Recenze (2 927)
Tajemství staré bambitky (2011) (TV film)
Svěží pohádka, je vidět, jak si ji herci užívají. Některé ty nesmysly přehlížím, protože se mi to celkem líbilo.
Závěť (2007)
Opět parádní Kusturicova jízda plná neopakovatelných zápichů (vytuněné trabanty, kostkované košile...) a chytlavé hudby. Některé vtípky byly opravdu na hranici grotesky, ale proč ne, vždyť je to jedna velká legrace.
Jan Hus (1954)
Dlouho, předlouho jsem sbíral odhodlání podívat se na tento film. Teď už mám myslím natolik velký (životní) odstup, abych mohl zodpovědně a správně vnímat pojetí filmu a objektivně ohodnotit jeho kvality - zejména pro sebe sama. Nepochybná filmařská kvalita je bohužel srážena statičností a to i třeba ve vděčných davových scénách, nebo při samotném "soudu". Je to zřejmě způsobeno dobovými možnostmi a v kontextu příběhu je to navíc stejně více než odpustitelné. Postava Jana Husa a jeho životní úděl jsou neoddiskutovatelně jedním z nejzásadnějších bodů historie českého národa a tak je naň nutno nahlížet. Přiohnutí poplatné tehdejšímu režimu je věci neradostnou, nicméně i ono má své a lépe si můžeme uvědomit skutečnou sílu Husa, nikoliv jako socialisty (jak je zde divákovi podsouváno), nýbrž jako morální ikony světového významu a ve skrytu duše fantazírovat, jak daleko by byla (post)křesťanská společnost nyní, kdyby k reformám v církvi došlo už tehdy... I z tohoto důvodu hodnotím film kladněji, než by si možná zasloužil. Samozřejmě nutno zmínit i herce, kteří tehdy ještě ve filmech skutečně Hráli (čili hráli s velkým H)!
Kam doskáče ranní ptáče (1987)
Z nějakého nepochopitelného důvodu jsem tento film vůbec neznal. O to víc jsem byl překvapený, jaká to je legrace i v dnešní době.
Pět z milionu (1959)
Nebývalá herecká sestava a pět příběhů, které jsou dnes ještě více neobyčejně obyčejné (koupě auta) a proto se na to tak hezky kouká.
Stud (2011)
Mám hodně rád minimalismus ve vyprávění a tady to je dokonalé. Nikoliv analýzy, závěry, doslovnosti, jen obrazy, které podněcují představivost, vnucují zamyšlení, vzbuzují emoce, vyvolávají otázky. Přes pomalé vyprávění velmi hutný snímek, který stojí za to shlédnout. Osamotě!
Pán prstenů: Dvě věže (2002)
Platí prakticky to, co jsem napsal u "Společenstva". Sám od sebe bych se na to nedíval, ale běželo to v televizi, tak jsem mohl vidět megalomansky (rozhodně ne špatně) natočený film, nicméně na mě nefungující.
Pán prstenů: Společenstvo Prstenu (2001)
Běželo to v televizi, tak jsem se na to podíval. Nejsem příznivcem Tolkiena ani fantasy obecně, tak jsem se nijak nesnažil tento film vidět. Teď, když už to mám (víceméně omylem) za sebou, můžu absolutně nestranně říct, že to bylo dobré. Dobré ve smyslu dobře natočené. Jinak je příběh jen parafrází - samozřejmě nekonečně květnatě nabotnalou - na klasické pohádky, Hloupým Honzou počínaje a Bajajou konče/nekonče. Nemůžu popřít, že se příběh stal již klasickým, takže jsem si trochu doplnil vzdělání a získal přehled, co znamenají některé nicky a přezdívky, kterými se častují mí známí, přičemž si šli mnohdykráte pro inspiraci právě do tohoto příběhu. Vzhledem k megalomansky pojatému epickému pojetí se na to dívá pěkně, samozřejmě, ale miliardy dolarů přece jen často nejsou to nejdůležitější.
50x a stále poprvé (2004)
Docela příjemné na lenošivé víkendové odpoledne. Tropické exteriéry, atraktivní charaktery, dobře zahradné. Přehlédnu-li některé přestřelené úlety, pěkná komedie.
322 (1969)
Nevím, jestli je to dobře nebo špatně, ale takové filmy se u nás už zřejmě nikdy nenatočí. Pro diváka je nesporně velmi obtížné ztotožňovat se s nemocným, ať už končí příběh dobře, nebo špatně. O to více, pokud tou nemocí je strašák "moderní" doby, před kterým si nikdo nemůže být jist. Je mrazivé, že po čtyřiceti letech od natočení tohoto snímku máme třeba ledničky, které si samy přes internet objednají chybějící jídlo, ale způsob léčby rakoviny se od té doby zásadně nezměnil. Farmaceutické firmy nás zásobují tisici léků na nemoce, které možná ani neexistují, ale diagnóza 322 (nebo jaké má dnes číslo) ani dnes nebude věštit nic dobrého. Dosti chmurů, film je natočen výborně a má skvělé melancholické okamžiky. Beze slov diváka vede tam, kam chce. Žádné berličky, prostě pokud chceš, zamysli se. Nakonec bych chtěl upozornit jednak na Janu Švandovou, pro níž to byla první filmová role a je tu opravdu zaznamenáníhodná a druhak na krásné české slovo "hochštapler", které jsem snad v žádném jiném filmu ještě neslyšel... :-)