maciii

Špatně vybudovaný příběh, plný bezúčelných momentů, které nikam nevedou, do ničeho nevrcholí a i samotná pointa, jestli tam vůbec něco takového je, vyšumí do prázdna. Přesto to mělo příjemně mrazivou, výbornou hudbou podkreslenou atmosféru.

Vizuálně pěkně natočené drama, které má do psychologického thrilleru pěkně daleko, jelikož zaprvé vůbec nejde do hloubky svých hrdinů a za druhé nedokáže vybudovat atmosféru. Děj až na úplný závěr téměř negraduje, má neustále stejné, ačkoliv vcelku rychlé tempo a po nějaké době začne být sledování docela únavné. A vůbec je to celé takové povrchní.

Láska mého dětsví, která jako jedna z mála vydržela až do dneška. Je to sice prostinká limonádka, ale hezky a věrohodně natočená, nepatetická, vtipná a mezi ustřední dvojicí to náramně jiskří.

Forma seriálu už dneska působí docela směšně, přesto hlavními tématy jednotlivých epizod jsou mezilidské vztahy nebo nejaká sociální problematika, přičemž mysteriózní složka je často jen prostředkem, jak na konkrétní myšlenku upozornit, a to je mi sympatické.

Průměrný seriál, který má spoustu skvělých momentů, ale utluče je svou rozvleklostí, neustálým objímáním, mateřským ocucáváním, radami do života a spoustou dalších nepatřičností, které mi k tak drsným motorkářům prostě nesedí. Seriálu by rozhodně pomohlo, kdyby se bral trochu víc s nadsázkou a humorem, nebo naopak, kdyby byl surovější a realističtější. První řada je dobrá jako křoví pro užitečnější práci, druhá to rozjíždí slušně, aby zase na konci zpomalila a navázala na zoufalou (a to i z hlediska děje) třetí sérii. Čtvrtá řada si už cucá zápletky z prstu a vaří z třikrát převařené polívky. Škoda, protože Charlie Hunnam je výborný a jeho herecká kreace je velmi sugestivní, Katey Sagal je stejně věrohodně drsná old lady jako zrzavá domácí slepice a vůbec všem z gangu sedly role jako zadek na nočník. Potenciál to určitě mělo ohromný.

Co jsem si nejvíc užívala, byly dialogy a to nejen ty, ve kterých se konfrontoval ateistický pohled na svět s téměř fanatickou vírou v Boha, postrádající špetku zdravého nadhledu, ale bavily mě i ty "banálnější" rozhovory, nenucené vtipkování a opatrné sbližování se dvou zdánlivě naprosto odlišných lidí, kteří byli zahraní nadmíru sugestivně a sympaticky. Zároveň je příjemné, že si film téměř nepomáhá klišovitými berličkami a není to ani žádná emocionální ždímačka, a přesto jsem i tu slzu zamáčkla.

Programátořině nerozumím a facebook neuznávám. Po technické stránce filmu nic nevyčítám, jenom mě prostě tohle téma nebavilo. Alespoň že v tom závěru byla trocha emocí.

Zbožňuju humor Guye Ritchieho, herce, které pro své role vybírá a způsob, s jakým s nimi pracuje... pro mě dokonalost od dlažební kostky až po závěrečné titulky.

Čtvrtá hvězda pro úžasného Al Pacina, kterému jsem věřila úplně všechno a zamilovala si ho stejně jako Garyho Oldmana ve State of Grace. Jinak na můj vkus trochu pomalý film.

Pohádková stylizace a komorní atmosféra byla vcelku příjemná, akorát že samotný příběh, dialogy, prostě všechno co se týkalo dějové stránky filmu, se neuvěřitelně neohrabaně snažilo šokovat, mást a zarážet puberťačky do sedadel, až se obávám, že nikdo výše téhle věkové kategorie tu snahu neocení. A s Červenou Karkulkou to mělo společnou akorát tu barvu. Ale soundtrack to má dobrý.