Tiiso

Komerční filmová zábava 21. století, nejen pro dospělé. Takto by mohl znít podtitulek dosazený pod hlavním názvem, snímku Sherlock Holmes. A podle vlastního názoru, si dávám za pravdu, jelikož film Guyho Ritchieho je opravdu velká zábava, se vším co k tomuto žánru patří. Ačkoliv se zde dostávám do křížku s vlastním dojmem, zda-li, knižní předloha byla psána jako ohromná zábava. Ohromná výprava, ohromné triky, efekty, kvalitní akce, kvalitní humor a tváře herců, kteří zaručují úspěch. Tento namíchaný koktejl po dobu sto dvaceti minut, chutná dobře, nezůstává po polknutí žádná pachuť ani hořkost či kyselost. Jak vidno sypu zde z rukávu samé chvály a poklony. Jenže po několikerém zhlédnutí snímku nemohu prostě jinak. Zvláště pak po projekci z BD nosiče na dvou a půl metrovém plátně, v originálním zvuku. Poslední zmíněné technické specifikace, dodaly tu pověstnou třešeň na dortu. Robert je profesionál a role Sherlocka mu seděla velmi dobře. (A to jsem velký příznivec Sira Doyla, a při četbě jsem pravda v postavě Holmse viděl poněkud jiné představitele). Ale zde jsem nenašel nic, čím by mě nebyl Downey blízký či sympatický. Law v roli dr. Watsona výborně sekunduje, nebo lépe řečeno, výborně spoluhraje. Dále pak hudba Zimmera má zajímavý irský podtext a celková nálada doprovodného soundtracku dobře funguje a taktéž dobře, dokresluje scénu. Ze záporů bych vyzdvihnul scény, ve kterých dojde na pěsti a nějaké to chlapecké poplácání. Přeci jen v práci Doyla nebyla tato stránka příběhů o detektivovi, nějakým velkým způsobem popisována a je mě jasné, že hollywoodský útok na mladé mozky je zde více než jasný. Je to věc názoru, ale vážnější tón atmosféry by chutnal ještě o něco více. Ale jsem na to malý pán, abych dokázal na této věci něco změnit. A jako další škraloup na snímku bych označil, přeci jen poněkud prázdnější obsah příběhu, který sice dobře funguje, ale myslím, že souboj s časem přeci jen nevyhraje a po několika letech, zůstanou jen výše zmíněné atributy. Ale kdo ví. Navíc, tvůrci možná ani větší ambice neměli. Třeba razí názor, že výplata stačí a čert vem to, čemu se říká filmové umění. Ještě zmíním jeden z dobrých okamžiků snímku a tím jsou tzv. vysvětlovací komentáře a popisky děje, samotného hlavního hrdiny. Celkem pravdivě korespondují s knižní a povídkovou předlohou a kdo přečetl o slavném detektivovi, více než jednu povídku či román, dozajista bude souhlasit s názorem, že kdyby Arthur Conan Doyle, psal dnes, velmi by se příběhu z roku 2010 (ačkoliv filmovému) přibližoval. Tedy aspoň formou, ne obsahem. Zkrátka a dobře, tento snímek jasně splňuje určité kritéria komerčního moderního počinu a kdo chce zábavu, dostane jí v tomto případě a ještě možná i něco navíc. A vyhnul bych se zde nějakému většímu srovnávání kniha versus film. Já jsem na snímek před jeho uvedením, díval spíše skepticky a tudíž mě jeho náplň příjemně překvapila a potěšila. A to jsem v těchto věcech hrozná „konzerva“.

Epizoda Žiješ jenom dvakrát, patří do škatulky Bondovek, spíše těch průměrných. Obsahuje dobrý opening, ačkoliv scéna s ukradenou kosmickou raketou nemůže vyhrát souboj s časem (ale podívejme se v tomto případě na rok výroby), který uvede agenta 007 stylově do děje. Ale v mých očích je to, to nejlepší co jsem od snímku dostal. Následující scény odehrávající se v Japonsku, ač se snaží o exotiku a neobvyklost nemají požadovaný švih a elegantnost, na kterou jsem u ostatních dílů zvyklý. Hlavně sám představitel Jamese, Conery vypadá po přeměně na japonce, spíše směšně než naopak. Ale možná je v tom kus velké ironie a já jsem ji nepochopil. Bojové scény nejsou provedeny nejhůře, ale opět když uvážím co se v těch letech již točilo v Hong-kongu , nedokážu jejich efekt dostatečně ocenit. Ať se na Žiješ jenom dvakrát, dívám z té nebo oné strany, dostávám rozporuplné dojmy a na více než tři hvězdy, své hodnocení nevytáhnu. Ale své hodnocení tohoto snímku beru jako své neobjektivní tlachání, jelikož posuzovat jednotlivé epizody nekonečného seriálu jménem James Bond jde poněkud ztuha. Někomu se jednotlivé díly líbí více, někomu zas některé méně.

Zelená zóna je řemeslně dobře vyvedený snímek, obsahově však již tolik kvalit nedosahuje. Téma, kterého se dotýká, není k smíchu a vážnost s jakou tvůrci svůj příběh berou, tomu odpovídá. Jenže celé to nějak skřípe a vrže. Kdo se jen trochu zajímá o světové dění, ví, že nic na této zeměkouli není ani černé ani bílé. Takže trochu té konspirace se dá najít všude. A to je právě kámen úrazu Zelené zóny. Na vrchu obal zdání důležitosti Americké CIA a Armády, avšak pod ním nic nově řečeného, nebo dotaženého k nějakému výsledku (ideového i filmového). Každý průměrný člověk si umí představit všechny intriky panující ve všech vrstvách. Film měl jít trochu dál a více z toho ukázat. Takto mě sdělil jen něco, co vím. Druhá složka příběhu je složená z vojenských akcí a akciček. Jenže díky náhledům do zmíněné první složky, není na ně tolik času a tím pádem nemají prostor, a opět vycházejí naprázdno. Nedokázaly mně rozbušit srdce, věděl jsem, že je všechny hlavní hrdina přežije. Nevznikla žádná větší emoční vlna. Tudíž si říkám, co vlastně chtěli tvůrci říci? To že to ve vládních složkách všech států na světě smrdí (včetně našeho), víme. A z hlediska filmové akce, zase nabídli jen slušný průměr. Tak proč to vše? Nic jiného jsem ve filmu neobjevil. Pardon, ještě zde máme pozici kladného hrdiny, který když zjistí, že, se na pozadí děje něco nekalého, neváhá a bere běh událostí do svých rukou. Ale jestli je vše prohnilé tak jak režisér ukazuje, nevěřím, že by Damon po odeslání svého mailu opět seděl v armádním vozidle a vyjížděl na další akci. To si mohl Greengrass odpustit. Jak jsem uved na začátku film je technicky odveden dobře. Doprovodná hudba sice nepřinesla nic převratného, tak nějak se tato poloha od ní očekávala, ale i tak v důsledku funguje správně. Celkově hodnotím film za tři hvězdy. Není emoční, nemá náboj, zápletka působí plytce a účelově. Pro mě je to mírné zklamání, na snímek jsem se těšil.

První díl Pirátů jsem prověřil od doby jeho uvedení, čtyřmi projekcemi. A musím uznat, že se mě snímek více než méně líbí. Ačkoliv, jsem pociťoval při každém-jediném sledování, rozporuplné okamžiky, ty blahodárněji působící jsem zaznamenal vícekrát. Celý ten příběh je komponován s dobrým úmyslem. Nebo možná lépe řečeno výsledek z toho snažení vyšel lepším průměrem. Občas sice vyprávění vzbudí úsměv (nevěřícný a také trochu nad nějakou tou trapností posměšný), ale také i srdečný smích. S odstupem vlastně film mohu nazvat komedií a dobré na tomto zjištění je, že to tak tvůrci dozajista zamýšleli. Dále se jim podařilo dobře skloubit právě zmíněnou rovinu komediálnosti s podtextem vážnosti, aniž by z toho vznikl nepovedený hybrid. Tuto oblast snímku hodnotím velmi vysoko. Z hlediska posouzení výkonu aktérů, jsem mírně na rozpacích. Jelikož nejsem sto objektivně posoudit herecký projev Deppa. Nejsem si totiž vůbec jistý, jestli je dokonalý profesionál (aby předvedl takovýto výkon) anebo jestli je prostě trochu blázen a taková role mu nedělá naprosto žádné problémy. Ve finále z pozice filmu, je to jedno, jelikož jeho postava a jeho výkon sedí ve snímku velmi dobře a houby záleží na tom, co jsem výše uvedl. Ostatní postavy a jejich charaktery jsou civilnější a lze říci i obyčejnější. Vizuální stránka tohoto počinu obsahuje laťku vysoce nastavenou a záběry z pobřeží, moří a vše co k tomu patří, působí dobře exoticky a plní předsevzatou úlohu. Triky týkající se zakletých námořníků mají pak kvalitu kolísající, ale pořád v mezích normy koukatelnosti. Hudební doprovod odpovídá mainstreamovému velkofilmu a nedokážu si představit, že bych v uších u takového filmu slyšel vlastně něco jiného. To neznamená ale, že by základní motiv nebyl pěkný. Je lehce zapamatovatelný a to díky šermířské scéně (Depp vs. Bloom), kde se opakuje několikrát a v různých variacích neustále dokola. Takže když snažení tvůrců sečtu a podtrhnu, vznikla přede mnou velmi hezká čtyřka, což v řeči ČSFD znamená výbornou známku.

Mohu tento film prošpikovat ze všech stran a vždy dojdu ke stejnému výsledku a tím je přesvědčení o nesporné kvalitě. Určitá Studia za velkou louží by mohla v tom roku 1969 jen tiše závidět za takovýto námět, ale hlavně za takové zpracování. To je totiž sice ryze české (československé), ale naprosto profesionální. Jak ve snímcích před tímto, režisér opět dokázal, jak mu je detektivní žánr blízký a jak mu rozumí. I přes absenci akčních honiček či přestřelek, efektních triků a rychlých záběrů, dokázal vytvořit z nabídnuté předlohy, svým způsobem filmového umu, temnou atmosféru celého vyprávění. Sama přítomnost homosexuálního, pedofilního sadisty stačí na to aby člověk na budoucnost pohlížel víceméně skepticky. Ale vyprávění o takovém druhu lidí, může skončit filmovým fiaskem. To se zde neděje. Schullhof pevně drží tempo povídání a nic neponechává náhodě. Hudební doprovod mu k tomu dobře napomáhá a aspekt obrazového formátu (2.35:1) v černobílém provedení taktéž. Vyšetřování vede často do slepých uliček, a všichni a zároveň nikdo jsou podezřelí. Přesně tak jak to má ve správné kriminálce vypadat.Tak jako v předešlém filmu, tak i v tomto hraje majora Kalaše Rudolf Hrušínský a opět s grácií sobě vlastní a s profesionálním přístupem. Po celou dobu sledování mě všichni zúčastnění dokáží zaujmout a zabavit. I přes emoční nedostatky, které se dají v daném žánru odpustit hodnotím snímek vysoko, a to zejména z důvodu výborného bojem s časem, který počin prokazuje.

Film je důkazem o tom, jak někdy stačí, jenom trochu pozměnit způsob filmové řeči, a výsledek může dojít ke kýžené kvalitě. Ten diferentní způsob vyprávění vidím hlavně v takřka psychologické studii jednoho z řady dalších vojáků, kterých se, jak v realitě, tak i na plátně objevuje a objevovalo spousty a spousty. Jsem zvyklý sledovat v podobných námětech, spíše válečné běsnění, prožité hrůzy samotných účastníků v uniformě než tento opak. Svět se mění a s ním i způsob boje a i v neposlední řadě i způsob filmové tvorby. Bigelowá udělala trefu do černého, když v dnešním světě, toužícím po vrcholné adrenalinové jízdě vzala jednu bezejmenou postavu a určila odlišnou cestu jeho válečných zážitků. To že někdo vlastně může vyhledávat válečnou scénu, dozajista není věcí novou, ale málokdy sfilmovanou. Proto nosným pilířem vyprávění stačí kresba charakteru hlavní postavy a o nějaký příběh nemusí jíti. To se tvůrcům celkem myslím podařilo a jejich snímek, proto nese velký kus kvality. A to jak z hlediska přednesu, tak i z hlediska technického zpracování. Sice třepotavá kamera v roce 2008 není ničím nová, ale budiž. Více než o projev kamery jde o atmosféru, která je v některých okamžicích opravdu hutná. Této atmosféře přispívá velmi dobrý výkon Rennera, který se mě po celou dobu sledování líbil. Scéna, která z hlediska charakteristiky příběhu mluví asi za vše, je ta, ve které jsme svědky, jak právě hlavní postava, po prožití všech možných těžkých a životu nebezpečných situací, z horkého Íráku, není doma, po ukončení mise, schopný vybrat jeden druh kukuřičných lupínků, kterých je v regálu supermarketu, celá řada. Ta scéna jasně splňuje kritérium, obrazů beze slov.

Mooreův úvod na scénu nedopadl vůbec špatně. Viděno očima člověka jednadvacátého století. Když totiž film spatřil světlo světa já byl ještě právě v bříšku. Počáteční New York a následný Harlem, vypadá dobře. Taktéž scény z karibského ostrova, či New Orleans. Příběh ubíhá dobrým tempem dále ke svému konci a tajemné seance Woodoo přidávají na celkové atmosféře. Žít a nechat zemřít, ale přeci, přes toto vše, není ničím jiným než průměrným příběhem, který jen stěží může šlapat na paty, svým lepším sousedům. A tudíž i nenáviděné průměrné tři hvězdy.

Zvláštní dny přeci jen tak nějak prohrávají souboj s časem. V mých očích film bohužel nezraje, ale řádně ztrácí na počáteční gradaci a síle, kterou na mě působil tehdy v roce 1997 kdy jsem ho viděl poprvé. Námět příběhu je dozajista silný. Prolínání dvou linek děje je vymyšleno dobře a stopa Camerona je jasně čitelná. Ale zpracování již nedopadlo nejlépe. Tedy tehdy mě to tolik nedokonalé nepřišlo, ale dnes je ta zřejmost velmi jasná. Záběry z tmavých ulic, zející prázdnotou, a kontrast proti nim, spočívající v přelidnosti působí i dnes dobrou atmosférou, ale to zdaleka nestačí. Bigelow nedokázala vybudovanou amtosféru udržet a tak stejně jako ji umí navodit, ji dokáže i ztrácet. Tato nevyrovnanost nepůsobí dobrým dojmem a vněkterých místech film vidím dokonce silně ploše a bez citu. Sizemore v tomto snímku není v nejlepší formě jelikož nepodává přesvědčivý výkon. Je průhledný a dosti přehrává. Snímek dnes vidím jako silný průměrný film, který svou nevyrovnaností ztrácí na kvalitě. Dnes je mě i jasné, že za režií měl stát sám Cameron. Dovolím si spekulaci a řeknu, že by snímek vypadal určitě jinak. Ale na stole leželi Pravdivé lži.

Brad Bird a celý pixar se opět královsky bavil. Trefil dobu naprosto přesně a věděl, který to žánr pustit v animované podobě na plátno. Úžasňákovi jsou totiž opravdu dosti povedeným počinem. Koktejl neohrožených Jamesů Bondů, proložený Super hrdiny, různých podob, vsazený do rodiné idilky, to prostě chytá spousty diváků za srdce. A pokud je k tomu vyroben ještě navíc velmi dobrý zápúorák a vše zahalíme do rozumného humoru, není se co divit, že po snímku sáhnu přeci jen o něco více(krát), než po jiných Pixarech. (Ačkoliv teď honem nevím, který je více protěžován). Tento film nepostrádá, žádné žádoucí atributy. Je rychlý, je dojemný, má akce a také emoce a hlavně hodně legrace. Obraz je perfektní (DVD), zvuk v Exu taktéž, animace bezchybná. Takže co více chtít. Deštivé podzimní odpoledne? Vynikající rodinné spestření.

Dokonale vyplněný a provedený předpis. Tak se dá i vidět tato epizoda o neohroženém Jamesu Bondovi. Uvnitř balení jsem našel hezké hračky jako například dobře vymyšlený vodní stroj, pozřívající ponorky (jako vystřižené od Julese Verna), nebo automobil, který dokáže býti i malou ponorkou. Dále pak nezaměnitelný Jaws, který už jen svou přítomností povyšuje obyčejnou epizodu s agentem jejího veličenstva, přeci jen o nějaký ten stupínek výše. Ale v celkovém pojetí, tyto fragmenty nedokáží nějakou větší měrou naplnit filmařské srdce a chuť po pozření sousta zůstává na jazyku jen a jen průměrná. Ale opět zde zdůrazňuji, jako v každém komentáři o 007, že je to věc čistě subjektivní. Technicky je totiž Špion, který mě miloval, zvládnutý jako vždy perfektně, s jistou grácií a originálním stopou. To se prakticky nedá upřít žádnému dílu. Jen tento postrádá něco málo více, s nezadbatelného kinematografického umění a přeci jen ty peníze jsou více cítit.