Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Akční
  • Drama
  • Krimi
  • Dokumentární

Recenze (253)

plakát

Ocelová pěst (2011) 

“1200 miles for a kiss. - Worth it. So worth it.“ Film o boxu, rodinná road-movie i sci-fi z budoucnosti, to vše vám nabídne film Ocelová pěst. Respektive z každého výše zmíněné žánru něco. A režisér Shawn Levy to zvládl zkombinovat tak, že jsem se celou dobu sledováním filmu bavil. A taky jsem se zasmál, což jsem moc nečekal (ani vy nečekejte nějaké přízemní vtipy, spíše se budete jen usmívat). Ano, uznávám, že scénář film trochu „sráží“ - je jednoduchý, předvídatelný – už na začátku víte, jakými film projde zvraty a jak skončí. Ale myslím, že většina diváků to filmu stejně odpustí. Hlavně kvůli hlavní herecké dvojici – Hugh Jackman opravdu vypadá jako boxer a Dakota Goyo je s ním skvěle sehraný, doplňují se a v podstatě nedovolují ostatním postavám, aby se ve filmu vůbec prosadili. Teda až na jednu vyjímku – robota Atoma, který si musí hned získat vaše sympatie. Mě dostal při tanci s Maxem, tréninku s Charliem a také při závěrečném souboji. Soundtrack je povedený, písničky jsou vybrané skvěle a asi ze všech žánrů, které si dovedete překvapit (možná tam mohlo být víc country, jak na začátku, ale do ringu by se to asi nehodilo). Ještě bych měl jednu malou výtku, mrzelo mě, že jsem se nedozvěděl, jak dopadl Ricky… Jinak jsem ale spokojený, dostal jsem přesně to, co jsem čekal – parádní akční sci-fi jízdu – takže velmi dobré a zasloužené 4*.

plakát

Tintinova dobrodružství (2011) 

“You do know what you're doing, right? - Relax. I interviewed a pilot once!“ Výborně, dostal jsem přesně to, co jsem od filmu čekal – pohodovou zábavu plnou akce a vtipu. I když zvlášť k některým bych měl pár výhrad – občas už to bylo docela dětinské a pro mě pak ani ne moc vtipné (ano, vím, že je to film pro děti). Vizuální stránka je samozřejmě naprosto dokonalá, všechno je do detailu promyšlené, včetně věcí, které nejsou v záběru hlavní. Lidé, voda, souboje, auta, lodě, letadla… všechno skvěle animované, ještě lépe to pak vypadalo s „přidáním“ třetího rozměru! Scénář je jednoduchý, předvídatelný, ale to se u animovaného filmu pro děti předpokládá, takže mi to ani v nejmenším nevadilo. Velmi dobře jsou napsané i postavy – líbil se mi sympatický a odvážný Tintin, životosprávu nedodržující Haddock, schopně neschopní inspektoři Interpolu a také slizký záporák Sacharin. Nejvíce mých sympatií ale pro sebe ukradl čtyřnohý Tintinův přítel Filuta – je neskutečný. I hudba se k filmu skvěle hodí, sem tam trochu připomíná hudbu z jiných filmů, ale to zas to vůbec problém není. Ano, Tintin je film pro menší diváky, ale s klidem se na to může podívat i dospělý a nudit se rozhodně nebude. A ani to 3D nebylo tak špatné, i když jsem si na to nějakou dobu zvykal. Zatím lepší 4*, ale až se na to podívám příště, třeba ještě hodnocení zvednu.

plakát

Dokonalý trik (2006) 

“Are you watching closely?“ Další z klenotů světového filmu a mistrovských kusů geniálního režiséra Christophera Nolana. Ale je to právě z geniální scénář, ve kterém rozehráli bratři Nolanové neuvěřitelně zamotanou a napínavou hru, ve které musí divák cítit nejistotu, aby pak nakonec všechno do sebe perfektně zapadlo – všechno je to překvapivé, ale zároveň perfektně promyšlené. Za zmínku stojí i povedené kostýmy, kulisy (mimochodem velmi různorodé) a také celá výprava filmu. Ale jak už jsem psal, nic nepřekonalo děj, zápletku a rozuzlení – to bylo mistrovské. Jediné, co se skvělému ději přiblížilo, byly vynikající herecké výkony – Hugh Jackman a Christian Bale pojali své postavy tak, že jsem se pořád nemohl rozhodnout, kdo je vlastně kladná, a kdo záporná postava… nebo jestli je někdo ze dvou hlavních hrdinů vůbec kladná postava (s čímž souvisí i sympatie diváka k jednotlivým postavám). Film pak ale zdobí samotný vztah hrdinů, který je napjatý, nepřátelský, ale zároveň respektující. Velmi dobře svou postavu zahrál i Michael Caine a vtipná pak byla postava Angeirova dvojníka. Takže, Dokonalý trik je skvělý film, který vás i přes svou více než dvouhodinovou délku na celou dobu vtáhne do promyšleného děje, a „pustí“ vás až u závěrečných titulků. Zasloužených pět hvězdiček.

plakát

Sedm (1995) 

“Ernest Hemingway once wrote, 'The world is a fine place and worth fighting for.' I agree with the second part.“ Je opravdu těžké napsat něco originálního a smysluplného k tomuto mistrovskému filmu. Asi by se opravdu těžko hledala nějaká část filmu, která nebyla výborná. Ať už se hodnocení týká režie Davida Finchera, scénáře, kamery nebo hereckých výkonů, nikdy jsem nedospěl k jinému než kladnému hodnocení. To, co je ale ve filmu zvládnuté na sto procent, je dokonale napjatá, tísnivá a temná atmosféra, která musí diváka do děje vtáhnout, ať chce nebo nechce. Všechno pak směřuje k pro mě velmi nečekanému konci (moje „představa“ o konci byla podobná, ale nakonec jsem byl závěrem stejně překvapen), který je natočen velmi efektivně a doslova mistrovsky. Velmi šťastnou ruku pak měl ten, kdo vybíral představitele tří hlavních rolí – všichni je zvládli na jedničku. Morgan Freeman roli roky práce unaveného detektiva, Brad Pitt roli mladého a zapáleného policisty, který za každou cenu hledá spravedlnost a Kevin Spacey roli šíleného sériového vraha a to i přesto, že měl ze tří hlavních postav suverénně nejméně prostoru. Hudba ve filmu není zase až tak výrazná, ale přesto velmi povedená. Takže, samozřejmě se jedná o jeden z nejlepší thrillerů vůbec a jestli mu mám něco vytknout, tak občas přílišnou brutalitu. Jinak absolutně bez chyby a zasloužený plný počet hvězdiček.

plakát

Pravá blondýnka 2 (2003) 

“Snaps for Congresswoman Hauser!“ Tak to ne, celou dobu jsem vlastně jen přemýšlel, nad tím, proč se tomu Reese upsala. Protože vlastně ona je jediný důvod, proč jsem se film vůbec dodíval až do konce. Jinak je celý film dost hloupý, bez většího náznaku nějakého vtipu, s absolutně předvídatelným scénářem plným klišé a také s hloupými a divně jednajícími vedlejšími postavami. Aby té kritiky náhodou nebylo málo – už tak k dost nepovedenému filmu vybrali tvůrci otravné popové písničky, že ještě více zkazili výsledný dojem z filmu. Nevím, co bych na filmu pochválil – snad jenom krásnou Reese, která roli blonďaté právničky hraje s velkým přehledem. Je mi líto, že musím tak kritizovat film s mou nejoblíbenější herečkou, ale pravdou zůstává, že nikdo není ve výběru filmů dokonalý. Jedna hvězdička za Reese a ta druhá…vlastně ani nevím za co. Myslím, že na tento film už se podruhé dívat nemusím, to si radši pustím první díl.

plakát

Půlnoc v Paříži (2011) 

“A man in love with a woman from a different era. I see a photograph! - I see a film! - I see insurmountable problem! - I see rhinoceros!“ Ano, uznávám, byl to první film, co jsem od Woodyho Allena viděl. A přiznávám i to, že jsem se na něho těšil jenom kvůli herečkám Rachel McAdams a Marion Cotillard. Ale v kině jsem se dočkal příjemné a pohodové romatické komedie s sci-fi prvky, které byly do filmu zakomponovány velmi citlivě. Celý film je zabalen do neskutečně pohodové atmosféry, což je na jednu stranu příjemné, na druhou stranu je toho někdy trochu moc. Ale když Paříž je tak krásné město… Od Woodyho Allena se samozřejmě dočkáme i pár povedených vtipů, které nejsou vulgární (jak bývá v některých komediích zvykem), ale chytré a povedené. Líbilo se mi i rozuzlení celého scénáře, které bylo sice trochu odhadnutelné, přesto dobré. Nejvíce mě ale určitě potěšilo to, na co jsem se těšil nejvíce – herecké obsazení – krásná trojice Rachel McAdams, Marion Cotillard a Léa Seydoux, sympaťák Owen Wilson, neskutečně otravný Michael Sheen a také výborný Adrien Brody a jeho nosorožci. Celkovou pohodu filmu pak už jenom podtrhla výborně zvolená hudba. Takže jsem byl velmi spokojený (i když to samozřejmě není dokonalý film) a ode dneška začínám sledovat filmovou tvorbu Woodyho Allena. Lepší 4*.

plakát

Alois Nebel (2011) 

“My se vždycky uměli zeptat…“ Alois Nebel je rozhodně zajímavý filmový počin, přesto z něho mám spíše rozporuplné pocity. Rozhodně se nepřidám k názoru, že film nemá žádný děj – ten tam je, i když není tak prvoplánový, a jde spíše o vyprávění několika lidských osudů. Ano, občas je děj docela uspávací (především při dlouhých a tichých záběrech), ale právě tyto momenty jsou tak pečlivě propracované, že ani nudit nemohou. Za pozornost jistě stojí také velmi dobře propracovaná atmosféra filmu. Myslím, že je celkem zbytečné psát o tom, jak výborně je propracovaná vizuální stránka filmu – tady myslím, že jsem viděl držitele ceny Nejlepší výtvarný počin. Abych ale jenom nechválil – na filmu mi občas vadilo mírně chaotické přeskakování ze scény do scény a občas jsem se ztrácel i v příbězích z minulosti, které mohli být trochu propracovanější. Také mi trochu vadilo, že vrchol filmu nepřišel s jeho koncem (byť velmi působivým), ale pasáží v psychiatrické léčebně. A na konec ještě pochvala, a to kompletně pro představitele všech rolí, kteří byli výborní. Nebudu je jmenovat, pouze napíšu, že Tereza Voříšková je krásná, i když je kreslená. Trochu slabší, ale zasloužené 4 hvězdičky.

plakát

Náš vůdce (2008) 

“Was sollen wir mit dem Verräter machen? Bomber, sag du! Na los, sag! Du hast ihn ja auch hier hoch gebracht. - Ja klar, weil sie's gesagt haben. - Ja, weil ich es gesagt habe, ja? - Und würdest du ihn auch töten, wenn ich's dir sage?“ Výborný filmový zážitek. Jsem moc rád, že jsem přišel na tento film, který začíná jako nevinným experimentem na jedné německé střední škole, a který končí jako velmi propracovaný psychologický thriller. Celý film je výborně pojat jako studie hrozby nástupu extrémistického hnutí ve stylu „Co by stalo, kdyby…“, což společně s upozorněním, že je film natočen podle skutečných událostí, dodává filmu ještě více mrazivou atmosféru (hlavně na jeho konci). Moji obrovskou poklonu si ale zaslouží představitel hlavní role – Jürgen Vögel, který v roli učitele-vůdce absolutně exceloval. Velmi dobře mu sekundovali představitelé rolí studentů, kterými režisér přesně vystihl jednotlivé přístupy národu k autoritativnímu režimu. A z konce (přesto, že jsem psal, že ho asi každý trochu čeká) mě mrazilo ještě hodně dlouho po skončení filmu, protože scéna v aule je prostě geniální… A já s čistým svědomím dávám plné hodnocení.

plakát

Drive (2011) 

“If I drive for you, you give me a time and a place. I give you a five-minute window, anything happens in that five minutes and I'm yours no matter what.“ Už dlouho jsem neviděl tak neobvyklým způsobem natočený film. Vše je v něm udělané trochu jinak. Ať už beru hlavního hrdinu, způsob vyprávění nebo konec, který možná nebyl až tak neobvyklý, ale takovou kombinaci jsem nikdy v žádném filmu neviděl. Všechno ale svou kvalitou převýšil úžasný úvod, ve kterém padne pouze pár slov (v Goslingově případě) a vše se odehrává pouze s policejním hlášením na pozadí. Tak skvěle natočený úvod filmu už jsem dlouho neviděl. Takže, ke scénáři a „vývoji“ filmu nemám jedinou výtku. S obsazením už to tak bezchybné není. Ryan Gosling byl do hlavní role vybrán ideálně, nemyslím si, že by se na roli Řidiče hodil někdo více a Ryanovy grimasy nemohly být ani dokonalejší. Žádný problém jsem neměl ani s postavou, kterou si neméně povedeně zahrála Carey Mulligan. Větší problém jsem měl ale s ostaními postavami, které nebyly moc výrazné a navíc mně nebyly ani sympatické (což asi ani neměly). Přímo nadšený jsem pak byl soundtrackem, i když většinou preferuji spíše instrumentální, tak tenhle byl skvěle složený. Takže, celý můj dojem z filmu je pozitivní a je pravda, že trochu filmu přidám, když dám plné hodnocení.

plakát

Na straně osm (2011) (TV film) 

“Wake up, Johnny. 21st century.“ Page Eight je především televizní film a z toho hlediska je podle mě důležité ho hodnotit. V tom případě se jedná o velmi solidně natočené komorní drama s nádechem špionážního thrilleru. Rozhodně se nejedná o dokonalý snímek – scénář, kamera i režie jsou v pořádku, ale chybí mu nějaký zásadní zvrat, jak tomu u podobných filmů bývá. Někdy jsem měl ale docela problém, že se ve filmu až příliš mluvilo (a vím, že to asi ani jinak nešlo). Možná by šlo děj dokreslit ještě více tajemnou a napjatou atmosférou, než o všem tolik mluvit. Ale velký problém to nebyl. Protože ti, co mluvili, tak hráli výborně. A na skvělé obsazení film láká asi nejvíce. Skvěle své role zahráli Billy Nighy (v postatě jako vždy) a Rachel Weisz, zdatně jim sekundoval i Ralph Fiennes, i když ve filmu nedostal tolik prostoru (což byla možná škoda). Ani soundtrack není špatný, neruší a atmosféru buduje taky vkusně. Page Eight není ničím výjimečný film, ale za podívání určitě stojí, hlavně kvůli výborným hereckým výkonům.