Litsarch

"Všechno, co jste si mysleli že o nás víte, byla lež." Věta vystihující celé dění filmu. Opravdu si nemyslím, že jsem podle J*A*S*M nenáročný divák, když se mi tento snímek líbil. Také si nemyslím, že zakončení, pointa chcete-li, není nečekaná či zajímavá. Pokud jí něco čekal, klobouk dolů a nebo kecá, jelikož v celém filmu nejsou pro ní jasné indicie, podle kterých by se to dalo odvodit. Aspoň jsem si jich opravdu nevšiml. Hamiltonovi jsou pro mě podařené drama, okořeněné hororovými prvky, kterému dodává psychologickou linku z větší části zaměření na nejmladšího Francise, který tápe v dospívání a celkově neví, jak se k situaci v rodině postavit. Celkově snímek v důvodu činů rodiny diváka klame a ten si až do konce říká "Proč to všechno dělají?" a až na konci pochopí. S herci problém sebemenší nemám, s dějovou linkou taktéž ne a chápu, že někomu absence hutné nebo vzrůstající atmosféry může chybět. Osobně jsem ale u tohoto snímku ocenil pomalejší tempo, které podle mě v tomto případě působí daleko lépe.

Leč podle některých nepovedený remake, tak si živě pamatuji, jak jsem se před lety krásně u tohoto filmu bál. Oproti originálu děj zakčněl a dům žil nejen atmosféricky. Někomu scény třeba přišly legrační, ale z hýbajících se obličejů soch, ze scény s postelí a dalších jsem měl tenkrát opravdu strach a věřím, že nepříjemný pocit by byl i nyní. Ten hodně lidmi zavržený "upgrade" oproti originálu na mě prostě působí a uvítám ho. Nell mě tady neštve, naopak a doktor zde konečně něco dělá, pracuje na svém výzkumu, a ne jen mluví a mluví jako v originálu. Těžko ale soudit pro mě, zda raději originál či remake. Oba mají něco, co druhý ne a schází jim to, co má ten druhý.

Pěkná starší duchařinka, která vlastně, narozdíl od remaku, duchařina až tak není. I přes hustnoucí atmosféru zde s ní Wise pracuje podle hesla "člověk se nejvíce bojí toho, co nevidí". Což se mu daří a dokáže strach nahnat. Trochu mi ale habruje děj. To, se že velkou část filmu mluví by mi ani nevadilo, kdyby se ale tím mluvením něco řešilo. Diskuze mezi Dr. Markwayem a Eleanor mi trochu připomínal druhý díl Twilight. Tady Eleanor chce zůstat v domě, ale Markway nechce aby zůstala. V Twilight Bella chce proměnit na upíra, ale Edward nechce. Kdyby to bylo v pár větách, ok, ale ta diskuze probíhá vlastně celou druhou půlku filmu. K tomu Eleanor je sice zajímavá postavička, která v první půlce zaujme, ale v druhé půlce začne diváka hrozně štvát a přeje si, aby jí něco zabilo nebo aspoň umlčelo. Průběh děje a Eleanor v druhé půlce snímek hrozně sráží. Což je škoda, jelikož jinak se jedná o bravurní dílko z fantastickými záběry kamery, skvělou atmosférou a skvělými dveřmi.

I když česká filmografie kulhá a je svátek, když se objeví nějaký opravdu dobrý náš film/seriál, tak v dokumentech jsme moc dobří. Dopředu musím upozornit, že Hledá se prezident není jen tak pro koho. Kdo se o volby a jejich průběh nezajímal, toho to neveme a bude se nudit, nečekaně. Kdo ale volby sledoval, či dokonce u voleb byl, tak dokument Hledá se prezident se mu myslím bude líbit a uteče mu jako voda. I když není nějak extra dramatický, což by někdo mohl brát jako zápor, tak naopak "odstup", který Kudrna zvolil je daleko lepší. Nechová se totiž jako typický bulvární novinář, který šťourá do všeho a do všech, všude musí být, všechno musí vidět a slyšet. Naopak do dění nezasahuje a pozoruje ho z povzdálí, čímž má divák až pocit, že za tou kamerou byl tenkrát on a toto je jeho dílo. Jsem také rád, že Hledá se prezident není nějak jednostraně zaujatý. Je ale logické, že někdo v pozdější fázi voleb byl více na očích, proto má, hlavně v druhé půlce, více prostoru a některé věci, které hází na někoho špínu v dokumentu být museli (aféra s Benešovými dekrety např.). Je ale pravda, že některé věci se do dokumentu nedostali. Zda schválně či omylem je již otázka. Hledá se prezident krásně a srozumitelně divákovi nabízí průlet volbami, kde ukazuje "Takhle to začínalo - Takhle to pokračovalo - Takhle to skončilo". Celkově tedy působí jako hezká tečka za prvními přímými volbami prezidenta a jako jejich poslední připomenutí.

Brilantní, surově šílené, ale neskutečně těžké. Mé první střetnutí s Bergmanem nemohlo skoro dopadnout lépe. Bergman vede Ullmann a Sydowa před kamerou ukázkově a to tak, že oba před ní naprosto září až excelují. Dívat se na ně je psycholická nádhera, kterou ještě umocňuje Nykvist za kamerou, se kterým se také střetávám poprvé. Neskutečně hluboké a silné dlouhé záběry se mu povedly dokonale. Nicméně nejvíce mě chytla první večeře v zámku a následně scéna v knihovně. Celkově je snímek excelentně zahrán, napsán, zrežírován a natočen. Vargtimmen je pomalá, emocionální, psycho bomba.

10x dražší než kolega The Howling (1981), ale pro mě lehce horší. A vůbec nejde o příběh. Ten je uspokojivý, nekouká se na něj úplně špatně. Nejde vůbec také o masky. I když přeměna z člověka na vlkodlaka byla pro mě daleko lepší a působivější v The Howling (1981), tak zde je namaskovaný roztrhaný Jack parádní a i na ostatních je vidět kus dobré práce. Hlavní aspekt, který mi zde nejvíce chybí, je absence atmosféry. I když beru v potaz komediální stránku, tak atmosféra je až na nulové hranici a tak je člověku pak tak nějak jedno, že vlkodlak běhá a vraždí po Londýně a i final scénu bere bez větších emocí. Což je podle mě škoda.

Hodně dlouho film balancoval na hranici trojky, ale posledních 30 minut mě naprosto utvrdilo v lepší čtyřce. 2/3 filmu je pravda taková klasická žánrovka na tu dobu. Ničím neohromí, ničím neurazí. Posledních 30 minut tomu ale dává ty správné grády a jsou přesně tím důvodem, proč má The Howling status "klasiky", jelikož atmosféra vyletěla strmě vzhůru. Ty masky jsou skvělé a celá ta přeměna na vlkodlaka musela tenkrát pro lidi působit dosti děsivě, jelikož i dnes působí dobře. Sice asi nikdo nechápe, proč Karen na tu tří minutovou scenérii přeměny kouká a neuteče, ale čert to vem. :D Závěřečné 2 scény podtrhly celý film a já jen zapleskal. :)

Jak popsat tento film, který působí ze začátku zvláštně a později ještě zvláštněji? A ani pořádně člověk neví proč se děje to, co se děje, ale prostě se to děje? Jde to těžko, jelikož film, leč exploitation, je hodně psycholického rázu, kterému kraluje Taťka, který je sám případ pro Chocholouška. Taťka Perry Benson je jedna z nejsliztějších, nejdivnějších postav hororu, kterého trumfne snad jen Laurence R. Harvey v Human Centipede II. Člověk celý film soucítí s Lenou, která ani nemůže za to že jí ujel bus, natož za cokoliv dalšího. Do toho člověk neví co si má pořádně myslet o Mamce. Jednou je to milujicí matka, ale záhy se z ní stane tyranská bestie. Jejich Birdie je kapitola sama o sobě, svině již od pohledu. Nehledě na všechny krvavé scény, o které ani vlastně tak nejde a zas nějak "extra krvavé" nejsou, je film opravdu nepříjemný svým psychologickým nátlakem na člověka způsobený obrovskou nespravedlností vůči Leně, která se mi v roli opravdu líbila. Korunku filmu dávají Vánoce u Mamky a Taťky, které již morbidnější výzdobu mít skoro nemohly a závidět by jim jí mohl kterýkoli vraždící maniak. Aspoň že scéna těsně před titulky je krásná.

Pokud člověk přežije úvodních 6 minut + nějaké ty kecy navíc, tak už je to jen a jen lepší.

Jedno z největších překvapení za poslední roky a emotivně laděný konec mi naprosto nevadil, naopak. Muschietti umí skvěle pracovat s atmosférou a některé momenty filmu působí opravdu znepokojivě. Mama je zde použita pomálu a velmi vhodně. Až do konce jí málokdy člověk vidí v plné "kráse". Spíše jsou zde situace, kdy divák ví že tam Mama je, ale jak jí nevidí, tak to pocit a atmosféru jen umocňuje. Proti příběhu nemám sebemenší protesty. Čekal jsem sice něco jiného, ale toto je daleko lepší. Trojice scénáristů se v tomto případě osvědčila a nabídla mi dobrý příběh, bez nějakých větších blbostí. Chybky se totiž dostaly do filmu až při natáčení, ne kvůli scénáři. Herecky je snímek moc dobrý. Od začátku mě dostala malá Victoria (Megan Charpentier) a svůj status si moc dobře držela až do konce filmu. Její filmová sestřička Lilly (Isabelle Nélisse) se více projevila až později ve filmu. U Lucase (Nikolaj Coster-Waldau) ani moc není co komentovat. Naopak jeho přítelkyně Annabel (Jessica Chastain) velmi překvapila. Skvělá byla její proměna od počátečního ne extra zájmu, po závěrečnou mateřskou lásku. Tím se dostávám ke konci, který řadím mezi velice dobré a upřímně jsem skoro nevěděl, na které straně mám být. Velmi emotivní, což v hororech není moc časté, ale sem to velice sedlo vzhledem k příběhu. Na mě to prostě fungovalo perfektně (asi proto, že jsem ženské znamení) a za mě se jedná o jeden z nejlepších hororových závěrů. A že v něm bylo trochu více efektů? Čert to vem. Koukalo se mi na to velmi dobře. Velké překvapení v žánru duchařských hororů a doufám, že v Muschiettim se zrodil nový kvalitní hororový režisér.