Jhershaw

Tenhle počin (záměrně nepišu film) se poměrně vymyká běžnému hodnocení od 1 do 5 hvězdiček, proto volím jediné další hodnocení, co tu je. Ale nemyslím to úplně jako kritiku :) I na hlasovacím listku jsem zaškrtl obojí, slabé i výborné, protože snímek osciluje mezi oběma polohami. Dá se řict, že bohužel, protože ojedinělý nápad a vtipné momenty jsou "vyváženy" relativně dlouhou 80minutovou stopáží. Jako nabušený 20minutový kraťas by to fungovalo líp. 0~ 100 % = 50. (PS ale vidět film včetně anglického komentáře herců, co prý je na BluRay, musí byt zajímavé)

Sasshi (on) a Arumi (ona) jsou kamarádi, kteří žijí v "historické" čtvrti Abenobashi. Ovšem, jak už to bývá, musí historické budovy ustoupit těm moderním, a tak původní Abenobashi postupně zaniká. Zbývá jen Pelican Grill, na kterém lpí děda Arumi. Ovšem její otec má v plánu se přestěhovat na Hokkaido a otevřít si tam vlastní francouzskou restauraci. A to zase netěší Sasshiho, protože by Arumi přestal vídat. - Tolik něco málo zmatených reálií. ____ A o co tam vlastně jde: Sledem událostí se Sasshi a Arumi dostanou (dostávají) do jiného, paralelního Abenobashi. Fantasy RPG Abenobashi, sci-fi, Hong-kongské, gangsterské, pravěké... Ačkoliv se zjevně jedná o jiný svět, vždy nese charakteristické Abenobashi znaky (specifické postavy, způsob cestování do jiného Abenobashi). ____ Abenobashi je seriál především komediální, často s parodickými prvky. Takže pokud ho chci nějak hodnotit, budu posuzovat především to, jak mě bavil. No... bavil mě hodně :) Jen je možná škoda, že jedny z nejlepších jsou první tři díly, takže jsem se na ty další těšil více, než by bylo zdrávo, a to bylo trochu kontraproduktivní. Nakonec se moje hodnocení ustálilo na hezkých 4*, s tím, že některé díly (fantasy, sci-fi, filmový) jsou mnohem lepší než zbytek a 5* na ně nestačí:)

Láska ve všech podobách, láska ztracená, znovunalezená, neopětovaná a nevšimnutá. Krásný film pro všechny, kdo lásku někdy cítili, ať už jsou zamilovaní šťastně, nešťastně nebo o lásce sní.

V programu psali, ze se jedna o jeden z nejlepsich portugalskych filmu vubec. Pokud to je pravda, tak se budu portugalskym filmum velkym obloukem vyhybat. A co ze se mi nelibilo? Pribeh je neco mezi sagou a jihoamerickou telenovelou. Rezie se casto soustredi na to, aby tam bylo spousta krasnych zaberu; to myslim deji moc neprospiva. Film ma 187 minut, takze velmi brzy vas prestane bavit se dlouhe minuty koukat na radoby lyricke sceny (treba jak se hrdinka cese pred zrcadlem), jejichz smyslem nejspis je zprostredkovat divakum cestu do dusi hrdinu. Casto se vedou rozhovory, ktere by nekdo nejspis povazoval za vyborne, chytre, nalehajici a buhvi co jeste. Mne to ovsem prislo jako snuska straslivych psedo-filosoficko-intelektualnich kecu, ktere me opravdu nudily. A ze vseho nejhorsi byl ten neustaly, az otravny, komentar/vypravec. Uz dlouho jsem se v kine nepodival na hodinky jiz po 40 minutach, a pak temer kazdych 5-10 minut, ackoliv jsem si myslel, ze musela ubehnout doba vice jak dvojnasobna.

Zajímavý nápad (resp věřím, že by to takhle klidně někde mohlo dopadnout), ale kdyby zůstalo jen u krátkého filmu aneb prologu, nebyla by to velká škoda. Též mi to přišlo takové nedomyšlené, kdo jim sestrojil veškerou tu elektroniku, když jsou všichni retardovaní?

"A co teď" mi hodně připomnělo Helmerův Absurdistán. Když jsou muži ve vesnici ve sváru, začnou úřadovat ženy a dají vše do pořádku. Jako komedie dobré, ponaučení - že křesťané a muslimové by mohli žit pospolu - chvályhodné, ale na něco víc je to hodně epizodní. A klidně by to mohlo být kratší.

Na základě tipu, co psal Marigold, jsem očekával "jako by Erben napsal svoji Kytici na Islandu". Místy morbidní lyrika zasazená do krásné islandské přírody - a přesně to jsem dostal. Zajímavé bylo sledovat film v plném sále, kde se diváci časem začali smát - "smál bych se i doma?"  a "byl to tvůrčí záměr?" říkám si. Lehce kratší ale film být mohl. 70 %

Úžasně černohumorné:-)

Jedno z mála pokračování, které nedělá ostudu prvnímu dílu. Opět neskutečně zábavné a černohumorné (má nejoblíbenější scéna je opékání instruktorů z tábora)

Adresát neznámý byl druhý film v rámci mého „dne s Kim Ki-dukem“. Naštěstí. Bylo to něco jiného, než další filmy, které jsem viděl. Takové panoptikum zvláštních lidí -každý má nějakou tu svou úchylku- na korejském venkově u americké vojenské základny. Násilí probleskává méně než v Drsňákovi, zato je film plný, jak to říct, „gagů“ – ne přímo „veselých“, jak spíše mrazivě černohumorných. 95%