aluna

Nesnáším mimozemšťany, fascinujou mě a mám z nich děsnej vítr, jsem takovej mimogalaktickej xenofobik, takže mě maminka kdysi musela konejšit tím, že "byl přece hodnej". Tenhle jo, ale můžou bejt teda některý i zlý, ne, mami, jako lidi. Mě znepokojuje jen vědomí, že jsou. Jojo, tenhle film mě děsil víc než v tý době Čelisti (ať mě sežere aspoň něco, co znám), byl to vlastně můj první horor :-), zničil nám Vánoční překvápko, protože můj zploditel testoval náš první, k nedalekým Vánocům tajně zakoupenej, videorekordér právě nahráváním týhle pecky...noa tehdejší stroje děsně vrčely..., je teda i naší první VHS - je moje dětství...já najít za barákem v kukuřici takový divný vrásčitý dítě, klepne mě na místě. A viděli jste roztomilejší cácoru než malou Drew?

Tenhle filmek je v nejedný části poněkud nelichotivě a nechtěně úsměvnej. Ale pak je tady řada pasáží, který jsou kouzelný opravdu upřímně a bez sebemenšího náznaku sarkasmu. A přes všechny ty klišé prvky, co o hodných marťanech a zlých pozemšťanech můžou být, má tenhle film stejně recht. Kdo by místo moření se v zaměstnání, který vás nenaplňuje, pro svět, kde silní vládnou slabším a každej se za čímsi honí, nechtěl jen "dělat mapy" a za pomoci dvou magických kuliček obšťastnit něčí život. Proto se nám tak líbí představa, že aspoň v jiných galaxiích, když už si harmonii a štěstí neumíme udělat tady, to tak může fungovat."Ne, to ne, dezert se jí až nakonec!" "A proč?" "Nevím, prostě to tak je..."

Fakt hodně ulítlej film, i na Terryho. Být o půl hodinky kratší BACHA SPOILER a bez těch pedofilních prvků, A JE PO jdu snad ještě výš. Gilliam se tady rozjel tak, že ubrzdit to byl docela problém. Nicméně svět holčičky, co už v jejích letech zvládá úkony řadový zdravotní sestry v končinách, kde hlavy od panenek dávají dobrou noc, v oblasti s takovou koncentrací LSD v ovzduší, že i na Woodstocku by mohli závidět, mě svou roztomilou morbidností příjemně zhnusoval a humorem černějším než antracit dobře bavil. A Jeffova role, to je role snů!

Jedinec - jen bezvýznamnou kapkou v moři a zároveň tak rozhodující. A jedna z mála teorií, na kterou se dá v praxi na 100% spolehnout, je teorie chaosu.

Peter Weir(d) má zvláštní filmy a atmosféra je i tady moc pěkná, ačkoliv jsem na tu typicky weirdovskou pachuť čekala marně. To, že anglicky se umí všude, kam vkročej, v situaci, kdy by člověk snědl levou nohu vlastního bratra, je pořád tíží morální "puntík" krádeže a že (nejen) konec je ámérickej, budí pousmání, ale všechno mi to vynahradí senzační Harris, sympatickej Sturgess a hlavně ryze praktickej potetovanej hošík s gamblerskými sklony - barbar Colin. A hezky si tu sukýnku hejčkali, kluci.

Nechutný a děsivý téma zpracovaný do díla, jemuž se vyčítá, že je příšerně zahraný - jenže ony ty děcka takhle afektovaně mluvěj. Všichni totiž nějakým způsobem "hrajou" vždy, když jsou nuceni kominukovat s nějakou "autoritou" a vlastně i s vrstevníky. Noa poněvadž ani nevědí, jaký y/i napsat ve slově "pyča", nehrajou to nejlíp. Kam se to řítíme jsem se zeptala už před lety, když jsem ještě navštěvovala střední školu - zaměřením víceméně dívčí a měli jsme tam dva kluky (už to na nich bylo podezřelý). A jednou se jeden z nich nějak nepohodl s fyzikářem, vzal na něj židli a řval: "Pojď se mnou do ředitelny, ty z***e! (zvíře)" Nebo když jsem coby osmanda potkala na chodbě třeťáčky, v jejichž věku jsem já před mazáky stydlivě klopila zrak, tak oni na mě nebojácně z očí do očí "Pojď mr*at. (mrkat)" Na to člověk tehdy fakt mrkal a odpověděl, že to maj ještě na čůrání a kdysi měl i pravdu. Jenže dneska je klidně možný, že to, co oni mají nam****o (namakáno), bych já neměla ani načůráno, takže se poroučim. Otázka je, kdo za to může. Rodiče, instituce, kolektiv, média? Nikdo a všichni asi. V televizi totiž, když někoho majznete pálkou, tak drží, v životě stačí rána jedna. Ach, tahle alternativní realita je tak zavádějící. Anarchy in the ČR. Sex, už chyběj jen Pistols

Nebýt Žhavých výstřelů, tak bych se strašně nudila. Skvěle načrtnutá psychologie postav z perfektní jedničky se tady topí ve výbuchách a až béčkový akci. Nejen, že ve dvojce tou fešnou přicmrndávačkou zruinovali ryze chlapskou záležitost, kterou se Rambič zdál být, sem museli nacpat ještě dítě. Skoro-závěrečná kopačka s votočkou ale stála za to...

Mišmaš, kterej musel sponzorovat Philip Morris, protože tady hulí všichni víc než čarodějnická vatra narvaná pneumatikama. Není jedinej záběr, aby někdo tenhle kouřící zázrak nonšalantně, popřípadě drsňácky netřímal. Colin Farrell sice jistě leckoho rozpálil svým obrovským, dlouhým, mužným...Glockem, ale jinak všechno ostatní tady dostojí přísloví, že méně je někdy více...

Rebel bez příčiny má skrze svý příčiny dvě poselství. Prvním je: „Za vším hledej problémy v rodině" a druhým, že pojem „dokonalý rodič“ neexistuje. Ať uděláte cokoli, vždycky to bude špatně. Když jste jako kamarádi, chybí autorita, když jí máte, jste despota. Když poučujete a káráte, jste nechápaví a nedá se vám svěřit, když si v klídku dáte s ratolestí na balkónku cigárko, nevychováváte. Když dítě vedete k aktivitám, snažíte se skrze něj realizovat vlastní nesplněný sny, když ho nemotivujete a jen čekáte, je vaše vina, že v ničem nevyniká… Pubéčka musí proti něčemu bojovat a rodiče jsou přirozeně první na ráně. Zato termín „špatný rodič“ nejen že existuje, ale je, často jen podle již dávno dospělýho potomka, k rozeznání na sto honů. A my se tý dokonalosti teda budeme muset coby budoucí rodiče snažit aspoň co nejvíc přiblížit, ale v každým případě si stejně nesčetněkrát během pubertálního šílenství svejch ratolestí připlácneme mokrej hadr na čelo doufajíc, že tohle nevyzpytatelný vývojový stádium všichni bez následků přežijem.

O Elizabeth, bez Elizabeth, zato s neskutečně iritujícím dědkem pokládajícím neskutečně debilní otázky hostům, kteří odpovídají neskutečně rozvlekle, a když v naději doufající v novej poznatek přetrpíme abnormální výskyt nekonečných pomlk v jejich projevu, dozvíme se nakonec od nich jediný - že Liz byla úžasná. (PS: O jednu šestku ve stopáži víc a věděla bych, odkud k nám ten dědek přišel).