Balu...

příjemný pohled na vyloupení banky z pohledu handicapovaného kluka s dosud nevyléčenými šrámy na minulosti.. Scéna s Kelly s ortézou místo nohy byla působivá, jako ostatně celý film; originální námět..

Yippee-ki-yay!!! =)

Dojemná nesourodost jednotlivých příběhů, vzájemně na sebe navazujících občas až moc násilně. Společné pro všechny tři drama bylo kouzlo radování se z maličkosti; kdy byl osud hrdinů ovlivněný na první pohled zásadními událostmi, které ale nakonec přes to nebyly tím, co probudilo moje city.. Na jednu stranu rád a spokojenej z vidění Babelu, na druhou v duchu stydící se za moment uvědomění si, že dávám přednost víc zoufání si na tím, co nemám, než abych se radoval právě z maličkostí.. To je ale spíš dojem než komentář..

Miluju pocit, který ve mě zanechal Stranger Than Fiction. Je to z části závist a lítost, že to není ve skutečnosti; z části nevysvětlitelně příjemné sucho ústech a nemožnost polykat, z části uvolněnost..

Pro filmy s 007 v hlavní roli je charakteristické, že začínají poutavou scénou, ta nynější ve stylu le parkour mě ale doopravdy dostala. Prvních deset minut je ale pouze 14.4% celého filmu a nastavenou laťku naneštěstí nebylo možno udržet, aniž by chyběly dramatické scény a zvraty. Takhle jsou téměř všichni spokojení, i když se dle mého jedná o větší kompromis, než by si Bond, James Bond zasloužil..

..Zrůdné, perverzní, ohavné, nechutné, zvrácené, úchylné, nenormální, to k obsahu. Forma, s jakou byl tento senzacechtivý námět zpracován je povrchní a bez zaujetí. Zabít takové lidi je málo. A tím míním jak postavy předlohy, tak i scénáristu s režisérem..

Překrásná hudba, tajemná atmosféra a charisma Eisenheima. Někdy atmosféra dokáže zaujmout tak, že není čas hledat chyby ve scénáři, někdy se lze bavit i u pohádky. Někdy není důvod koukat se po hodinkách, kdy že film skončí..

Je to blbost pendlující průběžně mezi odpadem zvrácenosti a jednou hvězdičkou. To se ovšem ke konci u mě změnilo, když jsem nejprve uviděl v ledničce medvědí hlavu a následně unikátní scénu Borata rvoucího ječící Pamelu do pytle..

Francouzská úchylnost na pomezí zábavy a "to-myslí-važně?!"

Tohle není absolutně vůbec o Anne Hathaway. Deník princezny mám ještě příliš živý v paměti, než abych se na ni mohl dívat nezaujatě. Scénář o ničem, téma děje absolutně mimo moje zájmy. A proč jsem se díval do konce? Protože Meryl Streep..