Stanley

Kuriózní ujetina, která operuje se zajímavým námětem, ale svým zpracováním je utopená ve změti přiškrcených fantasmagorismů a neschopnosti udržet konzistentnost. Žánrová nezařaditelnost nemusí být nijak na škodu, jenže tady není vůbec zřejmé, na co se tu vlastně hraje a jak k tomu z pozice diváka přistoupit. Přitom třeba komedie by z toho mohla být velmi dobrá.

Chtělo to odvahu rozmáznout do celovečerního formátu látku, která by se bez problémů vešla do kraťasu s délkou videoklipu pod názvem Coming Out Story. Navíc kamenem úrazu je i zdejší zoufale asexuální vztah Katky a Alexis, který filmu ubírá další body na jeho věrohodnosti (i  atraktivnosti). I přes tyto handicapy ale film zachraňuje relativně věrné vykreslení vývoje zdejších postav a několik dojemných momentů, které jen těsně naštěstí nepřekročily hranici směrem k vyumělkovanému kýči.

Další z mnoha filmových variací na téma dlouhého či věčného života a s tím spjatých řešení specifických problémů a záležitostí. Bezpochyby zaujme pozornost hlavní postava Adaline - ta v průběhu svého dlouhého života nasbírala úctyhodné množství znalostí a dovedností, avšak z životní moudrosti stále nic moc nepobrala, takže divák by ji rád nechal nestárnoucí ještě aspoň dalších 200 let.

Zajímalo by mě, jestli je tohle skutečně alespoň trochu autentický obraz života hollywoodské smetánky. Pokud ano, pak je Hollywood opravdu jen jedno velké hřiště dospěle vypadajících dětí.

Jeden z těch filmových výkvětů, který je tak strašně špatný, až je vtipný :) Snad jediné, co zde aspoň trochu překvapuje, jsou relativně nečekaná úmrtí a nekýčovitý, i když nepochopitelný konec.

Po všech stránkách katastrofální škvár! Jediné, co v průběhu sledování může nešťastného diváka aspoň trochu osvěžit a obohatit, jsou příjemné záběry letní přírody, ale o tom tahle totální fraška přece být neměla...

To, co fungovalo v Into the Wild, tady nefunguje skoro vůbec. Flashbacky, které se od půlky Cheryliny poutě stávají docela otravnými, opakovaně pocitově vracejí film k začátku a vyvolávají dojem, že Cheryl absolvovala nějaký víkendový trip a ne několikaměsíční pouť. Zamrzí také dosti nevyužitý potenciál majestátnosti přírody, kterou musela Cheryl projít, a takřka absence duchovního rozměru, který z filmu prostě nevyzařuje. Z filmu vyloženě zavání, že ho vytvářel někdo, kdo nemá vlastní zkušenosti s podobnou poutí, s dlouhodobým osamoceným pobytem v přírodě ani s duchovní transformací sebe sama. Jakpak by takový materiál asi pojal a zpracoval třeba Terrence Malick?

Obávám se, že podobné tendenčně zaměřené materiály můžou při vší snaze o šíření "dobra a poznání" vyrábět paradoxně více nepřátel náboženství než kolik jich snad k víře můžou přivádět. Duel studenta s profesorem ukázkově demostruje klasický zásek, ze kterého se nám jako lidstvu ani po všech těch staletích nekonečných třenic stále nedaří vyrůst. Taková šaráda přitom nedokazuje nic o Bohu, jako leda o střetech našich různých představ o něm. Mění se jen metody, prostředky a pomůcky, které si k tomu v různých dobách, formách či podobách bereme na pomoc (v tomto případě aktuální poznatky z pole vědy, filosofie či teologie v rámci určitých dobových paradigmat). Film vlastně sám v sobě prozrazuje to, že za utkvětlou potřebou obhajovat ne-existenci Boha je vždy něco osobního, co zapříčiňuje lpění na svých názorech (viz Dawkingsův komplex). Tento film se bohužel proviňuje neférovostí ze snah o přetahování z jedné strany spektra víry na druhou, čímž může zatápět do kotle často se vyskytující nemoci víry (či nevíry), kterou je přesvědčení o vlastní pravdě. Takové přetahování přitom nepřináší záruku žádného kvalitativního skoku ke skutečnému hlubšímu Porozumění všech těch věcí, o kterých se s oblibou pojednává, když se o Bohu začne mluvit. Nutno však poznamenat, že jelikož žijeme v kultuře, v níž je mnoho neférově tendenčního z hlediska materialisticko-ateistického filosofického lobby, není se co divit, že vznikají takovéto produkty, které jsou tendenční duchovně-teisticky (zde navíc úzce křesťansky). Pozorný, nezaujatý divák, který se nenechá odradit ani svést zdejší předpojatostí si zde však může najít cestu přinejmenším k přiblížení poznání universálních hodnot lidství, což je bezpochyby vítaný užitek, jenž tento film může světu přinášet.

Jeden z filmových výkvětů tamilské produkce, který svou okatou plytkostí hýří natolik křiklavě, až se z toho stává pomalu studijní materiál o vzorech nejtypičtějších filmových popkulturních klišé.

Tento materiál by měl být promítán na teologických fakultách v rámci programu prevence dogmatického, rigidního a fundamentálního smýšlení. :)