Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Animovaný
  • Akční
  • Dobrodružný

Recenze (30)

plakát

Zimní příběh (2014) 

Neuvěřitelné se stalo skutečností. Fantasy romantická pohádka a já jí dám jen tři hvězdičky?! Dámy a pánové, zazvonil zvonec a mému nadšení z žánru je konec... Ba ne, tak hrozné to nebude:) Jen Zimní příběh, který měl btw. nádherný trailer, zůstal hluboce za očekáváním. Těch motivů je tam prostě příliš, a tak s využitím většiny z nich jsem nespokojená, o konci nemluvě (a ne, ta myšlenka mě nebrala). Je to asi jako když jdete do restaurace na čtyřchodové menu a odepřou Vám dezert. První (delší) část navnadí, těšíte se na vyvrcholení celého "příběhu" a pak přijde zpráva, že čokoláda došla.

plakát

Blízko od sebe (2013) 

Fim Blízko od sebe se zcela nepotkal s mým aktuálním rozpoložením. Nutně jsem potřebovala komedii a místo toho jsem si koupila (naslepo) lístek na drama. Na druhou stranu musím ocenit výborné herecké výkony, protože s těmi tento snímek stojí a padá. Jen ten Ewan mě úplně nepřesvědčil...

plakát

Sígři ve výslužbě (2013) (pořad) 

S podobným typem pořadů mám většinou problém, nazvěme jej například etickým. Skryté kamery jsou totiž založeny na tom, že obětí se stávají ti hodní/milí/ochotní. Proto by bylo jednoduché dát automaticky odpad a za scénky typu důchodce si přisedne k mladíkovi/mladé slečně na lavičku a něco mu/jí buší do hlavy a nakonec prohlásí, že šlo o vtip, by si to nepochybně zasloužil i tento novácký přejatý formát. Nicméně druhou část Sígrů ve výslužbě tvoří relativně zábavné scénky, které vycházejí opravdu z toho, že si důchodci dělají legraci sami ze sebe. A pro to mám pochopení, ba dokonce to obdivuji. Takže kdyby tvůrci více materiál sestřihali a vynechali trapnosti (co je vtipného na tom, že babky anglicky na hlaváku prosí kluka o pomoc s určením nástupiště a nakonec se mu vysmějí slovy "My jsme Češky jako poleno, to koukáte"?), možná bych dal i 2-3 hvězdy, takhle za jednu. P. S. S naší společností, kterou často kritizujeme my sami, případně ji pomlouvají sociologové, psychologové a podobní, to asi není tak špatné, protože 1) těch obětí s výše uvedenými vlastnostmi se našlo hodně a 2) sígrům ještě nikdo, pokud je mi známo, fyzicky neublížil.

plakát

Druhá šance (2012) 

Je mi jasné, že v případě tohoto filmu jdu tvrdě proti většině, ale nemůžu si pomoci - já se prostě neuvěřitelně nudila a nezachránil to ani Tommy Lee Jones, ani Steve Carell, za jejichž výkony dávám dvě hvězdičky. Filmy balancující na hraně komedie a dramatu mi asi už znechutila dostatečně současná česká tvorba, v níž není komedie bez mrtvé kladné postavy, ale neoslovila mě ani Meryl Streep, jinak jedna z mých oblíbených hereček. Nějak jí tu, s odpuštěním, slepici prostě nevěřím a ani slzy nepůsobily přirozeně. A co ten konec? Od podobného snímku neočekávám zakončení v duchu romantických komedií (stejně tam je, naštěstí vyhoštěné až do titulkové sekvence), ale zcela v Druhé šanci chybí to nejzajímavější - co se v NĚM zlomilo, že to (a to) najednou jde... Btw. není to o věku, -náct mi už pěkných pár pátků není, možná spíš o momentální náladě a potřebě určitého filmu, do níž se tento výběr naslepo prostě netrefil.

plakát

Havaj 5-0 (2010) (seriál) 

S tímto seriálem mám jeden jediný problém. Nejde o herce, prostředí nebo kameru. To všechno lze ocenit. Nevadí mi dokonce ani stereotypy u jednotlivých postav, tak nějak to k žánru patří. Ostatně kdo jiný by dělal ve speciální policejní jednotce než bývalý špičkový voják, detektiv s rodinnými problémy, bývalý policista, který odešel pro podezření z krádeže, a někdejší vrcholová sportovkyně, jejíž kariéru ukončilo zranění?:) Chápu havajský patriotismus. Potíž vidím ovšem v tom, že režie a scénář nedokáží budovat napětí. Jako divák očekávám, že se díl po díle bude rozplétat temné klubko kolem smrti rodičů, a to třeba i v rámci nebo nad rámec "standardních" případů jednotky. Bohužel to autoři pojali dost divoce. V jednom díle milion informací o hlavním hrdinovi a jeho rodině, v dalších pěti nic. Navíc mi není jasné, proč všichni padouchové se vždycky pokusí utéct, ačkoli na ně míří tři pistole, mají zlomenou nohu a všude kolem jsou pěkně vysoké zdi:) A pořád všechno pěkně dokola. Jako by tvůrci neměli žádnou koncepci a jen poskládali seriál ze zbytkových scénářů jiného seriálu a přilepili k němu hlavní příběh. Hodnotím jako lehký nadprůměr, takže za 3 hvězdičky, nicméně v září se kouknu na 2. sérii, protože konec té první se opravdu povedl, takže ještě doufám ve zlepšení:)

plakát

Nezapomeň na mě (2010) 

Znáte to. Hledáte jednoduchý, ba až hloupý film na odreagování (na základě představitele hlavní role) a ono se z něj vyklube... tohle. Pointa by mě nenapadla, i když tam několik jasných náznaků bylo (úvodní přednáška, lokace kavárny, profese obou otců apod.), ale i tak mi po vyslovení data trvalo dvě vteřiny, než mi docvaklo, co bude následovat. I když nějakou kulišárnu narušující zdánlivý happy end (byl by až příliš okatý) jsem čekala. Nezdálo se mi však, že by film hrál na city násilně, ačkoli několik dalších záběrů emoce diváků zbrzdilo. Velká škoda, přesto se mezi 3 a 4 hvězdami přikláním spíš k vyšší hodnotě.

plakát

Twilight sága: Zatmění (2010) 

Aby se tato série vyšplhala na 4 hvězdičky, museli by z ní (bože, chraň) udělat 100dílný seriál:) Ale nepatrné vylepšení lze najít. Hlavní hrdinové už se chvílemi dokázali i tvářit normálně, což se pochopitelně nedá říci o většině dialogů (moje oblíbená "perla" - intimní rozhovor v posteli, pro mě letosní nejlepší komický výstup). Leč kdo četl knihy, ví až příliš dobře, že plytkost je společným jmenovatelem promluv postav i v papírové podobě. Každopádně Zatmění nelze díky filmařům upřít alespoň nějaký děj, což se cení. Takže pokud jsem Novému měsíci dala slabých 50 %, Zatmění má 51, což v přepočtu na hvězdy u mě znamená 3, protože půlky na ČSFD nevedou:) Btw. o náznacích sektářství a potenciální společenské nebezpečnosti bych v tomto případě neuvažovala. Pochybuji, že tak dalece mladé čtenářky/divačky analyzují Bellinu motivaci. Touha někam zapadnout, tj. udělat z "nenormální" dívky čistý průměr (v rámci nějaké skupiny), je typickým znakem dívčího románku.

plakát

Glee (2009) (seriál) 

Glee by měli zodpovední tvůrci distribuovat s varováním "Pozor, způsobuje nevyléčitelnou závislost". Minimálně já už jsem definitivně ztracena. Skvělí herci (a zpěváci), vtip, (sebe)ironie, poměrně propracovaná taneční a hudební čísla, to vše znamená jistotu několika probdělých nocí strávených sledováním jednoho amerického středoškolského sboru.

plakát

Město žen (2009) (seriál) 

Slabší tři hvězdičky, spíš dvě a půl. Tohle je typický televizní průměr, který vypadá jako dráha houpačky. Občas mile překvapí relativně vtipnou hláškou, ale dost často klesá na dno. Bohužel, po prvních 12 dílech musím konstatovat, že většina hlavních postav mi leze tak trochu na nervy a seriál bych doporučovala pouštět před rozvodovým řízením. Věřím, že při pohledu na nevyrovnanou hysterku Courteney, která neví, co vlastně chce, a její nej kamarádku, jež zachází s manželem hůř než s houbou na nádobí, by velká část mužů zjistila, že mají doma vlastně poklad:)

plakát

Twilight sága: Nový měsíc (2009) 

Nebudu lhát, jednička je o kousek lepší. Ne o velký, ale přece jen, a to jen a jen proto, že v ní lépe fungovaly emoce, které tady nějak ustoupily do pozadí, ačkoli dvojka nestaví na ději, ale právě na citech. New moon mě chvílemi doháněl k šílenství - na jednu stranu dobré scény (přechod USA - Itálie byl vyřešen geniálně), na straně druhé wtf scény, kterých nebylo málo (Jackob šplhající do okna stylem šimpanze a ne vlkodlaka; Bella sedí v křesle, a protože diváci jsou intelektuálně podprůměrní jedinci, k měnícímu se počasí za oknem je třeba připsat názvy měsíců, které takto promrhá; to hnusně špinavé tričko si nesundávám proto, že potřebuješ ošetřit ránu na hlavě, ale proto, aby se na plátně konečně objevil polonahý kluk; mám narozeniny, které mi způsobují depresi, ale polib mě, to bude dobrý dárek - což bylo divné i na papíře atd.). Hudba většinou bodovala, ale v závěrečné scéně mi zoufale nesedla, celé to zavánělo hrozným klišé - žádost o ruku plus instrumentálka "teďpřijdeněcostrašněosudového". A konečně jsem pochopila, proč se mi Robert Pattinson tak strašně nelíbí (resp. proč na plakátech dokáže udělat dojem, ale ve filmu ne). Není to jen tím, že jeho herecký projev působí pateticky. To bych chápala, tak byla postava Edwarda napsána (ačkoli v tomto směru bych klidně sáhla ke změnám charakteristiky hrdiny) a dialogy nepatří obecně ke kladům tohoto filmu. Ale způsobuje to jeho vzezření! Ano, teď budu přízemní:) Ale když cokoli natřete na bílo, vyniknou vám jasně nedostatky takového objektu. A upír bohužel nepředstavuje výjimku. Ta tam je prostě jeho image dokonalého, úžasného, dechberoucího a bezchybného milovníka z knih. Bella OK, jen by se nemusela tvářit tak často jako neuspokojená nymfomanka, zvláště proto, že knižní verze se k sexuálním vztahům hrdinů staví nesmírně konzervativně. Kupodivu Taylor Lautner mi nevadil jako v jedničce, zato z Jaspera udělali v kostymérně a maskérně podivného homosexuálního hudebního skladatele z 19. století. Raději skončím, než si těch zamýšlených 50 % rozmyslím, nicméně je poctivě dát musím, protože jsem zaznamenala jen několik málo momentů, kdy bych se v kině vyloženě nudila.