jomanka

Seriál Přátelé je naprostý poklad, parádní americký sitcom. Od prvního do posledního dílu člověk žije s postavami. Od mladistvých až po dospěláky připravené na rodinný život. Mě seriál hodně oslovil po dobu mých studií na vysoké škole. Byla to součást mého každodenního života, unikala jsem k němu pokaždé, když bylo potřeba odpočinout mozek od studia či starostí. Nejednou mi zvedl náladu. V podstatě pokaždé, když si seriál pustím, nejde skončit u jednoho dílu, je to návykové. Člověk se do všech 6 postav tak vžije, že má pocit, že s nimi v tom newyorském apartment domě bydlí s nimi. Subjektivně hodnotím český překlad místy krkolomný, za mě je to nejlepší sledovat v originále, člověka to hodně naučí, i co se jazyka týče. Zvlášť, když později zná už většinu frází nazpaměť. Boží, nápadité, nestárnoucí. Láska na celý život.

No konečně. Po delší době mě naprosto nadchnul český seriál. Vojtu mám ráda už od dob Snowboarďáků, je to sympoš a je děsně šikovnej. Každému tento seriál nemusí sednout, chce to brát hodně s nadsázkou. V roli Einsteina se Vojta cítí očividně velmi dobře. Combo Kotek, Polívková a Zedníček nemá absolutně žádnou chybu. Mám slabost pro všechny tři, mně se trefili do noty naprosto dokonale. Za mě pecka. Profesor Filip je skvělá a velmi zábavná postava, Vojtovi vyloženě sedne. Povedený. Moc. Mám slabost pro inteligentní humor.

Člověk musí zavnímat, že jak naše životy, tak životy postav se za těch pár let posunuly. Já děsně kvituju tu odvahu pokračovat a ukázat,  že život nekončí dosažením 40 let. Za mě to dobře navazuje na předchozí filmy i série a je to velmi dobře posazené do dnešní doby. Přelomový krok, kterého se třeba moji milovaní Přátelé obávali. Klobouk dolů.