DeRoyce

První 2 řady seriálu, týkající se Rosie Larssen, jsou, až na pár dějových nepřesností, dokonalostí samou. Dlouho jsem neviděl tak pěkně natočené krimi s promyšleným scénářem. Obě dvě dějové linie, prolínající se těmi 26 díly, jsou zajímavé a téměř jsou si vyrovnané. Seriál v sobě nemá ani moc hluchých míst, na to, že je někdy možná až zbytečně moc natahovaný. Jde o velice chytlavý příběh s dokonalým obsazením. Více než sympatický pár - detektiv Lindenová a Holder u mě na plné čáře vystřídali substanci s přívlastkem "detektivní pár" v podobě legendárního Dempseyho a Makepeacové... :-) I ostatní postavy jsou pro mě více než sympatické. Za 1. dvě řady dávám plný počet a pouze je zde hodnotím. Momentálně sleduji třetí řadu seriálu, z které už tak "odvařený" nejsem. Rosie Larssen zkrátka nasadila laťku hodně vysoko.

Prvních 90 minut filmu pěkných, když už jsem si zvykl na T.Cruise se 100% gereovským image, noblesou i totožným českým dubbingem ala Pretty Woman, pak bych nic nevytýkal... Bohužel mně film začal vadit od chvíle, kdy náš neomalenej Maxík, kterej kromě toho, že dost možná se čtyřicítkou na krku lže svojí nemocné mamince a denně si ohřejvá svý poctivě pěstěný hemeroidy na sedadle taxíka, procitá a zjistí sám o sobě ze vteřiny na vteřinu, že je vlastně větší a nabušenější "superzabiják" než ten, kterýho celej film vozí v taxíku.. No, neměl mu chtít šáhnout na jeho čoko skoro-holku.. to se pak v každym probudí mega super zvíře...

Tak tohle musí za srdce chytnout snad uplně každého, kdo má aspoň trošku zidealizovanou dřívější dobu. Surová doba, drsná a neúprosná příroda i lid, lidské vztahy, všudypřítomné provázání a symbióza člověka s přírodou, člověk, kterej zkrátka žil život, sice v nezáviděníhodné době, ale narozdíl od dnešní doby žil.. Nádherná hudba, prolínající se filmem, dokonale provází a potrhuje celkovou vizuelní atmosféru.

Když už jednou pro vždy zkoncoval se Sauronem, přichází Forodo se svým doslova maniackým soukromým POV, kterým nám ukazuje, co tak asi dělá ve svém volném čase... Ne, ..nemůžu si pomoci, ale Elijah mi do této role zkrátka nesedl. Jinak dobrej námět, rejža se zaměřil místo dlouhosáhlého nebo složitého děje na koplexní celofilmové vyobrazování absolutního magorismu a to se mu podle mě povedlo. Také v "novém" pohledu kamery vidím plus, sluší mu to nejen v pornu a líbí se mi soundrack, prolínající se filmem.

Jestli lze divákovi odvyprávět příběh o takové sodomii, jakou je zneužívání vlastního dítěte od dětských let až po jeho dospělost šetrnou formou, pak se to Armendárizovi vcelku povedlo..

Co k té dvouhodinové plejádě, která exceluje v dutosti a na diváka působí dokonale nudně a útrpně, napsat.. Snad jen, že synonymem k Babovřeskám je pan Troška a synonymem k Troškovi zas nuda. Pan režisér si nejspíše ani v roce 2012 nevšiml pokroku ve filmu, jako disciplíně. Nevšiml si, že od doby sametové revoluce se zkrátka požadavky diváka na biják se vším všudy okolo, ať jde o vizuální efekty, sílu, logičnost a originálnost příběhu v doprovodu nároků na herecké výkony, posunulo z plínek o kilometry kupředu. Zkrátka doba trilogie Slunce sena z devadesátých let je jednou pro vždy nenávratně pryč a „Žabovřesky“ vlastně nedosahují ani poloviční komediální kvality šlágru Slunce sena. To alespoň místy pozvedla božská Helena. Nechť je jí země lehká. V Babovřeskách se jedná bohužel o komplexní herecký průser. Není zde jediná postava, která by ve snímku nepůsobila tak nějak absolutně uměle, kostrbatě a nekomediálně hloupě. Vlastně kdyby se sešel několikačlenný dětský divadelní sbor a rozhodl se na jevišti v rámc nějakéhoi animátorského programu někde na dovolený u moře udělat remake „Žabovřesek“, dovolím si tvrdit, že bych si z tohoto díla odnesl daleko více, než od pana Trošky. Za mě osobně ztracený dvě hodiny mého života, zbytečně vyhozený peníze a zabitý čas všech, kdo se na filmu podílel. „Troškofilové“ si jistě na snímku smlsnou a naleznou si v něm své, já osobně jsem rád, že se mi nepovedlo za toto "podílo" nevyhodit peníze v kině.

úžasný děj filmu, který je, včetně romantického průběhu a beznadějných vyhlídek mnoha mladých lidí, plných snů a chuti do života, posouván do hluboce zadumané, tragické a lítostivé liniie. Film vyžadující hlubší zamyšlení, nutící diváka ke kladení si plna životních otázek. Mnoho mladých, usměvavých lidí, plných snů, předem odsouzených k smrti. Mnoho mladých lidí, kteří mají předem vyhrazený limit pro svůj čas na tomto světě. Mnoho předem ztracených osudů pro blaho jiných... a jakých? Je lidská bytost na tomto světě, která si zaslouží pro své blaho smrt jiného? Ano, v tomto sci-fi prokresleném snímku se nad tím sám pan autor snažil zamyslet a nasimulovat nám, divákům, jak by mohl vypadat takový volný obchod s lidskými orgány jinak, než z „kadaverozních dárců", jak je tomu běžné dnes. Aneb vypěstujte si třeba plíce ve zdravém těle, zdravého člověka, jehož vývoj byl celý jeho dosavadní život ovlivňován druhou stranou společnosti. Nicméně je dobře, že nám příběh není vyprávěný z takového pohledu... Naopak. Ve filmu nalezneme vyvíjející se život jen několika vyvolených lidí, pro tento předem daný, zcela "mimořádný" osud! Film vypráví o naivitě, izolaci a lži, ve které byli od útlého věku vyvolení vychováváni. Je o prvních láskách o jejich dospívání, vztazích a konečně i o naději a poslední fázi jejich života. Té, ke které byli přece předurčeni - k darování orgánů. Jejich izolace od okolního světa a předurčení pro hrůzostrašnou věc s nimi dýchá celý film..

Celkem originální scénář, dokonale popisující zhoršující se psychický stav křehkého poupátka - náctileté „nanynky" Alicei, která se rozhodla strávit příjemně prázdniny se svoji sestřenicí. Bohužel hned po příjezdu do Jižní Ameriky na Alicii čeká prudká změna v jejím očekávání, protože je svěřena do rukou přátel sestřenice Sarah, se kterými je nucená trávit svůj volný čas prvních pár dní sama, bez Sarah společnosti, protože její sestřenice je nucena pod záminkou svého studia zdržet své bytí. Šlo jen o pár dní pod taktovkou Sarah ,dle mého v celku normálních a duševně silnějších i otrlejších, přátel. Bohužel se v jejich společnosti Alicii prudce horší její už tak slabý psychický stav a pozvolna se proměňuje ve vyčerpání a absolutní mánii, z níž přestává být úniku. Děj filmu, ztvárnění postav, prostředí, chápání dospívajících účastníků i způsob řešení problémů je příjemně věrohodný. Dle mě jde o povedené dílo s překvapujícím koncem. Bohužel mně osobně kazí výsledný pocit a zážitek ze snímku pro mě až nesympaticky „uječená a absolutně histerická" Alice, ačkoliv vím, že je to přesně to pravé ořechové, co dokonale podtrhuje dějovou linii celého filmu. Bohužel díky tomu hodnotím film jen 50%. Pominu-li fakt osobního afektu k neustálému vřískání a přikloním se k subjektivitě, pak dávám 70%

Za mě vcelku originální dějová linie filmu, která se ale může promítnout do všedního života komukoliv z nás, reps. spíš těm nám, obývajícím severské země. Snímek se vcelku pružně a nenuceně kriticky opírá do praktik „beznátlakové" výchovy dětí u seveřanů, jak je tomu v jejich „zamrzlých zemích-mozcích" zvykem. Výsledkem toho je jeden rozmazlenej fracek, jedna krátká věta, vypuštěná z jeho úst, a totálně zničený život dospělého chlapa, vcelku rychlý rozklad jeho společenského já, totální rozpad jeho zařazení ve společnosti. Film v divákovi vcelku obstojně probouzí jízlivé, ublíženecké pocity, které evokuje téměř všudypřítomná beznaděj, odvíjející se od nešťastně a nevinně nastřelené ironie života, která neustále graduje. Jsem rozpolceně ohromený z hereckého výkonu Madse Mikkelsena. Je pro mě „pan herec", ale po jeho věrohodném ztvárnění „slaďoučkého" pana Šifry v první Bondovce pod taktovkou M. Campbella v něm bohužel neustále vidím toho dokonalého „pana slizouna", a tak by se mi hodil i v tomto díle spíše do role opravdového úchyláka, než nevinného učitele, jak je tomu v Honu. Celou dobu jsem zkrátka čekal, kdy mu zkrátka ukápne kapka krve z oka a ze všeho nejvíce ve scéně před obchodem, bohužel jsem se nedočkal. :-)

Za mě mohu říci, že jsem byl po delší době potěšený docela zdařilým hororem. Jsem rád, že tento snímek není postavený pouze na četných lekačkách, jelikož dle mého mínění jen to z filmu horor nedělá.. Líbí se mi příběh opředený temnotou, démony a starou tradicí. Ve snímku mě velice potěšila přítomnost Tarantinovského a možná spíš i více Rodriguézského pojetí hnusu v některých scénách, jak kdyby to z oka vypadlo z jejich geniálních Bčkových hororů.. Například uslintaná cikánka nebo boj hlavní hrdinky v hrobu s mrtvolou..dokonale nechutný a strašidelný zároveň. Také v doprovodu sympatického hereckého ansámblu, sporého černého humoru, líbivého hudebního klišé a vcelku zdařilého vizuálu dle mého film spadá k parádnímu nadprůměru „v oboru". No a ten konec! Úplná třešínka na již tak dokonale líbivém hororovém dortíčku!