aluna

Když jsme s bratrem sčítali dopravu, běžela na to na rádiu Hej reklama, a ani ta se nedala vydržet. Protože jsme trávili v tom autě u silnice kolem 8 hodin denně, tlačítko "mute" je teď pěkně ohmataný...A ty máš vroubek, Dolanskej...

Každej by měl tohle vidět, týká se to nás všech - poptávka určuje nabídku a tak to bylo, je a bude. Nechce po nás, aby se všichni stali vegany, ale když rodinka na týdenním nákupu v Penny obrátí s myšlenkou na Earthlings každý kuřátko a dvě ze čtyř díky němu vrátí, padlo to na úrodnou půdu. Že je dokument jednostranný? Aby ne. Že některý záběry jsou starý? Jsou (a především v sekci pokusy na zvířatech, bez nichž se společnost prostě neobejde, jsou i z roku 89. Nikdo by asi nechtěl být dobrovolníkem v klinických studiích bez ánunku, co daná látka provede na něčem jiným než umělý simulaci.) Že je to agitka? Sakra jo!!! Víc takovejch! Všichni můžeme mít zodpovědnost za potomky našich mazlíčků, za to, čím si patláme ksichty a co nosíme - každá panička, co nosí na límci lišku, by si to rozmyslela, kdyby viděla s elektrodou v konečníku svýho bišonka, i když musí bejt pitomá, když jí to nedochází hned...ale nejen - vsadím se, že všichni máte v botníku kožený kozačky či v šatníku pásek, i já, ale je tomu už dlouho, co mi došlo, že k nim už nový nepřibydou. Zvířata v oděvnictví, v dnešní době nepřebernýho množství kvalitních umělejch materiálů, naprostá zbytečnost. Stejně tak zvířata mučená pro zábavu (jakej zvrhlej paradox už v tom slovním spojení). Jedinou nutností zůstává jen vědeckej výzkum, kde je nutný zvážit přínos poznatku a dál ho provádět s ÚCTOU a zajistit, že zvířata necítí bolest a jídlo. V kosmetice už je ozkoušeno takový množství složek, že by se dál mohly vyrábět jen jejich kombinací. Všichni můžeme maso omezit, když ne nejíst, starat se odkud mi na stůl přistála vejce, mlíčko, třídit odpad... A ty sadistický kreténi, co mají menší IQ než prasata a krávy (o delfínech ani nemluvím), co si na nich vybíjejí svoje choutky a dělají špinavou práci, kterou nenarušení dělat nechtějí, by měli být pečlivě střeženi, aby dodržovali předpisy, který by měli být vypracovány víc s ÚCTOU k životu než s úctou k měně. Když to, jako konzumenti a zákazníci, budeme vyžadovat a preferovat bio farmy, podle hesla: náš zákazník, náš pán bude tohle zvěrstvo skomírat...a zvířata žít... Každej by to měl vidět...(A Joaquinův hlas by se dal poslouchat roky.)

Když se připlete bouchačka do bandy dementních lidí, kde jsou zastoupeny všechny potřebný charaktery, od romantickýho básníka, přes homosexuály, bisexuály, trisexuály a nonsexuály až po rozhoďnožku, co mě rouchem beránčím neopila rohlíkem ani na vteřinu, může to skončit blbě. Nechápala jsem jedinou tu bizarní postavičku, snad až možná na Elli a paradoxně na naší malou kurvičku, která prostě měla všechno a všechny tam, kde měla všechno a všechny...a v hrsti nemyslím.

Moje antipatie k Německejm filmům bude asi jen deformace z romanťáků TV Príma. Myšlenkou mě to sice minulo, protože já se na všechno vždycky dívám z obou stran a tak je mi fanatismus v jakýkoli podobě protivnej, a tak, ačkoli s nima člověk v něčem taknějak souhlasí, bych jako lego nábytek pracháčů asi nepoužívala, i když zábava by to byla. Taky celkem pokrytectví kázat o morálce a přitom sahat, na co se sahat nemá. Ale pátá * je za herce - co tam ty tři dávaj, je radost sledovat a tak snad jen - Daniel Brühl, mix Emila Hirsche, River Phoenixe, Ewana McGregora, Vaculíka a Boučka, přesto naprosto individuální a divnej, což je kompliment, je sakra zvláštní osoba, z který jsem neodtrhla oči. Na tomhle kousku je vidět, že je z Evropy a to rozhodně nejen proto, že se v něm šprechtí Německy...

Kdo nikdy na party nebyl, tomu to nic neřekne. Ty ostatní, co je vymetali nebo ještě vymetaj, se díky dokonale věrný atmosféře mrknou na další akcičku, která s filmem začne, pár lidí se na ní potká, rozhádá, usmíří, pobaví, vyndá a s rozbřeskem i filmem zase skončí.

Johnny, ty bejku, co mi to děláš? To má bejt nějakej test věrnosti? Já jsem holka hodná, ale jen vzpomínky na krásný starý časy žádnou lásku neudržej. Halloweenskej kostým teplýho piráta nech už taky doma a koukej zase natočit něco koukatelnýho, v čem budeš mít vidět ksicht, ty kluku ušatá...

Darren je citovej vyděrač. Od prvoplánově šokujícího Requiem, který mě nechalo chladnou, po odbarvenýho starouše skákajícího z horního lana, jehož příběh, co se v menších obměnách může stát komukoliv z nás, mě naopak pro svoji živost posadil na zadek i bez vizuálních cukrlátek. Black Swan je někde mezi - opět se vydírá, opět potřebuje cinkrlátkový berličky, opět je to katastrofický a opět to celkem funguje. Síla prožitku je sice jen, když zapojíme všechny smysly a já to mám radši komornější, ále což...

Musim uznat, že když už nic, tak nahnat Treja, Rourka a zapamatovatelnýho Gagea do filmu, kterej nemá žádný ambice a přesto se snaží o jakejsi (i když klišovitej) paradox mezi bratry, je úkol hodnej poplácání. Je to sračka, a vedle „bojovýho umění“ Mickeyho, kdy jediný pozitivum je, že dubléři nechcípnou hlady, je tady spousta dalších scén, kdy je to všecko děsně k smíchu, a při nichž je navýsost jasný, že právě pro tohle nenáročný potlemení na B-čka právě čumíme. A když už jsem nechala soudy soudama, přistál mi do klína závěrečnej nádhernej kytarovej motiv, co mě přes svoji prvoplánovost chytil a já vyměkla jak zralej sýr. Za polovic.

Nejlepčí Aronofskyho film! Wrestler, stejně jako jakejkoliv jinej člověk a jiná profese, stárne...jeho fyzička už není, co bejvala, a stejně jako jeho sláva už i on jen sbírá úlomky popularity, co odpadnou od huby těm u kormidla. A v tu chvíli se ohlídnete zpátky a zjistíte, že pro vaši sobeckost a pálení mostů, jenž by svýho času překážely, jste teď na starý kolena na světě na všechno sami. Ale protože nejste vořezávátka, tak se rvete, skláníte hlavu, polykáte hrdost a jdete s davem stereotypně pracujících ovcí vstříc další směšný vejplatě a necháte vaším hrdlem propasírovat slova, co vám sypou popel na hlavu pro ty, co si zaslouží je konečně slyšet, ale i pro ty, kterým jen v rámci systému v pudu sebezáchovy podlejzáte. NÁZNAK SCÉNY Wrestlerovi "za zenitem", co musí potupně prodávat "trochu míň" nebo "trochu víc" salátu, aby ho nevylili i z tý z nejspodinovatějších poctivejch fach a ani mrňavej obdivovatel od vedle už nechce odvetu, protože Call of Duty 4 je holt jinčí kafe než stará okoukaná plošinovka, zub času ukradl hodně, jen ne lásku ke sportu a odhodlání makat, aby byl schopen znova slyšet vřavu v hledišti, a mě jeho síla se se vším porvat neskutečně zasáhla. Škoda jen, že se nedokázal v jistý chvíli oprostit od falešný bezvýznamnosti a nepoznal, co je skutečně důležitý. Takže se nakonec rval jen proto, aby to trapně vzdal. KONEC Darren zapomněl na vizuální otravný halucinogeny z Rekviem a nechal jen takřka dokumentárně sledovat Mickeyho, kterej hrál sebe sama, čímž jeho výkon nechci zlehčovat, nicméně skutečnost vlastního prožitku vždycky pomůže. A dějová linka s Marisou, co je na tom vlastně stejně jako Ram, a která zažila víc, než většina mladejch srneček (maturiťák v 85. :-), je jedna z charakterově nejúdernějších ženskejch rolí posledních let. I když to, chudák, musela odehrát s holým zadkem. A nevím, nakolik to bylo nahraný nebo spontánní, ale když se Mickey nechal vyhecovat profi-wrestlerem Jerichem a vlez s ním do ringu, kde ho trošku nefér složil levým hákem, dostala jsem, stejně jako komentátoři, euforickej záchvat smíchu s komiksovou bublinou u hlavy, kde stálo: „Kua, tenhle netaktní týpek ještě do starýho železa nepatří!“.

Psychologický vykreslení postav mi často stačí ke štěstí a tak to pro mě naznačovalo solidní biják, navzdory atmosféře, která mi, nevím ani proč, nějak nesedla (asi ty osmdesátky). Jenže od chvíle, co mě z pracnýho soucítění a soustředění vytrhla věta: "I'd just wish I could see you", a potom, co jsem se s vynaložením značnýho úsilí zbavila nechtěnýho záchvatu smíchu, už to šlo přičiněním v ničem neinovativního scénáře jen z kopce. Navíc mám k církvi dost rezervovanej vztah, ačkoli pan otec byl podobnýho ražení jako např. pan otec ve Spáčích. Jedinými pozitivy, co utkví, pak zůstává reportáž z nitra revolucionáře v penzi a jeho představitel. Plus: Jo, ženský sou holt silnější nátury než chlapi - což není ani kompliment ani urážka , jen bohapustej (haha) fakt.