Magenta

Nebudu zastírat, že Curtis prostě je moje krevní skupina, stejně tak herci a hudba, použití v tomhle filmu. Po celou dobu jeho trvání jsem se usmívala, zamilovala si postavy a měla pocit, že jsem na té lodi s nimi. Možná ten film není taková bomba, ale mě si tahle sonda do života pár nadšenců na jedné lodi fakt získala. Není co dodat, pro toho, kdo tenhle výlet ocení, je to nádhera.

Tenhle film je tak zvláštně křehký, že jsem měla pocit, že kdybych se na chvíli podívala jinam, tak se rozsype. I Scarlett tu působí zvláštně étericky. Je to pomalé a nijak přehnaně emotivní, zato citlivé a skvěle zahrané. Po dokoukání Dívky s perlou jsem si začala přát, abych takhle mohla nahlédnout do okolností vzniku spousty dalších obrazů. A tak by to asi mělo být :)

Já jsem tedy ze Strážců nijak zvlášť nadšená nebyla. Nekamenujte mě, ale něco mi na tom prostě nesedlo. Bylo tam dost akce, dost filosofie, dost všeho, co by takový film měl mít. Jenže na mě to prostě nějak nezafungovalo. Od začátku mě k filmu přikovaly jen dvě věci – postava Rorschacha, u níž pro mě vyšuměla veškerá zajímavost, když přišla o masku. Nejde o herce, ale pro mě ztratil se ztrátou masky taky veškeré charisma a tajemno, které z něj vyzařovalo. Druhou věcí bylo, že jsem celou dobu čekala na vyústění děje, které mi ale nijak světoborné nepřišlo... Dávám tři hvězdy, až to uvidím s odstupem času, možná nějakou přidám.

Will Smith patří k mým oblíbencům, a tak jsem s ním v tomhle filmu neměla problém – hrát umí, ačkoli ho mám raději v rolích, kde může občas zabrnkat na vtipnou notu, k čemuž tady (naštěstí) prostor neměl. Samotný námět filmu i jeho zpracování mě bavily, hlavně co se týče kamery. Trochu mi chyběl náznak nějaké osudovosti nebo větší beznaděje, celý ten „konec světa“ mi při druhém shlédnutí připadal trochu povrchní a nedotažený. Přesto dávám čytři hvězdičky, hlavně za ten prima začátek se stádem srnek, flashbacky, Smithův příjemný výkon a za několik zajímavých scén. Btw, jednou bych ráda v nějakém filmu viděla, aby místo všech těch vojáků, policistů a agentů přežil nějakou katastrofu třeba ladič pian...

Moc nemusím Nicolase Cage, ale fakt, že se pro tenhle film spojil s Alexem Proyasem mě přesvědčil, že to možná nebude tak zlé. Nebylo. Film mě nadchnul hlavně katastrofickými scénami (u mě vede krátká scéna s požárem - byla skutečně děsivá), atmosférou a taky napětím, které poměrně spolehlivě buduje až do konce. Nelíbilo se mi ovšem ztvárnění Cageova synka, krom toho, že mi byl dost nesympatický, nepřipadal mi přesvědčivý ani ve své roli. A ten konec? No budiž, aspoň to nebyl klasický happyend...

Futuramu jsem se rozhodla zkouknout teprve nedávno, a protože nejsem zarytá fanynka Simpsonových, k tomuhle seriálu jsem se stavěla skepticky. Ale bavilo mě jak to prostředí, tak i postavy a jejich černý humor. Sice tu na mě nedýchá taková koncentrace čiré srandy jako třeba v Groeningově předchozím díle, ale mně je Futurama zkrátka bližší. Jen těch sci-fi nápadů, co se tam objevily, a postaviček, které byly tak divné, až byly vtipné... Jen ty filmy mi popravdě nic moc neříkaly.

Když jsem tenhle film viděla poprvé, hned v první minutě mě vcucnul (dodnes se směji tomu malému dirigentovi v úvodu, jak paří na znělku 20th Century Fox) a vyplivnul mě na konci v takovém stavu, že mi pak nějaký čas všechny ostatní filmy připadaly šedivé, všechny písničky v rádiu nudné, všichni herci fádní a okolní svět příliš obyčejný... A stane se mi to pokaždé, když Moulin Rouge vidím. Takhle romantický, veselý a zároveň tak strašně smutný film se hledá jen těžko. A mimochodem, skladbu Bolero, která provází závěrečné tiulky, ač není tak provařená jako ostatní songy z filmu, považuji za jednu z nejlepších filmových melodií vůbec!