diax3

Rango je animák, který mě jakožto někoho, kdo miluje roztomiloučké postavičky od Pixaru na první pohled nezaujal. Jenže to jenom do chvíle, než jsem si ho pustila. Pak na mě totiž začaly pršet situace, u nichž nešlo jinak než tajit dech, a hlášky neskutečné hustoty, které mě nutily se řezat smíchy, i když osud hlavní postavy není ani zdaleka tak vtipný, jak se může zdát. Což je právě věc, která tenhle film dělá tak výjimečným. Pohádková westernovost bajkového typu nám zde nabízí pohled na tragičnost chameleona, který sní o dobrodružství jen do chvíle, než se mu ho dostane, načež se pak s drsnou realitou vyrovnává lhaním (jak tomu byl vždy zvyklý) a má co dělat, aby se svou naivitou za čárou komfortní zóny vůbec přežil, což se mu ovšem (jen díky nehorázné klice) daří. Umře vždycky jenom skoro (aby mohl pokecat s Duchem pouště (=Bohem). A nejde o to, abychom se jen bavili nad jeho těžkopádnou neohrabaností při překonávání problémů. Ale abychom se i zamysleli, jestli náhodou nestojí za to vylézt ze svého akvária po jeho vzoru. ...Nejlepší ztělesnění motta fake it till you make it, jaké znám. //#// Kdo by si chtěl tvořit informovaný názor fajnšmekra, může zkouknout pár westernů, které doporučují někteří ostatní komentující, načež tu pak zdůvodňovat své hodnocení "neoriginalitou" příběhu. Já si ale myslím, že takoví kritici tento film nepochopili tak, jak byl zamýšlen, a poklad, který v sobě skrývá, jim zůstal skryt.

Představte si svou nejoblíbenější verzi ilustrace Hloupého Honzy (toho, který sní o princezně - tedy do chvíle, než ji zachrání, stráví s ní pět minut a uvědomí si, že chce za ženu radši Anču ze vsi). Dál si představte, že se tenhle Honza bude jmenovat Tristan a že k získání své lásky nebude muset nikoho osvobozovat, ale spíš tak trochu otročit, přičemž oněch procitávacích pět minut nestráví s dívkou svého srdce, ale po boku nejhledanější osoby v pohádkové říši, vedle níž rozhodně není bezpečno. No a pak nad Honzu přikreslete vzducholoď a vedle něj kopec, na kterém se banda čarodějnic pere o to, která z nich bude moci provést extrakci srdce z nevinné (a ještě živé) panny nedezinfikovaným kusem střepu, aby ho pak snědla. Do rohů obrázku ještě doplňte sedm bratrů (místo trpaslíků), z nichž ta část, co už je po smrti, s nadšením lidí, kteří živí Sazku, čeká, jak podivnou smrtí zemřou ti ostatní, a jejich sestru (místo Sněhurky), která by bývala asi byla radši, kdyby ji tenkrát za mlada unesl drak než jedna z těch čarodějnic na kopci, a která se sice tváří jako mučednice, ale všechny své bratry nakonec pěkně převeze. Když pak do tohoto obrázku vědec, kterému ho pošlete v obálce, vypustí jeden z blesků, co jste přiložili v krabičce, tak se ten obrázek začne hýbat, což ten vědec nevidí jenom proto, že vypadla elektřina. A co se stane, když si pak zapálí svíčku, na to přijdete, když si tohle pustíte. ;)

Tenhle film je, jako když na vás odněkud z hromady bordelu na půdě vypadne stará, černobílá, úplně obyčejná fotka vašeho dědečka. Pak přijde babička, která to fotila, a rozpovídá se. Poví vám historku ze života, která vám dědu vykreslí tak, jak jste ho nikdy neviděli. Ta fotka má najednou čtvrtý rozměr. A vám tak nějak mimochodem skápne slza dojetí.

Tohle se nedá popsat, to se musí vidět.

Většina filmů, co se u nich divák směje a ve kterých jde o vztah muže a ženy, jsou asi tak z 60% romantické a z 10% komedie. Tady jde o vztahů (nebo spíš pokusů o ně) hned několik. Ale je to komedie na 99% - záležitosti srdce jsou totiž (doslova) jen kulisou k opravdovému (drogovému) dealu. To zbylé procento jsou takové ty hloupé vtipy, které mi možná přišly trochu trapný (i přes to, že je herci VŠECHNY zvládli ustát s grácií), ale vůbec mi to nevadilo, protože bombardace srandou je zde servírována v takové denzi, že si člověk může v jediné scéně vybírat, čemu se vlastně řehtá nejvíc, jako kdyby to byl švédský stůl. Obsazeno to nemohlo být lépe. A memy s "You guys are getting paid?" Willa Poultra jsou v mé galerii dodnes ve zlatých rámech.