Kaleidoskop

Myslím, že autor tímto dílem našel a překročil samou hranici definice slova film. Ukazuje, že film není jenom prostředek k vyprávění příběhu, ale jedná se o prostředek k uměleckému (sebe)vyjádření, jako třeba plátno nebo hudební nástroj. Ano, někdo v tom může vidět nesmysl. Ale žádný smysl nedávají ani Pollockovi nebo Kandinského obrazy. Proto za mě musíme tento film jednoznačně definovat jako umění.

Nádherný experimentální film, který spíše než hrůzy války připomíná pomíjivost lidské paměti. Že rychle dokážeme zapomenout na události (v době vzniku filmu) nedávno minulé, ale autor velmi dobře ví. A proto nám servíruje ty nejbrutálnější záběry, aby v nás umocnil, případně povzbudil vzpomínky, o kterých jsme ani nevědeli, že je máme.

Cimrmani zblízka je název nového českého dokumentu, který vznikl v produkci České televize. Film se samozřejmě věnuje onomu legendárnímu českému divadlu a je potřeba si přiznat, že nemá lehkou práci. Vždyť o něm bylo natočeno a napsáno již tolik děl, že jen těžko se hledá oroginální a svébytný přístup. Naštěstí režisér Filip Nesládek jej našel v archivu jednoho z herců - Marka Šimona, který již léta zaznamenává dění v zákulisí na svou malou příruční kamerku. Naskytla se mu tak možnost zpracovat toto téma metodou found footage, kterou doplnil o rozhovory s několika členy ánsáblu. Film jako celek, je obsahově tak 50/50. 50% archivní materiály a 50% nově natočené. Rozhodně tak nečekejte něco jako Good Old Czechs, ale spíše takový osobitý pohled do života v malém divadle plném herců v seniorním věku. Líbí se mi, že autoři se nebáli i tématu odcházení herců, budoucnosti divadla, či konfrontaci s mladší diváckou či hereckou generací. Před zhlédnutím jsem nečekal, že se dozvím něco překvapivého a spíše jsem očekával, že to bude celkem nuda. Ale opak je pravdou. Možná i díky snesitelné stopáži 1 hodiny to lze odkoukat velmi snadno a navíc díky materiálům Marka Šimona dostanete i ten osobní pohled do života v netradičním divadle, který byste jen stěží zachytili s profi štábem. Na druhou stranu je pravda, že nováčci v oboru se nic moc nedozví a skalní fanoušky divadla toho zase moc nepřekvapí. Myslím, že kdyby to celé bylo postavené hlavně na archiváliích a ne na rozhovorech, které nám jako divákům musí hodně dovysvětlovat souvislosti, dal bych i více hvězdiček. Režisér prostě podle mě plně nevyužil potenciál, který mu získané materiály dávají.

Již jsem párkrát zmiňoval, že studentské a amatérské filmy jsou pro mě vždycky fascinující. Baví mě totiž sledovat, jak parta kamarádů s nadšením a minimem financí strčí do kapsy kdejakou profi produkci. A tento film je toho zářným příkladem. Velmi mi to celé připomíná filmy Mártyho Pohla, protože i když se s jeho humorem nelze jen tak měřit, toto dílo to kompenzuje výbornými texty a celkově hudební složkou. Zároveň dialogy jsou opravdu dobře napsané a herecké obsazení se s nimi dobře popasovává. Řezník ve svých filmech pracuje s podobnými motivy (amatérští herci, humor v dialozích) a proto mi to jeho rané práce připomnělo. Samozřejmě má to i své mouchy, např. vizuální efekty by s větším rozpočtem jistě vypadali lépe, ale i tak je to zábavná hudební podívaná, kterou bych se na rozdíl od Řezníka nestyděl večer pustit dětem před spaním. V případě, že budou autoři v nastaveném tempu pokračovat, myslím, že se máme v čechách na co těšit.

Olmo Omerzu mě uchvátil již filmem Altas ptáků. Zejména díky své práci s herci, velmi dobrou práci s dialogy a zajímavými náměty svých příběhů. Proto jsem se rozhodl podívat i na jeho předchozí film Všechno bude. A ano. Někdo by mohl namítat, že je to až příliš podobné Svěrákově Jízdě, ale myslím, že Omerzu díky svému nenápadnému, ale přesto nevšednímu stylu, dokázal natočit velmi netradiční road movie, která se může rovnat i zahraniční tvorbě. Jsem moc rád, že nás na Oscarech zase jednou reprezentovalo něco jiného než velké historické drama a je podle mě škoda, že film nebyl uveden na více festivalech, potenciál na to měl.

Němá etuda je oblíbený žánr, který dostanete jako první cvičení na jakékoli filmové škole. Tato není vyjímkou, je pěkně technicky zpracovaná, zejména se sound designem si někdo dal fakt velkou práci (až na některé záběry, kde to vypadá, že se autoři teprve učí jak zacházet s odrazkou). Průměrné dílko, nic víc.

Natočit historické drama není snadná práce. Zvlášť, když se odehrává za války, či jiné vzdálenější minulosti. Když jsem tento film před lety viděl na zkušební premiéře, byl jsem lehce ohromen. Samozřejmě scénář není žádné hvězdné dílo. Samozřejmě, je to studentský film, takže jej trápí spousta porodních bolístek (zejména chyby ve filmu zapříčiněné nízkým rozpočtem). Na druhou stranu je tam poměrně velký počet postav, je to natočené na hodně lokacích a tvůrci se maximálně snažili přiblížit době, kdy se film odehrává. Neříkám, že je to oscarové dílo. Ale na to, v jak sparťanských podmínkách to vzniklo, je to za mě velmi slušná studentská práce.

Když jsem psal, že režijní duo Štychová&Patzak vyprodukovali v jednom roce dva podobné filmy, nebylo to přesné. Kromě toho totiž pod jejich režijním vedením vznikla parodie na reality show s názvem Máte na to?!. A já nevím. Dá se tohle vůbec hodnotit? Jako je potřeba ocenit, že autoři si dali tu práci a alespoň si vymysleli vlastní pořad a neparodovali něco jako Výměnu manželek nebo Prostřeno. Dále je potřeba podotknout, že si dali poměrně velkou práci co se množství lokací a herců týče, to vše je poměrně obdivuhodné...ale. Myslím, že humor a komedie nejsou silnou stránkou Patzaka ani Štychové. Štychová je dobrá ve svých psychologckých dramatech a Patzak...no nerad bych tady někoho pomlouval. Jako možná by to mohlo být vtipné, pokud by se to připodobnilo k takovému tomu britskému humoru, ale to by se to asi muselo ve střihu více podpořit nějakou vhodně zvolenou hudební složkou (ta mi při sledování hodně chyběla). Ale tak chápu, že to asi není snímek, kterým by se chtěli autoři někde prezentovat a jako cvičení to je poměrně fajn.

Ultra krátké filmy, speciálně ty s minutovou stopáží, patří podle mě k nejtěžším žánrům. Převyprávět příběh ve dvou hodinách umí každý debil, ale vytvořit napínavou atmosféru v jedné minutě, to už chce kumšt. Tvůrčí kombo režisérů Natálie Štychové a Jana Patzaka vyprodukovalo v krátké době dva velmi podobné filmy, ovšem po jejich zhlédnutí musím konstatovat, že nemohou být více odlišné. Tím, že filmy hodnotím s odstupem, kdy už lépe znám tvorbu obou autorů, myslím, že dokážu poměrně jasně říci, kdo u kterého filmu byl více režisérem a kdo dramaturgem. U Terapie byla režisérkou podle mě spíše Štychová. Její rukopis rozpoznávám zejména ve zvoleném námětu (psychické problémy), ale i v poměrně divácky přijatelném vyprávěcím stylu, který je kombinován s "artovými" prvky. Terapii bych rozhodně hodnotil lépe než Dědictví (btw. všimli jste si, že Patzak je podepsán jen pod filmy na d?? Dědictví, Defekt, Dentální dysforie...). Podle mě je zde dobře zvolené ústřední téma, je to velmi pěkně natočené (hlavně práce s barvičkama), jen je podle mě škoda, že je to utnuté před pointou...(kdyby tam nějaká byla hodnotil bych to i výše). Inu těším se na další tvorbu Štychové a usilovně přemýšlím, proč spojuje svoje jméno s Patzakem...

Ultra krátké filmy, speciálně ty s minutovou stopáží, patří podle mě k nejtěžším žánrům. Převyprávět příběh ve dvou hodinách umí každý debil, ale vytvořit napínavou atmosféru v jedné minutě, to už chce kumšt. Tvůrčí kombo režisérů Natálie Štychové a Jana Patzaka vyprodukovalo v krátké době dva velmi podobné filmy, ovšem po jejich zhlédnutí musím konstatovat, že nemohou být více odlišné. Tím, že filmy hodnotím s odstupem, kdy už lépe znám tvorbu obou autorů, myslím, že dokážu poměrně jasně říci, kdo u kterého filmu byl více režisérem a kdo dramaturgem. U Dědictví si myslím, že to byl Patzak. Převážně pro to, že mi to velmi připomíná jeho další film Defekt (ten už jsem zde recenzoval, ovšem pro tuto chvíli stačí vědět, že jsem ho hodnotil jednou hvězdičkou) a to zejména zvolenou vyprávěcí formou. Stejně jako u Defektu, zde osu vyprávění tvoří série veršů doprovázená obrazem. Rozdíl je ale v tom, že zde se ještě Patzak držel zkrátka (nejspíš na radu Štychové) a verše doprovodil poměrně střízlivým obrazem, který má s textem i nějakou souvislost. Celkově bych to hodnotil asi na dvě hvězdičky, tu dramatickou atmosféru to moc nenaladilo a smysl textu mi nezůstal záhadou jen pro to, že mi jej osvětlila již zmíněná anotace.