(mOnkey)

Cleesovy kreace jsou neuvěřitelné a věřím, že hodně lidí je může považovat za vrchol trapnosti. Mně se naopak, v kombinaci s jeho ksichtem, zdály brilantní. Přestože mají jednotlivé díly podobné schéma - postupné zaplétání se do lží - vždycky se vyvinou jinak a bez výjimky pobaví. Kdyby měly všechny epizody kvalitu Labužnického večírku, Němců a Psychiatra, plné hodnocení by Fawlty Towers neminulo.

Letem světem ze světa videoher - ukázání jejich postupného vývoje co se grafiky, příběhu nebo témat týče a představení toho nejzásadnějšího, co se v něm za ta léta urodilo podle Charlieho Brookera. Určeno pro začátečníky i… převážně jen pro začátečníky, ale i takový program má právo na život a tento formát „toho nejlepšího, co byste rozhodně neměli minout“ k podobně obecnému zpracování vyloženě vybízí. Jako bonus dělá Charlie Brooker během komentáře neustále humor, takže se nebudete nudit ani tehdy, pokud ten začátečník tak úplně nejste. Svůj vztah ke hrám tu vyslovují lidé, od kterých se to tak nějak očekává, tedy novináři a hrstka známých vývojářů. Kromě nich se však dočkáme i barvitého vyprávění několika známých osobností. Felicia Day mezi nimi samozřejmě nesmí chybět a její účast asi nikoho nepřekvapí, ale když tahle kráska začne mluvit o čtrnáctihodinových raidech ve WoWku, budete si myslet, že… vlastně nevím, co si budete myslet, ale váš názor se bude zřejmě do značné míry odvíjet od toho, zda jste sami něco podobného někdy zažili nebo si to aspoň umíte představit. Kromě Felicii dále promluví k tématu hráči, u kterých jsem ani netušil, že mají tohoto koníčka (moderátor Jonathan Ross nebo hudebník Labrinth), ale také ti, u kterých jsem si to podle jejich tvorby tak nějak domyslel (scenárista Graham Linehan). Takže hurá pobledlí nerdi i všichni ostatní herní závisláci, nejsme v tom sami. 75%

Hej hou, tak jdou! Musím zaklepat na dřevo, protože zatím se mi špatné adaptace Kingových knih vyhýbají. A ani Řbitov zviřátek nepotvrdil tendenci, že filmová přepracování dílo hyzdí (jako ksicht toho plesnivýho Pascowa). Určitě tomu tak často bývá, ale tentokrát tomu tak není a velký podíl na tom má i scénář od samotného Kinga. Vůbec mi nevadí, že vyhodili některé zdlouhavé pasáže, že něco udělali jinak. Poslední dvacetiminutovka je maximálně strhující a "epilog", i když možná zbytečně doslovný, hodně odvážný a mrazivý.

Seznamte se s rodinkou Gallagherových. Matka je v trapu a otec Frank zase věčně zpitý pod obraz, a tak se šestice jejich potomků žijících pod jednou střechou musí protloukat životem sama. I když jejich britské jmenovce (zatím) neznám, jde poznat, že si z nich americké Shameless bere to nejlepší, co je zvykem vídat u spousty ostrovních seriálů, tedy cynismus, řádně černý humor, otevřený přístup k nahotě (Nebo je snad poslední položka devízou pouze zámořské verze? Brzy to snad zjistím.) a navíc přidává otevřenou kritiku americké zaprděnosti, konzervatismu a pokrytectví (týkající se mimo jiné víry). A přesně to jsou položky, které já můžu a kterými si mě seriál velmi rychle získal. Ale pochopitelně nejen jimi, ale i sympatickými postavami (postupem času všechny!), vtipnými dialogy a scénáři, které při vší té absurditě a nadsazenosti působí uvěřitelně a vyvolávají dojem, jako by je psal sám život. Což je při stávajícím počtu šestatřiceti epizod skutečně úctyhodný výkon. P.S. William H. Macy v roli nezodpovědného otce ale zodpovědného alkoholika je bez nadsázky brilantní a situace, které před něj tvůrci staví a způsob, jakým je Frank řeší, až nebezpečně často vyvolává nezadržitelné záchvaty smíchu. Ta postava je v podstatě politováníhodná, ale přes všechno svinstvo, které v průběhu seriálu provede, si u mě i díky pohodovému Macymu vlastně drží status sympaťáka. 85%

Důvodů těšit se na nejnovějšího Scorseseho bylo více než pár. A ačkoliv trailer lákal do kina zejména mladší diváky, případně rovnou děti, český distributor jim očividně zatnul tipec, když se rozhodl uvést do kin (aspoň prozatím) dabingu prostou kopii. I to byl zřejmě jeden z důvodů, proč ratolesti tentokrát zůstaly doma - buď jsou líné číst, nebo číst jednoduše ještě neumí - a na projekci tak vyrazili pouze dospělí. Tedy, dospělý. Jeden. Já. Takže přesto, že trailery se snažily naverbovat na krásně pestrobarevné dobrodružství hlavně děti, jméno režiséra dávalo tušit, že jenom pro ně to rozhodně nebude. A je tomu skutečně tak. Hugo je totiž kromě té na první pohled načančané pohádky zároveň moderní cinefilní poctou filmovému médiu, z níž si nejvíc odnesou právě ti, kteří se o film zajímají trochu hlouběji a pro něž jeho historie nezačíná devadesátými léty. Kvůli Scorsesemu jsem byl nakonec ochotný protentokát překousnout i to 3D, které naštěstí není nijak rušivé ani samoúčelně efektní (takže žádné ostré předměty směřující k vašim očím nečekejte), i když ty brýle mě asi budou štvát už furt. Nebýt pomalejšího rozjezdu, nebylo by co řešit. 85%

Uvěřili byste ochlastovi, co často přespává na nádraží, že vidí duchy? Taky ne, tak vidíte. Mrtví po Armaanovi chtějí, aby jim pomohl s jejich problémy, ale tak nějak zapomínají, že on má i svůj vlastní život. Nakonec kývne na požadavek zoufalé matky, která by chtěla ještě jednou vidět svého syna. Podaří se Armaanovi chlapce najít? 70%

Bohužel jsem čekal, že se budu smát daleko víc. Během soubojů se člověk sice baví neskutečně, zbytek je bohužel až příliš velká nuda. Bojové scény jsou ovšem geniální, sekání rukou, mečů a těl na poloviny, vybuchující balvany a hlavy, na to se jen tak nezapomíná. Druhá hvězdička je za to, že jsem si pocintal tričko omáčkou, když mi během sledování "vytryskla" nosem.

Přenádherná Fantasy pohádka, kterou mírně sráží její předvídatelnost a výrazně slabší druhá polovina (bohužel včetně finále). I tak ovšem dokáže udržel vaši pozornost po celých 120 minut, a to hlavně díky skvělé výpravě, okouzlující hudbě a úžasné kameře, která z výšky krouží nad zalesněnou anglickou krajinou. De Nirova rolička teplého kapitána Shakespeara vyloženě potěšila a dokázala, že Bobby ještě nepatří do starého železa. 85%

Příběh pěkný, ale tu hudbu jednoduše nemůžu překousnout. Death metal bych na klip asi (určitě) nenarouboval, ale tohle není zrovna můj šálek kávy. // Přesto jako samostatné ucelené vyprávění - tentokrát už bez hudby - to slouží více než dobře.

Dejte do filmu klauny - stačí na chvíli, tak jako tady - a máte u mě úspěch prakticky zaručený. Ne že bych je nějak zbožňoval, vlastně k nim nemám nijak vyhraněný vztah, ale začalo to mými milovanými Klauny zabijáky z Ameriky, pokračovalo Iglesiovou španělskou invazí v podobě Balady o smutné trumpetě a nyní útočí skrze Imaginaerum už i Finové - prostě se to šíří stejně jako zombie nákaza do celého světa. Ale teď už k filmu. Pokud jsem to správně pochopil, použitá hudba pochází od skupiny Nightwish. Ano, na film jsem se podíval, aniž bych byl jejich fanouškem. Ba co víc, to jedno album, které jsem dohromady kdysi slyšel, se mi vůbec nelíbilo, protože tohle je přesně ten typ hudby, kterou nemám rád. Avšak tady byla hudební složka k mému velkému překvapení poměrně líbivá a to dokonce i skladby se zpěvem, což by mě nenapadlo ani v tom nejdivočejším snu. Nevím, jestli film vznikl jako vizualizace alba, nebo byla naopak hudba vytvořena speciálně pro film, ale nakonec na tom vůbec nesejde (tedy aspoň mně ne). Tak ale teď už vážně k filmu. Imaginaerum má hned několik dalších předností, kvůli kterým stojí za pozornost. Tou nejvýraznější, jež vás praští do nosu už při pohledu na obrázky, je pochopitelně technické zpracování, které boduje i tím, že není použité pouze na efekt, ale má v příběhu své opodstatnění. Pan režisér sype z rukávu téměř bez ustání jeden vizuální nápad za druhým a je radost být u toho. Uznávám, že některé pasáže diváka na zadek neposadí a třeba taková scéna s Louskáčky a dvouplošníkem vypadá jako vystřižená z třetího Crashe Bandicoota nebo přinejlepším třetího Slye Coopera, ale to jsou jen drobnosti a celkově musím vizuální stránku jen a jen chválit. Makabrózní atmosféra (ale možná za to můžou ti klauni) se mísí se snad až dekadentním nádechem (i tentokrát jsou možná na vině oni cirkusoví baviči), do toho se tu objevuje dvojník Steva Carella, jenž na nás vyskakoval ze všech možných trailerů a galerií a který se nakonec svému předobrazu příliš nepodobá a ani cestou netrousí žádné hlášky. Příjemné je, že to není pouze rozpohybovaná reklama na Nightwish, naopak, pokud jejich hudbu tak jako já neznáte, prokoukáte se filmem a ani si jejich přítomnost neuvědomíte. Jo, a abych nezapomněl, má to jenom sympatických 75 minut.