Vlasoff

Jak se ve světě něco významného stane, jsou tam nejdřív složky IZS a hned po nich Paul Greengrass. Opět si vybral jako hrdiny lidi, kteří do té doby žili běžné životy a náhle jsou konfrontování s terorem. Obhájce toho samozvaného Hitlera (nemohu nevzpomenout skvělý český film Ex Offo, kde Viktor Preiss představuje dr. Reslera takto ex offo obhájce K.H.Franka) - ač stopáž byla víc než bohatá, byla tahle linka podle mě dost odfláknutá - a postřeleného kluka a jeho vnitřní válku s následky zranění a posttraumatickým stavem - tady to bylo trochu propracovanější. Zdá se, že si Paul G. obsahem naložil víc, než lze v jednom filmu dostatečně zpracovat. Ale i tak se mu vcelku úspěšně povedlo narvat tenisák do pingpongáče, je to holt eskamontér. Jinak moje soukromé řešení pro Breivika: poslat za ním Radara O´Reilyho, aby mu podstrčil k podpisu žádost o irácké občanství a poté motivovat iráckou vládu, aby zažádala o jeho vydání a tento zakomplexovaný vocas tak mohl strávit dvouměsíční zbytek svého doživotního trestu v nějaké pěkné kartouze ve své nové vlasti.

Mno... dějové linie nebyly moc přímočaré a zároveň ani chytré, chyběl jim nějaký společný klíč, kde by bylo patrnější, že se přibližují. Atentát na kurýra bombou v kočárku mi přišel naprosto nesmyslný, stejně jako fotbalový míč vyhozený ze tmy. Podobných blbostí tam bylo víc. Trošku to tím tuctovatělo. Herecké výkony samozřejmě dobré, ale jakoby neměly prostor a byly tlačeny jen do hysterie. A vlastně ani nevím, proč se to jmenuje Maratónec, když Tom maratón nikdy neuběhl. 3 hvězdy za průměrný dojem.

Kvůli tomuto filmu jsem si založil na csfd účet, abych vyzvracel do světa zoufalství z něčeho tak otřesnýho, jako bylo toto. Slátanina. Když se scénáře, režie, produkce, hlavní role, osvětlovače, uklízečky, oponáře a kulisáka ujme jeden člověk, kterej to evidentně nikdy nedělal a neposlouchal, když mu říkali jak se to dělat má, nebo spíš nemá, tak to nemůže dopadnout dobře. Nepřekvapivě nedopadlo. V sále bylo asi 90% žen, což mě zarazilo hned na začátku. Včetně prodeje nějaké knihy (a asi i CDček, DVDček, kalendářů, hrníčků a Azuritů) před vchodem. Film jsem vydržel celý a bylo to velké sebezapření. Odešel jsem hned s konečnými titulky a vyhnul se tak debatě s tím člověkem. Při průchodu uličkou (hanby) se do mě zabodávaly pohledy těch ezoterických bytostí, že bych snad byl radši, kdyby mě sešvihali rákoskou (od některých i na holou). Kdyby to byl studentskej film od frekventanta strojní průmyslovky, tak si řeknu: aspoňže kluk nefetuje. Ale takhle... Jedinou hvězdu jsem dal za Bolka Polívku, kterej sice ze sračky nesračku udělat nezvlád, ale aspoň mi to ulehčil. Ten člověk dělá z hovna když ne zlato, tak aspoň hlínu. Sice si asi při castingu splet klinickou smrt s deliriem tremens, ale ještěže tak (jinak tam byli zejména herci, který prožili koma a něco divokýho se jim přitom zdálo).