tempus

Hodně velké překvapení, které tkví v tom, že se z Katniss Everdeenová je novodobou Johankou z Arku a děj je zaměřen ne na ni ale na Revoluci vedenou 13. okrskem.

V sobotu odpoledne jsem viděl dlouho potřebný vývojový článek mezi komediemi orvní republiky (divné, skoro na vtipy prázdné) a komediemi za minulého režimu (všemi stupni)

Konečně jsem prolomil bariéru Finche, protože mi byli (KONEČNĚ) hlavní postavy sympatické. U předchozích vlastních filmů (Sloní muž, Twean Peaks-závěrečný film, nikoliv pilot, má chyba, Blue Velvet a Lost Highway) jsem byl vtažen (vždy od všech filmů očekávané), ale proti své vůli , takže není divu, že jsem cítil po posledním zmíněném něco jako filmové předávkování a byl jsem v náladě "už nechci vidět žádný film". No a tady to bylo poprvé, když jsem mu dobrovolně zobal z ruky. Atmosféra byla hluboce uhrančivá devadesátková se symbiózou k padesátým. Po skončení jsem to určitě nepochopil (velké díky k těm, co ho vysvětlili v komentářích), ale to vůbec nevadí, protože to mystérium o ženě po autonehodě, která se seznámí podivně s začínající herečkou, která jí pomáhá zjistit její totožnost, k maximální spokojenosti stačí. PS: od úvodu, je jasné, že Mulholland drive je jen kousek od filmu Sunset Bld. PSS: Všechno je na pásce. Nehraje kapela. Je to jen iluze. Poslouchejte!

Julianne Moore má v osudu, hrát ve filmech odehravající se v 50. letech (Hodiny). Všichni se snaží aby to bylo autentické tak, že když jsem na to v televizi narazil v mém diváckém pravěku, tak jsem si byl jist, že je to staré 60 let. Moore a Quaid vytvářejí harmonický manželský pár, který i přes problémy chtějí být spolu a tak zrcadlo této dvojice je v Nouzovém východu, kde je DiCaprio a Winslet očividně jedno, co se s tím druhým stane a jest-li bude s ním (Tohle si z filmu pamatuju). A takových manželů ve filmech moc není.

Připomnělo mi to dost film Na konci světa (z 1/2 z druhé je to úsvit mrtvých od stejného režiséra), ale je hutněji, vtipněji podané. Navíc je o cestování v čase, což je pro mě nejlepší téma.

Když si dám nějaký film, tak většinou doufám, že snímek vyvolá ve mě to, co ve mně vyvolal Birdman; totální vtáhnutí do děje od první minuty, geniálně vypointovaný konec s pochopeným hl. hrdinou a dechberoucí chvíle vedlejších herců. Pokud bych měl říct něco negativního, tak řeknu, že herečky nejsou tak osobité jako herci, takže se mi spojovali do jedné (kromě Emmy Stone).

Znáte ten pocit, kdy máte po filmu přiblblý úsměv od ucha k uchu? Tak se u Darebák tento pocit navodil, ale nebylo to ze začátku jisté, protože první minuty byly extrémě nezáživné. Všechno se to rozjede tím, že Jyn se pokusí utéct svým osvobozencům. Už upoutávka naťukla podvědomě to, že by to mohlo vypadat jako reálný protipól ke Strážcům galaxie, což se vyplnilo tím ,že jsem si na ně vzpomněl (vtipnost si však ponechal, protože neuvěřitelně sem padne). Patos funguje na jedničku a vydařenost snímku vidím i v tom, že jsem rozumněl hl. záporákovi, nižšímu pobočníku Impéria. Camea jsou tady vsazené (a to jsem ságu viděl jen jednou a to před dlouhou dobou) jako poslední dílek do puzzlí (jedino zbytečné je možná to, s C3PO a R2D2). Doufám, že kapitola ságy o Hanu Solovi bude stejně dobrá, protože nové díly válek v hl. linii mě minou (už VII jsem nechal utect), ale na doplňující kapitoly se budu min. těšit.

Krásná dokumentace dvou kamarádů, které mají společného to, že milují jednoho kluka. Občas si pouštím, na místo písní a skladeb, filmové trailery. To, že jsem si tenhle pouštěl společně s Singlemanem má důvod, oboje je o homosexuálech a obojí má až fanaticky vyšperkovanou kameru (obou to prospívá). Postupně mi to také začalo připomínat Scotta Pilgrima. Bylo mi to divné, protože jsem si myslel až do zkouknutí, že je to francouzký film (asi kvůli zpívající Dalidě). Teprve potom jsem zjistil, že je to také z Kanady (mám chůť vidět více kanadských filmů). Uvedu pár vět, které mohly být řečeny ve Scottu Pilgrimovi, ale nejsou; "Kdyby umřel někdo pokaždé, když refrešnu stránku, byla bych na světě sama", "Prolétla jsem byt rychlostí 300 km/h". A kromě toho má i tento snímek skvělý soundtrack.

Extorverti s Pasažeráma (lepší by byli Cestující) budou mít problém, ale intoverti by měli mít z dobré pocity. Režisér se snad na nás cíleně zaměřil. Při sledování jsem měl dojem, jako by šlo místy o variace na Titanic, párktát na Solaris, a několikrát jsem se ocitl na palubě Axiomu (vesmírné lodě z Vall-Eiho) a stejně krát se za film vystřídaly mé emoce (štěstí, smutek,). Moc mě potěšílo, že dvojice Lawrence a Pratt, celou dobu neslezou z obrazu, protože spolu hrají skvotně. Očekávám, že se tato dvojice ve filmu ustálí a stanou se světovou obdobou dvojice Hanzlík-Kolářová. Trailer láká přesně na to, co dostanete (vlastně já jsem dostal trochu více): komorní film, které chce jen prohloubit stopu současného sci-fi. Na úkol vyšlapávání nových cest, kam se člověk ještě nevydal, se obraťte na jiné zástupce žánru. PS: pokud bych chtěl při pobytu ve vesmíru, nějakou robotí společnost, tak Artur je příjmný, ale důvěřovat bych mohl pouze Gertymu

Silné a hluboké v kontrastu s chvilkou "Distant sky"