Jack.Pott

Proč jenom Jeremiah Johnson jezdil přes siouxské pohžebiště! No jo, za hřebeny hor čekaly na pomoc křesťanské rodiny, uvězněné ve sněhové kalamitě. No jo, záchranná jednotka Jeremiaha Johnsona přemlouvala, ba citově vydírala, aby se coby průvodce vydal zkratkou... Jenomže tohle indiánský posmrtný místo klidu je velký kouzlo a měli bychom se mu obloukem vyhnout, klidně i mnohem delší cestou vedlejším průsmykem! Je irelevantní, zda šamanským čárům márům osobně věřím - podstatné pouze je, že jim věří všichni domorodci! ... Příjemný, drsný, a přitom lidský příběh je postaven na etnocentristickém omylu a magii, která coby posvátná realita existuje, pakliže v ni společnost uvěří.

Tvůrci vycházejí z jednoduchého šokujícího faktu, jenž přizdil i mě - jinak vlažného zastánce jaderné energetiky. Ve finském podzemí vzniká gigantický komplex, určený k izolaci 300 000 tun jaderného odpadu, jenž bude radioaktivní ještě za 100 000 let. Tedy mnohonásobně delší dobu, než jaká nás dělí od vzniku egyptských pyramid, dnes velmi záhadných a v mnoha ohledech nepochopitelných objektů. Stane se finský trezor - skutečná pandořina skříňka - pro naše praprapra...potomky též tajemstvím, do nějž nějací zvědavci proniknou, aby otevřeli vražedné boxy, a spustili tak globální ekologickou katastrofu apokalyptických rozměrů? Into Eternity není pouze faktografický dokument, nýbrž také esteticky propracovaný, emoční film.

Klenot a pokud ne rovnou evropské, pak minimálně národní bohatství. Werich s Voskovcem otevřeně varují před diktátorským režimem, jenž může vzejít z hospodářské krize. Všechny kompletní kopie filmu Svět patří nám se za druhé světové války ztratily, zbyla jenom jedna necelá. I tak se nám ale zachovalo pozoruhodné dílo, jehož osud ostatně přispívá k zajímavosti. A strandy zůstal rovněž kopec.

Během první hodiny filmu jsem byl správně napjatý, ačkoli některé uzlové body příběhu drhly. Opravdu je Philippa Paccardová tak blbá, že se rozhodla zabít mafiánského bosse výbušninou ve velké administrativní budově, kde logicky lidé přecházejí z místnosti do místnosti, a mohou tedy při explozi zahynout taky? Opravdu je mladý policista Filippo takový naiva, že pomůže utéct ženě, odůvodněně obviněné z terorismu? Dva hlavní aktéři jsou zřejmě idioti; naštěstí dramatičnost prvních dvou třetin filmu vyvažuje zmíněné absurdity. Závěr snímku Nebe se mi ale rozplývá v mlze patosu a nudy. Proč se páreček nepokusil prostě zdrhnout za hranice a třeba v jižní Americe spokojeně, pod jinou identitou dožít? Chápu-li dobře, záměrem bylo plastické zobrazení osudu nevinných smolařů, kteří čekají na neodvartný tragický konec, naplněni vzájemnou láskou a snad i opatrnou vírou v posmrtný život. Takhle mi to zní dobře, bohužel ale film není ani realistický, ani fantaskně metaforický; považuji ho za nedodělek a promarněnou šanci.

Užitečný a podnětný námět, lahůdkové výkony herců - kultovně-erotickým způsobem mě uhranul především Pablo Echarrim. Kdesi hluboko dole demonstranti protestují proti sjezdu zločinné organizace jménem Mezinárodní měnový fond, jež vydělává na hladomorech v nejchudších zemích - http://www.independent.co.uk/opinion/commentators/johann-hari/johann-hari-its-not-just-dominique-strausskahn-the-imf-itself-should-be-on-trial-2292270.html - na nebesích, snad v posledním patře nejdražšího mrakodrapu mezitím probíhá souboj o místečko mezi korporátní, finančnickou, zkrátka mocenskou elitou. Jeden kandidát za druhým vypadává údajně podle Gronholmovy psychologické metody, kterou prý německá armáda používala k výběru důstojníků. Nevyhraje buďto nikdo, anebo pouze jediný, skutečný predátor, žralok, král či královna džungle. Vše je divadýlko, hra s elastickými pravidly, nikdo není přítel ani nepřítel, všichni jsou nástroje a účelem je samojediné ego. Neregulovaný globální kapitalismus ve své nejzvrácenější podobě, prehistorické monstrum vypuštěné z podsvětí, rakovinotvorné, všepožírající koncentrované zlo. Gronholmova metoda je zřejmě fikce, románský film Metoda je ale i tak inspirací - vizte ukázku z divadelní adaptace: http://www.dailymotion.com/video/xhzj2p_bande-annonce-la-methode-gronholm_fun

Jobing, D2D, Save Max, Proxenta, Intergate Europe a další firmy podomních obchodníků staví na témže konceptu: Vytvářejí de facto otrokářský systém, v němž zaměstnanci pracují zadarmo či za almužnu, a to dobrovolně, kvůli jednoduchému brainstormingu. Sektářská manipulace je založena na image vůdce pobočky (profiluje se jako extrémně úspěšný muž, jehož životní úrovně může dosáhnout každý, kdo vydrží ve firmě dost dlouho), rituálech (ranní co nejdelší bučení, jež vyhrává účastník s nejobjemnějšími plícemi či nejdelším dechem; večerní bušení do zvonu, dovolené jenom úspěšným obchodníkům apod.) i speciálním slovníku ("džůůůůs", "frešovat se", "gajs"). Člověk s určitou sociální inteligencí prohlédne tohle bláznovství během prvního pracovního dne. Primárním negativním signálem je ale už fakt, že "otrok" nemá slíben žádný fixní plat, natož řádnou zaměstnaneckou smlouvu.

Dneska můžu být spořádaný, citlivý a dobrodrdečný občan, milovat se s atraktivní ženou, jež už šestý měsíc čeká moje dítě - a zítra mohu chtivě, s radostí podřezávat krk policejnímu šéfovi, stát se mluvčím nejtěžších kriminálníků a najít přítele v nejnebezpečnějším hrdlořezovi. Činy každého člověka jsou z jeho pohledu pochopitelné, zločiny tudíž bývají často oprávněné, v podstatě nevinné. Extrémní štěstí v sobě skrývá hrozbu extrémní ztráty, a proto se lehce stane motivem extrémního šílenství.

Líbáš jako Bůh coby esence toho nejtrapnějšího z kultury dnešních českých čtyřicátníků - padesátníků mi přijde přecejen o krapet lepší než Chyťte doktora, kterýžto film považuji za esenci toho nejtrapnějšího z kultury dnešních českých dvacátníků - třicátníků.

Byl jsem zvědav, jak vypadá v akci manželka legendárního francouzského fotbalisty Erica Cantony Rachida Brakni - a nejen ona, nýbrž celá Ochrana státu mě potěšila napětím a spádem. Děj vychází ze skutečnosti - cituji: "Od 11.9. 2001 zneškodnily Francouzské tajné služby více než 15 bombových spiknutí." Považuji za očekávatelné a legitimní, že tajné služby používají podobné metody jako teroristi - s bezvýhradným respektem k listině základních lidských práv a svobod, humanisticky a kultivovaně se proti profesionálním všehoschopným masovým vrahům zřejmě bojovat nedá. Jen považuji za neuvěřitelný proces odchytu a výcviku slečny, jakou je Alex. 1/ Předpokládám, že tajné služby velkých Západních států vybírají rekruty pečlivě, s ohledem na přísné požadavky. Prostitutka Alex neumí ani pořádně běhat, jak se můžeme přesvědčit při jejím nemotorném kutoulání směr metro. 2/ Nevěřím, že tajné služby motivují agenty negativně - vydíráním; absolutní loajalitu v životně nebezpečných situacích lze získat pouze vymytím mozku, silným morálním apelem na extrémního altruistu, nebo velkými penězi. Ale i tak povedený film, připomněl mi Veřejného nepřítele. Třeba Francouzi přidají i další povedené thrillery, inspirované hrozivými reáliemi organizovaného zločinu.

Carlitovu cestu považuji za obdobu prvního dílu trilogie Kmotr. Al Pacino rozhodně neplánuje působit v podsvětí (navzdory své minulosti, respektive rodinné tradici), ale sociální prostředí jej k roli gangstera dotlačí. Z mého pohledu je Carlitova cesta lepší než Kmotr I.