Litsarch

Když bylo před filmem, na CSFD předpremiéře, POMem řečeno, že "Něco takového jste ještě neviděli.", klučina vedle mě povídal své milé "Heh, to uvidíme.". O pár minut později mu již oči zářily úžasem a i zbytek filmu děj sledoval až s otevřenou pusou, přítelkyni ignorujíc. Chápu ho. POMOva věta ve mě vyvolala podobné reakce, byť jsem je neměl potřebu veřejně šířit a celkově mi její spojení s filmem o Supermanovi, který pod fůrou komixových hrdinů skoro až zapadl v zapomnění, vůbec nepasovalo. Zack Snyder s týmem mi ale ukázal, jak jsem se mýlil a těch 143min které uběhly, bohužel, jako voda mi nedali možnost se nudit. Man of Steel je od začátku do konce napěchován akcí střídajících akci a i klidnější pasáže divák se zájmem hltá. Vizuální zpracování akčních scén je zde dovedeno do monstrózních rozměrů a jsou provedeny tak skvěle, až berou dech a skoro by člověk řekl, že letošního Iron Mana 3, Nevědomí, Star trek a nebo After Earth nechává Man of Steel daleko za sebou a pomyslně již zdvyhá Oscara za vizuální efekty. To vše za nádherného soundtracku Zimmera. Dějově jsem nevěděl, i přes trailery a oficiální text distributora, co od filmu mám čekat. Celé jeho pojetí a vyprávění mi ale sedlo více než dobře a díky tomu jsem se ani moc nepozastavoval nad rychlo-oholením Clarka. :)) Opravdu pro mě velké překvapení, jelikož do nynějška jsem Supermana opravdu moc nemusel, nečekal jsem od filmu toho moc a už vůbec ne to, že se budu po něm těšit na pokračování. Klobouk dolů před Zackem Snyderem za odvedenou práci a všem Muže z oceli jen a jen doporučuji!

Nelze to brát nějak extra vážně. Hansel & Gretel: Witch Hunters trpí pár nedostatky, objevují se tam mnou nenáviděné "before death" hlášky a celé to působí jako upgrade Van Helsinga. Oproti Helsingovi ale má Jeníček a Mařenka jednu velkou výhodu a tou je stopáž. Zatímco Helsing do svých 131min mohl "nasrat" dá se říci cokoli, tak Hansel & Gretel se svou příjemnou hodinkou a půl si moc vaty okolo dovolit nemůže. Ano, nějaká tam je, ale neruší a přecijen jsou klidnější scény potřeba. Upřímně jsem se dlouho odhodlával se na Hansel & Gretel kouknout, jelikož jsem měl živě v paměti trochu průser v podobě Red Riding Hood (2011) a i když Hansel & Gretel má podobnou atmosféru, tak se naštěstí jedná o třídu až dvě lepší film. Nemálo tomu napomáhá herecké obsazení. Ano, asi jako hodně lidí jsem na ně koukal ze začátku všelijak, ale není problém si na ně zvyknout (hlavně na Gemmu, že pánové?). Film má zajímavý scénář, který jsem jako pokračování klasické pohádky s radostí uvítal, a i když se někomu může zdát jako odfláknutý, tak bych to tak hrozně zas neviděl. Je maximálně tak přímočarý, jde k jasnému konci bez nějakých větších vedlejších příběhů a šlape na něj až tvrdě, nicméně ne špatně. Vizuální stránka filmu, kterou vnímám jako jedno z hlavních taháků když nepočítám že hlavním je jasně to že se jedná o Jeníčka a Mařenku, mě nadchla z dvou důvodů. Zaprvé svým zpracováním, kdy všelijaká kouzla a čáry byla zpracována velice dobře a až "reálně", což divákovi hned zajistilo větší požitek z filmu, a za druhé perfektními kostýmy. Konečně čarodejnice vypadají jako čarodejnice, kterých by se člověk dokázal opravdu bát, jelikož když by se ke mě jedna z nich blížila, tak mám asi pořádně nahnáno a počítám sekundy do smrti. Jsem velice rád, že Wirkola se s tím moc nepáral a divákům připravil i kvalitní gore podívanou, jelikož jsem se dost bál, že bude se snažit udělat film pro co nejširší spektrum diváků a kvůli nízkému ratingu filmů se bude hodně šetřit na krvavých scénách, které k příběhu s čarodějnicemi i historicky prostě patří. Jak jsem napsal na začátku. Hansel & Gretel: Witch Hunters sice má nějaké ty nedostatky a nemoce, kterými tyto velké filmy trpí, ale jinak je to velmi dobrá podívaná, která nenudí a díky svému zpracování dokáže z poloviny diváka vtáhnout do děje + některými vizuálními efekty a maskami velmi potěšit. Ten trol byl velmi dobrý. :) Pro mě 85%, což je *****.

S hezkou vzpomínkou na I Am Legend jsem čekal dobrou sci-fi podívanou s aspoň průměrným dějem a jeho zpracováním. Po přečtení obsahu jsem sice znejistil a začal se trochu bát, ale pořád jsem měl nějakou důvěru. Ta ale spadla po prvních minutách filmu. Předvídatelný děj asi každý tušil, ale že z toho udělají tak nudný "bombastický sci-fi blockbuster", který se tváří hrozně vážně a proto "vtipy" ve filmu působí ještě více trapněji, čekal asi málokdo. Nemám nic proti příběhu, kdy si otec hledá cestu k synovi, byť je to jakkoli ohrané téma, ale v tomto podání, kdy oba měli spíš problém nepřehrávat než hrát, to bylo opravdu až ubíjející. O samotné Zemi, na které ztroskotají (a nečekaně přežijí z posádky jen oni dva) se nedozvíme prakticky nic (a že by otázek bylo, když je to Země po 1000 letech). Maximálně to, že všechno na ní chce lidi zabít. Což je vlastně samo o sobě blbost, protože už XXY let tam nikdo člověka neviděl, ale co. Z toho všeho co chce lidi tak moc zabít ale vidíme jen cca 8 různých druhů živočichů. Což je podle mě dost málo vzhledem k tomu, že do toho čísla počítám mrtvou myš zabitou hadem, jednu pijavici a obludu, co si s sebou přivezli. Když neberu prvních 15 min, kde nejzajímavětší je střet s asteroidy a průlet červí dírou, tak sledujeme jen nudící 100km cestu kluka pro jejich záchranu. Nutno uznat, že vizuální stránka Země byla krásná a film měl pár skvělých momentů (ano, scéna s ptačí matkou mě opravdu dostala a byla velice hezky natočená), ale více jak cca 10min celého filmu to netrvalo. Závěrečný "hrozně vtipný" dialog mezi otcem a synem, kdy se sice půl kina chlámalo smíchy ale ostatní se opět chytali za hlavu, film už vlastně ani více pohřbít nemohl.

Pro film je prostě průser, když příběh a pointu filmu divákovi sdělí v prvních 5ti minutách filmu. Divák pak totiž dalších minut 90 jen čeká na to, jak to bude probíhat v té další rodině. Jelikož je ale děj tak přímočarý, jak je to vlastně jasné. Mohl by to napravit něco, co v prvních 5ti minutách nebylo. Něco nového. Nic takového se ovšem neděje. Mnohem lépe by tvůrci udělali, kdyby děj začínal scénou v obchoďáku a minulost otčíma by byla postupně odkrývána až v průběhu filmu. Třeba za pomocí flashbacků apod. Velice by to pomohlo na atmosféře a celkovému dojmu z filmu. Škoda. Velké plus je Penn Badgley. Ten kluk hrát umí a díky tomu se na film i příjemně kouká. I když člověk ví, či tuší, co se bude dál dít, tak i tak snímek naštěstí nenudí a na průběh se dobře kouká díky hercům a i vcelku dobré atmosféře. Konec dneska už málokoho překvapí. Jako jednohubka proč ne, ale člověk od toho čekal přecijen o dost více.

Norská pohodička. Již úvodní skvělá scéna divákovy ukazuje, co může od filmu čekat. Dost jsem ocenil příjemnou písničku při úvodních titulkách, při nichž je nám partička hezky představena. Celkově začátek je parádní a cítil jsem se jakoby rok 1974 opravdu byl. Zajímavý je scénář tohoto hixploitationu. Jedná se sice pak o klasickou náháněčku, ale udělat to tak, že místní vidláci místo zvěře loví lidi beru jako jeden z těch lepších. Díky postavám, kde vidláci vypadají jako vidláci a postavám člověk tu situaci věří děj plyne vcelku svižně. Atmosféra lesa, celková syrovou filmu a samotných mordů působí dobře. I když Rovdyr vzdává hold starším filmům moc dobře, tak má pro mě jeden velký problém. Děj je někdy až do očí bijíce natahovaný a díky tomu postavy jednají někdy na poklepání si na čelo. Hrdinka po jaké době konečně utočníka napadne a bodne ho. Místo ale toho, aby ho už dodělala, tak uteče a on jí začne honit znovu další minuty. Dal by se z toho udělat moc dobrý hodinový snímek, bez všech těhle blbostí. Škoda. Naštěstí to trochu vynahrazuje skvělá past ke konci. :) Rovdyr ve svém žánru určitě není špatný film, na to má své kvality. Na druhou stranu ale také není ničím, co by člověku nějak utkvělo v paměti nebo se na to chtěl kouknout znovu.

Snímek je v hodně klidnějším tempu, což může hodně lidí odradit. Masky také nejsou úplně dokonalé. A ruční kamera skoro vůbec jako ruční kamera nepůsobí. A přeci mě až místy mrazilo. Snímek diváka nemilosrdně hodí doprostřed děje. Žádné vysvětlování jak vše začalo, žádné kecy kolem. Televizní vysílání na začátku filmu mluví za vše. Při pohledu na skupinku lidiček, snažící se natočit horůrek s hrůzostrašnou mumií má divák na tváři úsměv, ale hned za chvilku se děj rozjede. Diary of the Dead je dost syrový horor, který se ani nějak nesnaží diváka vyděsit, což je možná dobře. Mrazivé prostředí nemocnice nebo scéna v domu jedné postavy ukazují, jak až nelítostný Deník mrtvých k postavám je. Člověka dost nakrkne i ten blb s kamerou, který místo toho, aby kamarádům pomohl, raději točí jak před zombie utíkají a brání se. To je pro mě snad i horší, než kdyby zahodil kameru a zombie sejmul. Konec filmu jen celou syrovost Deníku mrtvých podtrhuje. Snímek není akční nebo hororový jako jeho kolegové [Rec], Dawn of the Dead a další, což hodně lidem může vadit a až je to nudit, chápu. Diary of the Dead má ale kvality někde jinde a ty má na jedničku.

Čekal jsem, asi jako většina, něco jiného. Nakonec ale z toho bylo hezké, až psychologické, dramatické roadmovie. Jen ten horor zůstal kdesi v dáli. I když je film dobrý, člověk se nenudí a má v sobě jistou myšlenku, tak je vcelku pořád ve stejné rovině. Výrazně atmosféra negraduje a když jde příběh trochu více do hloubky, tak je to utnuto. Nemohu ale upřít dobré fungování postav a postupný vývoj mezi nimi během jejich putování za mořem. To bylo na filmu to hlavní a podle mě vůbec ne špatně zpracované, naopak. Nedostatkem dobrých scén film také netrpí a konec byl skoro až poetický. Carriers nicméně mohli býti někde daleko výše, kdyby se vydal jednou nebo druhou cestou a nezůstal ve prostřed nich, jakoby chtěl tím uspokojit co nejširší publikum.

Hezká napínavá, dramatická atmosféra. Moc dobrý výběr hlavních rolí. Rachel Nichols je sympatická a Wes Bentley zahraje svou roli na jedničku. Správný osamocený psychopat. Fakt dobrá postava ten Thomas. Scénář vcelku i mrazivě reálný, uvěřitelný, ale hrozně, hrooozně, natahovaný. Do poloviny film skvěle utíká, je pořád se na co dívat, dějí se nové a nové věci. Druhá polovina, 40 min, je jen a jen naháněčka. Uteče mu, najde jí, uteče mu, najde jí atd. A to fakt hrozně po 20ti minutách začne nudit. Nemohu upřít moc dobrou scénu ve výtahu, ale jedna vyčnívající scéna za 40min je prostě málo. Max ještě Elvis Presley pobavil. Jako jednohudba ale P2 funguje i dobře.

Dobrý psychothriller s moc dobrým technickým zpracováním. Elijah Wood působí jako vrah maniak už v Pánu Prstenů a je vidět, že mu tahle role dětstvím migrénami a depresemi "postiženého" magora sedí. Zahrál to na jedničku, to se tomu musí nechat. Bohužel čeho je moc, toho je příliš a tak jeho stavy po pár opakováních začínají být na jedno brdo a já se přistihl, že mě v půlce filmu začínají nudit. Kamera z prvního pohledu, prokládaná pár záběry kdy je kamera "klasická", působí velice dobře a byl to velmi dobrý tah. Bohužel ale v pár úhlech, při pohledu Elijaha do zrcadla, nedává logiku, ale co. Atmosféra je dobře "depkoidní" a psycho, což zážitek z filmu jen umocňuje. Vše ale dost podkopávají logické perličky. Elijah buď je geniální nebo Harry Potterovi ukradl neviditelný plášť. Jak jinak si vysvětlit, že 2x dokáže opustit po činu budovu, která má vrátného a určitě i kamerový systém, aniž by ho někdo viděl. K tomu jednou s obětí. Má i super schopnost neomylně v hotelu uhodnout pokoj agentky a z velkého svazku klíčů, které má v ruce poprvé, vybrat na první pokus ten správný. Génius prostě! A navíc k tomu, že nelítostně skalpuje vybrané oběti, se jeví být až nesmrtelným! S vážným poraněním ruky a břicha, kdy ho ještě ke všemu nelítostně srazí auto, se dokáže zvednout, naložit oběť a odjet domů. Terminátor skoro až bledne závistí. Nutno ale uznat, že závěrečná scéna je skvěle psychodepkoidní. Bohužel soudruzi z NDR zapomněli Elijah Figuríně Woodovi na knírek a vousy. Když už figurína podle reálné osoby, tak se vším všady!

Nevěděl jsem co od toho čekat a nakonec přišla i příjemná jednohubka. Scénář a myšlenka snímku není špatná. To, že upíři, Bratrstvo, je sice lidem nadřazenější ale chce jim pomáhat, chránit je, místo toho aby je zabíjelo, mě zaujalo a chtěl jsem vědět jak to funguje ve filmu. První co mě zaujalo bylo design města, prostředí. Připomíná sice XY jiných snímků, ale vem to čert, jelikož je dobrý a funguje. I když Bratrstvo lidem pomáhá, vyrábí pro ně třeba vakcíny proti chřipce apod., tak jako v každém společenství se najde "černá ovce rodiny", která vše podělá, v tomto případě Edgar, a zápletka je na světě. Po pár jeho vraždách vylézá na povrch ještě jedna věc. Krásná ukázka toho, jak dokáží "ti nahoře" manipulovat s infomacemi, které jsou předkládány lidem, zakrývat vraždy apod. Jinak řečeno: vysoká politická hra. Silus, bratr Edgara, je samozřejmě nejlepší pro vyřešení situace kvůli tvz. bratrskému poutu. Z lidského druhu se do vyšetřování zapojí policistka a jdou po něm spolu. Děj pokračuje, přibývají další okolnosti a tak dále. Překvapilo mě, jak tento děj vcelku dobře funguje, nepůsobí jako přitažený za vlasy (i když někdy, no) a nekouká se na něj špatně. I přes počet klišé a chtění působit jakkoli velkolepě (což se mu nedaří). Největší kámen úrazu, který snímek hrozně strhává, je závěrečný finální souboj. Ten musím uznat, že je opravdu děs a bída. Když úsek filmu, který má být jeho vrcholem, je nejhorší, tak to opravdu není dobré. Naštěstí závěr to trochu zachraňuje. Perfect Creature si určitě, stejně jako já, valná většina lidí znovu nepustí, narozdíl třeba od Queen of the Damned, ale na jedno zkouknutí není špatný.