(mOnkey)

Tohle je snad první film, ve kterém mi Steve Martin není vyloženě protivný. Ale bohužel má tu smůlu, že v druhém rohu stojí těžká váha a absolutní herecké eso, Michael Caine. Ten je navíc zvýhodněný tím, že jeho postava starosvětského podvodníčka je zajímavější. Jinak se ale misky vah převažují vcelku vyrovnaně mezi oběma pány, což je sympatické. Mrzí mě, že jsem viděl dabovanou verzi, protože se obávám, že mnoho vtipných momentů skončilo ztraceno v překladu. A zatímco Petr Oliva se na Stevea Martina hodí, Jan Přeučil coby Michael Caine je pro mě přešlap obřích rozměrů (zajímavé je, že je to právě Petr Oliva, který Cainea často dabuje). Proto jsem si jeho Lawrence Jamiesona vydávajícího se za slavného doktora Shauffhausena a mluvícího s německým přízvukem dohnal aspoň na YouTube. Filmu samotnému nemám moc co vytknout aneb za vším hledej ženu. Původní verzi s Nivenem a Brandem si budu muset co nejdříve doplnit.

Každý může být alkoholik. Každý může být i abstinent. Ale být ochlastou chce talent. Tak tahle a další památná moudra ze sebe souká Charles Bukowski prostřednictvím Henryho Chinaskiho alias Mickeyho Rourka. Příběh o básníkovi utápějícím se v alkoholu má tu výhodu, že člověk se s ním snadno dokáže sžít, vždyť podobnými útrapami si procházím párkrát do týdne. Jako odysea jednoho ztroskotance dobré, jako film s jakoukoliv vyšší výpovědní hodnotou už bohužel nikoliv.

Obsah i forma naprosto urážející diváka se zdravým rozumem.

Jimmy zvolnil tempo, a tak Mystery Train mírně postrádá ten typický Jarmuschovský drajv. Příběhy jsou nicméně samy o sobě poutavé a krásně se prolínají. Co bych chtěl ale vyzdvihnout především, jsou odkazy na jednoho krále Rock'N'Rollu (Elvis) a přítomnost toho druhého (Joe Strummer). 75%

Mladá a atraktivní Mollie odchází na univerzitu a její starostlivý otec se o svou dcerku, která je právě v rozpuku, a hlavně o její nevinnost začne obávat. Proto se rozhodne ji navštívit, aby dohlédl na to, že její studia probíhají, jak mají. Když ji pak vidí v obležení samých hochů, je právem zděšen. A tak když se Mollie později dostane na prestižní pařížskou univerzitu, neváhá a opět se za dcerkou vydává. Zde ale otec, kterého mimochodem hraje Jimmy Stewart, naráží na celou řadu problémů, protože zaprvé neumí ani slovo francouzky, a zadruhé ani pořádně neví, kde Mollie hledat. Toho film chytře využívá k vytváření řady komických situací, například když si chce vzít Jimmy taxíka z letiště, nedokáže přečíst název ulice, kam má namířeno. Ochotně mu tedy poradí portýr, který ještě neopomene taxikáře upozornit na pánovo přání, aby jel pomalu. Načež taxikář sešlápne plyn až k podlaze a div se s Jimmym po cestě nevybourá. Další osvěžení představují četné narážky na filmový průmysl a jeho hvězdy („Na mramorové podlaze bych dvě hodiny neseděl ani kvůli Elizabeth Taylorové, natožpak kvůli Henrymu Millerovi,“ pronese chladně Jimmy Stewart.), s čímž souvisí i to, že si Jimmyho spletou s Henrym Fondou a častokrát ho dokonce oslovují - a teď se podržte - pane Stewarte nebo rovnou Jimmy (portýr na letišti, v závěru ho poté ještě stíhá rozvášněný dav paparazziů právě ve chvíli, kdy se na něm neuvěřitelným způsobem rozpadá kostým člena kmene apačů či co je to zač)! Když si k tomu všemu přičtu ještě bláznivé iluze, které Jimmyho sužují, když si představuje, jak je asi jeho dceruška v Paříži vystavena neustálému obléhání, dobývání a svádění ze strany romantiky chtivých Francouzů, nezbývá mi než s úsměvem na tváři tento snímek doporučit všem, kteří se rádi pobaví. Pokud jste jedním z nich, pak mé jediné dvě větší výtky, které se týkají snad až přespříliš schematického scénáře, kterému navíc trvá notnou chvíli, než se pořádně rozjede, můžete hodit směle za hlavu. 75%

Kdykoliv jindy by byly tři hvězdičky na Burtona obrovské zklamání. U Temných stínů se naopak jedná o velmi příjemné překvapení. Po traileru jsem se totiž obával nejhoršího. A když říkám nejhoršího, nemyslím tím nějakou nedomrlou Planetu opic, nýbrž něco ještě mnohem úmornějšího. Proto lze vlastně říct, že ta ukázka je zvolená dobře, protože nenastaví naše očekávání zbytečně vysoko - stále se totiž jedná o jednoho z nejhorších Burtonů. Temné stíny mají být hlavně komedií. A přestože jsem se za celou stopáž zasmál pouze jednou (poznámka Johnnyho Deppa o Alice Cooperovi), necítil jsem se při sledování nijak trapně a ani jsem se za tvůrce nestyděl, což se dá samo o sobě považovat za úspěch, protože jak říkám, trailer byl příšerný. Jde poznat, že Burtonovi u jeho posledních dvou filmů producenti razantně přistřihávají křídla, jelikož v nich najdeme pouze zlomek jeho dřívější imaginace (může jít také o autorské vyhoření, ale nemyslím si, že by měl potřebu se tak okatě vykrádat a ještě k tomu se tolik limitovat) a Temné stíny navíc vypadají, jako by byly razantně sestříhány na divácky stravitelných sto minut. A to si myslím, aniž bych viděl jediný díl původní rozsáhlé mýdlové opery. Těch postav je tu prostě moc a většina z nich je zbytečná; jedni se objeví, druzí zmizí, pak zmizí všichni, aby se následně objevili, něco štěkli a zase zalezli na půl hodiny do stínu. Také obsazení Evy Green se mi zdá nešťastné. Ona do filmu samozřejmě patří a vlastně je jednou z nejlepších věcí na něm, ale podle mě měla být její role buďto obsazená jinou herečkou, a nebo se měl upravit scénář. Není totiž možné, aby Johnny Depp tak vytrvale ignoroval její vábení, zatímco se snaží nadbíhat puťce Victorii. Prostě není!

Neuvěřitelně meta záležitost, u níž se obávám, že minimálně jedna z jejích rovin zůstane alespoň zčásti takříkajíc ztracena v překladu. A to bohužel hned ta nejočividnější a nejšťavnatější. Jen těžko bude náhoda, že v Open Windows hraje právě Sasha Grey, která koná určité povědomé věci, kariéra její postavy se nachází přesně v tom bodu, ve kterém se nachází a zároveň ve filmu vede kratičký telefonát s kamarádkou, jež jí říká: This is a critical moment in your career. You can’t blow this. The media is just waiting for you to fuck up again (a následuje ještě několik souvisejících vět). Slova oné kamarádky (respektive vykutáleného scenáristy) jsou volena velmi chytře a dvojsmyslně, čímž zřejmě mají odrážet buďto skutečnou touhu skutečných fanoušků Sashy Grey nebo - což je podle mě ještě pravděpodobnější - naopak její obavy (záleží na tom, z jakého úhlu se rozhodnete si ten monolog/dialog interpretovat). Za další z toho kouká satira dnešní všudypřítomné technofobie a paranoie, kdy si spousta lidí myslí, že právě oni jsou tak významní, že je někdo sleduje (v kontrastu k absolutnímu cynismu, když naopak oni sledují soukromí jiných). Určitě tu ta možnost existuje a dá se v případě potřeby použít (u recidivistů či jiných pochybných existencí), ale představa, že například tajné služby špehují řadové občany skrze telefon či webkameru případně Microsoft všechny své zákazníky, kteří vlastní některou z jejich konzolí a zároveň senzor Kinect, je poměrně absurdní. Že se opět jedná o evropsko-americkou koprodukci a že v ní opět hraje Elijah Wood tak trochu podivínského a zakřiknutého asociála jako v předloňském Maniakovi, a je instruován ke konání něčeho, co konat nechce jako v Grand Piano už je jen třešničkou na dortu. Ten kluk si vážně umí vybírat projekty jako nikdo jiný. Není to ani zdaleka dokonalé, ale je to dokonale uvědomělé, v některých momentech řekl bych až vysmívající se žánrovým filmům s jejich vševědoucími hrdiny a záporáky, kteří jsou přesto vždy o krok napřed (přičemž jediný, kdo je doopravdy napřed, jsou samotní autoři). Navíc si tvůrci s diváky neustále hrají a nebojí se jim připomínat, že jde jen o film (hudba k navození patřičné atmosféry nehraje pouze nám, ale i hlavní postavě a když ta se rozhodne ji vypnout, tak je prostě ticho; vidíme „nesmyslné“ záběry na oběť z kufru vozidla). A za to si zaslouží, abych jejich dítko mírně nadhodnotil a přihodil mu tu dejvickou čtvrtou hvězdu. 75%

Škoda, že se Leonemu nepodařilo udržet spád po celou dobu. První hodinu a půl jsem totiž ani nedýchal a jen hltal pohyblivé obrázky, na které se tak krásně koukalo. Jakmile jsme se ovšem navraceli do "dnešní doby", kde už Noodles i jeho parťáci dávno odrostli školním škamnům, a mělo by se logicky přitvrdit a tedy i lépe prezentovat surovost a bezohlednost gangsterů tehdejší éry, jakoby scénář krapet začal ztrácet dech a bohužel mu ani bezchybná režie nedokázala stoprocentně pomoct. I tak jsem se ovšem nesmírně bavil a z celku jako takového na mě dýchla opravdová otcovská péče a nebývalá láska k filmu, jakou uměl svým dílům vdechnout málokdo.

Zase jednou skvělý Tom Hanks, sám v cizí zemi, bez prostředků a možnosti odcestovat či vstoupit na americké území, je odkázán pobývat na letišti. Příběh mírně sráží dolů tradiční milostný románek, ale Hanksovy fórky naštěstí vše drží v umírněné rovině. Druhá polovina za tou první krapet zaostává, Spielberg naštěstí nedává romantické linii tolik prostoru, aby si sebrala větší část, než je nezbytně nutné. A tak i díky nepřeslazenému závěru, srandovnímu Hanksovi a půvabné Zetě-Jones musím udělit zasloužené 4*.

Pokud nedokážete Leatherfaceovi upláchnout ani v autě, nic než smrt si nezasloužíte.