diax3

Martin Freeman je ideální Artur. Trillian, Ford i Zafod (kterej si z jedný hlavy měl na maškarním udělat papouška, takže nechápu, jak se s jeho krky stalo to, co se ve filmu stalo...) taky hodí, Marvin byl depresivní pěkně. Tam to ovšem končí snad pro každýho, kdo to čet. Nedokážu se nijak přemluvit, aby se mi to líbilo, nekonečný potenciál byl dle mého zalit do levný sádry.

Tohle bylo až moc (všeho). Moc drsný, moc artově poetický, moc realistický... Touží to být o všem. A přitom je to o ničem.

Tohle je taková ta braková knížka, co o ní nepřiznáte, že jste ji četli, ale přitom má vyhrazený místo pod vaším polštářem. Ústřední herci skvěle vybraní, věřila jsem jim to. Tíživý momenty tak dobře udělaný, že se i v divákovi něco svírá. A i ty zápletky, co vlastně všechny existujou jenom proto, že už je stokrát vyzkoušel někdo jinej, tady z nějakýho důvodu fungovaly líp než jinde. Autorka předlohy zřejmě načetla dost z daného žánru, aby jí došlo, že Shakespeare s enemies to (forbidden) lovers a tragičnem prostě káp na něco, co se nesnadno překonává, takže si řekla: proč si to komplikovat? V jednoduchosti je krása. A měla recht.

Tohle je film, jakých moc neni. Má příběhovou rovinu (poeticky a řemeslně dokonale zpracovanou), která dokáže pohltit a způsobí, že vám naběhne husina. Ale k tomu navíc je tam ještě tajná přísada, a když chcete, tak vás to donutí myslet o zkázonosnosti posedlosti, o tom, že velký věci většinou něco stojí... a kde je hranice toho, kdy to za to opravdu stojí.

Tenhle film je, jako když na vás odněkud z hromady bordelu na půdě vypadne stará, černobílá, úplně obyčejná fotka vašeho dědečka. Pak přijde babička, která to fotila, a rozpovídá se. Poví vám historku ze života, která vám dědu vykreslí tak, jak jste ho nikdy neviděli. Ta fotka má najednou čtvrtý rozměr. A vám tak nějak mimochodem skápne slza dojetí.

Soráč, ale tohle byla druhá Barbie, ve který se mnou ani ty fajnový herecký výkony nic nezmůžou. Taková depre verze, o který se některý intelektuálové nebudou muset zdráhat říct, že to pro ně bylo na úrovni, a co bude odrazovým můstkem k debatě o metafoře. Problém je, že ta metafora ve filmu právě žádná neni. Je to prostě jenom zobrazení skutečnosti. Co je jako na tom tak čuprózního, že v barevných surrealistických kostýmech a provazem uvázaný k Freudovi a Frankensteinovi? Mě ten film nezaujal.

Kdo je lepší: zodpovědný a bezproblémový pediatr s vyžehlenou košilí, který vás pozve do zákulisí italské restaurace po zavíračce, anebo namachrovaný sukničkář, co si nenechá ujít žádnou možnost, jak vás ztrapnit, ale pak vám odpustí, když mu sešrotujete motorku, kterou miloval víc než jakoukoliv holku, načež se s váma podělí o trávu? No... asi je to o preferencích. Ale nejspíš vám je jasný, s kterým z nich bude ta zápletka šťavnatější. :)

Nejdřív je to o výhře. Pak je to o tom, že jeden už vyhrál.  I když prohrál. Pak se ukáže, že ta výhra neni tak úplně jistá. Že na tý další prohře záleží, protože na tý první nikdy záležet nepřestalo. Pak je to o handlování o prohru. Cheaty a výhra s prohrou dohromady. A nakonec vás zazdí slowmotion kapajícího potu a tenisových míčků odrážejících se od antuky nebo výpletu + otázka, kdo a co vlastně celou dobu hraje. Herci skvělí, něco to ve mně probudilo (jako hlad po odpovědi, co nikdy nepřišla - jak to tak v životě bejvá), nicméně na zadek jsem z toho nespadla.

Nick a Judy jsou hvězdný duo, který funguje a celý film je jak skládačka puzzlí, velmi pečlivě do sebe zapadajících. Roztomilý zvířátka tu na scénáři, kterej musel tvořit někdo, kdo měl vždycky ze slohu jedničky a slovo peripetie používá podle vzorce, rozjíždějí příběh, který se podobá tortille naplněný aktuálníma problémama (od tíhy údělu člena určitý sociální vrstvy, o který básnil už Villon, přes veganství, stereotypy, horory na úřadech a předsudky až po rovnoprávnost všech a všeho: pohlaví, ras, malejch a velkejch...). Nemá to chybu. (A to je možná ta chyba?)

Tohle bylo super. Je na čem stavět vtip, přes veškerý klišé to zahřeje u srdíčka, má to vánoční atmošku a zároveň se to nesnaží bejt něčim, co to neni. Kam se hrabou hollywoodský srágory!