Gimp

A --> B. Zív zív

Některý filmy jsou natolik nevlezlý až z nich ve mně nezůstane vůbec nic. Chci se víc než jenom dívat.

Suchaři!

Královna krásy. Typická figurka na šachovnici, která se akorát řídí pevně danejma pravidlama. Nic zvláštního. Fascinující je, když se Laura pokusí pravidla porušit (útěky, mlčení ..) ačkoliv přitom polovědomě riskuje život. Tyhle porušení pravidel totiž nejsou nijak potrestaný, figurka je prostě vrácena zpět na šachovnici, bez trestu, bez velkýho vyhrožování a emocí. Její vůle (co je bytí bez vůle) je totálně potlačená. Jako polámaný kolečko ve stroji. Když nemáme náhradní, prostě ho opravíme, nenařežeme mu za to. Za zmínku stojí i ten totální pocit penetrace dobra zlem (tyhle policajti jsou naši, cesta je volná) a naopak (myslím, že ten a ten může být donašeč)... Tenhle pocit frustrace z neschopnosti rozlišit mezi oficiální reprezentací a mafií je nám přece dobře známej, ještě před čtyřma lety vedl Pavel Bém žebříčky popularity (a to to byl prosím člověk u vlády, nikoliv v opozici, což je kritická, vděčnější role, taky se toho míň dá posrat) a dnes je z něj největší gauner pod sluncem. Frustrace pramení z toho, že nejsme schopni se smířit s tím, že nedisponujeme schopností odlišit dobro a zlo a tak v posledku na nás zůstává špína viny.

S vypnutým voiceoverem toho našeho nádeníka lásky, Channinga, se to dá.

Nejlepší trojka jakou jsem filmu dal.

Nikdy jsem neviděl lepší slovenský film ...

Šílenej film o šíleným státě v tězce sebereflexivnim dogma stylu. Některý pasáže jsou takmer dokonalý (Jacob a jeho Why do you lie?)...

This is a story of boy meets girl, but you should know upfront, this is not a love story.

Ortodoxní nuda. Zápletka je detektivní ale pojetí nikoliv - nic se nerozuzluje, na konci se přesekne a nazdar. Žádnej hrdina, jen parta nudnej patronů. A MI6 je stejně 4% jako ČD.