Tiiso

Někdo druhým dílem vše pokazí, někdo naopak ne. Miller patří do druhé skupiny. Šíleným Maxem dvě ukázal co vlastně chtěl říci. První film jakoby, v tomto případě funguje, jako jakési rozehřívací kolo, či úvodní opening. Zde totiž tempo zvolní, scény se prodlužují, vše se v apokalypsě jasně definovalo a rozdělilo. Atmosféra je hutná a takřka vedená rukama profesionála. Záběry na ručně vyráběné automobily, všech tvarů a druhů jsou impozatní a stejně tak fungují i honičky v nich. Gibson ve své roli vyzrál a je z něho cítit jistota na sto metrů kolem. Příběh je prostinký a o to více právě funguje a doráží na smysly. Prach, vedro, rozpálený asfalt a všudepřítomná špína, jak na tělech tak i v duších. To jsou priority a zároveň těžké zbraně tohto Millerova Sequelu. Umí bavit a umí zaujmout i téměř po třiceti letech od svého vzniku. Co více dodat? Tvořit apokalypsu je nesnadná záležitost a né všichni tvůrci s tímto námětem umí naložit dobrýnm způsobem. Myslím, že zde se to podařilo a proto nic nebrání tomu abych se k filmu nevracel a nevracel.

Snímek syrový, míněno režijně, dosti kolísavý a nevyrovnaný. Ale to nemění nic natom, že tato nevšední akční záležitost neoplývá určitými klady. Každopádně vytváří dobrou atmosféru, zejména svými honičkami jak v autech tak na motocyklech. Zvuky silných motorů umí rozbušit srdce. Tak stejně i některé ze scén, kde dojde emotivnější náladě a prožitku. Některé okamžiky působí ploše a neumětelsky jako např. chování záporáků, které by člověk pasoval spíše do divadelní hry, či do nějaké zvláštní parodie. Teatrální gesta šíleného vůdce a jeho pohůnků mluví za vše. Naopak v tomto kontrasru si skvěle vede Mel Gibson a k němu ještě můžu přiřadit jeho policejního šéfa. Děj poskakuje dosti a jakoby nedokončeně ze scény a do scény aby se trochu zabrzdil na dosti rozvláčném (oproti ostatnímu) předkonci, ve které jsem byl svědkem manželské idily, která záhy končí pod koly nepřátelských motorek. I tak přes toto všechno je Šílený Max dosti neotřelým a svým způsobem originálním počinem, který umí připoutat a zaujmout. A to i navzdory tomu, že nedostatečné vysvětlení situací, které se odehrávají na pozadí, může býti pro někoho velkou překážkou. Mé osobě to tolik nevadilo a i když jsem si zpočátku občas kladl nějaké ty otázky ohledně logičnosti nebo zákonů, akce reakce, nechal jsem to posléze být a užíval si jen tu zajímavou adrenalínovou jízdu.

Naprosto skvělá šedesátá léta americké kinematografie v rukou režiséra s evropským okem. Pro pár dolarů navíc je toho důkazem ať už to někdo vidí či ne. Jednoduchý příběh, tři hlavní role, hranice dobra a zla ač jasně načrtnutá přeci jen často skrývaná a někdy těžko čitelná. Velmi dobré oko kamery, exteriéry....Vyprávění příběhu má příjemné tempo. Neustále se něco děje a zároveň je vše takové westernově klidné. A opět ta nezapomenutelná hudba čaroděje Moriconeho. Takovou atmosféru uměl Leone vytvořit a je to také (atmosféra) jeden ze stěžejních pilířů kvality jeho filmového umění. Ta láska a srdce co do tvorby snímku a nejen tohoto dává je cítit v každém okamžiku a proto Pro pár dolarů navíc není jen tuctovou dobrodružnou kovbojkou. Je vlastně někde o pár dlouhých sáhů někde výše a pořád a pořád po těch letech od svého vzniku dokáže přinést domů, veliký kus zážitku a filmové zábavy. Velkou měrou mu k tomuto výkonu pomohli všichni tři představitelé hlavních rolí, kteří porstě hrají tak dobře, že to až vypadá, že vlastně nehrají. A to je to správné.

Jestliže se mě první a druhý díl líbil a oba pasuji na velmi výborné filmy, tak s třetí částí jsem na tom nejinak. A ani nemůžu. Nevidím žádné propastné rozdíly v kvalitě příběhu či zpracování. Celá tato trilogie se rozrostla do obrovského vyprávění a tento poslední článek ničím nezaostává za předešlými epizodami. Opět se zde opakuje velká výprava, dobrá kamera a vše co k filmovému řemeslu patří. Atmosféra vyprávění měla v počátku snímku tendenci v mých očích kolísat až jsem se lekl, že frekvence příběhu bude mít jinou amplitudu a nedokáži se na ní naladit. Ale po zjištění, že úvodní scéna, v které sleduji oslavu rodiny, přesáhla půl hodiny anichž bych si toho všiml mě přesvědčila, že je vše v pořádku. Excelentní výkon Al Pacina mě opět a opět bez problémů dokázal vtahovat do dění. K tomuto výkonu napomáhal další výborný aktér a to Andy Garcia, jehož herecký projev uzkazoval hodně něco z profesionála. Znovu příjemný, měkký a dobře poslouchatelný hudební doprovod. Takže zase pěji samá superlativa. Myslím, že stopáž nejen u tohoto snímku, ale celé trilogie je jen a jen v pořádku. Vše kratší by prostě ubližovalo. Ono se totiž dnes moc nevidí v současné tvorbě, po emoční scéně dlouho stmívat kameru a sledovat bez jakéhokoliv pohybu obrazem určitý bod, či postavu, za doprovodu dobré hudby. Takovéto chvíle na mě ze snímku doslova útočí a člověku je tak nějak zvráceným způsobem dobře. Coppola u mě dosáhl toho co se podaří jen málokomu a to, že neberu dnes Kmotra jako jednotlivé tři části vyprávění, ale jako jediný výborný, epický a hlavně umělecký počin.

Neměl jsem v úmyslu, původně vůbec kdy snímek Soukupa komentovat. Ale dnes jsem ho náhodně zachyitl od začátku na TV obrazovce a protože jsem od ní odešel až po závěrečných titulcích rozhodl jsem se jinak. Film patří do skupiny česko-slovenské části kinematografie, která je ovlivněna změnou režimu a jako takový, se tento počin "pendrek" dobře komentuje. Z hlediska technicky filmového se takřka jedná o brak, který jen málo co může nabídnout. Vše je socialisticky amatérské, kvalitativně podprůměrné a nedokonalé. Jenže psal se rok 1988 a vše bylo jinak. Tak jako dnes. Mě tehdy film povinně oslovil. Navíc jsem byl patnáctiletý mladík, vyrůstající v malé vesničce a tak byl film, pro nás přeci jen velkým kusem z velkého města, kde se dějou velké věci. Díky adolescentnímu přístupu se snímek prostě nejenom mě, ale tisícům dalších, z té skupiny Husákových dětí, zažral do podvědomí. A to je nepopíratelný aspekt, který jen tak neodpářu. Tudíž nostalgie hraje svou roli. Ale dokáži být kritický abych přeci jen viděl, pro koho tento film může mít nějakou hodnotu a pro koho ne. Nebudu zde rozdělovat diváky na miliony skupinek, co, kdo, jak a proč, na to tady není místo a asi nikdo na to není zvědavý. Takže lehce a krátce. Jako historická výpověď tehdejšího režimu a kriminality: minimální. Jako komedie: podprůměrné. Jako drama: podprůměrné. Herecké výkony? Myslím, že je zbytečné nějak pokračovat. Tudíž vlastně pocity velmi rozporuplné a nestabilní. Protože přese vše co jsem výše zmínil, jsem film dodíval do konce. Tak jak to vlastně je?

I po druhé projekci dokáže film Star Trek pozvednout mou filmovou náladu a hezky pobavit. Musím se sice přiznat, že sžívání s rozdílným pohledem autorů na filmovou tvorbu (a to nejen u Star Treku) v poslední době, mě trochu dělá problémy, ale co naplat do kin chodí lidé v širokém věkovém rozpětí a jsem tedy nucen přihlížet, některým scénám, které svým obsahem jsmě prozrazují kterým směrem míří. Mám v tomto případě na mysli Kirkovu jízdu autem, či rvačka v baru nebo milostný vztah Spocka s Uhurou. Ale zřejmě se s tím nedá nic dělat a nezbývá mě než se s tím nějak osobně vyrovnat. Jinak snímku nelze co velkého vytýkat jelikož je utvořen efektivně, trikově bezchybně (ILM), herecky v příjemné normě. A tak snad ještě možná mírné mínusové známky k doprovodné hudbě, která by možná zůstala bez kritickývh povšimnutí, kdyby jejím předchozím skladatelem nebyl právě Jerry Goldsmith. Člověk se neubrání srovnání a pak je objektivnost nelehká. Řečeno kratčeji, doprovodný soundtrack hýří vysokými tóny, mnoha perkusemi, tváří se slavnostně, ale na efektu to moc nepřidává a za srdce nebere. To samotný emotivní náboj děje je větší i když nevybočuje nějak zvláštně z navyklých mantinelů současné tvorby, přeci jen člověk nějaké ty dojmy najde.

Ačkoliv nejsem úplným zastáncem hodnocení televizních seriálů, občas se neubráním a nějaký ten výtvor oblažím svými slovy. Star Trek Nová generace je seriálem, který mě nabízí přeci jen něco více než jen řadu epizod ať už z čehokoliv. Po shlédnutí více dílů, jsem si dokázal všechny postavy oblíbit, a ať už je obsahově či kvalitativně, děj jednotlivých článků seriálu, tu silnější, tu slabší, nic nemění na tom, jak kvalitní TV zábavu Star Trek přináší. Ano myslím, že v tomto případě hraje velkou roli nutnost, celý kult tak nějak ctít a obdivovat, ale jsem přesvědčen, že Nová generace dokáže oslovit i diváky, kteří o Fenoménu Star Trek jen slyšeli. Tudíž na strávení některých dlouhých odpolední či večerů je Star Trek Nová generace skvělou volbou.

Osobně si myslím, že s Jardou od naproti byhom natočili asi lepší filmeček třeba i na osm milimetrů. A to opravdu mluví o všem, jsem totiž odpůrce jakéhokoliv bezúčelného hanění a šlapaní po čemkoliv co jsem nestvořil, ale zde se neubráním od uštědření pořádného kopance z hledsika negativní kritiky, jelikož Lovci dinosaurů je opravdu velmi, amatérsky odfláknutá fušeřina, kterou se prostě vážně nedá sledovat. Podotýkám slovo "vážně". Chudák Ben Kingsley. Vše od scénáře, dialogů, herců, technického zpracování, vše špatně. Jedna hvězda z důvodu morální zásady.

Ve službách jejího veličenstva je filmem, který v seriálu o agentovi 007, slušně šlape silnějším konkurentům, ať už těm, kteří sedí na režijní stoličcce, či představují samotného Jamese Bonda, na paty. Lazenby se ocitl v nezáviděné situaci, ale jak je vidět zřejmě mu to snad bylo jedno. Své role se zhostil dobře, ať už jako herec či jako postava dvojitá nula. Sympatičnost hlavního aktéra můžu ponechat na okraji komentáře. Jelikož bych se dostával stejně na tenký led spekulací. Mě osobně Lazenby bavil, a to často více než Roger Moore, na kterého jsem si prostě já musel zvykat. Lazenby podává dobrý výkon. Ja přesvědčivý, ačkoliv role manekýna je zde vidět poněkud více než u jiných aktérů. V žádném případě nestojí za Conerym někde v pozadí. Ono vlastní srovnávání jednotlivých představitelů je stejně nesmysl. Tato epizoda oplývá vším po čem může dychtit srdce zarytého "Bonďáka". Její scénář je nápaditý, plný akce i rozmaru. Pasáže z Alp, pak patří k těm nejlepším co film nabízí. Napomohl tomu i velmi dobrý Telly Savalas alias Blofeld, který nabízí dobrou charakteristiku šílené postavy. Všude se potuluje spousty krásek, dojde také k nějaké té rvačcce. A vlastní honičky na lyžích probíhají také bezchybně. Z tohoto hlediska není V tajné službě Jejího veličenstva ničím horší než ostatní díly. Ba co více, z filmu je cítit i něco toho tajemna, který dělá filmové umění uměním, i když pravda, v né nějaké přemrštěné podobě. Ve svých očích tento snímek hodnotím lepším průměrem.

Pan Nolan se vypracoval za poslední léta do jasně definovatelného rukopisu, který prozrazuje sám sebe na sto honů. Nic proti tomu jen tak dále. Snímek Počátek, je odveden velmi precizně, filmařsky poctivě, takřa bezchybně. Vizuální stránka je velmi dobrá, triky hezké, a některé dokonce výborné. Dobrovodná hudba Zimmera opět dokazuje jak je jeho tvůrce pan skladatel a nebojí se experimentovat jak s prvky elektronické hudby tak i té klasické. Ačkoliv mám podezření, že v tomto filmu vykrádá tak trochu sám sebe. Ale kdo to nedělá. Herecké výkony příměřené, vyrovnané a hlavně koukatelné. A proč tedy čtyři hvězdy? Hlavně proto že nemohu o filmu Počátek řící, že by byl excelentní. Je výborný, velmi dobrý atd. Ale emočního náboje je v něm jen trocha. A právě emoční kresba je stálicí filmového nebe režiséra Nolana. Ale zde nabral tolik událostí do jednoho okamžiku, že prostě na herce a na jejich postavy nezbylo místo. Asi to chtělo delší stopáž, aby bylo více času na vše. V opačném, případě, jsem byl svědkem super rychlé jízdy, která sice bezvadně, ale přeci jen trochu ploše sviští ke svému konci. A to je škoda. Ačkoliv je Počátek přeci jen více než pouze obyčejným filmem, toto hledisko sráží jeho kvalitu o stupeń níže. Ale těžko hodnotit. Tam kde jeden (já) hledá více z lidské duše, jiný nevidí absenci a tudíž se hodnocení dostává pak do roviny jakýchsi nekonečných debat. Ze záporu podotknu ještě fintu o pustině, která přišla někde v půli snímku. Je okatě nestydatá a byla propašovaná velmi nevhodně. Každopádně snímek počátek má kladů daleko více než záporů a potěšilo mé filmové srdce a doufám, že takovýchto počinů bude do budoucna přeci jen více.