(mOnkey)

Důkaz, že ani plejáda slavných jmen v titulcích ještě nezaručuje dobrý film. Zatím rozhodně nejhorší Černoušci, které jsem měl možnost vidět. Prvním chybným krokem je přesunutí příběhu do obrovského hotelového komplexu kdesi uprostřed pouště, ze které na první pohled není úniku. Narozdíl od ostrovu i horské "chaty" tady ten klaustrofobně deprimující pocit, že záchrana je tak blízko, ale vlastně tak neskutečně daleko, nefunguje tak, jak by měl a jak bylo zřejmě zamýšleno. Co se vražd týče, dokonce mám dojem, že některá úmrtí ani nekorespondují s říkankou o černoušcích. Ale to by až tak nevadilo. Mnohem horší je, že nám režisér dost nevybíravým (a nešikovným) způsobem podsouvá, o kom si máme myslet, že je vrah (a on jím skutečně je, ovšem pochybnost může hlodat pouze v divácích, kteří neviděli žádnou z adaptací nebo nečetli knihu). Naprostá absence emocí, odcizení postav a vskutku otřesný hudební pokres je pak už pouze vyvrcholením tvůrčího zoufalství. 45%

Spoiler: V lese běhal medvídek, dostal chuť na obídek. Lidské plémě přišlo vhod, udělal z něj hlavní chod.

Drsná devadesátiminutová zpověď matičky Země, která se obrazy dokáže vyjádřit jasněji a zřetelněji než kdejaký upovídaný biják za pomoci slov, může do budoucna skvěle posloužit jako reflexe lidské povahy a ukázat výhružným prstem budoucím generacím, že život na Zemi není jen to krásné, a neměli bychom být proto slepí vůči dění kolem nás.

Něco tak famózního jsem ještě neviděl a od prvního zhlédnutí takřka dokonalého Shawshank Redemption jsem se bál, že už ani neuvidím. Trvalo to sedm let a mé hledání je nyní u konce. Snímek Stanleyho Kubricka, kterého jsem se z hloubi srdce bál, poněvadž zvolené období a téma nepatří k mým nejoblíbenějším, mi ukázal, že dát na vnitřní dojem bývá často krátkozraké a zcela scestné. Na závěr mi tedy zbyla tříhodinová výpravná epopej, od níž jsem čekal daleko spíše zklamání, než prudké rozčarování. Za tohle a za všechno, co jste vytvořil, Vám patří můj velký obdiv!

Zatím na mě Bates Motel působí poněkud neučesaným dojmem, jako by ani sami tvůrci neměli úplně jasno v tom, jakým způsobem chtějí příběh uchopit a následně jej prezentovat. Rozháraná stylizace na jedné straně nabízí výdobytky moderní doby, jako jsou dotykové telefony a LCD televize, na straně druhé retro vybavení nového domu Batesových, retro auto či retro oblečení, které jako by naznačovalo, že tahle rodina do dnešní doby vlastně ani nepatří. Připadá mi, že se Bates Motel snaží zalíbit rychle a všem, protože tu najdeme momenty jako vystřižené z Muzikálu ze střední (naštěstí bez toho zpěvu… aspoň prozatím), ale pak i ty poněkud drsnějšího ražení. Počkám si, kam se to bude dál ubírat, avšak pevně doufám, že se postupem času pořádně přitvrdí na psychologii postav; rozpačité dojmy z prvního dílu naštěstí aspoň zčásti zachraňuje Vera Farmiga. A z Normana je v novém tisíciletí zřejmě takový ten moderní typ filmařsky vděčného outsidera, na kterého letí všechny sexy spolužačky.

Kdo má rád akční béčka, musí mít zákonitě rád i tohle. Na nějakou logiku se zde skutečně nehraje, prostě vypnete mozek a dvě hodiny se vezete na téhle šílené demonstraci školního systému budoucnosti (vaše děti vás budou milovat). Takeši jako neřád exceluje, ale tak nějak jsem si v jeho roli pořád představoval Šinju Cukamota, i když jsem ho zatím v žádném filmu neviděl (ba jó, v Haze). Nevím čím to. Ještě se musím přiznat k jedné neřesti, a to, že jednoduše miluju vážnou hudbu ve spojení s násilím. Tady je ho dost. 70%

Dovolenou v Egyptě bych si taky nechal líbit. Akorát nevím, co s tou vraždou. A stejnak mám strach z létání. Jeden z prvních Hanekeho krutě odtažitých snímků poutá zejména svou syrovou naturálností a přirozenými hereckými výkony v čele s mladičkým Bennym, na kterém je zároveň s rodiči názorně prezentován odraz chování dnešní společnosti. Přesto je to právě Bennyho video, co mě z Hanekeho tvorby zasáhlo z psychologického hlediska nejméně. Nebo jsem se tentokrát možná jen odmítl podvolit.

Touha. Smrt. Volnost. Zatracení.

Znáte takové ty kratičké propagační citáty, které se dávají na obaly filmů nebo filmové plakáty a které jsou často spíš nechtěně úsměvné a s realitou mají pramálo společného (Nejlepší romantická komedie všech dob. Horor tak děsivý, že už se doma nikdy neodvážíte zhasnout světlo. TheFilmGuru.blog)? Free Solo se takto chlubí citátem z The New York Times, jenž tvrdí, že Honnoldův free solo výstup by měl být oslavován jako jeden z největších sportovních výkonů všech dob. V tom však s autorem nemůžu souhlasit, Honnoldův free solo výstup na El Capitan je totiž největší sportovní výkon všech dob.

Aneb síla přátelství a láska ke kinematografii neuhasíná v žádném věku.