Kukačka v temném lese

Tak ja som si to včera na tej Dvojke pozrela. Nejako extra ma to nezasiahlo, čakala som lepší zážitok. Samozrejme Součková a Tabakov boli najlepší. Zistila som, že som film voľakedy na strednej škole videla. A čo ma teraz úplne iritovalo bola hudba. Mňa strašne rušila, akoby robila z filmu grotesku, ale to je len môj názor. (30.01.2014)

"A pamatujte si, kdo se povyšuje, bývá ponížen. A koho ponižujete, ten Vás mnohdy přeroste tak, že se před ním budete plazit jako ubohý odporný hmyz." Když jsem na konci tohoto velmi sugestivního snímku sledoval, jak se v případě nacistického důstojníka Kukucka v podání Olega Tabarova tato moudrá učitelova slova naplňují, měl jsem poněkud rozporuplné pocity. Jestli je totiž tento snímek v něčem pozoruhodný, pak určitě v tom, že onen nacistický důstojník zde není vykreslen nikterak černobíle. Kontrast mezi jeho láskyplným přístupem ke své adoptivní dceři Emilce a bezcitným přístupem k vězňům koncentračního tábora přitom působí zcela věrohodně. Velké ocenění si zaslouží i Miroslava Součková a to za způsob, jakým ztvárnila postavu Emilky. I když v některých scénách působí Emilka až ledově klidně, divák přesto vycítí, že se pod "pokličkou" skrývají silné emoce. A když se k tomu všemu ještě přidá několik poetických až snových scén a velmi zajímavá hudba Moskalykova "dvorního" skladatele Ivana Kurze, je zaděláno na opravdu silný zážitek. (19.04.2018)

Nezmazateľné obrazy: hajlujúca mníška, rozložité kričiace matróny výchovného tábora, nordické vzorkovníky očí a vlasov, štekajúci samopal, macocha- tyranka na vozíku a ako bezvládna troska s vypúlenými očami a slizké úsmevy Tabakova ako veliteľa lágru fungujú i po rokoch. Ikonicky zrežírovaný príbeh o dievčati zavlečenom na prevýchovu do naci rodiny sa vydaril. Režim zmagorených predstáv o pravej rase sa ukázal v plnej paráde. Nie opisom štátnických rozhodnutí, lež dopadom zvrátených ideí a rozhodnutí moci na bežného človeka. Poznámky: 1. Biele pieskové duny sú pri meste Łeba, tvoria súčasť Słowińského národného parku. 2. Rasová identita sa neskúmala iba meraním tváre, farbou očí a vlasov. To bola len časť. Podrobne sa popisovali najmä defekty (odstávajúce uši, veľkosť a početnosť znamienok, ochlpenie uší nosa a znamienok, zrastené obočie, krivé zuby, škuľavosť, krivé nohy, bradavice atď.). Čím viac zlyhaní tela sa našlo (prípadne jedno výrazné) o tým väčšiu rasovú deformáciu šlo. Každý sympatizant Tretej ríše by sa teda mal najprv dôkladne prezrieť, či náhodou nie je nehodný pre takýto "ideál krásy tela a rasy". (30.01.2014)

Už jako malý jsem si tento film dost oblíbil. Přestože neobsahuje mnoho násilných scén, sálá z něj válečná syrovost, především v chování postav, a to i kladných, které občas dělají věci, které v jiných filmech nevidíte. O to je to reálnější. Film je také velmi úsporný co se týče načrtnutí povahy nebo situace. Nepotřebuje k tomu sáhodlouhé polopatické popisy, ale vystačí s jednou dvěma scénami a dialogem. To je zásluha scénáře a hereckých výkonů. V první řadě musím vyzdvihnout Miroslavu Součkovou, která zde předvedla na svůj věk neuvěřitelně charakterní výkon. Kromě ní také Vilém Besser jako německý učitel-humanista a samozřejmě Oleg Tabakov. Herr Kukuck je zcela jiná postava než jaké v podobných rolích obvykle bývají. Krutý nacista i člověk, který si užívá své nové role starostlivého otce. "Přimět někoho, aby vás měl rád dobrovolně." Nebo hajlující jeptiška Míla Myslíková (v naprosto netypické roli). Tohle není film o nacismu špiček třetí říše, ale o tom, jak se nacismus projevoval v běžném životě. (15.01.2009)

Výborné herecké výkony M. Součkovej alebo A. Jachiewiczovej, avšak Oleg Tabakov mi pri postave SS-mana neprišiel veľmi dôveryhodný. Asi bolo zámerom režiséra, aby raz pôsobil ako milujúci "otec" a inokedy ako sadista, ale proste jeho slovanské črty a v jednom mometne plytké reakcie (bombardovanie, znásilnenie) a v druhom hlboká "citovosť a úprimnosť" (starostlivosť o dcéru, pohľad na betlehemské hviezdy) mi neprišla veľmi dôveryhodná. Niektoré scény však boli doslova desivé (rozhovory s učiteľom, bezvládna manželka v špajze) a dodávajú filmu potrebnú hĺbku a šokovým pôsobením navodzujú požadovanú atmosféru. Posolstvo filmu je viac než jasné, pre tých váhavých je ono posolstvo zdôrazené v záverečnej scéne. V každom prípade neprávom zabudnutý film o jednej výraznej kapitole (aj) našich dejín. (30.01.2014)