Litsarch

Když nepočítáme remaky Evil Dead a Carrie, tak The Conjuring byl asi nejočekávanější horor letošního roku. O to více, když ho režíruje James Wan, jehož první díl SAW je již legendou a který nás minule zazdil do sedaček svým Insidious. Rozpačiteji ale někteří, včetně mě, koukali na bratry Hayesovi, kteří se chopili scénáře. Jejich House of Wax je totiž spíše znám jen kvůli Paris Hilton a The Reaping pod taktovkou Hopkinse také moc nadšené ovace nesklidil, zato zase já si to nemohu vynachválit. Bishara na skladatelské pozici je po Insidious přijímán kladněji. Organizace MPAA, která určuje přístupnost filmů v USA, označila snímek jako příliš děsivý a proto mládeži nepřístupný. Otázkou, kterou si kladou všichni fanoušci už měsíce zní: Vyčaroval nám Wan takový horor, po kterém nám slezou chlupy hrůzou? Očekávání fanouška je na nejvyšším stupni. |-----| Zahraniční hodnocení na IMDB a RottenTomatoes veskrze srší samou chválu a již úvodní sekvence nám slibuje dosti a postupně nás zasvěcuje do historie, která souvisí s nadcházejícím dějem a také zjišťujeme, že Wan od svých oblíbených panenek neopustil. Ta zdejší má jméno Annabelle. Podle zajímavostí si Wan přál natočit film ve stylu starých duchařských hororů ze 70. a 80. let a musí se uznat, že atmosféra se mu povedla. Jak vizáž herců, interiér a exteriér domu, tak i vybavení a hudba jsou ve stylu starých klasik a člověk místy nemá pocit, že sleduje snímek z roku 2013. Hodně těch klasik také film připomíná. Aspoň já jsem několikrát cítil inspiraci u filmů např. Poltergeist (1982) či později The Exorcist (1973). Nicméně filmů, které Vám snímek bude svými segmenty připomínat, naleznete, stejně jako já, určitě více. A nejen ze starší "zlaté" hororové éry. Celkový old-school dojem ale malinko kazí dobrá technická stránka kamery, kterou ale musím vyzvihnout za dosti úžasných scén a záběrů. |-----| Není to jen look, který připomíná staré klasiky, ale i celková forma děje. Od idylického začátku, přes houpavý průběh děje a velké finále, až po klasický happy end závěr (jakoby to z oka Poltergeistovi (1982) vypadlo), což může řadu fanoušků zklamat. Očekávané strašení ale naštěstí přichází brzy po naštěhování rodinky Perronových, nicméně jede také podle klasické šablony, kdy nejdříve jde o strašeníčko menšího rázu které se postupně zvyšuje a zvyšuje. Zde se ale znatelněji projevuje to, kdo film režíruje. Wan totiž i obyčejné zatahání za nohu umí podat tak, že atmosféra vyletí strmě vzhůru. Se vzrůstající tendencí ataků je Wanův styl vidět více a více. Velké plus má u mě třeba za druhou scénu v pokoji (Trying to sleep), kde by se atmosféra dala až krájet a malá Christine byla naprosto skvělá. Také jsem rád, že lekačky nebyly z poloviny až tak předvídatelné, což mělo za následek to, že když jsem ji čekal, nepřišla, a v momentě kdy jsem ji už nečekal, bum! |-----| Značnou část jede snímek v rytmu, že divák netuší s kým nebo s čím má přičinění, díky čemuž se dostává do stavu "strachu z neviděného", což mám u duchařských hororů velice v oblibě protože člověk se vždy bojí více, když nezná protivníka. Díky tomu je dost scén opravdu dobrých a v kině jsem skoro ani nedutal. Bohužel při prvním odhalení oného protivníka jde předchozí vybudovaná atmosféra víceméně do kytek, i když se ještě po nějaký čas obstojně vrací, a stává se z toho až "klasická duchařina" (nicméně nadprůmerná klasická duchařina). A ono vychvalované a opěvované tleskání, které tak dobře působí v traileru, celkový film značně kazí. Abych to tedy upřesnil. Kazí to fakt, že ruce, které tleskly, jsou viditelné a působí až jakoby z jiného filmu. Aspoň mě do celkové atmosféry naprosto nepasovaly. Být to jen zvuková záležist, tak je to asi jiná. Takto ale pro mě ne. |-----| Po příchodu Eda a Lorraine Warrenových, proslulých vyšetřovatelů paranormálních jevů kteří připomínají Indiana Jonese s manželkou v para stylu, je stav "strachu z neviděného" už z většiny úplně pryč, díky Lorraininému daru vidění, a naše Bathsheba s Rorym a dalšími nabírají na tempu viditelnosti ve scénách. U Roryho by to ani nevadilo, ale maska a použití Bathsheby bylo pro mě prostě špatné a celkový dojem z filmu mi dost kazila. Na druhou stranu, pokud měla být maska taková schválně, aby byla co nejvěrnější 70. a 80. letům, tak se i povedla. Jak se ale snímek začal chýlit ke konci, The Conjuring mělo opět mou plnou pozornost a "final scéna" byla naprosto parádní. Naprosto skvělá hororová podívaná ve které až excelovala Lili Taylor. To co předvedla za výkon je něco nepopsatelného. Tak enormě ty poslední scény procítila, až mi místy tuhla krev v žilách a oči nevěřícně zírali na plátno. Bravo! |-----| Musím ale podotknout jeden fakt. Diváky, kteří znají horory ze 70. a 80. let (třeba zmíněného Poltergeista a dalších) závěr finalní scény asi nijak nepřekvapí, spíš ho budou takový očekávat a očekávali. Ostatní asi budou zaskočeni a možná i zklamáni. Žádná velká "herda nakonec" se totiž nejedná. A to, prosím, neberte jako spoiler. Závěrem musím pochválit úplně poslední scénu filmu, která naštěstí nebyla stejně hloupá, jako v radě jiných filmů. Doporučuji také dokoukat následné titulky, jelikož obsahují fotografie reálných rodin Perronových a Warrenových spolu s novinovými výstřižky ze případu apod., což osobně beru jako krásnou tečku a osobně doufám, že se opravdu jedná o autentické materiály. |-----| Závěrem musím říci, že osobně nechápu označení snímku jako příliš děsivého a proto mládeži nepřístupného. Rating 15 by byl tak přiměřený, jelikož i přes pár opravdu dobrých scén s parádní atmosférou, jakou Wan prostě umí, pro mě snímek nějak příliš děsivý nebyl a nemyslím, že pro většinu bude. Čekal jsem daleko větší "nářez". Nutno ale uznat, i přes mé výtky výše, že The Conjuring je i v dnešní době nadprůměrný hororový kousek a Wan své kvality nejednou ve filmu dokázal. A z hlediska toho, že snímek je, a nebo i má být, ve stylu starých duchařských hororů ze 70. a 80. let, tak se jedná o až bombu, která skoro věrohodně vypadá jako z té doby a upřímně, kdybych v té době žil a The Conjuring viděl v kině, tak nevím nevím. :) A případně jako pocta starým duchařským klasikám to skoro až nemohlo býti lepší a zaslouží si minimálně 80%. |-----| P.S.: Panenka Annabell mě fascinovala a zároveň ve mě vyvolávala nepříjemný pocit. Stejně jako celkově panenky Wana, jejichž největší přehlídka je v jeho filmu Dead Silence. I tak ale staré panenky pro mě mají své nezaměnitelné kouzlo. |-----| P.S.S.: Naprosto nechápu, jak ohlušující rámus padajících a tříštících se věcí nemůže ani jedno z dětí v domě probudit. ----->> EDIT: První projekci The Conjuring jsem se do snímku nemohl nějak pořádně dostat. Dnes 23.7.2013 jsem se na druhé projekci konečně do snímku pořádně "zažral" a sakra... Stálo to za to! Nyní už vím na 100%, že těch 5* jsem filmu dal opravdu zaslouženě. Neskutečný zážitek při druhé projekci a kupodivu mi to tleskání už ani tak nevadilo. Naopak jsem uznal, že se tam hodí dobře. Předchozí mírně rozpaky jsou pryč, tenhle snímek je bomba s krásně děsivou atmosférou. Wan je v tom borec.

Jeden z nejlepších dokumentů.

Po Karas druhé střetnutí se Satóem a povedlo se mu to, co 60% hororové produkce chybí. Ten příběh má atmosféru! A sakra jakou. Asura je smutné, až depresivní vyprávění o chlapci, kterému umřela matka a on je odkázán sám na sebe. Jelikož ale neměl žádnou výchovu, chová se jako zvíře (a postupně se z části stává člověkem), neumí mluvit, zabije kvůli jídlu kohokoliv a jeho nejlepší kamarádka je zbraň po mrtvé matce. Už úvodních 5 minut je v dosti emotivním a depresivním duchu a i když snímek má světlejší, až milé scény, tak si ho udržuje až do konce filmu. Za světlejší až milé scény považuji ty s Wakasou, Tedy, až do určité chvilky. Je zajímavé, jak snímek dokáže v člověku vyvolat řadu otázek a je pln poučení, které sice jsou směřovány k Asurovi, ale jelikož není nejmenší problém se s tím chlapcem ztotožnit, oblíbit si ho, fandit mu, tak si je divák bere i na sebe. Když snímek vygraduje až na scénu na mostě, je si už divák jist, že sledoval a sleduje něco dobrého, leč smutného a depresivního. Zrovna scéna na mostě je silně emotivní a podbarvená naprosto skvělým hudebním podkladem, který scénu ještě umocňuje. Hudební podklad diváka provází celým filmem a je opravdu krásný, i když fandy anime už asi ani moc nepřekvapí, jelikož třeba osobně jsem ještě myslím nenarazil na anime, které by nemělo dobrou hudební stránku. Asuru vřele doporučuji. Nejen fandům anime, nejen hororovým fanouškům, ale všem kdo mají rádi atmosférické, emotivní filmy s krásným dějem.

OceanWorld 3D, jako jeden z mála 3D filmů, naplno využívá možností 3D technologie. Každá minuta, vteřina, je neskutečná nádhera, která má ohromnou vypovídací hodnotu sama o sobě a ani nepotřebuje komentář. Komentář v tomto dokumentu vnímám spíše jako dobrého průvodce tímto podmořským světem, abych vůbec věděl, na jaké úžasné zvíře, rostlinu apod. se dívám a přidal pár či více informací. A toho se mi dostalo perfektně. Komentář je skvěle namluvený, vyvážený, neukecaný, takže člověk má dostatečně času všechno vnímat aniž by ještě musel dalším smyslem vnímat mluvené slovo. 3D vnímám u tohoto dokumentu skoro jako nezbytnost, jelikož momentů, kdy skoro stačí jen natáhnout ruku a sáhnout si na delfína, lachtana a desítky rybek, korálů a dalších věcí je v něm velké množství a člověk si přijde jako když to točí on, což je skvělý pocit. Velice rád se k němu budu vracet. P.S.: Asi v 10 minutě: Ty vogo, to je Nemo! :)

Po průměrném prvním dílu jsem do volného druhého pokračování šel spíše ze zvědavosti, než že bych se na něj vysloveně těšil. 1/ První, duchařsky laděná, VHSka mě ale mile překvapila. Pohled první osoby, doslova, byl moc dobrý a celkově příběh krásně říká, že "oni" tu vždy s námi byli, jsou a budou, jen je většina nevidí/neslyší. V těch pár minutách byla skvělá atmosféra s dobrým vizuálem, který mě donutil se i leknout, což jsem nečekal. Závěr neméně dobrý. Jsem i nadšen. 2/ Druhá VHSka zůstává u one-person pohledu díky kameře na helmě a dostáváme se na ní do zombie prostředí, které již okamžitě je znatelně vizuálně horší a spíše připomíná béčkovou produkci. Je patrná nadsázka, a až vtip ze zombie žánru, kterou dovršuje to, že zombie nedokáže otevřít dveře auta (či se o to aspoň pokusit), ale brokovnice jí nedělá problém. Nu co, i tak se na to kouká dobře a po až strašidelné první VHSce je to příjemné odhlečení, (3/) aby hned v nadcházejícím příběhu přišel obrat o 180 stupňů. Natáčení o jakési náboženské organizaci je totiž jeví z počátku nevinně. Po příjezdu do jejich sídla je ale čím dál více jasné, že se tam děje něco jiného, nicméně nic co by znalejší hororocý divák již neviděl. Zvrat událostí a odstrartování šíleného teroru přichází ale náhle. Šílenství a velká beznaděj filmařů se každou vteřinu zvětšuje. Galony krve ale rostou ještě 10x rychleji. Perfektní psycho podívaná, kde již tolik, v poslední době, oblíbená i nesnášená ruční kamera dokonale utváří celkovou scénu. A co více: Přijde i na samotného Satana! 4/ Pokud poslední minuty se Satanem byly pro někoho moc sci-fi, tak poslední VHSka už na něj bude asi moc. Naprosto sci-fi příběh, kdy se můžeme hádat, zda kamera v druhé jeho půlce je nešťastná a nebo skvěle umocňuje děj. Tak i tak se shodnem, že je nereálná, jelikož je celkem nemyslitelné, aby se zrovna její nositel podíval přesně žádaným směrem. Čert to vem. Nekouká se na to špatně, dokáže i dostatečně zaujmout a námětem jde o super věc, která by šla obstojně roztáhnout do většího děje se širším záběrem, než jen na partu kamarádů. 5/ Jde vlastně o meziděj mezi jednotlivými VHSkami, který považuji za, vzhledem k jedničce, nutnou vatu či spojnici. Neurazí, nenadchne, i když děj po poslední VHSce má i své kvality. Nicméně doteď nechápu, proč člověk nepomůže své kolegyni která je očividně těžce raněná. A i kdyby byla prokazatelně mrtvá, tak si raději pustí VHSku jen proto, že je na ní napsáno "Watch". 1-5/ Oproti prvnímu dílu mě V/H/S/2 opravdu dost bavilo a až nadchlo. Hlavně první a třetí VHSka a velice rád si to někdy pustím s přáteli. Opravdu super překvapení a 96 minut.

Velmi kvalitní seriál, který až realisticky dokáže divákovi nasimulovat, co by se stalo kdyby... A z každého dílu divákovi opravdu není moc dobře. Snad se ani jeden díl nikdy nestane realitou.

Vidím Nicole Kidman, u které krásně vzpomínám na snímek The Others (2001). Vidím Mia Wasikowska, která byla pro mě perfektní jako Alice in Wonderland (2010). A vidím, že snímek režíruje Chan-wook Park jehož I'm Cyborg, But That's Ok (2006) a další snímky patří nepopíratelně do síně slávy jihokorejské kinematografie. Protřepat, nemíchat a máme Stokerovi (2013), kteří jsou jak vybroušený diamant bez menší chybičky. Parkův rukopis je všudypřítomný, elegance Kidman je famózní a Wasikowska je nepopsatelná! Takový pocit, tlak na hrudi, jako když se mnou emocionálně zatočila scéna piánového dua, jsem neměl ani nepamatuji. Do toho celková atmosféra snímku, kterou jsem hltal každou vteřinu a nemohl se jí nabažit a ani k příběhu, a jeho zpracování, nemám sebemenší výtky. I když jsem od toho čekal naprosto něco jiného, tak genialita po všech stránkách a co nejdříve si to pustím znovu. Tohle se totiž jen tak nevidí.

Velký Gatsby se mi tak líbil, že jsem na něm byl v kině 2x. Jednou ve 3D na CSFD projekci a poté se sestrou na 2D. Já tomuto filmu říkám: "Milostný trojúhelník roztáhnutý přes dvě hodiny zabalený do miliónových kulis." Nic více také Velký Gatsby není. Pokud tedy nepočítáme, kupodivu sympatického, Spider-mana. Od začátku mě Velký "DiCaprio" Gatsby prostě učaroval svým vizuálem, kamerou, hudbou, dosti sympatickým DiCapriem, který Gatsbyho zahrál na jedničku a i tím příběhem, který tak krásně zapadá do konceptu bujarých víkendových párty u Gatsbyho. Vypnout a jen si užívat. A já vypnul a jen si film užíval a s radostí si ho užiji ještě i doma. Klidně zase ve 3D i 2D, protože nebyla minuta, kdy bych se u něj nudil. Ani jedna! :) Velké překvapení pro mě s Dicapriem na které moc rád vzpomínám a plakát A1 mám již samozřejmě doma. Všem romantikofilům, kteří mají rádi nádherný vizuál Great Gasbyho jen doporučuji. :) http://vimeo.com/68451324

Když bylo před filmem, na CSFD předpremiéře, POMem řečeno, že "Něco takového jste ještě neviděli.", klučina vedle mě povídal své milé "Heh, to uvidíme.". O pár minut později mu již oči zářily úžasem a i zbytek filmu děj sledoval až s otevřenou pusou, přítelkyni ignorujíc. Chápu ho. POMOva věta ve mě vyvolala podobné reakce, byť jsem je neměl potřebu veřejně šířit a celkově mi její spojení s filmem o Supermanovi, který pod fůrou komixových hrdinů skoro až zapadl v zapomnění, vůbec nepasovalo. Zack Snyder s týmem mi ale ukázal, jak jsem se mýlil a těch 143min které uběhly, bohužel, jako voda mi nedali možnost se nudit. Man of Steel je od začátku do konce napěchován akcí střídajících akci a i klidnější pasáže divák se zájmem hltá. Vizuální zpracování akčních scén je zde dovedeno do monstrózních rozměrů a jsou provedeny tak skvěle, až berou dech a skoro by člověk řekl, že letošního Iron Mana 3, Nevědomí, Star trek a nebo After Earth nechává Man of Steel daleko za sebou a pomyslně již zdvyhá Oscara za vizuální efekty. To vše za nádherného soundtracku Zimmera. Dějově jsem nevěděl, i přes trailery a oficiální text distributora, co od filmu mám čekat. Celé jeho pojetí a vyprávění mi ale sedlo více než dobře a díky tomu jsem se ani moc nepozastavoval nad rychlo-oholením Clarka. :)) Opravdu pro mě velké překvapení, jelikož do nynějška jsem Supermana opravdu moc nemusel, nečekal jsem od filmu toho moc a už vůbec ne to, že se budu po něm těšit na pokračování. Klobouk dolů před Zackem Snyderem za odvedenou práci a všem Muže z oceli jen a jen doporučuji!

Nelze to brát nějak extra vážně. Hansel & Gretel: Witch Hunters trpí pár nedostatky, objevují se tam mnou nenáviděné "before death" hlášky a celé to působí jako upgrade Van Helsinga. Oproti Helsingovi ale má Jeníček a Mařenka jednu velkou výhodu a tou je stopáž. Zatímco Helsing do svých 131min mohl "nasrat" dá se říci cokoli, tak Hansel & Gretel se svou příjemnou hodinkou a půl si moc vaty okolo dovolit nemůže. Ano, nějaká tam je, ale neruší a přecijen jsou klidnější scény potřeba. Upřímně jsem se dlouho odhodlával se na Hansel & Gretel kouknout, jelikož jsem měl živě v paměti trochu průser v podobě Red Riding Hood (2011) a i když Hansel & Gretel má podobnou atmosféru, tak se naštěstí jedná o třídu až dvě lepší film. Nemálo tomu napomáhá herecké obsazení. Ano, asi jako hodně lidí jsem na ně koukal ze začátku všelijak, ale není problém si na ně zvyknout (hlavně na Gemmu, že pánové?). Film má zajímavý scénář, který jsem jako pokračování klasické pohádky s radostí uvítal, a i když se někomu může zdát jako odfláknutý, tak bych to tak hrozně zas neviděl. Je maximálně tak přímočarý, jde k jasnému konci bez nějakých větších vedlejších příběhů a šlape na něj až tvrdě, nicméně ne špatně. Vizuální stránka filmu, kterou vnímám jako jedno z hlavních taháků když nepočítám že hlavním je jasně to že se jedná o Jeníčka a Mařenku, mě nadchla z dvou důvodů. Zaprvé svým zpracováním, kdy všelijaká kouzla a čáry byla zpracována velice dobře a až "reálně", což divákovi hned zajistilo větší požitek z filmu, a za druhé perfektními kostýmy. Konečně čarodejnice vypadají jako čarodejnice, kterých by se člověk dokázal opravdu bát, jelikož když by se ke mě jedna z nich blížila, tak mám asi pořádně nahnáno a počítám sekundy do smrti. Jsem velice rád, že Wirkola se s tím moc nepáral a divákům připravil i kvalitní gore podívanou, jelikož jsem se dost bál, že bude se snažit udělat film pro co nejširší spektrum diváků a kvůli nízkému ratingu filmů se bude hodně šetřit na krvavých scénách, které k příběhu s čarodějnicemi i historicky prostě patří. Jak jsem napsal na začátku. Hansel & Gretel: Witch Hunters sice má nějaké ty nedostatky a nemoce, kterými tyto velké filmy trpí, ale jinak je to velmi dobrá podívaná, která nenudí a díky svému zpracování dokáže z poloviny diváka vtáhnout do děje + některými vizuálními efekty a maskami velmi potěšit. Ten trol byl velmi dobrý. :) Pro mě 85%, což je *****.