeč. Vyloženě povedený byl jen úvodní templářský nájezd na muzeum, který ovšem autoři zakončili nesmyslnou turnajovou vložkou, kterou se hned na úvod zesměšnili. 15%

Ve chvílích, kdy se podplukovník Picquart snaží přesvědčit své nadřízené o Dreyfusově nevině, může divák jen bezmocně skřípat zuby. Totéž platí i o sekvencích ze soudní síně a u ukázkách, kam až snaha o prosazení spravedlnosti hlavního hrdinu dovedla. Nicméně pokud jde o samotné vyšetřování či chvíle z Picquartova osobního života, tak film trochu ztrácí a taktéž bych ocenil více prostoru pro Dreyfuse a jeho rodinu. Na to, že právě Dreyfus je styčným bodem celého filmu, je ho tu na můj vkus strašně málo. Každopádně slušná práce a člověku ten tupý antisemitismus, se kterým se ostatně setkáváme i dnes, prostě nejde na rozum. 75%