Tiiso

Batman: Rok jedna si očividně jde svou cestou i když zároveň dodržuje všechna "Batman" schémata jak to jde. Předloha byla jasná: Frank Miller napsal prostě jeden z nejlepších komiksů této doby, aspoň co se Batmana týče. Tudíž dodržování linie jeho vyprávění přišlo Warnerům určitě jako dobrý nápad než naopak. A ve výsledku se to vlastně všechno projevilo. Tento hodinový snímek mám vcelku rád a přiznávám se, že si na něj nejčastěji vzpomenu, když uzřím Batman začíná od Nolana (bodejť když obé čerpá z jedné předlohy). Děj animovaného filmu se "motá" někde kolem stejného, člověk v něm najde i shodné vedlejší postavy, nikde nenudí, spojité vyprávění o dvou počínajícíh hrdinech klape celkem solidně. Scény jsou plné akce a plné neustálého zápolení a na hromady vystřílených nábojů také dojde. Co více si vlastně přát? Nastavené tempo vydrží až dokonce, vše dobře dopadne (tedy skoro), zloduši jsou potrestání, takže teď už jen umýt, vyčistit zuby a do postele. Čtyři silné hvězdičky, ale pozor velmi pevně ukotvené v rámci animovaného filmu, který je navíc natočen dle předlohy komiksu

Druhé pokračování vyprávění o často naštvaném a neustále suspendovaném Harry Callahanovi, radikálně mění náladu a samotnou atmosféru vyprávění o proti celkem ve všech svých směrech krotké "jedničce". Příběh na nic nečeká a hned od začátku nastavuje dobré tempo, dobrý styl filmové řeči a za třetí dobrý příběh. Protivníci jsou zde natolik záporní, až se Harry počíná jevit jako obyčejný "polda", který v práci vydělává peníze. Situace a příběh donutí Clinta na tváři vykouzlit ještě kamenější a nehybnější výraz než jsem u něho zvyklý. Ačkoliv jsem ho neviděl tak často v neohrožených "chlapáckých" akcích tak jako v předešlém snímku nemění to nic na poutavosti vyprávění. Nakonec je stejně donucen vytahovat svůj Magnum 44 více než je zdrávo. Snímek skvěle šlape. Je to kvalitní žánrovka, která velmi slušně navazuje na předchozí film Drsný Harry a v ničem o proti němu nezaostává. Jde sice svou cestou - tam kde je vidět (Drsný Harry) velká nadsázka a i zábava - zde kontruje spíše tíha společenských problémů, zejména těch velkoměstských; - tam kde je určitá lehkonohost v řešení nastálých situací, zde cítíme spíše respekt hlavního hrdiny. Aby bylo jasno, nepovídám tady nic o tom, že by se Clint v tomto filmu něčeho zalekl a utíkal domů. To zase ne! Příběh ho zde spíše nutí aby více projevil jaký je uvnitř a jaké zásady či morální kodexy vlastně vyznává. Taková rozhodnutí v prvním díle dělat nemusel (až na slabé vyjímky). Linie vyprávění v Drsném Harrym byla celkem jasná a jednoduchá. Zde tomu již tolik není. Toto vše zmíněné, ale dohromady velmi dobře funguje. Snímek má spád a doopravdy mě až dokonce zajímalo jak to dopadne. Takže všichni fanoušci C.E. směle do toho. Film je na technické úrovni standartní. Co můžu vyzdvihnout je celkem zajímavá (ačkoliv ničím převratná, to zase nečekejte) doprovodná hudba známého skladatele Lao Schifnera. Každopádně snímku sluší širokoúhlá verze než ta TV ořízlá (i když v dnešní době by snad již snímek měl jít i v TV v poměru takovém v jakém byl film natočen tedy 1:2.30).

Seč se Tuggle a ostatní snažili zřejmě co mohli, jejich vyprávění někde zhruba po dovu třetinách spadlo do průměrného žánrového "béčka", ve kterém samotný konec, ve kterém jsem byl svědkem bitky hlavního hrdiny mezi projíždějícími nápravami vagónů, dokonce vytvořil na mé tváři úsměv. Je to, ale škoda. Snímek měl začátek a kus děje hezky rozjetý; vyprávění se pohybovalo někde na pomezí temného thilleru a těžké detektvivky. Hodně tomu napomáhali dva aspekty: kdy jedním je kamenná tvář Clinta a druhá tmavé ulice New Orleans plné neřesti. Věřím, že kdyby tvůrci dokázali udržet načrtnutý rámec stylu vyprávění, dostal by se snímek o několik řádů výše. Ačkoliv těžko soudit, spousty diváků by tento vývoj také jistě strhlo. A to právě z důvodu pomalého a temného tempa příběhu. Ale mě poslední třetina snímku, která dosti změnila kurz a chytla laciný vítr do plachet, spíše zklamala a hlavně kvůli tomu posílám film do šedivého průměru. To u mě znamená, že film vyloženě nenazlobí, ale když ho v životě neuvidím, také se nic nestane. Clint Eastwood ve snímku podává svůj standartní výkon; své fanoušky rozhodně "nenaštve", dokonce v jednom záběru je vidět jeho úsměv, což považuji za vyjímečnost. Hudební doprovod průměrný, kamera a střihové "serepatičky" taktéž. Sice můžu spekulovat o tom, že kdyby film točil sám Eastwood mohl dopadnout lépe, ale to mě k ničemu nepomůže a na filmu to nic nepřidá. Tři hvězdy už tradičně za Clinta a zajímavý začátek.

O kvalitu příběhu se postaral již pan Čapek a tedy záleželo již jen na tom jak se námět podaří přetavit do rychle se míhajícíh filmových políček. A rovnou řkám, že dobře. Valstně velmi dobře. Nejen díky pečlivé režii J. Krejčíka le hlavně díky pánům Šmerala a Jiřího Sováka. Oba totiž své role tak dobře zahráli až je radost na ně pohledět. Samozřejmě že jim v tom dobře pomáhají i ostatní aktéři v povídkách se objevujících. Je sice kolikrát na zamyšlenou jestli se takové knižní předlohy (v tomto případě Čapkovi detektivní povídky) mají vůbec přenášet na filmová plátna či na obrazovky TV. Výsledek totiž není nikdy jistý a kolikrát dobře napsaný příběh nemusí chytit v obrazové verzi dobře za srdce. A musím právě podoknout, že u čtení jsem se emočně bavil lépe; ale nejsem zde proto abych srovnával takto odlišná umění. Čistě z hlediska filmového povídky nedopadly vůbec špatně, jsou řemeslně odvedeny dobře a herci výborně zahrány. Ale co se týče celkového dojmu příběhu, jeví se mě tak nějak ploše. Bez většího záběru na poli emocí. Proto ty čtyři hvězdičky.

Upozornění: kdo nemá Charlese Bronsona v lásce a kdo nemusí jeho kamený výraz, nepouštějte si nebo nechoďte na tento snímek. Protože v opačném případě se přes toto nepřeneste. Záběrů na obličej páně Bronsona je totiž na obrazovce či plátně ažaž. Poselství snímku je jasné a jednoduché: jsem obyčejný občan, jsem utlačován, jsem ohrožován, pomoc nikde-tak jdu a vyřeším to po svém. Musím řící, že na toto téma existuje přehršle filmů a děl. S jinými portagonisty či protagonistky, s různou kvalitou a s různým provedením. Proto to upozornění na začátku. Ale na druhou stranu zde zmíněné "poselství" je předkládáno přece jen trochu odlišným (a lepším) způsobem. Snímek patří u mě do skupiny filmů, které jsem kdysi, kdysi viděl (nějakým způsobem mě utkvěly v paměti) a pak jsem se po letech k nim opět odstal. A pak záleží nam to jestli oni dokáží opět něco přinést nebo už ne. Přání smrti ten čas přežilo a celkem obstálo. Nešel jsem v průběhu sledování "kafovat" a ani jiné neřesti provádět a vydržel jsem do konce. Snímek není čistá žánrová záležitost tak bych ji nehodnotil. Přeci jen dokáže některými okamžiky zapůsobit na emoční procesy filmové duše. Dokáže donutit i k většímu objemu vyprodukovaných myšlenek v mozkovnách sledovačů. A nutí i k malinkaté konfrontaci vlastních zážitků s vlastními zkušenostmi typu: co kdyby, já kdybych apodobně. A o to přeci jde. Zkrátka film nebude ve filmových pověstných, domácích poličkách zabírat přednější místo, ale neuškodí si ho občas (řádově roky :-)) pustit. Rozhodně nenaštve a neuškodí.

Velmi dobrým způsobem zvládnutá "žánrovka". Jinými slovy film se sice brodí ve vodách B filmů, ale v těch vodách si vede velmi dobře a snímek dokáže příznivce tohoto stylu vyprávění opravdu upoutat. Bronson svým hraním-nehraním dokonale vystihuje charakter postavy, kterou ztvárňuje (jako kdyby hrál někdy něco jiného). Ačkoliv jde v podstatě o zápornou osobu, svými charakterovými rysy a v konforntaci s postavou mladého Jan-Michaela Vincenta, který stojí v opozici co se "morálky" týče, se dokáže i svým (rozuměj Bronson) způsobem divákovi zalíbit a umožní mu se k němu více přiblížit. A o to vlastně ve snímku zřejmě jde. V opačném směru totiž jen těžko říci co páni tvůrci tímto snímkem chtěli sdělit. Takže odhoďte veškeré příměry a pohledy na lidské chování a nechte se unášet příběhem pokleslých hrdinů, kteří když chtějí, umí být ve svém světě takřka dokonalí a hlavně sví. Počáteční scéna pak představuje dá se říci vrchol, jelikož je udělaná bravurně a stylově. Následující rozvíjející děj již nedokáže tuto scénu ničím dohnat. Ale samotné vyprávění se nikde zbytečně nezadrhává a i když scénář je mnohdy velmi čitelný a lehce předvídatelný, neznamená to, že by se filmeček nedal sledovat. Dokonce se musím zmínit i o hudebním doprovodu, který jsem v první polovině filmu dokázal vnímat. Jde často o jednoduchý klavírní rif, který se k probíhajícímu se ději dobře hodil. Jak jsem podotknul na počátku, Mechanik zabiják je čistě žánrový film. Mělo by se na něj takto pohlížet. A jako klad mu přiznávám to, že tuto svou hodnotu umí přednést divákovi lehce a stravitelně bez následujících pachutí. Hezké tři hvězdy.

A tak se směle přidám k většině a snímek strhnu do průměru. Problémem je, že by ale bylo příliš jednoduché o filmu řící, že je pouhým průměrem. Tak jednoduše to prostě nejde. Za prvé jde o sérii Alien a za druhé režisérem není jen tak někdo. A to je právě ten kámen úrazu. Očekávaný snímek ve mě udělal rozporuplné pocity a po několika projekcích, kdy jsem doufal, že třeba objevím nějaké skryté klady a mistrně ukryté poselství, film vlastně pohřbívám. (A tak jsem při tom letěl pro BD disk). Škoda toho nevyváženého děje a snad i amaterství v samotném scénáři, když byl naproti tomu začátek filmu a jeho část děje takovým požitkem pro oči, uši a i vlastní filmovou duši. Alien z roku 1979 patří do mé TOP TEN a co člověka mohlo potkat lepšího než, že jeho tvůrce opět po letech sedne a zkusí pokračování. V tomto případě Prequel? A ono ejhle, místo profesionality příjde taková "ojetina". Těžko říci komu je snímek ve finále vlastně určen. Pro současnou am. a ev. mládež? Pro skalní fanoušky Alien série (to snad asi ne)? (teď mě napadá, že V:Vzkříšení je vlastně lepší, jelikož si na nic nehraje a já ho posuzuji za slabší dílek do skládačky). Nebo to bylo všem jedno a šlo čistě o peníze a všichni se svezli na jméně a kultu, který se za ty roky vytvořil? Těžko soudit. Film jako B movie by celkem uspěl (ale to by jsme v něm neviděli takovou trikovost); jako pokračování Vetřelčí ságy je to ale "miš maš" a prohra co se logiky a náplně týče. A to příjde Prometheus 2. Ó bóže. Herecké výkony se střídají jako na houpačce. Hlavní mužská postava je mě lhostejná a její představitel jako vystřižen z Beverly Hills (Inu subjektivní pocit). Naopak ženský protějšek je dívatelnější, uvěřitelnější ale jak jsem již podotknul, její snaha se utopí v příběhovém guláši, který vévodí druhé polovině filmu. A největší zklamání mě připravil ten fakt, že jsem se ani jednou vůbec nebál. Každopádně snímek ukazuje již na plno velké slabiny, které začínají bujet ve všech velkých blockbustrech Hollywoodské produkce těchto let. Slabé 3 hvězdičky.

Nikdy bych neuvěřil, že se něco (série 007) stejné dá pořád a pořád předkládat jijným způsobem. Sam Mendes mě přesvědčil, že to prostě jde. V době kdy mnozí lidští hrdinové, ve svých nekonečných filmových reinkarnacích mají tendenci přeměn v superhrdiny, Mendes hodil opačný kurz (skvěle tento trend nabídl M. Campbel se svým Casino Royale) a dvojitou nulu nám předhodil jako bytost veskrze obyčejnou a zranitelnou. A aby se zarytí fanoušci "Old School" J.B. nemohli zlobit, tak ten přerod zabalil do několika klasických "Bondovin", ale takovým způsobem, že potichu zírám. A nejlepší na tom je, že jsem snímek viděl již několikrát (cca pět až šestkrát) a zírám více a více. Ten film prostě zraje. Úvodní "klasická" scéna se velmi dobrým způsobem přemění v lahodně pomalou (takřka deset minut bez dialogů) scénu v Šanghai, která opět přeskakuje do rytmičtějšího Macaa. Když jsem snímek viděl poprvé, nasazený rytmus mě moc neseděl a scény byly poněkud zdlouhavé a nerovnoměrné (proto film ode mě původně dostal 4h). Ale s každou další projekcí se tento pocit ztratil a já jsem plný radosti, že jsem asi našel režisérův záměr. Ale toto je čistě subjektivní pocit. Snímek pak dále pokračuje v nastaveném trendu ke svému konci, který nejen uměl překvapit (co se obsahu týče), ale i ukázat, že se tvůrci nebojí svět kolem agenta Jejího Veličenstva, předložit opět po svém. Za to jim posílám dík. S D. Craigem nemám osobně problém a tak není filmu co moc vytknout. Záleží již jen na malých subjektivních pocitech diváctva. Soundtrack není vymšlen špatně. Je poplatný roku 2012 a uvidí se jestli bude mít za nějaký ten čas co nabídnout. Stejné je to s úvodní skladbou. I když za sebe říkám, že od Casino Royale mají skladby co kvality se týče, vzestupnou tendenci. Trikovost a filmové zpracování velmi dobré, snad až na scénu s havarující soupravou metra. Takže ať chci nebo ne, vychází mě hodnocení někde mezi 4-5h.

Třeba jsme tento film všichni nějak nepochopili a nenašli v něm tu skrytou zprávu pro masy?!? Úplně přesně si pamatuji jak sedím u kamaráda, na obličeji papírové brýle k red-blue 3D a hledám Roberta Rodrigueze na plátně (samozřejmě jako autora). A bohužel nenacházím. Roberte nezlob se, ale: je to fakt hrozná blbost. Blbost ze všech možných úhlů. Anebo jsem ten film nepochopil?

Úvodní téměř čtyř minutová scéna bez jediného střihu, nastavila laťku tak vysoko až jsem se počal obávat, že ji následující děj jen těžko bude překonávat. Naštěstí opak je pravdou. Film je (ačkoliv od spousta recenzentů a publika je nesmlouvavě vražen do žánrové škatule) v mých očích výbornou směskou všech různých filmových pochutin. To je zřejmě aspekt, který mnoha divákům nemusí jít pod nos, jelikož dle titulků pod názvem má jít o krimi a film-noir a to může být dosti zavádějící. Ale kdo chce i tento zmíněný žánr v něm docela hladce najde. Mně osobně ten guláš stylů velmi oslovil a zároveň potěšil. Ta ohromná nadsázka, která se v něm dá najít je prostě originální. Nadsázka, která ale pouze neobrací všechno ve smích a pohrdání. Navíc tvůrci dokázali do této nadsázky, která hodně vyčnívá, dostat do fungující lajny i samotný příběh, který hezky plynne a který dokáže bezproblémů přiblížit postavy a jejich osudy samotnému přihlížiteli (rozuměj divákovi). A to je právě moment, který tak v tomto filmu oceňuji. Mám pocit, že kdyby byl příběh vyprávěn jen v žánrových intencích, nebyl by tak chutný (pouze subjektivní pocit). Dále tu máme ohromnou sebeironii, kterou lze samozřejmě najít v situacích, které se odehrávají kolem Wellese. Dialogy jsou v těchto momentech umocněny stylizovanou kamerou a obvyklými světýlky. Ale nenechte se zmást mými neumělými slovy. Snímek umí i pěkně překvapit a ukázat i trochu z odvrácené strany lidské psyché. Jako zajímavost mohu přihodit, že uprostřed tohoto mého rozplývání ale narážím na rozpor. Ten tkví v tom, že vlastně celkově snímek působí emočně dosti ploše a je spíše studený než aby mně rozbušil srdce. Tak proč tedy pět hvězd? Určitě za um režiséra (a vtomto případě i herce) a jeho originální pohled na filmování jako takové. Nemohu si pomoci, ale jeho snímky jsou takové jinačí. Dále pak za výkony některých herců. Kromě Wellese bych vyzdvihnul Akima Tmiroffa. O samotném filmovém zpracování nemá cenu mluvit. Je to výborná práce z technologií a musí se prostě vidět. Dále snímku dobře sekunduje hudba Henryho Manciniho. A vůbec je toho ve filmu spousty o čem by se dalo psát. Nejlepší je ho zhlédnout a posuďte si sami.