Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Akční
  • Horor
  • Krimi

Recenze (90)

plakát

Krvavý sport (1988) 

Jedno z top béček osmdesátkové produkce a rozhodně nejlepší představení páně Van Damma. V deseti letech snad můj nejoblíbenější film. 4* tedy možná z nostalgie, možná proto, že nechci prakticky popřít sám sebe, třebaže dětského věku, a možná taky z toho důvodu, že i tenhle trhák, byť se to dnes může zdát třeba směšné, pomáhal utvářet mou náklonnost k filmu. Když už nic jiného z předchozího souvětí, pak si přiznejme alespoň tolik, že i Krvavý sport patří neomylně do filmové historie, i když se to některým "citlivkám" nemusí zrovna pozdávat.

plakát

Dotek Medúzy (1978) 

Ještě jako malé robě jsem u babičky ve skříni vyštrachal "véháesku" s tímto skvostem a nechal ji vplout do videomechaniky. To co jsem poté zhlédl na mne zapůsobilo takovým způsobem, že se vlastně divím, že dodnes netrpím urgentní inkontinencí. Uhrančivý pohled Johna Morlara (výtečný výběr představitele!) mne tehdy provázel po několik nocí, kdy jsem se budil zpocený hrůzou. Když jsem pak Dotek Medusy viděl po letech, musel jsem uznat, že je to pořád pecka, ke které dnešní filmaři mysteriózně a hororově laděných snímků stále musí hledět s úctou, i když pár pih na kráse by puntičkáři jistě našli. Kéž by ještě někdo dokázal vytvořit něco podobně atmosféricky podmanivého.

plakát

Ronin (1998) 

Scénáristicky poměrně kostrbaté, zato však velice efektní. Když pak v hlavních rolích fungují prvoligoví herci, výsledek nemůže být zase tak špatný. Pochvalu zaslouží i výběr atraktivních francouzských exteriérů.

plakát

Brutální Nikita (1990) 

Reálnost příběhů u Bessona nehledat! Pakliže se divák s touto premisou vyrovná, musí uznat, že Brutální Nikita je hergot slušný film, a to nejen díky zajímavé zápletce a vůbec scénáři jako takovému, ale též zásluhou tehdy ještě nepříliš okoukaných herců či velmi dobré hudby. Když už nic z předchozích věcí, pak zcela jistě Renova tragikomická postava zapůsobí tak, že na tenhle snímek do smrti nezapomenete.

plakát

Hotel Rwanda (2004) 

Není jednodušší věci, než nedělat nic. Film, jehož nesporná kvalita ostře kontrastuje s neutuchajícími problémy černého kontinentu, jejichž patrně nejřvavějším svědectvím byla právě rwandská genocida. O amorálnosti západní civilizace, dávané na odiv zbytku světa takřka každý den, netřeba psát více. Opravdový (nejen)filmový zážitek.

plakát

Král videoher (2006) 

Nadějný začátek slibuje poměrně vtipnou záležitost, leč postupem času se Král videoher rozpadá na sérii jednotlivých, vzájemně víceméně nesouvisejících gagů, z nichž většina bohužel za mnoho nestojí. S povděkem se tak dá alespoň kvitovat, že tvůrci nesklouzli k řvavé trapnosti, tak časté u záoceánských komedií. Jedna * za noční "konverzaci" s panenkou, druhá * za šúrování pod gaučem.

plakát

Kukačka v temném lese (1984) 

Kukačka v temném lese je silným válečným příběhem, který nechá málokoho chladným. Scénárista Vladimír Körner opět, tak jak je pro něj naprosto typické, předkládá divákovi střet malého, de facto obyčejného člověka, tedy v tomto konkrétním případě české dívky Emilky, a Velkých dějin (V píšu velkým písmenem záměrně). Körner při vytváření scénáře evidentně využil některých motivů, které můžeme objevit i v jeho předchozích beletristických pracích. Ať už se jedná o Střepiny v trávě či, pro někoho možná překvapivě, Písečnou kosu, odehrávající se ve středověku. Vůbec, variování některých tématických okruhů ve vícero textech je jedním z výrazných literárních postupů Körnerových. Výborně se hlavní úlohy zhostila Miroslava Součková, která na svůj tehdejší věk zaujala vskutku vyzrálým herectvím. O nepopiratelném přínosu Viléma Bessera a Olega Tabakova zde bylo napsáno již dost, osobně mi však úplně nesedl dabing druhého jmenovaného, kterého se zhostil Petr Kostka. To ale rozhodně nemůže být překážkou tomu, abych Kukačku v temném lese neocenil jako jeden z nejvýraznějších českých, resp. polsko-českých, filmů první poloviny 80. let a jeden z nejkvalitnějších "zářezů na pažbě" převážně televizního režiséra Antonína Moskalyka.

plakát

Muž z Acapulca (1973) 

"Stoupám, plukovníku, stoupám." - "Tak sestupte, počkám." Přistupoval jsem k Muži z Acapulca s notnými obavami, že zub času film značně poznamenal, leč ty byly velmi záhy razantně rozptýleny. Skvělá parodie, životná dnes minimálně stejně jako v době svého vzniku, přestože na samém konci jí už mírně začal docházet dech. Jen mi není jasné, proč spisovatel, který má na kontě 42 románů, datluje podobně, jako já tento kratičký komentář :-). Ovšem za stěžejní považuji stejně fakt, že Arianna nakonec nepřišla o své levé ňadro, neboť by to byla nesmírná škoda a zločin vpravdě nelidský. Závěrem ještě děkuji kapele Tři sestry, že nám některé z hlášek tohoto filmu naservírovala i na jednom ze svých alb. "A teď ji svlík, drze a hrubě."

plakát

Tahle země není pro starý (2007) 

Tahle země není pro starý a bohužel nejspíš ani pro mne. Další důkaz toho, že zisk Oscara nemusí nutně znamenat vynikající film, přestože kvalitní výkony ústřední herecké trojice nelze rozporovat. Každopádně velké zklamání, u bratří Coenových nikolivěk první.

plakát

Adelheid (1969) 

"Člověče, Vy jste kurva. Je mi z Vás špatně. Chcete si koupit ženskou za dvě flašky koňaku." OBSAHUJE SPOILERY! Další skvělá Vláčilova adaptace Körnerovy předlohy, tentokráte poprvé v barvě, která však ubírá z naléhavosti autorské výpovědi jen minimum. Obě hlavní postavy, jak Viktor Chotovický, tak Adelheid Heidenmannová, jsou nositeli zcela typických "Körnerovských" rysů. Determinace válečnými a poválečnými událostmi, u každého z opačné strany barikády, je u nich tak výrazná, že jejich návrat do alespoň zčásti normálního života, se jeví jako nemožný. Oba mladí lidé nejsou schopni navazovat plnohodnotné lidské vztahy, oba jsou osamocení a těžko přístupní, a přestože zejména Viktor se postupem času k Adelheid snaží najít cestu, je vše marné a oba se osudově míjejí. V srdcích obou je však patrná lítost, lítost, která je jedním ze zásadních motivů díla, ovšem vyššího životního prožitku nejsou schopni, proplouvají v čase odnikud nikam. Tragická tečka je pak jen logickým vyústěním celého nostalgického příběhu zasaženého traumatem zobrazené doby. Körnerův hluboce humánní a lyrický styl psaní v kombinaci s kongeniální Vláčilovou režií dělají z Adelheid výrazný divácký zážitek. Jediné, co mne mírně zaráží, je obsazení hlavní ženské postavy, které koresponduje, alespoň co se vzhledové stránky týče, s knižní předlohou jen velmi volně. Pátou hvězdičku stejně nejspíše časem přidám.